Módní návrhář a nositel titulu Grand designér roku 2024. Jméno Jan Černý rezonuje třeba díky olympijské kolekci, ikonickým „prestižkám“ i skleněným šatům Ani Geislerové. Co nám řekl o své první sólové výstavě?
Expozice s názvem Flow State odstartovala 6. února v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Černý opouští koncept statických figurín a místo nich sází na dynamický zážitek, kterému dominuje monumentální krystalové kyvadlo. Jan nám v rozhovoru vysvětlil, proč je pro něj v galerijním prostoru oblečení až druhořadé a jak chce návštěvníky svou tvorbou naučit na chvíli se zastavit a zklidnit.
Jaký je to pocit, odstartovat v Moravské galerii svou vůbec první samostatnou výstavu?
Je to úlet. Hlavně proto, že se to děje v tomto prostoru. Zaprvé, já jsem z Moravy, takže je mi Brno hodně blízké. A zadruhé si myslím, že Moravská galerie a Uměleckoprůmyslové muzeum tady v čele s Honzou Pressem dělají s velkým předstihem pro současný český design a módu opravdu nejvíc. A třetí důvod, proč mě to tak baví, je fakt, že už je tady velká retrospektivní výstava Liběny Rochové a že se z těchto prostor na rok stává palác módy.
Jak bys ji popsal člověku, který netuší, co ho tady čeká?
Já jsem nad tím přemýšlel s mojí kurátorkou Michaelou Kádnerovou trochu jinak. Nechtěli jsme dělat retrospektivu. Nechtěli jsme dělat stejný koncept, který už tady je. Chtěl jsem pro návštěvníky udělat nějaký specifický zážitek.
Takže je celá výstava z hlediska výstavnictví trochu obrácená, protože moje modely nevystavujeme ve vitrínách za sklem na statických figurínách, ale naopak jsme se rozhodli všechny figuríny rozhýbat. Díky jejich kvalitě jsme je mohli nastavit do nejrůznějších životních situací. Ve výsledku pak vidíte, jak na sebe reagují a vzájemně komunikují.
Jde mi opravdu o zážitek a o celistvost. Není to výstava, kde jen pozoruješ oděvy.
Takzvaný flow state je psychologický stav, kdy člověk přestane vnímat čas a okolí. Jak jsi tenhle pocit přenesl do architektury výstavy?
Pomocí velkého kyvadla z PRECIOSA kamenů, které všechny figuríny sledují. Jde o symbol času, protože je móda nejrychlejší ze všech designů. Zároveň to celé funguje tak, že když se díváš nahoru na kyvadlo, opravdu tě trochu zhypnotizuje do flow state. Přinutí tě, aby ses zastavil, což je věc, kterou si v našich zrychlených životech moc nedovolujeme.
Všechny objekty, které tady lidé uvidí, jsou úplně nové. Proč ses rozhodl jít touto cestou?
Já si to rád dělám složitější. Chtěl jsem i pro lidi, kteří znají moji tvorbu, udělat něco nového. Současně, když budu mluvit úplně na rovinu, je pro mě oblečení skoro to nejméně podstatné z celé výstavy. Jde mi opravdu o zážitek a celistvost. Nečeká tě výstava, kde jen pozoruješ oděvy. Je to spíš o tom, že figuríny vytvářejí nějaký dav, nějakou hmotu osob, která vypadá téměř jako samotní návštěvníci a návštěvnice.
Kolik času ti zabrala příprava celé této nové kolekce a co bylo při jejím vzniku nejtěžší?
Plánovali jsme ji od léta a celá výstava nám zabrala asi půl roku. Nejtěžší bylo navnímat formát, který je úplně jiný, než na jaký jsme s mým týmem zvyklí. Proto jsem hrozně rád za Míšu, která byla moje parťačka. Pracovat v tandemu s člověkem, který má zkušenosti s vystavováním, bylo velmi osvobozující.
Já si uvědomuju, že do mé práce zasahuje i moje vnímání architektury. Daří se mi s tím prostorem pracovat a propojovat všechny prvky.
Na jaký kousek z celé výstavní kolekce jsi nejvíce hrdý?
Na kyvadlo, protože je to stokilová věc, která visí na šestnáctimetrové trubce a už jen ty krystaly váží asi šedesát kilo. Takže jsem moc rád, že se vše povedlo a je to funkční.
Mluvíš o sobě jako o designérovi zážitků. Jaký zážitek by si mělo návštěvnictvo odnést?
Já jsem sám zvědavý. Když se na chvíli zastaví a budou sledovat kyvadlo očima, které zrovna nekontrolují pět set dalších věcí, budu velmi rád. Chtěl bych, aby je to na chvilku zastavilo a možná i zklidnilo.
V rámci výstavy komponuješ celkovou emoci i skrze zvuk a světlo. Jsou pro tebe tyto složky stejně důležité jako samotný střih oděvu?
Ano, vždycky je to vlastně všechno dohromady. Já si uvědomuju, že do mé práce zasahuje i moje vnímání architektury. Daří se mi s tím prostorem pracovat a propojovat všechny prvky.
Tvoje značka je postavená na komunitě a kultuře. Jak se ti podařilo tuhle živou energii přenést do statických zdí galerie?
Já jsem věděl, že se tam bude muset dít něco mimo oděvy. Myslím si, že je doba taková, že potřebujeme vytvářet silnější a silnější zážitky. Plus i na tuto neveřejnou vernisáž jsem dal na Instagram, že prvních sto lidí, kteří se zaregistrují, budou mít vstup zdarma. Takže se snažím, aby to bylo pořádně demokratické.
Tato výstava je pro tebe velkým milníkem. Jaká je další kapitola pro značku JAN SOCIÉTÉ?
Já to nikdy neříkám dopředu. Ale minimálně můžu prozradit, že máme v březnu druhý ročník Ball Société, takže na tom teď pracujeme. Letos chystám hodně velké novinky, ale to je zatím překvapení.
