Dobrovolná bezdětnost už dávno není tabu. Přesto v Česku stále vyvolává překvapené reakce a nevyžádané rady. Rozhodnutí nemít děti není rozmar ani vzdor. Je to vědomá volba, která má své důvody, od ekonomických až po osobní.
„Určitě změníš názor. Dej tomu ještě čas. Počkej, až ti začnou tikat biologické hodiny. Vydrž, až potkáš toho správného partnera*partnerku. A kdo se o tebe bude starat, až zestárneš?“
To jsou běžné reakce, které si lidé vyslechli, když oznámili, že nechtějí děti. Ptali jsme se jich, proč nechtějí děti a s jakými reakcemi ze svého okolí se setkávali. Jde o svobodné rozhodnutí. Proč bychom na svět přivedli dalšího člověka, když k dětem nemáme žádný vztah? Proč bychom měli ospravedlňovat a věčně vysvětlovat rozhodnutí, které se týká jenom nás, našich těl a životů?
Čím dál tím více mladých lidí si zvolilo život bez dětí. Důvody? Těch je mnoho. Ale pokud by mělo jít o ten hlavní, tak by šlo nepochybně o fakt, že jde o jejich vlastní svobodnou volbu. A nikomu do jejich rozhodnutí nic není.
Čas na datové okénko: Nejnižší porodnost
V roce 2023 Michigan State University přišla se zajímavým průzkumem. Vyplynulo z něj, že jeden z pěti obyvatel Michiganu (asi 1,6 milionu lidí) nechce mít děti a vybralo si život bez jejich přítomnosti. Litují? Prý ne.
A jak to vypadá u nás? V roce 2024 byla podle průzkumů Českého statistického úřadu zaznamenaná nejnižší porodnost v celé historii Česka. Ze statistik vyšlo, že se v loňském roce narodilo 84 tisíc dětí. To je pro představu zhruba o 40 tisíc méně, než tomu bylo v nejplodnějších letech. Data z výzkumu Masarykovy univerzity navíc ukazují, že podíl lidí, kteří plánují dítě v nejbližších třech letech, spadl z 42 procent (2020) na 30 procent (2022).
Jak zajistit dítě, když není ani na nájem
Zkusme si říct, proč tomu tak asi je. Důvody tě asi nepřekvapí. Mezi hlavní patří fakt, že se mladá generace na rodičovství dívá jinou optikou. Chceme více volnosti a nechceme do nejistého světa přivést další dítě.
Velkou roli hrají ekonomické faktory. Pokud si nemůžeš dovolit bydlet ve slušných podmínkách a často máš pocit, že finančně nezajistíš ani sebe, tak asi nezatoužíš po dítěti, které by tvůj rozpočet značně osekalo. Výzkumná agentura NMS uvádí, že zhruba čtvrtina Čechů a Češek přímo zmínila, že jim v rozhodnutí budovat rodinu brání obtížné získávání hypoték a vysoké ceny nájmu.
Ať to zní sobecky jak chce, ale pokud nebudu já finančně zaopatřená a zdravá, nemůžu na svět přivést někoho dalšího na úkor nás obou.
Výdaje spojené s výchovou dítěte jsou a v dnešním ekonomickém klimatu až o nějakou formu luxusu. NMS uvádí, že výchova dítěte do 18 let vyjde téměř na dva miliony korun.
Podobný trend vidíme i v mezinárodních průzkumech. Podle UNFPA pětina lidí ve 14 zemích světa uvádí, že nemohou mít tolik dětí, kolik by chtěli, a hlavní překážkou jsou právě finanční náklady, nejistota v oblasti bydlení a obavy z budoucnosti.
Děti nejsou hračky, které si pořídíš, protože ti připadají roztomilé. Jsou to dýchající živé bytosti, které potřebují střechu nad hlavou a teplé jídlo. Na to všechno potřebuješ peníze, když je nemáš, asi by bylo lepší brzké založení rodiny přehodnotit. „Ať to zní sobecky jak chce, ale pokud nebudu já finančně zaopatřená a zdravá, nemůžu na svět přivést někoho dalšího na úkor nás obou,“ říká pro Refresher respondentka Karolína K.
Smysl života? Ano, ale ne pro každého
Dostáváme se ke druhému bodu, kterým je fakt, že je rodičovství velmi náročná práce, která jen tak nekončí a skloubit ji s placenou prací je často téměř nemožné. Vyžaduje oběti. Oběti, které ale ne všichni z nás chtějí udělat, protože jednoduše nemusíme. Obavy spojené s časovou náročností rodičovství vyjádřilo v průzkumu NMS 59 procent dotazovaných.
„Chtěla bych, aby se také mnohem více mluvilo o složitosti rodičovství, protože to je náročná a nikdy nekončící úloha. Kdyby si tohle lidé uvědomovali a nebyl na ně tlak mít děti, tolik dětí by netrpělo a nekončilo v dětských domovech a baby boxech,“ vysvětluje další respondentka Anna K.
Někdy je to frustrující a dost ponižující z určitého pohledu, mám pocit, že jsem vlastně donucená si myslet, že nevím, co chci, a mé názory a přesvědčení na můj vlastní život nejsou dost validní.
A nesmíme zapomenout na další prostý důvod. Někteří lidé se jednoduše narodili bez toho, aby toužili po dětech. Prostě je nechtějí. A to je v pořádku. Nemusí svoje rozhodnutí odůvodnit.
Stejně jako lidé, kteří se rozhodli pro pořízení vlastních potomků. Těch se přece také nikdo neptá, proč chtějí děti a neříkají, že určitě změní názor. „Ne všichni lidé jsou předurčeni k tomu si pořídit děti. Já si třeba život s nimi nedokážu představit. Vyhovuje mi život ve dvou s mojí partnerkou. Přijde mi naprosto kompletní a naplňující,“ popisuje Anna K.
Ale právě přesvědčení okolí, že jde o nerozvážný názor, který se změní, jsou v životě bezdětných lidí neuvěřitelně přítomná a bolestivá. „Někdy je to frustrující a dost ponižující z určitého pohledu, mám pocit, že jsem vlastně donucená si myslet, že nevím, co chci a mé názory a přesvědčení na můj vlastní život nejsou dost validní,“ sdílí Karolína K.
Podle Karolíny K. by bylo skvělé, aby si lidé uvědomili, že jde o rozhodnutí daného člověka. „Není v pořádku nikoho přesvědčovat o opaku v tak zásadní věci, která vám změní celý život. Byla bych ráda, kdyby tuto skutečnost, se kterou se člověk s někým dalším podělí, brali jako věc, která nepotřebuje argumentovat žádným opačným názorem, prostě to jen přijmout,“ říká.
Trendy i výzkumy napříč světem ukazují, že dobrovolná bezdětnost není rozmar, ale stále častější forma životní volby. OECD i Eurostat potvrzují, že porodnost klesá ve většině zemí Evropy, přestože politické kampaně dlouhodobě motivují k rodičovství.
Nemám mateřské pudy
Z reakcí lidí, kteří se rozhodli pro život bez dětí, se skládá pestrý obraz. Nejde o jeden důvod, ale o směs osobních zkušeností, hodnot, zázemí i vnímání světa kolem. Mnozí z nich k rozhodnutí dospěli už v dětství, jiní až v dospělosti, často ve chvíli, kdy si uvědomili, co všechno rodičovství skutečně znamená.
Rodičovství přináší velkou zodpovědnost a omezení, které neodpovídají mému nestálému životnímu stylu.
„Už jako malá jsem říkala, že děti nechci. Byly mi protivné, přišly mi zbytečně hlučné, všechno se muselo točit kolem nich,“ popisuje Anna K. Dnes jí je 28 let a její názor se nezměnil. „Stále se ve mně neprobudily mateřské pudy a asi ani neprobudí. A to je v pořádku,“ vysvětluje.
Podobně to vidí i Karolína K., která po studiu na konzervatoři vnímala těhotenství jako něco, co by jí „zničilo tělo a kariéru“. K tomu se také přidaly ekonomické důvody.
Pak jsou tu lidé jako Anka H., kteří by těhotenství kvůli svému zdravotnímu stavu ani ve zdraví nepřežili. „V jednadvaceti jsem utrpěla úraz páteře a dostala jsem jasný zákaz otěhotnět, protože by mi hrozilo trvalé ochrnutí,“ říká mladá žena.
O svůj názor na rodičovství se podělil Jiří M. „S mojí mentalitou a odporem k chaotičnosti si nedokážu představit vychovávat dítě. Život bez dětí pro mě znamená klidnější prožitek bezvýznamné existence, možnost věnovat se svým nejmilejším a sobě samotnému,“ sdílí. Přidává se k němu i Lukáš K. „Rodičovství přináší velkou zodpovědnost a omezení, které neodpovídají mému nestálému životnímu stylu,“ uvádí.
Pro většinu z nich ale znamená život bez dětí především svobodu. „Můžu svůj čas a peníze investovat do sebe, do cestování, do svého zdraví a kariéry,“ zaznívá opakovaně. Bezdětnost neznamená prázdnotu, ale spíš možnost žít podle sebe.
Jsi sobec! Kdo se o tebe bude starat, až zestárneš?
Když jsme sbírali odpovědi od našeho respondentstva, hodně často se opakovalo, že lidé na jejich rozhodnutí reagují tím, že je označí za sobecké. „Říkají nám, že myslíme jen na sebe a kdo na nás pak bude platit v budoucnosti, kdo se o nás bude starat. Ale přesně toto uvažování mi přijde extrémně sobecké,“ vysvětluje Anna K.
Rozhodnutí nemít vlastní děti pro ně není útěk, ale vědomá volba.
S tímto osočením se setkala i Anka H. „Slýchávám, že jsme sobci, kteří si chtějí užívat a neomezovat se. Každý bezdětný člověk k tomu ale má svůj důvod,“ říká. Mluví o tom, že jde často o lidi, kteří jsou v nejistém vztahu, s nestabilním zázemím, řešící zdravotní potíže a podobně, jedním dechem dodává, že ať jde o jakýkoliv důvod, nikomu do něj nic není.
KOMENTÁŘ: Sukně jako měřítko ženství? Česká lékařka a nebezpečné stereotypy
28. srpna 2025 v 7:00
Část respondentstva také zmiňuje, že bezdětnost neznamená odpor k dětem samotným. Mnozí totiž s dětmi pracují nebo by byli otevřeni adopci. Rozhodnutí nemít vlastní děti pro ně není útěk, ale vědomá volba.
Je to jenom moje volba
Společenský tlak stále existuje, i když už není tak drtivý jako dřív. Nejčastěji se s ním podle našeho respondentstva potýkají ženy. Mnozí ho vnímají hlavně od starších generací. Postupně se ho učí ignorovat nebo měnit v nadsázku. Kolektivně ale vzkazují, že jde o jejich rozhodnutí a jsou v něm utvrzení.
Zřejmě bychom se měli naučit přestat hodnotit životy druhých lidí a zaměřit se na svoje vlastní štěstí.
Rozhodnutí nemít děti by mělo být stejně respektované jako rozhodnutí je mít. Každý z nás má jiné priority a jiný vztah k rodičovství. Bezdětnost není projev sobectví, jde o to, že se znáte a víte, co od svého života chcete.
Lidé, kteří otevřeně říkají, že děti nechtějí, si uvědomují váhu rodičovství natolik, aby se do něj hrnuli bez jistoty, že je opravdu chtějí. Zvolili si svoji cestu a společnost ji může pouze respektovat. Možná právě svým rozhodnutím ukazují, že skutečná odpovědnost nezačíná narozením dítěte, ale poznáním vlastních limitů a přání.
Zřejmě bychom se měli naučit přestat hodnotit životy druhých lidí a zaměřit se na svoje vlastní štěstí. Všichni lidé opravdu nemusí sdílet naši představu o „naplněném životě“, a tak se můžeme navzájem jenom vyslechnout a nesnažit se druhé přesvědčit o tom, že ze svých životních rozhodnutí vyrostou a změní názor.
