Žena, která tvoří s láskou pro ženy. Johana Skálová je mladá oděvní návrhářka. Její kousky jsou udržitelné a vytvořené tak, aby se v nich každá zákaznice cítila dobře. Její stejnojmenná značka respektuje ženská těla a životní prostředí.
Johana Skálová se po studiu designu oděvu ve Zlíně věnuje především autorské tvorbě. Její práci jsi mohl*a vidět třeba na pražském MB Fashion Weeku, WE´RE NEXT! nebo na Malé noci módy. S nápadem na vlastní značku přišla už během studia na střední škole.
- O vyhoření v práci, kterou nesnášela
- Jak začala s designem oděvu
- Kolik hodin trvá tvorba jednotlivých kousků
- Jaké materiály při práci používá a který se vyhýbá
- Jak docílila toho, že její oděvy padnou každé postavě
Co tě přivedlo k designu oděvu?
Byl to hodně přirozený proces. Vždy jsem byla velmi kreativní a od nízkého věku jsem věděla, že se chci vydat uměleckým směrem. Už v osmi jsem si šila oblečení pro panenky. Rozhodnutí, že se budu věnovat oděvu, přišlo ve třinácti. V patnácti jsem se dostala na střední uměleckou školu a ve stejném oboru pak pokračovala i na vysoké.
Nechtěla jsem život, kdy člověk chodí do práce, kterou vlastně nesnáší.
Jaké bylo studium?
Na střední jsem se učila základy konstrukce oděvů a šití. Z technologického hlediska to bylo skvělé. Chyběl mi ale prostor, abych mohla svoji tvorbu ukázat a rozvíjet ji i mimo školu. To mě přivedlo k tomu, abych se přihlásila na brněnskou Malou noc módy. Tehdy přišel impuls založit si vlastní značku, ale pevnější kontury dostala až na vysoké škole.
Na vysoké škole jsem zase dostala prostor a volnou ruku. Díky tomu jsem mohla najít styl, který mě vystihuje.
Kam tvoje cesta vedla po studiu?
Po ukončení studia jsem začala pracovat v divadle jako garderoba. Nebyla jsem tehdy ještě úplně připravená věnovat se naplno své tvorbě. Potom jsem ale musela odejít, protože jsem vyhořela. Nechtěla jsem život, kdy člověk chodí do práce, kterou vlastně nesnáší.
Zní to jako velmi těžké období. Co ti ho pomohlo překonat a začít se značce věnovat naplno?
Byla to pro mě svým způsobem nutnost. Nějaká základní potřeba být kreativní a dělat práci, co mě opravdu sytí. Moc jsem věřila a doufala v to, že se tím budu moct živit a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to třeba nevyšlo.
Jak bys svoji značku popsala?
Popsala bych ji jako respektující jak k tělu, tak životnímu prostředí. Tvořím kousky, které jsou díky stahování velikostně variabilní a přizpůsobí se postavě svého nositele.
Chci, aby se moje oděvy, potom co doslouží, rozložily a dál nezatěžovaly planetu.
Můžeš to rozvinout?
Jsme tři sestry a měly jsme rozdílné postavy. Přirozeně jsem se s nimi srovnávala, protože byly oproti mně dost štíhlé. Vždy jsem toužila po oblečení, které by se přizpůsobilo mně i mým sestrám. Tak jsem začala tvořit oděv, který smaže klasické konfekční velikosti. Oděv, který respektuje ženské tělo i jeho změny. Velikostní variability jsem docílila díky systému tunýlků a stužek. Kousky se tak mohou natahovat nebo zmenšovat podle potřeby.
Čím se ve své tvorbě nejčastěji inspiruješ?
Jednou z mých velkých inspirací je příroda, kde čerpám hodně energie. Myslím, že je to skrze značku i dost cítit. Další obrovskou inspirací jsou pro mě ženy. Můj svět je jimi obklopený, takže je pro mě velmi přirozené pro ně tvořit.
Jak se do tvé značky promítá udržitelnost?
Je to ve vícero aspektech. Jak ve velikostní variabilitě, díky které s vámi kousek vydrží i dlouhá léta, tak v materiálech, které používám.
Zmiňuješ materiály. Jaké nejčastěji využíváš?
Snažím se, aby byly hlavně přírodního původu a často vybírám ty, které jsou lokální. Pracuji s bavlnou, lnem a vlnou. Primárně ale s bavlněným popelínem, který je vyrobený v Česku ve firmě Mileta. Dále používám jen materiály s certifikáty, abych si byla jistá, že nejsou závadné jak pro naše tělo, tak pro planetu.
KOMENTÁŘ: Sukně jako měřítko ženství? Česká lékařka a nebezpečné stereotypy
28. srpna 2025 v 7:00
Bez certifikátu a původu látky nakupuji jen za předpokladu, že jde o deadstockové materiály. Tam využívám ty od projektu Textile mountain. Často se také jedná o materiály vyrobené v Česku. Poté, co se zavřely textilky, tak zamířily do skladů, kde čekají na další využití a díky Textile mountain se to často povede.
Podle čeho vybíráš barvy?
Já osobně mám ráda hodně světlé a pastelové barvy, protože mi do nádechu a myšlenky celé značky sedí. Nemám však problém se přizpůsobit a najít takovou barvu, aby s ní byla zákaznice spokojená.
Jakým materiálům se naopak vyhýbáš?
Polyesteru, je to neudržitelné vlákno, které se nerozkládá. Je to v podstatě plast. A i já sama na sobě pociťuju, že je mi hodně nepříjemný. Moje tělo ho špatně snáší. Chci, aby se moje oděvy, potom co doslouží, rozložily a dál nezatěžovaly planetu.
Co je pro tebe při tvorbě nejdůležitější?
Aby byly moje zákaznice spokojené. Často za mnou chodí ženy, které nemají úplně konfekční velikost a já jim často ty kousky upravím, tak aby jim seděly, když přijde nějaká změna jejich těla. Přizpůsobím barvu i střih, aby vznikl oděv, který budou zákaznice s láskou nosit.
A co je tvoje nejoblíbenější fáze při výrobě?
Nejvíce mě baví navrhování. Proces šití už není tak kreativní a na mě to často působí mechanicky. Moc mě baví celkový proces kreslení a hledání nových siluet. No a pak mě samozřejmě baví výsledný oděv.
Pořád se snažím hledat balanc mezi prací a osobním životem.
Kolik času zabere ten nejjednodušší kousek?
To budou asi bambusová trička. Celé se šije na overlocku, takže švy jsou rovnou zapravené. Vždycky mám ve svém designu nějaký náročnější detail, který mi zabere čas. U triček je to čtyři až pět hodin intenzivní práce. U složitějších kousků se už jedná o dny. Šití je pro mě ale hodně nevyzpytatelné a jsou dny, kdy to jde hladce, a pak dny, kdy to jde těžko.
Co momentálně plánuješ za kousky?
Netvořím kolekce, protože mi to přijde neudržitelné. Myslím, že je dobré mít kvalitní design, který bude dlouho fungovat. Jinak se ale snažím každou sezonu přijít s něčím novým, abych obohatila a doplnila svoji nabídku. Aktuálně bych ráda udělala vestičku a rozšířila portfolio na chladnější měsíce.
Když se na chvíli přesuneme k šití. Kdy se ti pracuje nejlépe?
Jelikož je to moje fulltime práce, tak jsem se musela naučit nastavit si pevný režim. Je to pro moje mentální zdraví hodně důležité. Pracuju od 9:30 a teď se snažím končit kolem 16:30 až 17 hodin. Někdy mám bohužel tendence se přepracovávat. Potom mi však práce nepřináší radost a to je něco, do čeho nechci spadnout. Pořád se snažím hledat balanc mezi prací a osobním životem.
Jak relaxuješ, když už je toho na tebe moc?
Snažím se ten čas hodně vyrovnávat v přírodě. Vlastně u úplně běžných činností. Třeba tím, že jdu na houby nebo na zahradě otrhám jablka, tvořím kytice nebo viju věnce.
Pojďme se ještě vrátit k tvým kouskům. Jaký máš nejraději?
Za mě jsou to vlastně všechny kousky, ale pokud mám nějaký vyzdvihnout, tak to bude asi top a halenka Bliss. Teď na podzim bych určitě zvolila bundu Abelia.
Kdyby ses měla ohlédnout za svojí dosavadní kariérou. Co považuješ za svůj největší úspěch?
Každý prodaný kousek. To, že se tomu vážně můžu věnovat jako práci, která mě živí.
Kde tě zákaznice můžou potkat?
Nejvíce na sociálních sítích. Pak mám samozřejmě svůj e-shop. Jinak se snažím dvakrát do roka objevit i na design marketech. Nejbližší bude brněnský Vitamin market na začátku prosince.
