Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury AKO pro Tiskovou agenturu Slovenské republiky (TASR).
Rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) považuje za přínos 45,8 % Slováků. Opak si myslí 44,6 procenta dotázaných. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury AKO pro Tiskovou agenturu Slovenské republiky (TASR). Od rozdělení ČSFR uplyne 1. ledna přesně třicet let.
1. ledna 1993
Agentura realizovala průzkum od 6. do 12. prosince na reprezentativním vzorku 1000 respondentů, kteří odpovídali na otázku: „Za pár dní si připomeneme 30. výročí rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky a vznik samostatné Slovenské republiky. Je, či není toto rozdělení podle vás pro občany Slovenska přínosem?“
Rozdělení ČSFR považuje za přínos celkem 45,8 procenta dotázaných (18,7 procenta uvedlo, že to je určitě přínos, a 27,1 procenta, že je to asi přínos). Naopak celkem 44,6 procenta dotázaných si myslí, že rozdělení ČSFR nebylo přínosem (podle 24,8 procenta asi není přínosem, podle 19,8 procenta určitě není přínosem). Situaci neumělo posoudit 8,8 procenta dotázaných a 0,8 procenta odmítlo na otázku odpovědět.
Rozdělení ČSFR považovali za přínos často nejmladší respondenti ve věku osmnácti až třiatřiceti let s maturitou a vysokoškolským vzděláním a obyvatelé Bratislavského, Prešovského a Žilinského kraje. Negativně jej hodnotili hlavně starší lidé (50–65 let) s nižším vzděláním, obyvatelé Nitranského a Banskobystrického kraje a také byvatelé Slovenska maďarské národnosti.
Předzvěstí rozdělení Československa se na poli mezinárodní politiky stal vznik slovenského Ministerstva mezinárodních vztahů, které vytvořila vláda Slovenské republiky už v roce 1990. Po volbách roku 1992 byl do jeho čela jmenován Milan Kňažko. Tehdy také nová česká vláda zřídila Ministerstvo mezinárodních vztahů České republiky v čele s Josefem Zieleniecem.
Dne 1. ledna 1993 Československo zaniklo a obě národní republiky se staly zcela samostatnými subjekty s plnými právy nástupnických států.
