Lidé a politici, kteří je zastupují, jsou na jedné straně velmi přecitlivělí na jakoukoliv státní regulaci, na druhé straně adorují komunisty indoktrinovanou vánoční „tradici“ v podobě smaženého kapra.
S železnou pravidelností došlo i před letošními svátky k boji o kapra, a téma smažené ryby na štědrovečerní tabuli je tak živější než šupináči v kádi. A to opět i v politických kruzích. Minulý týden udělal řetězec Lidl velký krok, zakázal před svými obchody káďový prodej kaprů a uvádí, že je to poprvé, kdy supermarket v této otázce přistoupil na společenský vývoj a tlak. Snahu o humánní přístup k živým tvorům tak převedl do praxe.
S tímto rozhodnutím zároveň mediálním prostorem proletěla každoroční petice, jež se zaměřuje na zmírňování kapřího utrpení, kterému vždy nejméně týden před Štědrým večerem přihlížíme v ulicích.
„Kdybyste si náhodou mysleli, že aspoň Vánoce zůstanou bez křiku aktivistů, tak jste na omylu! Boj za světlé zítřky očividně nikdy nespí. Tito lidé zkrátka trpí neustálou potřebou kázat lidem, jak mají žít,“ napsal na svůj Twitter k petici za ukončení prodeje živých kaprů senátor Zdeněk Hraba.
Právo potýrat si doma tvora
Konkrétní iniciativa ale nejde proti konzumaci masa a tlačení „veganské agendy“, jak je obráncům zvířat a aktivistům často vyčítáno. Kampaň se zaměřuje na nevyhovující podmínky ryb, které jsou s prodejem vánočních kaprů spojeny. Nikdo v tomto případě po panu Hrabovi nechce, aby si o Vánocích utrhával kapra od pusy, ale aby ho vyndal ze své vany.
Kampaň totiž poukazuje na to, že odnést živou rybu domů, nechat ji ve vaně a potom si ji v kuchyni neodborně zamordovat, jí prokazatelně způsobuje utrpení. Zatímco zákon konkrétně určuje a popisuje, jak s rybami mohou prodejci a chovatelé nakládat a jakým způsobem je mohou zabíjet, aby nedocházelo k jejich týrání, do koupelen a kuchyní koncových zákazníků už se nedívá. Ryby za zavřenými dveřmi už nemůže před utrpením chránit, a to i přesto, že k němu dochází.
Kampaň se tedy snaží mezeru v zákoně na ochranu zvířat napravit tak, že usiluje o zákaz prodeje živých ryb. Jde o naprosto marginální změnu. Stánkař by místo vylovení a hození ryby do igelitky rybu vylovil, zabil a hodil ji do igelitky. Ryba podle studie přiložené k podpisovému archu totiž trpí nejvíce právě při přenosu domů. Jakmile je jakkoliv dlouhou dobu na vzduchu, začíná se dusit. Stejně tak jí utrpení způsobuje přechovávání doma ve vaně, a to kvůli rozdílné teplotě, nedostatku kyslíku ve vodě a nadmíře chloru, který kohoutková voda obsahuje.
Petice poukázala na paradox, že kdyby se k rybě stejným způsobem choval prodejce či chovatel, dopouštěl by se porušování zákona. Nedá se proto mluvit o snahách aktivistů kázat ostatním, jak mají žít, nikdo by neměl mít právo na to, aby doma týral zvíře nevyhovujícími podmínkami. Zákon je zkrátka potřeba aktualizovat podle posledních poznatků. Koupit si na štědrovečerní tabuli kapra by mělo být volbou každého. Jestli ho před přípravou bude ještě hodiny nepochopitelně týrat ve vaně, už ne.
Rudý kapr
Ruku na srdce, domácí kapří zabijačka postrádá jakýkoliv smysl. Těch pár hodin čerstvosti nijak nepřidá ani neubere. Kromě maskulinní fetišizace „zabíjení holýma rukama“ toto rozhodnutí ničemu dalšímu nepřispívá.
Ani letošní politizace vánočního pokrmu není nic nového. Loni rozvířil vody europoslanec Tomáš Zdechovský, který se rozčílil nad vánočním spotem Komerční banky. Ta cílila na udržitelnější svátky. Influencerka Lucie Zelenková v něm popisuje, jakou enviromentální zátěž představuje každoroční konzumace kaprů. Nakonec se zeptá, zda to letos nechceme zkusit jinak. I tehdy se vedle Zdechovského, který údajně podal stížnost na vedení banky, ozývali politici s tím, že se Komerčka snaží kazit Vánoce a upírat lidem tradice.
Tady se projevuje břímě, které si s sebou postkomunistické národy nesou. Lidé a často pravicoví politici, kteří je zastupují, jsou na jedné straně velmi přecitlivělí na jakoukoliv státní regulaci, a aby to protivníkům jak se patří natřeli, balí svoje neofobie do odkazů k době komunismu (např. „boj za světlé zítřky očividně nikdy nespí“). Ale na druhé straně adorují a brání i indoktrinované vánoční „tradice“, které vznikly tím, že komunisté říkali lidem, jak mají žít. Smažený kapr totiž nevychází z ničeho jiného než z chovných přebytků a cíleného státního marketování socialistickou vládou.
Kapr sice začal mezi lidi pronikat už v období první republiky, kdy také začala kampaň cílící na to, abychom sami spotřebovali svoji produkci, všeobecně se však s Vánoci a štědrovečerní večeří spojil až v padesátých letech, kdy zároveň stoupala i obliba smaženého jídla. Ne že tento křik aktivistů za „tradiční hodnoty“ letos zblajzneš i s navijákem.
