Vyměnila bych domov za Jižní Koreu? O životě tamní Gen Z jsem si popovídala s místními a prozkoumala jsem místa, kam nejčastěji chodí. Z čeho mají mladí největší stres a proč během studia nepracují? I to se dozvíš v novém článku.
Co se dozvíš po odemčení?
- Proč mladí lidé nechodí do klubů
- Proč se kvůli vysoké škole stresují 10 let dopředu
- Zda je pro ně důležitá láska a vztahy
- Proč jednoho z nás nepustili do klubu, i když je dospělý
- Proč nepracují během studia
Je život generace Z všude stejný? Tuto otázku jsem si položila během mého výletu do Jižní Koreje. Země je totiž pro mladé velmi atraktivní a v posledních letech ji navštěvuje stále víc lidí, zejména kvůli hypu okolo kosmetiky. V Soulu jsem měla možnost strávit několik dní a snažila jsem se zjistit, jak se liší život mladých lidí od nás v Evropě.
Můj cíl byl jasný, snažila jsem se nasát atmosféru světa generace Z co nejvíc. Vyhledala jsem místa, kde se mladí lidé scházejí během dne, i místa, kam se chodí večer bavit.
Angličtina je pro ně problém
Povahu lidí z Jižní Koreje bych popsala spíše jako tichou, rezervovanou, stydlivou a mimořádně uctivou vůči ostatním lidem. Ani jednou se mi nestalo, že by komunikovali arogantně, příliš suverénně nebo by se předváděli. Konverzace s nimi byly spíše náročné a na ulici se s cizinci moc bavit nechtěli.
Jejich povahu přisuzuji také komplikované geografické poloze. Jejich jediný pozemní soused je Severní Korea, od které jsou kvůli režimu izolováni. Od všech dalších zemí je dělí moře a není pro ně běžné zajet nakoupit potraviny do sousední země jako to děláme my.
Možná to ale bylo způsobeno i jazykovou bariérou. Lidí, se kterými jsem mluvila, obecně neuměli moc dobře anglicky a komunikace s nimi byla velmi náročná. Byli však velmi ochotní a když jsme si nerozuměli, pohotově vytáhli překladač.
Dopoledne neznají, den začínají v poledne
Zjistit, jak se mladým žije v Koreji, jsem se nejprve vydala do čtvrti Seongsu-dong. Tato část je také nazývána Brooklynem Soulu a jak mi místní vysvětlili, nejčastěji sem chodí na kávu nebo nakupovat. Všechny obchody a služby jsou zřízeny v bývalých garážích a čtvrť má cool industriální vibe. Seongsu jsem si pořádně prochodila a cítila jsem se tam mimořádně příjemně. Byla jsem v ní dokonce několikrát a atmosféru jsem si užila ráno i podvečer.
Když jsem tam byla poprvé, bylo asi deset hodin. Pár dní v Soulu jsem si nemohla zvyknout na to, že Korejci a Korejky nejsou ranní ptáčata. Město začíná ožívat až mezi desátou a jedenáctou dopoledne. Jelikož jsem zvyklá vstávat brzy a v tuto dobu už mám běžně několik povinností za sebou, vyrazila jsem do Seongsu na oběd. Byl to právě deštivý den a v ulicích bylo minimum lidí. Díky tomu jsem si však mohla čtvrť projít a navštívila jsem místní kavárnu, obchody i secondhandy.
Z přijímacích zkoušek na vysokou školu se stresují 10 let dopředu
V této části města jsem našla skutečně všechno, co potřebuji, a umím si představit, že bych tu trávila čas, kdybych v Soulu žila. Narazila jsem tu na mladého kluka, který stál a pravděpodobně na někoho čekal. Jak bývá zvykem, ani on neuměl moc dobře anglicky, ale vytáhl překladač a podařilo se nám popovídat si o tom, co se mu na životě v Soulu nejvíc líbí. „Na Soulu miluji to, že láká strašně moc mladých lidí. Čím vás je víc, tím více zábavy si spolu můžete užít, baví mě to tu,“ popisuje svůj vztah k městu. Narodil se tam a neumí si představit, že by žil někde jinde.
Jelikož byl ochotný povídat si, zeptala jsem se ho také na to, zda cítí tlak a má pocit, že musí být v životě úspěšný. Kolem Asiatů je totiž často narativ, že ve škole musí být bezchybní a společnost a rodina je tlačí do úspěchu a vzdělání. „Co se týče úspěchu, je na mě obrovský tlak. Hodně studentů se stresuje z přijímacích zkoušek na vysokou školu už 10 let dopředu,“ říká. Vysvětlil mi, že tyto zkoušky se nazývají CSAT. Je to náročný a přísný test, který trvá až osm hodin. Studenti se ho velmi obávají a když testem projdou, často to považují za největší akademický úspěch.
Party život je neláká a raději jsou doma
Jelikož jsem byla v ulicích Seongsu ráno a moc lidí tam nebylo, rozhodla jsem se vrátit další den v podvečer. Udělala jsem dobře a ulice praskaly ve švech. Popovídala jsem si s několika lidmi a všichni mi řekli něco, co mě šokovalo. Mladí Korejci a Korejky prý nechodí moc často na party. Důvody se liší, někteří jsou mimořádně pracovně či studijně vytíženi a jiní prostě nemají rádi atmosféru klubu. Vzhledem k tomu, že v Česku je party život velmi rozšířený, mě to překvapilo.
Mladá Korejka, která dokonce souhlasila i s fotkou, mi vysvětlila, že jí přeplněné kluby nejsou sympatické a necítí se v nich dobře. Svůj volný čas nejčastěji tráví s kamarádkami na kávě nebo s partnerem. Jak se svěřila, vztahy jsou pro ni i pro jejich kulturu velmi důležité a záleží jí na tom, aby měla partnerský vztah.
Důležitou součástí v životě mladých lidí jsou dnes i sociální sítě. Trávíme na nich mimořádně mnoho času a zajímalo mě, jaký vztah k nim mají na opačné straně planety. Jak říká dívka, kterou jsem oslovila, nejvíc času tráví na Instagramu, YouTube a TikToku. Stejně jako pro českou generaci Z, i pro ně je už Facebook mrtvý.
Do baru nás pustili, ale museli jsme odevzdat občanský průkaz
I přesto, že party nejsou jejich šálkem čaje, rozhodla jsem se noční život otestovat. Byla mi doporučena čtvrť Hongdae. Podle místních je to ideální party místo. Do ulic jsme dorazili v úterý a i přesto, že byl začátek týdne, žilo to tam. Jedna ulice byla plná klubů a barů a tvořily se před nimi i fronty.
Musím říci, že dostat se v Soulu do klubu není pro mladé vůbec snadné. V Česku se stává, že se tam baví 15leté děti a často i pijí alkohol. V naší skupině byl i 18letý kluk a kvůli jeho věku jsme se do klubu nedostali. Ochranka nám v jednom klubu vysvětlila, že vstup je povolen až od 19 let a od tohoto věku mohou mladí i konzumovat alkohol. Štěstí jsme se rozhodli vyzkoušet i v jiných klubech a mysleli jsme si, že jinde budou shovívavější. Nepustili ho však nikam, a tak jsme se rozhodli jít alespoň do baru.
Ani návštěva baru však nebyla bezproblémová a bez omezení. Nejmladší člen naší skupiny nemohl i přes dospělost konzumovat alkohol. Navštívili jsme dva podniky a v obou si číšnice vzala také jeho občanský průkaz. Měla ho u sebe až do našeho odchodu z baru.
Nálada v barech byla velmi uvolněná a Korejci byli mnohem hovornější než během dne v Seongsu. Měli jsme pocit, že jsme pro ně byli v podnicích spíše atrakcí. Snažili se s námi navazovat konverzace a zajímalo je, odkud jsme. Rozdílnosti jsem si všimla i na tom, jak v barech trávili čas. Intenzivně se mezi sebou bavili a na automatech také hráli různé hry. Bylo vidět, že se přišli s kamarády pobavit a na telefonu byli jen zřídka.
Brigádovat při škole není standard
Během svého výletu v Soulu jsem vnímala, že móda je důležitou součástí života mladých. Sama ráda chodím do secondhandů a mile mě překvapilo, že byly ve městě skutečně na každém rohu. Rozhodla jsem se zavítat do jednoho, který mě zaujal nabídkou designérských kousků.
Pracovala tam velmi milá a ochotná prodavačka. Na první pohled vypadala velmi mladě a zajímalo mě, zda v obchodě pracuje při škole nebo se věnuje práci naplno. Vysvětlila mi, že lidé v Koreji většinou pracují až po tom, co dostudují. Během školy mají jen menší či sezónní brigády, díky kterým mohou pokrýt základní životní náklady. Jejich kariéra začíná až v posledních ročnících studia, kdy se díky stážím dostanou do firem, které působí v oblasti jejich studia.
Jelikož jsem do obchodu přišla původně kvůli zboží, zeptala jsem se jí také na to, zda do secondhandů chodí nakupovat i mladí Korejci a Korejky. „V posledních letech mimořádně stoupá zájem mladých lidí o vintage oblečení. V secondhandech jsou většinou unikátní kousky a díky tomu, že je vlastní, si vytvářejí svůj vlastní styl,“ vysvětluje.
Zároveň však řekla, že nemají rádi barvy a jejich oblečení je spíše nenápadné a jednoduché. Nevýrazné barvy si vynahrazují atypickými materiály a výraznými doplňky. Celkový look je tedy výjimečný a výrazný, ale je složený z basic kousků.
V obchodech si můžeš i uvařit
Už ze sociálních sítí jsem věděla, že stravování v Koreji funguje trochu jinak než u nás. Mám pocit, že lidé tam žijí mnohem rychlejší život a na vysedávání v restauracích a kavárnách nemají příliš mnoho času. Na každém kroku jsou samoobslužné kiosky na limonády či kávu. Pravidelně u nich čeká řada lidí a největší zájem je o kávu Americano, která je v Koreji mimořádně oblíbená.
Obrovským hitem mezi mladými jsou večerky 7/11 nebo GS25. Speciální na nich je, že si v nich nejen nakoupíš, ale i uvaříš. V Asii jsou mimořádně populární různé polotovarové rameny a trend Buldaka minulý rok přišel i k nám. V Soulu na těchto jídlech žijí a v zmíněných večerkách si po zaplacení mohou jídlo rovnou připravit a u stolu i sníst.
Já jsem si tuto autentickou zkušenost vyzkoušela také a upřímně nevím, zda bych si na to zvykla. Na jednu stranu to bylo extrémně rychlé, pohodlné a levné. Takže to splňuje všechny parametry, které studenti od jídla očekávají. Na druhou stranu mi to však vůbec nechutnalo. Na podobná jídla nejsem velmi zvyklá a nedokážu si představit, že bych to jedla vícekrát týdně.
