Jaké je to vyměnit jistoty v Česku za život a podnikání na Zanzibaru, kde „Hakuna Matata“ neplatí vždy a všude?
Klára Nohelová odjela na Zanzibar původně jen na dovolenou s rodinou. Studovala vysokou školu, milovala domácí zázemí a život v zahraničí pro ni byl spíš vzdálená představa než reálný plán. Po návratu do Česka jí stačily dva měsíce na to, aby celý svůj životní plán přehodnotila. Školu ukončila, sbalila se a s jednosměrnou letenkou odletěla zpět – bez práce a bez jistot. Dnes na Zanzibaru žije přes tři roky, postavila vlastní vilu určenou pro turisty a podnikání v cestovním ruchu a otevřeně mluví o tom, jaká je realita života v africkém „ráji“.
Na Zanzibar jsi poprvé přijela v roce 2022. Tehdy to byla dovolená s rodinou. Cítila jsi už tehdy, že tě to táhne žít někde jinde než v Česku?
V té době jsem studovala vysokou školu a ani ve snu by mě nenapadlo, že budu někdy žít sama na ostrově v Africe. Vždycky jsem byla spíš domácí typ – všechny kamarádky jezdily spát ke mně, já k nim moc ne. Měla jsem ráda svoje zázemí a s rodinou mám skvělé vztahy. O životě v zahraničí jsem vůbec nepřemýšlela. Jenže tahle dovolená všechno změnila. Po návratu jsem v Česku vydržela jen dva měsíce, ukončila jsem školu, rozloučila se s rodinou a odletěla zpátky na Zanzibar s jednosměrnou letenkou. Netušila jsem, co mě čeká ani jestli si vůbec najdu práci.
Jaký byl tvůj úplně první dojem ze Zanzibaru a změnil se ti tam po letech život?
První dojem byl jednoznačně wow. Zanzibar je skvělá destinace pro exotickou dovolenou a většině lidí se tu líbí. Jízda z letiště do hotelu ale byla docela šok – vidět, jak místní skutečně žijí, je velký kontrast. Největší rozdíl je hlavně mimo resorty. Postupem času jsem si na místní styl života zvykla, ale pro každého, kdo přijede poprvé, je to překvapení. Odpadky na ulicích, minimum košů, chudoba. Na druhou stranu je to neuvěřitelně zelený ostrov s bohatou přírodou, a to i přesto, že se v hlavní sezoně teploty běžně pohybují nad 30 stupňů.
Spousta lidí sní o tom, že někam odletí a zůstane tam žít. Jak složité je přesunout život na Zanzibar?
Je to sen spousty lidí, ale realita je jiná než na sociálních sítích. Nejtěžší pro mě bylo odloučení od rodiny a přátel. Zároveň jsem ale cítila, že se chci posunout a zkusit něco nového. Nedokázala jsem si představit, že bych celý život seděla v kanceláři. Od začátku jsem si říkala, že když to nevyjde, můžu se kdykoliv vrátit do Česka.
Jak fungují víza a práce pro cizince?
Najít si dobře placenou práci na Zanzibaru jako cizinec není jednoduché. Platy jsou tady úplně jinde než v Evropě. Když jsem se sem stěhovala poprvé, neměla jsem nic domluvené. Obcházela jsem hotely a ptala se osobně. První práci jsem našla v restauraci, kde jsem vydělávala čtyři sta dolarů měsíčně, přičemž nájem nás stál tři sta padesát dolarů. Pracovala jsem šest dní v týdnu a měla jen jeden den volna. Hotely a restaurace většinou cizincům vyřizují business vízum na tři měsíce, které za ně také platí – to byla jediná výhoda.
Můžeš si na Zanzibaru jako cizinec pronajmout dlouhodobé bydlení? Jak jsi hledala první byt a na co si dát pozor?
Ano, bydlení se dá sehnat relativně snadno. Nájem se pohybuje zhruba mezi tři sta padesáti a pěti sty dolary měsíčně. Většinou jde o menší apartmány s kuchyní, ložnicí a koupelnou. První bydlení jsem našla přes známé. Doporučila bych dávat si pozor na zabezpečení. Minulé Vánoce mě vykradli – během výletu mi vyrazili dveře a odnesli notebook, dron i peníze. Policie mi zpětně řekla, že jsem měla mít security nebo kamery. Krádeže jsou tu bohužel časté a většinou míří na cizince. V resortech je situace jiná, tam je vše hlídané.
Tvůj partner je Masaj. Jak jste se poznali?
Přítel se jmenuje Dapahi a potkali jsme se, když jsem na Zanzibar přijela poprvé na dovolenou. Je Masaj a měl tu malý obchůdek se suvenýry pro turisty. Už při prvním setkání mě zaujal tím, že nebyl jako ostatní. Neoslovoval každou ženu naučenými frázemi o tom, jak je krásná a jak ji miluje – tohle tady na pláži slyšíš téměř na každém kroku.
Jednou jsme s rodinou šli po pláži, potkali ho a on nás zavedl do svého obchůdku. Vyprávěl nám o svém životě, o tom, kde vyrůstal, i o tom, jak se Masajové živí. Dapahi je původem z Tanzanie a právě jeho klidné chování a přirozenost byly tím, co mě na něm zaujalo nejvíc. Nebyl jako ostatní.
V následujících dnech jsme s ním vyrazili i na několik výletů, během kterých nám ukázal ostrov z jiné perspektivy. Dovolená ale nakonec skončila a já se musela vrátit zpátky do Česka. Zůstali jsme v kontaktu a po dvou měsících odloučení mě při návratu na Zanzibar vyzvedl na letišti a od té doby spolu žijeme.
Jaké jsou reálné životní náklady na Zanzibaru – bydlení, jídlo, doprava – a v čem je to jiné než u nás?
Život na Zanzibaru je hodně jiný než u nás a dá se tu žít opravdu levně. Místní lidé tu neplatí žádné sociální nebo zdravotní pojištění. Měsíční platy se tu pohybují zhruba mezi dvěma a půl tisíci a čtyřmi tisíci korunami. Většina místních lidí posílá vydělané peníze domů rodinám.
Masajové jsou původně z Tanzánie a na Zanzibar přicházejí jen za prací. Většinu peněz, které vydělají prodejem z obchůdků, posílají domů rodinám. Dapahi to také tak má, jelikož pochází ze dvanácti sourozenců a jeho rodina je závislá právě na dětech.
Kdy sis uvědomila, že na Zanzibaru nechceš jen žít, ale také podnikat? Jak na to reagovala tvoje rodina?
Tenhle moment si pamatuji velmi dobře. Reakce rodiny byla zhruba: „Ty ses úplně zbláznila.“ Rodiče to se mnou neměli jednoduché, ale i přesto při mně celou dobu stáli a podporovali mě. Měli obrovský strach a pochybovali, jestli je vůbec reálné, abych na Zanzibaru něco vybudovala. Jsem za svou rodinu nesmírně vděčná – bez jejich finanční i psychické podpory bych tohle nikdy nezvládla, i když často jen na dálku.
V čem teď přesně podnikáš?
Pronajímáme vilu turistům přes Airbnb a Booking. Starám se o chod ubytování, snídaně i personál. Zároveň organizuji výlety a focení dronem, například na sandbank – písečnou mělčinu uprostřed moře, která se objevuje jen při odlivu.. Není tam tolik lidí, takže to vypadá super.
Co všechno obnáší podnikání na Zanzibaru pro cizinku?
Člověk tu musí být opravdu opatrný a všechno si důkladně ověřovat. Velkou výhodou pro mě je, že tu mám místního partnera, který mi s mnoha věcmi pomohl. I tak je ale podnikání na Zanzibaru spojené s neustálým obíháním úřadů. Přijdeš si vyřídit jeden dokument a dozvíš se, že ho získáš jinde. Tam ti zase řeknou, že potřebuješ další tři papíry, které musíš řešit na dalším úřadě.
Každý dokument něco stojí a jakmile vidí cizince, počítají s vyšší cenou než pro místní. Pokud navíc chceš mít vše vyřízené v rozumném čase, často se bez „připlacení“ neobejdeš. Jinak můžeš na některé dokumenty čekat i několik měsíců.
Často se na Zanzibaru říká „hakuna matata“ (žádný problém) a „pole pole“ (pomalu pomalu). Jak se s tímhle tempem žije Evropanovi, který je zvyklý mít všechno hned?
Ano, tohle na Zanzibaru uslyšíš každý den. Lidé tu mají úplně jinou mentalitu – všechno berou s klidem, nikam se neženou a nestresují se. Já se s tímhle tempem asi nikdy nesžiji, potřebuji mít věci dopředu naplánované a hotové včas.
Hodně to vidím i u zaměstnanců. Spoustu věcí musím neustále připomínat a kontrolovat – jestli je uklizený pokoj, doplněný toaletní papír nebo vyměněné ručníky. Pro nás jsou to samozřejmosti, pro ně často moc úkolů najednou. Náš bazénista měl chodit dvakrát týdně, v pondělí a pátek, ale někdy přišel ve středu, jindy v neděli – a vůbec s tím neměl problém.
Setkala ses i s odvrácenou stranou života v ráji – třeba s korupcí nebo pocitem, že tě lidé berou jen jako zdroj peněz?
Bohužel je to součást každodenní reality. Místní často vidí turisty jako chodící peníze a nechápou, že i my musíme pracovat. Nejvíc to cítím při řízení – i po letech mě policie pravidelně zastavuje a zkouší: „Dej mi nějaké peníze na mňam mňam.“ Drobné kolem 20–50 korun jim dávám. A i když je to nepříjemné, naučila jsem se to brát jako součást života na ostrově.
Pořádáš výlety a provázíš turisty po známých i méně známých místech. Jak vypadají tvoje programy a odkud nejčastěji přicházejí zájemci?
Momentálně pořádám výlety a organizuji safari. Nejvíc mě baví ukazovat turistům méně známá, nekomerční místa, kde si výlet opravdu užijí – nejsem zastáncem plných autobusů a klasických cestovkových tras.
Zájemci se ke mně nejčastěji dostávají přes sociální sítě, hlavně Instagram a TikTok, a jsou z celého světa. Nejvíc sem jezdí Evropané, ale už jsem provázela i turisty z Brazílie nebo Thajska. Teď nabízíme kompletní balíčky – ubytování na naší vile, odvoz z letiště, výlety a další zážitky.
Jak dlouho funguje vaše ubytování a jaký jsi měla pocit, když dorazili první hosté?
Naše ubytování jsme oficiálně otevřeli teď v prosinci, stavba trvala rok a každý den byl plný stresu, aby se vše stihlo. Když dorazili první hosté, až tehdy mi došlo, že jsme to zvládli a že všechno úsilí stálo za to. Hodněkrát jsem to chtěla vzdát, ale nemohla jsem zklamat rodinu, která mě podporovala. Teď, když přicházejí další rezervace, mám z toho obrovskou radost a posouvá mě to dál.
Co ti život na Zanzibaru dal a co naopak vzal?
Život na Zanzibaru mi dal hrozně moc. Za ty tři roky na ostrově jsem vděčná i za všechny překážky – hodně mě osamostatnily. Ze začátku jsem byla na vše sama, přítel byl to jediné, co jsem tu měla, a rodina s přáteli byli na druhé straně světa. Dřív jsem byla hodně závislá na rodičích, ale Afrika mě naučila se o sebe postarat, komunikovat s lidmi a zvládnout každodenní výdaje. Naučila jsem se i základy svahilštiny a musela jsem se naučit hospodařit s penězi – řešit nájem, jídlo a další výdaje.
Jaké máš plány do budoucna? Umíš si představit žít na Zanzibaru celý život?
Neplánuji tu žít celý život. Ráda bych žila v létě v Česku a v zimě na Zanzibaru – šest měsíců v každé zemi. Nevím ale, jestli se mi to podaří, protože ubytování vyžaduje hodně práce a musela bych mít někoho, kdo by se o to tady staral. Teď ze začátku tu určitě zůstanu přes hlavní sezónu. Další komplikací je vízum pro přítele – už jsme se o něj pokoušeli před dvěma lety a bylo nám zamítnuto, takže uvidíme, jak to půjde dál.
Kdyby sis měla vybrat jednu věc, kterou by měl každý vědět, než se rozhodne na Zanzibar odstěhovat, co by to bylo?
Rozhodně to, že je úplně něco jiného jet sem na dovolenou a strávit týden dva v resortu, a úplně něco jiného tu žít. Není to pro každého – adaptovat se na úplně jiný styl života, než jsme my Evropané zvyklí, není jednoduché.
