Na slunci se opaluje Elizabeth Taylor, v kavárně odpočívá švédská kapela ABBA. I takhle nějak to mohlo na počátku sedmdesátých let v kyperském letovisku Varoša vypadat.
Kypr si dodnes drží pověst oblíbené turistické destinace. I my jsme se sem vypravili za dostupnou dovolenou u moře. Z Prahy i letišť u našich sousedů se na ostrov ve východním Středomoří létá za pár stovek. Navíc tu mimo sezónu nepotkáš tolik turistů, a tak si průzračně čisté moře a skalnaté i písčité pláže užiješ při troše štěstí i o samotě.
Jenže na místě jménem Varoša, kde se kdysi rekreovaly ty nejslavnější hvězdy, bys typické cestovatelské spoty hledal*a marně. Dnes totiž z Varoši zbyly jen v čase zmrazené ruiny.
V roce 1974 totiž Turecko po státním převratu obsadilo severní část Kypru. Stálé obyvatelstvo i veškeré ostatní návštěvníky museli během chvíle území opustit. Oblast obsadila turecká armáda a od té doby ji hlídají vojáci.
V roce 2020 se oblast zpřístupnila turistům a ty tak na Kypru můžeš vidět dokonalou časovou schránku. Dokonce tu najdeš ty stejné cedule, nábytek a pozůstatky bulváru, po kterých se hvězdy procházely.
Jednu dobu v cestovatelských kruzích letěla videa, kde se odvážlivci vypravovali do zbytků po jaderné katastrofě v Černobylu. Pokud tě něco podobného lákalo, ale nechtěl*a jsi riskovat zdravotní následky, Varoša ti zážitek architektonické cesty časem nabídne také.
Hvězdné letovisko
Na počátku 70. let minulého století čtvrť Varoša (anglicky se používá název Varosha, řecky pak Βαρώσια, turecky Maraşna - v článku pro srozumitelnost používáme českou verzi) na jižním předměstí města Famagusta platila za hlavní turistickou kyperskou destinaci.
Rekreovat se tu jezdila dokonce i hollywoodská smetánka, na promenádě jsi mohl*a potkat Brigitte Bardot, Sophii Loren, Raquel Welch, Elizabeth Taylor nebo Richarda Burtona. Svůj první koncert tu dokonce odehrála tehdy začínající švédská kapela ABBA.
Na pláži se s celebritami opalovali mocní byznysmeni, na bulváru Johna F. Kennedyho se kolem oblíbeného Argo hotelu Elizabeth Taylor projížděla luxusní auta. Ve Varoše se tehdy
rekreovala nejzámožnější klientela. Co ji tedy proměnilo v město duchů?
Den zlomu
Vše se změnilo 20. července 1974. Tehdy začala vojenská operace Atilla. Původní obyvatelé, tedy kyperští Řekové, museli vzkvétající letovisko urychleně opustit. Ze strachu z masakru odešli z proslulého cíle dovolených ze dne na den. Tehdy ale doufali, že se vrátí, jen co se situace zklidní.
Město zůstalo za plotem hlídaným tureckými vojáky po dlouhá léta. Spor ostrov rozdělil na dvě části – tureckou a kyperskou.
Území od té doby dělí na dvě části takzvaná Nárazníková zóna OSN, hovorově také Zelená či Attilova linie. Dozorují ji vojáci. V některých místech měří i několik kilometrů, na mapě Kypru ji hledej jako šedivě vyznačenou.
Jenže Varošu už přes čtyři dekády Turci drží a vstoupit do ní dlouho mohli jen její původní obyvatelé. Až v roce 2017 do ní pustili první civilisty, v roce 2020 ji pak otevřeli turistům.
Jak vypadá kyperské cestování časem?
Od té doby můžeš na Kypru – kromě koupačky, opalování nebo mejdanu v jednom z letovisek oblíbených hlavně mezi britskými turisty – zažít cestu časem.
A tenhle zážitek doporučujeme při cestě na Kypr určitě nevynechat.
Hned u vstupu do Varoši tě překvapí, že se Turci z bývalé luxusní promenády pokusili udělat úplně klasickou turistickou atrakci. Za vstup se sice nic neplatí, hned za branou si ale můžeš za poplatek půjčit kolo, vozítko nebo se připojit ke komentované prohlídce s průvodcem. Samozřejmě nechybí ani kavárna a snacky.
Čtvrť si ale můžeš projít i jen tak bezplatně sám*sama. Nepočítej ale s tím, že by ses dostal*a všude. Nově vybetonovaných je jen několik silnic, mimo ně se nepodíváš. Všude hlídají vojáci nebo další pověřené osoby. Na druhou stranu, část, kam se dostaneš, je poměrně rozsáhlá a pohybovat se v rámci ní můžeš volně. Poctivá prohlídka by ti zabrala klidně i půl dne.
Vynucený odchod původních obyvatel ze dne na den způsobil, že mnoho věcí zůstalo ve Varoše v netknutém původním stavu. Narazíš tak na vývěsky staré více než 50 let, původní výkladní skříně či reklamy.
Při pozorném koukání, hlavně v patrech některých domů, dokonce zahlédneš nábytek ze 70. let, jinde jsou prý k nalezení i věci denní potřeby.
Tok času tě zasáhne především při pohledu mimo otevřené stezky. Tam totiž vzaly za své rostliny a platí tu známé moudro o tom, že příroda si vždycky najde cestu. Chátrající budovy bývalých bank, hotelů, obchodů a institucí, které dříve sloužily 40 tisícům obyvatel, totiž dávno prorostla všemožná zeleň.
O síle přírody svědčí i hnízda vzácných želv. O nových obyvatelkách psalo BBC už v roce 2014. „Prodejna automobilů, v níž jsou stále k vidění vozy z roku 1974, výlohy s figurínami oblečenými do dávno minulé módy, písečné duny, které se rozprostírají nad nábřežím a hnízdí v nich vzácné mořské želvy,“ vylíčil britský redaktor Varošu.
Podobně o ní přemýšlel i americký novinář Alan Weisman v knize The World Without Us (Svět bez nás), ve které popisuje, co by se stalo s přírodním a zastavěným prostředím, kdyby lidé náhle zmizeli. V ní kromě Varoši píše o mnohem známějším Černobylu, který, byť z jiných důvodů, zasáhl podobný časozmrazovací efekt.
Pokud jsi tedy vždycky toužil*a po návštěvě krajiny zasažené nukleární katastrofou, protože tě lákaly hlavně původní domy, Varoša ti tvoje cestovatelské přání naplní. Pokud se ale pro návštěvu rozhodneš, měj na paměti, že otevření pro turisty není jen cool instagramovou atrakcí. Její zpřístupnění kritizovali OSN i EU. Podle kyperských Řeků by území spíše než zvědavým baťůžkářům mělo připadnout původním obyvatelům.
Na Kypr se levně dostaneš i z Prahy, levné letenky pak hledej především z letišť u našich sousedů. Za pár stovek se nízkonákladovkou za sluníčkem dostaneš nejlépe z Vídně, Krakova, Vratislavi nebo Katovic. Odtud létají na kyperskou část ostrova – například do Larnacy nebo Pafosu. Do Varoši pak musíš přejet na tureckou část ostrova, pokud ale přiletíš na kyperské letiště, bez problému se tam dostaneš i jen s občankou.
Mezi nejbizarnější zážitky, které se staly na sociálních sítích virálními, patří varošská pláž. Z určitého výseku může působit jako všechny ostatní – písek, hezký pozvolný vstup do moře, stánek a kavárna se zastřešenou terasou, kde si dáš frappuccino nebo zmrzlinu.
Jenže do běžné pláže má ta varošská daleko. Zatímco plaveš, za sebou necháváš trosky a kostry bývalých hotelů, kaváren a restaurací. Varoša se navíc táhne přes obzor, kam jen tvoje plavecké oko dohlédne.
Při procházení tě napadne, jak se asi museli cítit lidé, kteří žili nebo třeba vyrůstali v původní Varoše. Jedním z prvních návštěvníků se stal britsko-kyperský spisovatel (Kypr byl dlouho britskou kolonií) Alex Christofi se svým otcem. „Cítil jsem se dost rozpolceně, protože bylo těžké zpracovat, co jsem viděl,“ svěřil se loni reportérovi Guardianu. „Nebyl tam téměř nikdo další. Díky provazovým zábranám jsem si připadal, jako bych si prohlížel kulisy filmu o katastrofě, která vyhladila lidstvo. Na tom, co zůstalo, je něco hluboce melancholického,“ řekl Christofi, který o kyperské historii napsal knihu.
Podobně mluvila i Vasia Markides, jejíž matka ve Varoše před zlomovou událostí v roce 1974 taktéž žila. „V hlavě jsem měla představu jakéhosi ráje, ale připadalo mi to jako nějaká postapokalyptická noční můra,“ popsala své pocity BBC v roce 2014, kdy se vrátila a poprvé se podívala na dům svých předků přes drát.
