Když se práce, život a příroda propojí v jeden celek, který funguje.
Pavel Ševčík žije už osm let v Kostarice, jednom z nejdivočejších koutů světa, kde spojil život s prací v naprosto jedinečném prostředí. Na druhou stranu zeměkoule ho původně dostala pracovní nabídka, ale rychle se rozhodl zůstat natrvalo. Dnes spolu se svojí ženou stojí za projektem LAPA Tropical Living, který nabízí nemovitosti a životní styl v Kostarice.
Povídali jsme si o tom, jaké je to žít uprostřed divočiny, v čem se místní životní styl liší od toho našeho a jak vůbec Kostaričané žijí.
Jaký moment rozhodl o tom, že se přestěhuješ do Kostariky natrvalo?
Těch momentů bylo víc, ale v podstatě ve chvíli, kdy mi tehdejší šéf nabídl práci v Kostarice. Už když vyprávěl, kam jedu, jaké budou podmínky a jak to celé bude fungovat, tak jsem věděl, že to je to místo. A když jsem tam potom dorazil, všechno se mi jen potvrdilo. Byla to prostě absolutní bomba a užívání si místního prostředí se vším všudy — i s tou prací.
V té době mě už hodně lákala příroda, i v Česku jsem si ji různými způsoby užíval. A jet na Kostariku, přímo do džungle... říkal jsem si: tohle je přesně ono, tohle se mi bude líbit.
Jak to v Kostarice funguje s vízy? Je složité přestěhovat se tam natrvalo?
Jako turista můžeš v Kostarice pobývat až šest měsíců. Existují ale způsoby, jak tam být téměř celý rok, a spousta cizinců to tak dělá. Pokud se chceš přestěhovat natrvalo, můžeš si zažádat o rezidenci – přechodný pobyt.
Podmínek, za kterých lze rezidenci získat, je víc. Jednou ze základních možností je investorská rezidence, kdy musíš v Kostarice investovat minimálně 150 tisíc dolarů. Není to nic složitého, ale je dobré mít kolem sebe lidi, kteří s tím pomůžou, a také trochu trpělivosti.
Žije v Kostarice hodně cizinců? A jak moc znají Kostaričané Českou republiku?
Ano, žije tu hodně cizinců z celého světa, především Američanů. Znám spoustu Kostaričanů, kteří naši zemi navštívili, a i ti, kteří ne, často mají dobrý přehled o tom, co Česká republika je.
Jak často se vracíš do Česka a na jak dlouho obvykle jezdíš? Umožňuje ti tvoje práce častější nebo dlouhodobější návštěvy?
V Česku trávím tři až čtyři měsíce v roce, většinou to jsou dvě návštěvy za rok. Právě možnost delších návštěv byla hlavním důvodem, proč jsem začal podnikat v Kostarice a založil si vlastní firmu – mám v Česku syna a potřeboval jsem být pánem svého času, abych s ním mohl být tak, jak jsem chtěl. Předešlá práce v roli manažera byla skvělá, ale v takové míře mi to neumožňovala.
Co vlastně na Kostarice děláš?
Se svou ženou Laurou zprostředkováváme československým klientům nákup nemovistostí a stavby domů. Taktéž je Laura profesionální průvodce a se svojí rodinou víc jak 20 let provozují ecolodge FINCA EXOTICA, takže poskytujeme i veškeré služby kolem turisimu.
Původně jsme začali budovat značku Reality Kostarika. Po roce a půl činnosti nás oslovili kolegové z Prahy, kterým jsme poskytli veškeré zázemí, abychom mohli začít podnikat ve větší kvantitě. Po pár letech intenzivní práce jsme si ale s Laurou uvědomili, že bychom se chtěli vrátit k původní myšlence, jakou jsme měli na začátku – a vznikl tak nový projekt LAPA Tropical Living.
Co je LAPA Tropical Living? A proč ti menší firma dává větší smysl než velká?
LA znamená Laura a PA jako Pavel. Zároveň to znamená papoušek – hezky nám to vyšlo. :)
Menší firma je nám totiž sympatičtější z mnoha důvodů. Podnikat ve velkém byla super zkušenost a s kolegy z Prahy máme nadále velice dobré vztahy – tam, kde je třeba, spolupracujeme. Kvůli jednoduchosti jdeme ale vlastní cestou s menším objemem klientů, ale o to s větším důrazem na kvalitu.
Máme teď k lidem osobnější přístup. Baví nás kolem sebe budovat komunitu a je pro nás důležité vědět, s kým spolupracujeme a dobře kolem sebe všechny znát.
S mojí ženou máme určité smýšlení o světě a je pro nás důležitá upřímnost, empatie, udržitelnost, láska k přírodě a vědomý život celkově. Podnikání v menším objemu nám proto dává větší smysl, protože v kvantitě se častokrát pro nás důležité aspekty ztrácí. Pokud se ale rozrosteme v tomto duchu do větší firmy-komunity, budeme jen rádi. Ta kvalita pro nás ale zůstává na prvním místě.
Jaká interní pravidla máte při výběru pozemků a navrhování domů, aby projekty LAPA Tropical Living skutečně respektovaly přírodu a biodiverzitu?
Náš přístup je založený na několika klíčových principech. Je pro nás důležitý samotný výběr lokality. Musí se nacházet v oblasti, která neovlivňuje žádný les ani chráněnou oblast a je mimo přímořskou zónu, která je majetkem státu. Důležitým faktorem jsou i sousedé a budoucnost daného prostoru.
Návrhy domů vytvářejí architekti specializující se na tropické zóny, kteří využívají přirozeného světla, křížového větrání a terénních úprav k maximalizaci zelených ploch s permakulturním konceptem. Zároveň zahrady domů jsou znovuzalesňovány původními, endemickými, jedlými a tropickými rostlinami, aby poskytly potravu místní divoké zvěři i samotným obyvatelům.
Naše podnikání stojí na hodnotách respektu k týmu – netěží z něho jen jeden člověk. Týmová práce je jeho hlavním pilířem.
Co bylo nejtěžší na tom prorazit v zemi, kde jsi byl původně cizí člověk?
Já se vlastně nikdy nevnímal jako cizinec. Měl jsem tu výhodu, že jsem už dobře uměl španělsky. Už od první chvíle jsem manažeroval místní zaměstnance a činnosti a získával tak cenné zkušenosti. Navíc jsem komunikativní, a tak pro mě bylo snadné zapadnout. Kostaričané jsou hodně přátelští – cítil jsem se díky tomu od samého začátku jako doma.
Samozřejmě, co se týká byznysu, tam člověk postupně filtruje lidi a shromažďuje zkušenosti. Po těch letech pochopíš, jak to vše funguje. Hodně mi pomohla i moje kostarická žena, díky ní jsem poznal spoustu skvělých lidí. Roky zkušeností mi pomohly k tomu, že dnes mohu dělat to, co dělám, protože mám kolem sebe správné lidi.
Kolik Čechů žije zhruba ve tvém okolí a vídáš se s nimi? A kolik lidí z Česka v poslední době hledá na Kostarice bydlení nebo investiční příležitosti?
Na stálo tu žijí, odhaduji, dvě desítky Čechů a dalších několik desítek tu zainvestovalo a tráví tady svůj čas. Neznám samozřejmě všechny. Pravidelně se stýkám s několika Čechy, se kterými si rozumím. Jsem ale více v kontaktu s místními Kostaričany a cizinci z jiných zemí. S těmi se znám dlouhé roky.
Zájem o investice je veliký. S předchozí firmou Reality Kostarika lidé investovali ve stovkách milionů korun a tento trend pokračuje. Každý den komunikuji s novými zájemci o investice.
Říkáš, že se svou ženou Laurou vytváříte komunitu vědomých lidí. Co to pro tebe v praxi znamená? Jak se pozná, že člověk do této komunity patří?
Znamená to, že lidé, se kterými žijeme a sdílíme prostor, mají podobné hodnoty a zájmy – vzájemný respekt, zdravý životní styl se správnou výživou, cvičením a dobrými návyky. Patří sem i propojení s místními obyvateli, jejich respektování a vytváření pracovních příležitostí v rámci komunity. Nechceme měnit místní kulturu, ale naopak ji přijímáme, včetně Pura Vida jako způsobu klidnějšího, méně hektického života v Kostarice.
Lidé na této vlně pracují na svém seberozvoji. Z toho pak třeba vyplývá radost z úspěchu druhých. Je to takový detail, ale pro nás důležitý. Každý je dobrý v něčem jiném a proto je pro nás spolupráce v komunitě tak zásadní.
Bydlíte daleko od civilizace? Jak reálně vypadá místo, kde žijete a co když potřebujete do velkého města?
Naše místo má velkou výhodu – jsme v absolutní džungli, ale zároveň jsme velmi blízko civilizace. Za pět minut jsme ve vesnici, kde je obchod, pekárna a podobné věci. Do městečka Puerto Jiménez jsme do patnácti minut, a tam je úplně všechno: nemocnice, policie, zubař, banky i obchody. A pokud chceš třeba do velkého města typu Liberec, jsi tam za dvě hodiny jízdy autem.
Pracujete hodně s Čechy, ale žijete mezi lidmi z celého světa. Pozoruješ rozdíl v tom, jak různé národnosti přistupují k životu, svobodě nebo třeba investicím?
Toto pozorování je asi to, co mě baví nejvíc. Je to největší obohacení, když člověk žije v prostředí mezi lidmi z celého světa.
Rozdíly mezi národy existují – člověk pak dokáže pochopit, proč jsme u nás spíše uzavřeni a proč jsou naopak lidé v jiných zemích více otevření a přátelští – víc si užívají života. Začneš chápat určité souvislosti. Ale to nejdůležitější pochopení je, že je úplně jedno, odkud kdo je.
Principy máme všichni ve skutečnosti hodně podobné. Je jedno, jestli je člověk Američan, Rus nebo Čech. Přijde mi, že většinu cizinců tady spojuje touha po svobodě. S tím je spojený i přístup k investicím. Lidé z celého světa tak investují právě do svobodnějšího žití v úžasném pravdivém prostoru a dává jim to smysl.
Lidé sem podle tebe utíkají před válkou i úbytkem svobody. Vidíš to ve svých každodenních rozhovorech? A co je ta nejčastější věta, kterou ti klienti řeknou?
Bohužel, je tomu tak. Spousta lidí, která se do Kostariky teď stěhuje a je naší klientelou, má obavy, že bude válka, atmosféra ve společnosti není dobrá a je plná nenávisti. Lidé mají strach říkat své názory a celkově přibývá kontroly ze strany státního aparátu. Lidé, kteří k nám přijíždí, to vnímají podobně napříč národnostmi.
A nejčastější věta? „Chceme změnu, už toho máme dost. Chceme žít jinak.“
Co je podle tebe hlavním důvodem, proč se teď tolik Čechů rozhoduje investovat právě v Kostarice? Je to dáno přírodou, nebo něčím hlubším?
Rozhodně je jeden z hlavních důvodů nepříznivá bezpečnostní situace v Evropě. Kostarika má ve světě skvělé jméno – i u nás – a oprávněně. Příroda je zde intenzivní, jedinečná a pro spoustu lidí je to obrovský tahák.
Velkou roli hraje i bezpečnost. Kriminalita je tu nízká a bezpečná je i samotná investice. Katastr tady funguje podobně jako u nás, takže se lidé cítí jistěji a dává jim to smysl.
Celkově mám ale pocit, že toho lidé mají prostě dost. Chtějí žít svobodněji, zpomalit, vystoupit z nekonečného shonu a hledají místo, kde to jde. A tuhle možnost vidí právě v Kostarice.
Jak bys popsal Kostariku lidem, kteří tam nikdy nebyli? A v čem se místní životní styl liší od toho našeho? Jak vůbec Kostaričané žijí?
Kostarika je hlavně a především o krásné všudypřítomné intenzivní přírodě, kterou si tu hodně chrání. Je to velmi čistá země – lidé mají dobré návyky a ze „zemí třetího světa“ je určitě číslo jedna. Místní jsou tady navíc velice přátelští a neberou cizince pouze jako chodící peněženku.
Životní styl se liší především tempem, které je mnohem pomalejší. Žije se tu mnohem jednodušeji a ve větším spojení s přírodou. Celkově ale záleží o jakých Kostaričanech se bavíme – vědomý Kostaričan žije podobně jako vědomý Čech a stejně je tomu s těmi nevědomými.
Je něco, co ti v Kostarice chybí? A co ti naopak z Česka nechybí vůbec?
Chybí mi tady můj syn a nechybí mi vůbec česká atmosféra, která je plná lhaní, závisti a agrese... Ale mám to u nás i tak rád :).
Jaká je životní úroveň na Kostarice? Vydělávají si tam lidé víc než u nás, nebo je to naopak?
Lidé tu hlady neumírají. V některých profesích vydělávají i víc než v Čechách, někde zase méně. Je to tu podobné jako všude jinde – na konci měsíce jim nezbyde nic a pokud mají víc dětí, mohou to mít celkem náročné.
Díky prostředí, ve kterém tady lidé žijí, je podle mě jejich životní úroveň větší než u nás. Nesmíme to hodnotit podle toho, v jakém autě jezdí. Nemluvím ale o velkých městech, popisuji spíš situaci v místě, kde žijeme my – vesnice, spousta přírody a řídké osídlení.
Co pro tebe znamená svoboda teď, po osmi letech na Kostarice?
Brát život tak, jak přichází a nebýt závislý na vnějších okolnostech. Zachovat si radost ze života i v těžkých situacích.
