Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Náročnost brigády závisí na tom, k jakému hospodáři se dostaneš, říká Jan.
Spousta mladých lidí už od 90. let v období od září do začátku listopadu odchází do zahraničí, například do Itálie, aby si přivydělali prací ve velkých sadech. Příkladem je mladý muž, se kterým Refresher mluvil a který právě využil čas mezi stálými zaměstnáními a strávil 22 dní prací v sadu.
Co je na této práci nejnáročnější a jak si na to zvyknout.
Kolik si můžeš vydělat a podle čeho poznáš, že jsi u dobrého hospodáře.
Hned na začátku rozhovoru mě zajímalo, jak si zařizují měsíční volno na brigádu lidé, kteří mají stálou práci. „Právě s takovými jsem tam byl. Celý rok pracují a šetří si dovolenou na to, aby mohli jet na tyto brigády, vlastně to vymění za dovolenou u moře, ale dostanou tak důležitou finanční injekci, která pomůže jejich rodinám,“ povídá Jan původem ze Slovenska pro Refresher.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
V rozhovoru jsme mluvili o tom, jak vypadá běžný den v sadu, kolik si za pár týdnů vydělal a jak moc záleží na tom, ke kterému hospodáři a do jakého sadu přijedeš.
„Peněžní odměny vyplácejí poctivě a není tam žádný podvod. Někdo možná vyplácí jiným způsobem, ale já jsem byl placený podle odpracovaného času, bylo to přibližně 9 eur (218 korun) na hodinu,“ říká.
Pokud tě baví naše tvorba a chceš nás podpořit, staň se členem klubu Refresher+ a kromě přístupu k prémiovému obsahu si užij i benefity. Děkujeme za tvou podporu!
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Proč lidé vymění dovolenou za brigádu a zda se jim to vyplatí.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo Kaliforňan miska dle vlastního výběru ZDARMA
Říkáš, že ostatní pracující si šetří dovolenou na to, aby mohli pracovat. Vyplatí se to?
Pro ně určitě. Vzhledem k tomu, kolik vydělávají doma, a kolik mohou za těch 22 dní vydělat tam, se jim to vyplatí hlavně z finančního hlediska. Většina lidí, kteří tam jedou, doma nevydělávají nějaké velké peníze, takže jsou rádi, když můžou za kratší čas vydělat najednou více peněz. Jsou to lidé, kteří přijedou domů a hned jim jde víc než polovina na výdaje.
Ano, pokud by byla příležitost jet příští rok znovu, určitě bych rád jel.
Kde jsi pracoval?
Castelbello, je to vesnička na úplném severu Itálie, kde se vlastně ani nemluví italsky. Maximálně jsem slyšel někoho někde v obchodě, ale hospodář a jeho rodina mluvili jen německy. Rádio, jídlo a všechno bylo také rakouské, takže člověk ani neví, že je v Itálii. (smích)
Jak ses k této práci dostal?
Přes rodinné známé. Je to parta chlapů, kteří tam jezdí už možná i 20 let. Vždy před sezónou si napíšou s hospodářem, tedy majitelem sadu, tam to takto nazývají, aby to neznělo neuctivě. (smích) Napíšou mu a domluví se, kolik lidí potřebuje na jak dlouho. Někteří jezdí i před létem, na předsklizně, které trvají kratší dobu.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Jak dlouho jsi tam byl?
Něco přes tři týdny, pracovali jsme 22 dní.
V jakém režimu jsi pracoval, kolik dní v týdnu?
Sedm. (smích) Tam jde právě o to, že nemáš volno a pracuješ každý den bez přestávky.
Kde jsi bydlel?
Měli jsme skvělé ubytování s kuchyní, vlastní koupelnou přímo v domě toho šéfa sadu, ve spodním patře jsme měli pokoj my a v horním bydlel on s rodinou. Ale slyšel jsem i o takových, kteří spali v nějaké garáži a podobně, hodně věcí na této brigádě záleží na tom, na jakého hospodáře narazíš.
Jasně, byla bezplatná, vařila nám ji rodina hospodáře. Snídaně, obědy i večeře byly zajištěné. Někdy nám ještě šéf přinesl večer pivo, když byl dobrý den.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Co všechno jsi za ten čas dělal? Sběr jablek, stříhání větví, úprava sítí kolem stromů a nad stromy, to asi tak nejvíc, ale nejvíc vyniká určitě samotný sběr.
Jaké sítě myslíš?
Od spodu stromů byla taková síť proti zajícům, protože rádi chodili okousávat a tím pádem znehodnocovali strom. A nahoře přes celý sad je síť, která zase chrání jablka a stromy před kroupami.
Jaký byl první den v této práci?
Náročný. (smích) Myslel jsem, že jdu do krásného prostředí, budu se procházet po sadu a sbírat jablka. Kdepak, po prvním dni jsem měl pořádnou svalovou horečku, neměl jsem ještě systém, jak se k práci postavit. (smích) Jsou to opravdu těžce odpracované peníze.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Jak vypadal běžný pracovní den v sadu?
Vstávalo se před šestou. Dali jsme si snídani a v sedm jsme už museli být v sadu a makat. Dělalo se 10 hodin s přestávkami na svačinu, oběd a pak ještě jedna odpoledne. Přicházíš na ubytování před sedmou, rozbitý a unavený, takže sprcha, něco sníst, pivo a spát.
Viděl jsem už různé způsoby sběru jablek, jaký jste tam měli vy?
Kdysi měli takové vaky kolem těla, kde jsme nasbírali i 30-40 kg a museli jsme chodit i na žebříky. Taky záleží na tom, na koho narazíš. My jsme tam sbírali tak, že máš takovou mašinu, na které je položená přepravka a do té sbíráš jablka, mašina je pohyblivá a máš ji celou dobu vedle sebe. Denně bys měl naplnit tak 4 přepravky, přičemž do jedné se vejde opravdu hodně jablek. Nevím přesně, kolik jsem nasbíral za den.
Překvapivě málo, když máš tu mašinu, ta jede pomalu kolem tebe a musíš sbírat opravdu pečlivě, takže ani tolik nenachodím. Především, když jsme měli jablka z vyšších míst na stromě, používali jsme posuvnou plošinu, která nás posouvala podle potřeby a dokonce se nakláněla podle toho, v jakém úhlu na svahu jsme byli.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Byla to nebezpečná práce?
Ne, ale když mi mluvili o té minulosti, tak tehdy to rizikové bylo. Když si představíš sad, který je fakt ze svahu a pod tebou jsou stovky metrů ničeho a máš na sobě ten postroj, se kterým vážíš o 30-40 kg více, tak tam vážně nechceš uklouznout.
Jak tě zaškolovali?
První den chodil kolem mě hospodář, protože jsem byl nový, pak už málokdy. Slyšel jsem o takových, co jsou denně u těch pracovníků a je z toho zbytečně stres. Naučili mě, jak sbírat jablka tak, aby nebyla znehodnocená. Ideálně musí mít jablko stopku a být červené.
Mohl jsi během dne také jíst „ze zdroje"?
Jasně, když byla pauza, běžně jsem si vzal jedno jablko, ale po čase tě to už také přejde. (smích) Mohli jsme si vzít i domů, ale moc toho nepobereš, když máš plné auto + zavazadla. Přivezl jsem v takové nádobce pár na ochutnání, nic víc.
Pracovali jste za každého počasí?
Skoro ano, ale když se blíží opravdu silná bouřka, tak sám hospodář přijde a říká, že raději nemáme pracovat. Naštěstí teď nebyly skoro vůbec deštivé dny, maximálně dva nebo tři, ale i tak jsme se snažili pracovat co nejvíce. Není dobré, když prší, protože pak nemáš hodiny. Vyprávěli mi historky, že některé roky tam byly 20 dní a 13 z toho jen pršelo.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Kolik sis dokázal vydělat?
Bylo to těch 9 eur (218 korun) na hodinu, pracovali jsme 10 hodin denně, celkově kolem 2 000 eur (skoro 50 tisíc korun).
Musel sis kvůli tomu zakládat nějakou živnost nebo podobně?
Vůbec, vedoucí nás normálně přihlásil na úřad jako brigádníky a po práci nás standardně vyplatil, mají to tam dobře zorganizované.
Kolují historky o tom, že hospodáři někdy zneužívají pracovníky. Jaké máš zkušenosti?
Jen dobré, opravdu jsem měl velké štěstí, protože i od chlapů, kteří tam byli se mnou, jsem slyšel mnoho různých příběhů. Jak říkám, vařili nám jídlo, za které jsme neplatili, měli jsme dobrou hodinovou mzdu, večer nám donesl pivo, měli jsme skvělé ubytování a ještě proplácel i cestu z domova do sadu, což bylo nějakých 10 minut. Jasně, že občas to kontroloval, ale tak to musí.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Kam jste chodili na záchod?
Víš, když je to na malou, je to prakticky jedno. Sranda byla s velkou potřebou. Hospodář nám řekl, abychom v případě potřeby šli na velkou do sousedova sadu, protože ti ze sousedova sadu chodí sem do našeho sadu, takže aby to nebylo jen na jednom místě. Toalety tam nejsou. (smích)
Protože jsi pracoval 22 dní bez přestávky, nelezlo ti to po několika dnech na nervy?
Dobré bylo to, že nám hospodář po pár dnech měnil práci. Po třech/čtyřech dnech jsme šli ze sběru dělat stříhání větví nebo údržbu těch sítí. Ale byly momenty a dny, kdy jsem makal od 7:00 a říkám si, že fů, za chvíli bude 10:00 a bude pauza, podíval jsem se na mobil a bylo ani ne 8:00, takže si asi dokážeš představit, jaké to je. (smích)
S kým jsi tam pracoval?
Jen se Slováky, vím, že tam jezdí i Rumuni, ale ti mají často v jiných sadech nižší plat a dokonce si musí vařit za vlastní. Domácí by tuto práci nedělali. I hospodář tam měl mladého syna, ale tam neexistuje ta kultura, že by šel otci pomoct něco dělat do sadu, on chodil do své práce a o tohle se vůbec nestaral.
Zdroj: Archiv respondenta/se svolením
Víš, kam ta jablka putovala dál?
Přímo ve vesnici je obrovská firma na zpracování jablek. Vlastně tam vozí a prodávají jablka všichni kolem. Představ si to tak, že u nás mají lidé pole s bramborami, tak tam mají sady s jablky.
Dá se tato práce dělat i na plný úvazek, nebo jen takhle sezónně?
Hospodář se o to stará celoročně, přičemž má pauzu snad jen když v zimě nasněží. Dříve tam chodilo i 16 chlapů, teď jsme byli čtyři a údajně za rok už bude potřebovat jen tři. Jezdí se i na předsklizně, to jsou nějaké dva týdny v červnu, není to údajně až tak těžká práce. Tedy asi by bylo náročné dělat to celoročně, asi by nebylo tolik práce.