Scouse není jen přízvuk – je to třídní, geografická a kulturní značka odporu. Nikdo ho dnes nereprezentuje víc než maskovaný rapper EsDeeKid, který se loni stal fenoménem nejen hudebního světa.
Teď už všichni víme, že EsDeeKid (s největší pravděpodobností) není herec Timothée Chalamet. Jejich collab se stal třešničkou na dortu už tak dost šíleného roku 2025. Ve stejnou dobu se objevily i zprávy, že enigmatický britský rapper podepsal kontrakt na 30 milionů dolarů u labelu Capitol Records. Znamenalo by to jednu z největších investic velkého amerického hudebního labelu do mladého rappera za posledních několik let.
Magazín Dazed u příležitosti umělcovy londýnské show vyzpovídal několik jeho fans a jedna z otázek zněla: „Co dělá EsDeeKida speciálním?“ Nejčastější odpověď? „He’s Scouse!“ Celou liverpoolskou scénu, aka scouse culture, v poslední době stále doprovází větší a větší hype.
Možná tě zasáhl, i pokud nejsi fanoušek fotbalu, potažmo historicky nejúspěšnějšího anglického fotbalového klubu Liverpool FC. Scouse culture se na nás momentálně sype z reels nové MMA senzace Paddyho Pimbletta nebo třeba z úst jednoho z nejtalentovanějších britských herců Stephena Grahama.
Ostře hrdá lokální identita
Každý follower EsDeeKida ví, že scouse je mnohem víc než jen akcent. V úvodu videa oslavující v pořadí dvacátý ligový titul Liverpoolu FC je slovo England přeškrtnuté, v jiném dokumentu postarší muž a celoživotní stoupenec týmu vysvětluje: „Je to scouse, ne English!” Právě velmi specifická, až ostře hrdá lokální identita je dokonalou definicí toho, co všechno pojem scouse reprezentuje.
Historicky se také jedná o příběh výlučnosti, vyloučení a vymezení se vůči anglické vládě, establishmentu i Londýnu obecně. Podobné sentimenty mimo jiné historicky panovaly i ve zbytku Anglie vůči Liverpoolu, což je vzhledem ke „scousemánii“ kolem EsDeeKida nyní stejně úsměvné jako hřejivé. Scouse vystihuje třídní a kulturní značku odporu. A to v době, kdy byl Liverpool systematicky marginalizován britským establishmentem.
Takzvaná Murdaside (variace na název metropolitního hrabství Merseyside), tedy scéna, ze které EsDeeKid vzešel, reprezentuje novou generaci liverpoolského undergroundu. Nejde o glamorizaci pouličního gangsterství jako u drilu. Jde o surový, autentický obraz života ve městě, kde mladí lidé nemají budoucnost, ale jsou bezmezně hrdí na svou identitu. Producenti jako Wraith9 kombinují drain dang anti-pop estetiku s UK energií a vytvářejí přitom zvuk, který zní jako industriální ruiny samotného Liverpoolu.
Problémy s institucionalizovaným rasismem
Liverpool v 18. a 19. století šeredně zbohatl na obchodu s otroky a po Londýnu představoval de facto druhé město britského impéria. To je také jeden z hlavních důvodů, proč má právě Liverpool nejstarší usazenou černošskou komunitu v Evropě. Oblasti a místa jako Toxteth, Croxteth nebo Bootle, která se ve scouse culture obecně zmiňují jako ty nejtvrdší, jsou přímým důsledkem dekád zanedbání a urbánní segregace. Především první jmenovaný Toxteth je obecně považován za historické srdce černošské komunity Liverpoolu.
Michael Simon v práci The Constitution of a Community: Spatiotemporality, ‘Race’, and State Resistance in Liverpool zmiňuje termín racial fix. Vystihuje systematický proces, který britský stát a lokální instituce po desetiletí formovaly rasově segregované prostory v post-industriálních městech, jako je Liverpool. Problémy s institucionalizovaným rasismem nejenom v otázce bydlení roku 1981 přerostly v nepokoje, které se rozšířily i do dalších měst včetně Manchesteru a Leedsu.
Dalším, dnes už notoricky známým incidentem, který silně definoval celé generace scouserů a jejich odpor ke centrální vládě, se stala tragédie z Hillsborough. Zásadním pochybením policie během ní došlo k úmrtí 97 lidí. South Yorkshire Police pak údajně falšovala vyšetřování, obviňovala opilé fanoušky a zatajila selhání kontroly davu, což potvrdil nezávislý panel v roce 2012.
Tehdejší vláda Margaret Thatcherové podporovala tuto verzi, kterou dále živily národní bulvární deníky jako The Sun. Pokud se někdy ocitnete v Liverpoolu nebo ve společnosti scouserů a chcete si udělat přátele na život, vezměte do ruky panáka, plivněte na zem a připijte na zemi těžkou Margaret Thatcherové.
Vyšší kriminalita i dětská chudoba
Realita tzv. council housingu, tedy komunálního bydlení, na které EsDeeKid odkazuje ve svých textech, je neúprosná. Dnes má Liverpool míru kriminality o 55 procent vyšší než britský průměr. Relativní dětská chudoba zase národní průměr převyšuje o 12,2 procenta. Zpráva Liverpool Echo z roku 2024 odhalila, že městská rada dostala během 14 let toryovské vlády škrty rozpočtu o 35 procent, což zasáhlo sociální péči, školní projekty a další služby.
V říjnu 2025 se poprvé od roku 1990 nedostal ani jeden rapový track do amerického žebříčku Hot 100. Britský magazín The Guardian tehdy trefně poznamenal, že američtí posluchači a posluchačky dávají větší pozor na novou ostrovní hudbu a možná jsme svědky začátku nové britské kulturní invaze.
Od obchodu přes industrializaci až po post-industriální devastaci – Liverpool měl vždy co říct světu. A celou dobu přitom produkuje kulturu odporu. EsDeeKid není anomálie. Je dalším kapitolou ve velmi dlouhém příběhu o tom, jak lidé zezdola nacházejí svůj hlas, když je establishment odepsal.
