Představujeme talentované lidi, kteří zrovna zažívají svůj moment.
Jak vypadá současná generace umělectva, která pracuje s tělem jinak než jako s objektem krásy? V novém díle Refresher ART představujeme tvůrkyni, jejíž práce osciluje mezi sochou, šperkem a živým médiem. Seznam se s Annou Elektrou Rittstein.
Elektra studuje sochařství a ve své tvorbě zkoumá vztah hmoty, tvaru a lidského těla. Forma u ní nevzniká izolovaně – proměňuje se v dialogu s pohybem, materiálem a tělesnou přítomností. V rozhovoru mluví o práci s tělem jako „negativem“, o fascinaci vnitřní anatomií i o tom, proč pro ni není nositelnost cílem, ale spíše vedlejším efektem.
ARTIST SPOTLIGHT: Hahlushka. Holka, co nechala zatknout Yza. Seznamte se!
2. prosince 2025 v 7:00
V tvé tvorbě je hodně cítit práce s tělem a jeho otiskem. Pracuješ přímo s moldy z těla, nebo si tvary dál abstrahuješ a stylizuješ?
Záleží na konkrétním typu modelu. S tělem pracuji převážně jako s „negativem“, čímž mám na mysli spíše jeho vnitřní rovinu než vnější podobu. Vycházím ze svých surrealistických představ vnitřního těla, inspirovaných organickými prvky, a z těchto motivů vytvářím jakési dodatečné, autonomní tělesné struktury.
Jaký materiálový proces je pro tebe klíčový? Je pro tebe důležitější finální objekt, nebo samotná fáze tvarování a odlévání?
Pracuji s celou řadou materiálů, avšak v poslední době je mi nejbližší sádra. Samotný proces tvorby považuju za zásadní. Většinou mám představu či vizi, kterou chci realizovat, ale během práce mě napadají další podněty a nápady, takže se původní záměr často proměňuje a rozvíjí do několika variant. Ve chvíli, kdy je vše hotové, připravené na focení, a při samotném fotografování, kdy mohu svou představu vidět ve skutečném světě, prožívám nejoblíbenější část celé tvorby.Tvoje šperky působí skoro jako „organické artefakty“. Tvoříš je předem podle nějakého příběhu, nebo vznikají intuitivně během práce?
Dříve jsem se při tvorbě soustředila především na estetiku a čistě vizuální stránku, přičemž promítání myšlenek do díla pro mě bylo poměrně uzavřené. V posledních letech se však odehrálo několik životních situací, díky nimž se proces propojování myšlenek a tvorby stal přirozeným a spontánním – jakousi ventilací přetékajících pocitů. Celková vizuální podoba hotového díla je většinou předem promyšlená, některé menší doplňující prvky však vznikají intuitivně přímo v průběhu práce. Díky tomu, že socha prostřednictvím lidského těla „získává možnost ožít“, vycházejí detaily a tvary často odlišně od původní myšlenky, a proto je během finálního procesu průběžně dolaďuji.
Jak vnímáš hranici mezi šperkem a módním objektem? Je pro tebe důležité, aby byly věci nositelné, nebo je to spíš vedlejší efekt?
Hranice mezi šperkem a módním objektem je pro mě velmi významná. Šperk v pravém slova smyslu téměř nevytvářím a nad nositelností většinou vůbec neuvažuji. Jediným okamžikem, kdy se tím zabývám, je situace, kdy má být moje tvorba součástí módní přehlídky. Jinak se nositelnosti vědomě nevěnuji – zajímá mě především to, co dílo vyjadřuje, jeho celkový obraz a vizuální stránka.Často pracuješ s estetikou kůže, kostí, krunýřů nebo růstů – odkud tyhle motivy přicházejí?
Lidské tělo mě vždy fascinovalo. Během základní a střední školy jsem se závodně věnovala plavání, takže jsem byla s tělem a nahotou neustále v kontaktu. Navíc se u nás doma tělo často řešilo, což ve mně vyvolávalo pocit, že vše musí být dokonalé. To mě v té době činilo povrchní a nespokojenou. V období dospívání mi velmi vadilo, že se lidské tělo neustále mění, a myslím, že právě z toho pramení moje dlouhodobá potřeba s tělem pracovat.
Jaký máš vztah k tělu modelky či modela při vzniku díla? Je pro tebe médium, anonymní forma, nebo je to o spolupráci?
Tělo modelky vnímám jako někoho, kdo mi umožňuje realizovat mou vizi, a zároveň jako prostor, v němž se moje myšlenky a koncepty mohou projevit. Původní vize se během práce vyvíjí a upravuje podle reakcí těla, jeho pohybu a celkového vizuálního výsledku. V tomto smyslu jde o spolupráci, protože tělo modelky aktivně ovlivňuje konečný tvar a charakter díla. Vnímám to jako jakýsi interaktivní dialog mezi mou představou a tělem, které ji zprostředkovává.Kam by ses chtěla se svou tvorbou posunout dál?
Vždycky jsem měla tendenci rozvíjet svou tvorbu co nejdál to jen jde. Zpočátku jsem se věnovala malbě, ale postupně mi to přestalo stačit a potřebovala jsem vidět své obrazy v prostoru. Začala jsem tedy modelovat a vkládat modely do maleb, což postupně vedlo k tomu, že jsem je začala umisťovat na lidi.
Momentálně pracuji s lidmi jako součástmi větších soch. Ráda bych v budoucnu pracovala ve větším měřítku a věřím, že moje tvorba se stále vyvíjí. Tuto kapitolu ještě nemám uzavřenou, a proto hodlám následovat své myšlenky a uvidím, kam mě tvůrčí vítr zavane.
