2. září zemřel ve věku 82 let překladatel Vladimír Medek.
ČTK to ve středu řekla předsedkyně Obce překladatelů Anežka Charvátová. Širší veřejnosti byl Medek známý především českou verzí pohádkové ságy Joanne Rowling o kouzelnickém učni Harrym Potterovi, kterou překládal se svým bratrem Pavlem.
V rozhovoru z roku 2020 pro server Proženy popsal, jak vznikaly ikonické překlady kouzelného světa: „Nebelvír se anglicky řekne Gryffindor. Slovo gryffin ve slovníku najdete, je to okřídlený lev, a slovo Nebelvír to respektuje – je v něm nebe i lev. Havraspár (Ravenclaw) se dal přeložit skoro otrocky, kdežto Slytherin čili Zmijozel vychází ze zvukové podoby – slyšíte, jak oboje syčí, je to prostě hadí jméno.“
Čarodějná škola je v Hogwarts – a warts jsou bradavice, ba dokonce wart hog je podle slovníku prase bradavičnaté – a Bradavice byly na světě. Uznejte, že tak by se klidně mohla nějaká vesnice u nás jmenovat. Lidé, kteří neumějí čarovat, jsou u Rowlingové muggles. Muglové by asi nebylo to pravé, ale mudlové? To zní docela česky, něco jako šmudla nebo budla…
Vladimír Medek překládal z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem 60. let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 ve Španělsku.
Knižně publikoval od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil například Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile od Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargase Llosy či z angličtiny Sheckleyho sci-fi román Desátá oběť.
„Márquezův magický realismus je skutečnost a sen zároveň“
Před třemi lety mu Obec překladatelů udělila Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku. Získal ji za práci na knize Polský jezdec od Antonia Muñoze Moliny, kterou přeložil ze španělštiny do češtiny. Jde o částečně autobiografické vypravěčovo vzpomínání. Sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do 90. let 20. století. Polský jezdec patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a řadí se mezi sto nejlepších španělských románů 20. století.
Román Sto roků samoty je podle Medka jednou z pěti největších knížek 20. století. Márquezův magický realismus označil za skutečnost a sen zároveň. Řada autorů, kteří se k tomuto stylu hlásí, zdaleka nedokázala to, co Márquez, řekl Medek v dřívějším rozhovoru s ČTK. „Dokáže v jednom odstavci jen tak bokem vypravovat příběh, který by někomu jinému vydal na román,“ vyzdvihl, co na Sto rocích samoty považuje za nejúžasnější. Román Márquezovi přinesl v jeho čtyřiceti letech první velký literární úspěch.
