S Karlem jsme si popovídali o tom, jak vypadá noční život na Bali.
28letý Karel se na konci léta sbalil, nastoupil do letadla a nechal svůj starý život za sebou. Štěstí našel 14 tisíc kilometrů od své domoviny, na Bali. V rozhovoru pro Refresher nám vyprávěl o tom, zda je tam život skutečně tak levný, jak mnozí říkají, co se mu nejvíce líbí na mentalitě místních a co ho po příjezdu na ostrov nejvíce překvapilo:
„Když jsem si zapnul telefon, píplo mi asi dvě stě notifikací z Tinderu. Myslel jsem si, že se můj telefon zbláznil, a to mi jen dávaly slečny match. Muži, kteří mají alespoň o něco světlejší pleť než místní, jsou v očích místních dívek velmi exotičtí, proto jim projevují náklonnost. Všímám si toho kdykoli jdu ven – ať už do města, nebo někam do klubu,“ říká Karel.
Protože se rád baví a v Česku organizoval různé hudební akce a události, mluvili jsme s ním také o kvalitě nočního života na Bali, které je ve světě známé svou silnou klubovou scénou. „Pravidelně tu vystupují světoví interpreti. Nedávno tu koncertoval Wiz Khalifa a předtím Central C. Lístky do VIP na taková jména stojí jen dva tisíce korun. Vůbec si nedokážu představit, jak z toho dokáží profitovat. Interpreti takového formátu si žádají astronomické honoráře. Logicky mi to vychází, že na tom musí prodělávat, ale nějakým způsobem jim to funguje.“
- Jak Karlovi na každém kroku projevují zájem místní dívky.
- Kolik stojí měsíc života na Bali.
- Jak ho prodavačka nechala odejít z obchodu bez placení a spoléhala na to, že se další den vrátí.
- Proč mají Balijci v klubech vozíky.
- Kolik stojí na Bali sexuální služby a proč tu mnozí lidé provozují OnlyFans agentury.
Proč ses rozhodl jít žít do zahraničí?
Hlavní roli při mém odchodu sehrála zvědavost a chuť zažít něco nového. O zahraničí jsem uvažoval velmi dlouho. Původně jsem plánoval změnit i profesi, ale ta mi nakonec zůstala.
Čím ses živil? Byl jsem marketér a grafik, což mi zůstalo. Kromě toho jsem pořádal hudební akce. Protože jsem předtím dělal rap a často vystupoval, řekl jsem si, že si to zkusím i z druhé strany jako organizátor. Své marketingové schopnosti jsem tu uplatnil i v hudbě.
Proč právě Bali?
Pozval mě sem jeden z mých dobrých přátel, který na Bali žil už tři roky. Sledoval jsem jeho příběhy na Instagramu a moc se mi líbily. Původně jsem za ním chtěl vycestovat jen na měsíc, ale už v letadle jsem věděl, že se domů jen tak brzy nevrátím. Vnímal jsem to jako nový start do života.
Nehodlám zůstat navždy. V budoucnu plánuju změnit lokaci a přestěhovat se do Austrálie nebo do Miami. Každopádně, 14 tisíc kilometrů od domova je pro začátek dobrá vzdálenost. (smích) Samozřejmě, je to příjemnější o to, že jsem sem nešel naslepo, ale mám tu kamaráda, který mi umí se vším poradit a pomoci. Mám se tu o koho opřít.
Vzpomínáš si na své první dny na Bali? Co tě nejvíc překvapilo?
Určitě teplotní rozdíl. Na ten si člověk zvykne tak po měsíci. Navzdory tomu, že jsem přiletěl v létě, když jsem vystoupil z letadla, to byl náraz.
Kolik tam máte teď stupňů?
Okolo 36 stupňů Celsia. Bali je blízko u rovníku a čím blíž jsi u rovníku, tím je tepleji.
Šokovalo tě ještě něco jiného kromě tepla?
Když jsem si zapnul telefon, píplo mi asi dvě stě notifikací z Tinderu. Myslel jsem si, že se můj telefon zbláznil, ale to mi jen dávaly slečny match. (smích) Muži, kteří mají alespoň o něco světlejší pleť než místní, jsou v očích místních dívek velmi exotičtí, proto jim projevují náklonnost. Všímám si toho kdykoli jdu ven – ať už do města, nebo někam do klubu. Řekl bych, že se na Bali cítím jako hezká dívka v Praze.
Kdybych viděl v Evropě tolik rozzářených lidí, řekl bych si, že je něco špatně. Měl bych pocit, že jsem se ocitl v nějakém zvráceném hororu.
Takže říkáš, že když se chce Evropan nechat obletovat ženami, má jet na Bali? (smích)
Směješ se, ale skutečně se tu na tebe každá dívka dívá a zasypává tě komplimenty. Pohladí ti to ego. Je to velmi příjemné, neříkám, že ne. (smích) A jsou velmi hezké. Stejně jako jsme my exotičtí pro ně, jsou i ony exotické pro nás a už jen tím jsou zajímavé. Často se ale setkávám s tím, že nedokážu odhadnout jejich věk. Slečna, u které bych řekl, že je jí 20 let, má ve skutečnosti 35. Vypadají mnohem mladší. (smích)
V čem mají Balijci jinou mentalitu než Češi či Slováci?
Jsou mnohem přátelštější. Když vidí, že potřebuješ pomoc, ochotně a nezištně ti sami nabídnou pomocnou ruku, protože věří v karmu. Nevadí jim, že jim nerozumíš. Tolerují cizince a snaží se s nimi domluvit. Paradoxně, lépe se s nimi domluvíš se slabší angličtinou než s perfektní, protože s nimi budeš na jedné vlně.
Taky se neustále usmívají. Kdybych viděl v Evropě tolik rozzářených lidí, řekl bych si, že je něco špatně. Měl bych pocit, že jsem se ocitl v nějakém zvráceném hororu. (smích)
Od místních jsme se dokonce dozvěděli, že ani nemají žádný výraz pro špatný den. Každý den považují za skvělý. Na Bali svět jen tak plyne a jediné pravidlo, kterým se všichni řídí, je: „Když, tak to počká“.
Zažil jsi nějakou konkrétní situaci, která ilustruje jejich mentalitu?
Několikrát se mi stalo, že mi v obchodě neprošla platba kartou. Namísto toho, aby mi prodavačka řekla, ať to zkusím znovu, nechala mě jít domů i s nákupem s tím, že přijdu na další den a dodatečně zaplatím.
Tady je důležité říct, že ten můj nákup stál zhruba polovinu průměrného platu na Bali. Přesto důvěřovala úplně neznámému člověku a nechala ho odejít, protože věří v karmu a vůbec si nepřipustila, že bych se na ni mohl vykašlat.
Nedokážu si ani představit, že by se něco podobného stalo v Česku. Kdyby to nějaká prodavačka udělala, zákazník by cestou ještě ukradl něco navíc. (smích)
Často se říká, že je Bali velmi levné. Na kolik tě zhruba vyjde jeden měsíc života na ostrově?
Kdybych byl šetrnější, určitě je to méně. (smích) Nic si neodepírám, naopak si dopřávám. Nevařím, ale chodím jíst do restaurací a bydlím v nadstandardním ubytování s vlastním bazénem. Když sečtu všechno dohromady – nájem, jídlo a sem-tam nějaká párty – vychází to okolo 20 tisíc českých korun. Pro srovnání, v Praze by se při takovém životním stylu pohybovaly moje měsíční náklady na život okolo 100 tisíc.
Noční život na Bali má dvě stránky. Když se bavíme o nočním životě s místními – ten je dost krátký, protože mají oproti Evropanům velmi nízkou toleranci na alkohol.
Na Instagramu jsi v jednom videu říkal, že každý den na Bali působí jako dovolená. Jak vypadá tvůj běžný den?
S tou dovolenou jsem to myslel tak, že když se podíváš ven z okna, je tam palma a sluníčko. Člověk tu má díky tomu úplně jiný mindset. Přál bych to každému. Vždy když se ráno vzbudím, raduju se z nového dne. Tak jsem to v Česku nikdy neměl.
Hned po probuzení si obvykle zaplavu v bazénu. Potom si dám kávu, podívám se na e-maily, přečtu si zprávy, abych věděl, co se děje doma, a vyrazím do kanceláře. Pracuji, odskočím si někam na oběd a po práci se jdu projít na pláž. Už jen věta „šel jsem si po práci dát pivko na pláž“ zní jinak než „šel jsem po práci s kamarády do hospody“. (smích)
S místními přáteli taky často děláme výlety na skútrech po pěkných místech v okolí. Pravidelně létám i na jiné ostrovy. Co málo lidí ví: Indonésie má více než 17 tisíc ostrovů.
Slyšel jsem, že doprava na Bali je čistý chaos. Jak sis na ni zvykl?
Je, i není. Musíš pochopit pár základních pravidel. První je, že motorka může jezdit všude: na chodník i na cestu. Motorkáři běžně kličkují mezi auty. Za další, všichni řidiči se dívají jen před sebe. Nedáváš pozor na to, co se děje vedle tebe ani za tebou. Všichni účastníci provozu tě vidí a respektují tě – nevjedou ti do cesty. Na to si snadno zvykneš.
Na co jsem si však zvykl hůř bylo, že všichni jezdí v opačném pruhu než doma. Několikrát jsem nechtíc vjel do protisměru a dodnes, když mě někdo někam veze autem nebo si zavolám taxi, automaticky nastupuju na místo řidiče. (smích) Ale neřekl bych, že to je chaos, spíš nezvyk.
Na jednom tvém reelsku jsem viděl, že tě okradli. Co se stalo? Na Bali se něco podobného stává jen velmi zřídka, protože jak jsem zmínil – místní věří v karmu. Drobné krádeže mají na svědomí hlavně přistěhovalci z jiných ostrovů, kteří karmu nerespektují.
V podstatě se stalo to, že jsem byl na sushi v jedné restauraci. Při odchodu jsem zjistil, že mi ze skútru zmizela helma. Šéfkuchař pak zkontroloval kamerové záznamy, na kterých bylo vidět, jak někdo přišel, sebral helmu a uháněl pryč.
Nebyl to ale žádný „big deal“, taková helma tu stojí přibližně 250 českých korun. Celé mi to přišlo spíš úsměvné a dotyčnému se mohu jen poděkovat, že mi udělal obsah na Instagram.
Je Bali bezpečnější než Česko?
Myslím si, že ano, a to hlavně pro velmi přísné drogové zákony. Pokud se nemýlím, místním hrozí za přechovávání drog doživotí a návštěvníkům velká pokuta a vyhoštění ze země. Většina agresorů bývá pod vlivem různých omamných látek, a proto vůbec nemám strach, že by mi tu někdo ublížil. Mnohem pravděpodobněji tu nabouráš na skútru, než že by tě někdo napadl.
Bali je známé svou klubovou scénou. Pokud se nemýlím, místní klub Shisi patří mezi top 20 klubů na světě a Finns je dokonce označovaný jako nejlepší beach club na světě. Jak bys popsal noční život na Bali?
Noční život na Bali má dvě stránky. Když se bavíme o nočním životě s místními – ten je dost krátký, protože mají oproti Evropanům velmi nízkou toleranci na alkohol. Vzpomínám si, že při jedné návštěvě místního baru jsem si všiml v místnosti pár vozíků. Vůbec jsem netušil, na co je mají. Pak jsem zjistil, že na nich berou domů lidi, kteří nezvládli alkohol. (smích) Pak jsou tu kluby, které vysloveně cílí na turisty s cenami srovnatelnými s Evropou. Do takových klubů nechodím. Nejraději mám kluby, kam chodí všichni – místní i turisté.
Navzdory tomu, že zvu přátele, barmany – a vlastně každého, kdo projde kolem – utratím za večer maximálně čtyři tisíce korun.
Říkáš, že místní mají slabou toleranci alkoholu. Umějí se tedy vůbec odvázat a pobavit?
Jasně, milují to. Jsou velmi přátelští a rádi se předvádějí. Každý tě zve na drinky a do toho jsi obklopený krásnými ženami – samozřejmě, i takovými, které nabízejí různé služby. (smích)
Stihl jsi už navštívit i ty slavné kluby, které jsem zmínil?
Ano. Shisi je super. Má tři podlaží a na každém podlaží hrají jiný styl hudby. Když jsem tam byl poprvé, byl jsem z toho unešený. Nádherný klub, světoví DJs a krásné ženy. Co chceš víc? Co se týče Finns, to je taky něco neuvěřitelného. Je neskutečně obrovský, řekl bych, že je skoro jako malé město. Pravidelně tu vystupují světoví interpreti. Minulý měsíc tu koncertoval Wiz Khalifa a předtím Central C.
Lístky do VIP na taková jména stojí jen dva tisíce korun. Trochu do toho vidím, protože jsem v minulosti sám organizoval různé akce a přiznávám se – vůbec si nedokážu představit, jak z toho dokáží profitovat. Interpreti takového formátu si žádají astronomické honoráře. Logicky mi vychází, že na tom musí prodělávat, ale nějakým způsobem jim to funguje.
Kolik peněz necháš na baru za večer?
V první řadě musím říct, že hodně vydržím a na zábavě nikdy nešetřím. Navzdory tomu, že zvu přátele, barmany – a vlastně každého, kdo projde kolem – utratím za večer maximálně čtyři tisíce korun. Kdyby šlo o normální párty, na které jsem například s nějakou slečnou, za oba nechám maximálně dva tisíce.
Kolik tam stojí drinky v porovnání s Českem?
Je to různé, protože v klubech mají akce. Záleží také na tom, jestli se chováš jako turista, nebo jako člověk, který tu žije. Většinou je to ale podobné jako v jakémkoli menším českém městě. Jeden drink může stát klidně sto korun, ale i tři sta.
Bali je podobně jako Thajsko známé i erotickou turistikou. Jsou tam takové služby levnější než v Evropě?
„Kamarád říkal“, že je to šíleně levné. Místní dívky si prý za celý večer účtují 900 korun. Pro ně jsou to obrovské peníze. Obecně je to ale prý o něco dražší než v Thajsku. Záleží na tom, kde na takovou pracovnici narazíš a kolik je hodin. Chodí si sem takovým způsobem přivydělávat i ženy z Ruska nebo z Ukrajiny. Ty mají, samozřejmě, vyšší ceny, srovnatelné s Dubají.
Říkal jsi, že Bali je ideální místo pro byznys. Jaké jsou tu nejlepší podnikatelské příležitosti? Většina lidí ze zahraničí sem přijde dělat nějaký online byznys, ať už jde o různé krypto nebo Forex. Co mě tedy osobně překvapilo, hodně přistěhovalců odtud manažuje OnlyFans agentury. Tito lidé v podstatě pracují na dálku a užívají si pěkné prostředí, teplé počasí a velmi levné ceny.
Co se týče konkrétních příležitostí na Bali, nejvíc se tu vyplatí investovat do nemovitostí. Alespoň tak to tu vidím já – ne z internetu, ale z reálného života. Australské, evropské a dokonce i české a slovenské podniky tu staví developerské projekty, hotelové resorty, vily a apartmány, které pak nabízejí jako investiční příležitosti. A přesně z toho důvodu jsem do toho šel i já. Koupil jsem si vilu od českého developera na ostrově Sumba.
Co ti na Bali nejvíce chybí z domoviny?
Knedlíky. (smích)
Čekal jsem, že řekneš pivo, ale knedlík je taky fajn. (smích)
Pozor, pozor. Na Bali mají pivo Bintang, které vyrábějí podle české receptury Pilsner a je opravdu super. Je to skvělé pivo. (smích)
Oukej. To jsi mě překvapil, ale teď bez legrace. Co ti na Bali nejvíce chybí?
Určitě rodina a přátelé. Z jídla to je určitě pečivo. Na Bali mají maximálně sladké pečivo, ale chléb tu neseženeš. Říkal jsem si, že pokud si budu chtít založit nějaký side hustle byznys, otevřu si lahůdkářství a budu prodávat chlebíčky. (smích) Jinak mi nechybí asi vůbec nic. Nestýská se mi po tom, jaká je v Česku zima a prší tam. To ne. (smích)
Na závěr mám už jen poslední otázku: co by sis z balijské mentality rád přinesl domů?
Mám pocit, že se Evropané zbytečně hodně stresují. Příliš se zaměřujeme na materialismus a neustále se za něčím honíme. Měli bychom si víc užívat života a těšit se z něj, protože je super. Nepřemýšlejme nad hloupostmi, nic se nestane, když nám něco občas nevyjde. Svět se bude točit dál.
