Přestože měla rozjetou kariéru dobrým směrem, všeho nechala a hned po promoci se přestěhovala do Mexika.
Simona žije v mexickém Tulumu, kde si spolu s manželem otevřeli matcha bar Amorena. Seznámili se úplně náhodou, během výletu s přáteli a hned si padli do oka. Okouzlila ji spontánnost Mexičanů a jejich přirozená přátelskost. Svatbu měli na Slovensku v Bojnicích a brzy je čeká i mexická verze oslavy.
„Vdala jsem se za Mexičana a na Slovensku jsem si vzala jeho jméno. Tady v Tulumu to právně nechápou, měla jsem s tím docela dost problémů při zařizování víz. Musela jsem na úřadě řešit, že Simona Kováčová a Simona Ordoñez Perez jsou stejná osoba, protože na oddacím listu bylo moje příjmení za svobodna,“ říká Simona pro Refresher.
Dnes spravuje sociální sítě a pracuje ve vlastním matcha baru. Před odchodem do Tulumu pracovala v Bratislavě jako ředitelka hotelu a do toho si dělala bakalářský titul. Později, když se připravovala na inženýrské státnice, pracovala jako ředitelka hotelu ve Vídni. Bylo to podle jejích slov velmi náročné a stresující období.
„Na bakalářské státnice jsem se připravovala jen pár dní, protože jsem nestíhala. Když jsem šla dělat inženýrské státnice, řekla jsem si, že to takhle nechci. Věděla jsem, že po škole chci odjet do Mexika, tak jsem dala výpověď v dostatečném předstihu a soustředila se na sebe. Práce byla velmi vyčerpávající, měla jsem zdravotní problémy ze stresu, takže jsem si potřebovala dát pauzu a začít znovu.“
Tulum mnoho lidí registruje jako luxusní destinaci. Jak to vnímáš ty?
Vnímám to jinak. Velmi záleží na tom, s jakým záměrem tu člověk žije. Digitální nomád s příjmem ze zahraničí si Tulum může užívat naplno, ale úplně jiné to je, když se sem člověk skutečně přestěhuje. Já tu žiju ten každodenní mexický život.
Oblíbené jsou tam parties v džungli, které tento luxusní dojem vzbuzují.
Že tu vládne taková boho atmosféra právě díky těmto parties určitě vnímám. Hlavně během sezóny, tedy v prosinci a lednu. Mimo sezónu to ale vůbec není znát. My říkáme, že je tu takový dvojí svět takže sem můžeš přijet na velmi drahou dovolenou, ale můžeš tu vidět i obrovskou chudobu.
Jak bys popsala místní kulturu?
Není tady podle mě až tak cítit. Vidím velké rozdíly, na jedné straně jsou velmi chudí Mexičané, kteří prodávají jídlo na ulici nebo posílají malé děti žebrat o peníze do barů.
Pak je tu střední třída, lidé pracující v turismu, kteří vedou úplně běžný život. Chodí do práce, tráví čas s rodinou a žijí normálně. Protože je Tulum hlavně turistické místo, všechno se přizpůsobuje návštěvníkům a ta pravá mexická kultura tu není tak patrná jako ve vnitrozemí. Například, jako střední třídu vnímám rodinu mého manžela. Vlastní však nějaké své malé podniky, takže si s rodinou mohou například dovolit jet na dovolenou do Evropy.
I ty působíš docela mexicky.
Ano, hodně lidí mi říká, že se sem hodím. (smích)
Vždy tě lákaly exotické země?
Ano, ale nikdy by mě nenapadlo, že jednou skončím právě v Mexiku. Ani jsem to neměla v plánu. Celé to vzniklo tak, že moji přátelé sem jeli na dovolenou. V té době byl covid, nebyly tu žádné přísné restrikce, a tak mě přesvědčili, abych jela také. Přemluvila jsem ještě jednu kamarádku a vyrazili jsme společně do Mexika. Bylo to celé úplně spontánní.
A hned tě Tulum očaroval?
Myslím si, že moje první dovolená tady nebyla až tak odpočinková, ale spíše chaotická. Nedopadla úplně podle mých představ, protože když člověk přijde bez někoho, kdo mu ukáže, jak to zde funguje, kam jít, co dělat, kolik co stojí, tak se v tom velmi snadno ztratí.
Nedokázali jsme se tu pořádně zorientovat, a když k tomu přidáš, že jsme neovládaly španělštinu, bylo to ještě náročnější.
Takže místo toho, abychom si dovolenou naplno užily, jsme spíš zjišťovaly, jak to zde vlastně chodí. Možná i proto jsem si řekla, že se sem chci vrátit a zažít to jinak. Vidět více a užít si to naplno.
Svého manžela jsi poznala během tohoto výletu?
Potkali jsme se úplně poprvé v takovém malém lokálním baru, který byl hned u našeho apartmánu. Protože jsme se tehdy v Mexiku ještě neuměly moc orientovat, nechtěly jsme chodit po nocích daleko. Seděly jsme tam s kamarádkou a tak, jako to bývá, přišli za námi dva kluci. Jedním z nich byl i můj současný manžel.
Večer jsme nakonec strávili spolu a docela jsme se bavili. Mexičané jsou velmi otevření a přátelští, hned se s tebou dají do řeči, pomáhají ti, radí ti, co navštívit. Vlastně nám dost pomohlo, že jsme je potkali, protože jsme od nich dostali hodně tipů. Později jsme jeli na ostrov Holbox a on jel s námi. Strávili jsme spolu asi tři dny a bylo to velmi příjemné. Už tehdy mezi námi něco zajiskřilo.
Když jsem ale odjížděla zpět na Slovensko, brali jsme to spíš jako dovolenkový románek. Říkali jsme si, že zůstaneme v kontaktu, ale nic vážného. Jediný moment, který nás trochu zaskočil, byl, když jsme zjistili, že máme narozeniny ve stejný den. Přišlo nám to tak zvláštně osudové.
Na Slovensko jsi tedy odjížděla s tím, že budete udržovat vztah na dálku?
Po návratu jsme si chvíli ještě psali, ale pak asi dva měsíce vůbec. Znovu jsme se ozvali až později, klasicky přes reakci na nějakou storku. Od té doby jsme si psali intenzivněji, několik měsíců.
Váhala jsem, zda za ním pojedu. Byla jsem jediná z mé party, která měla dobře placenou práci, mohla jsem si dovolit letenky. Takže bych cestovala sama, což mě odrazovalo. On mě však neustále přesvědčoval, že se o mě postará. Máma mě varovala, abych počítala i s tím, že na letiště nepřijde, ale řekla jsem si, že v tom případě si udělám solo trip.
Takže jsi to riskla.
Nakonec jsem si letenky koupila. Přišel pro mě na letiště a celé dva týdny jsme byli nonstop spolu. A když s někým trávíš tolik času v kuse, velmi rychle si na něj zvykneš. Původně jsem byla úplně proti vztahům na dálku, ale on byl ten, kdo chtěl zkusit něco víc. Já jsem vše nejprve stále odmítala, ale na konci pobytu jsem si řekla, že tím nic neztratím. Tak jsem byla otevřená tomu, že to můžeme zkusit.
Viděli jsme se poměrně často, někdy jednou za dva měsíce, jindy po čtyřech či pěti měsících. I když to bylo náročné, dalo se to zvládnout, protože jsme si stále volali. Když jsme se přestěhovali k sobě, měli jsme takové začáteční období, kdy jsme si museli sladit životy.
Je život v Tulumu drahý?
Tulum je určitě drahé místo. Minimálně nájmy a apartmány jsou tu na úrovni bratislavských cen. Restaurace, hlavně v zóně u pláže, jsou extrémně drahé.
Samozřejmě se tu dá žít i levněji, ale v tom případě má člověk pocit, že vlastně nemá moc co dělat, jen pracuje a šetří. Aby sis tu život opravdu užil, potřebuješ peníze.
Co se týče střední třídy, je to trochu jiné než u nás. Většina lidí v Tulumu pracuje v turismu, často šest dní v týdnu a volno mají jen v neděli, když jsou pláže přeplněné.
Dovolená je tu velmi omezená, zákonem možná sedm dní do roka, ale málokdo vydrží v jedné práci celý rok, protože jsou tu podmínky těžké a platy nízké, kolem 600 eur měsíčně.
Pokud někdo vlastní svůj vlastní podnik nebo dům koupil ještě před tím, než se Tulum stalo drahou destinací, může si dovolit více. Například cestovat do Evropy. Ale běžná střední třída, která pracuje v turismu, to má mnohem těžší. Často si nemohou dovolit bydlet sami. Nájem apartmánu stojí okolo 500 eur (asi 12 200 korun), takže se jich musí skládat vícero. Reálně je to tedy o tom, že lidé hodně pracují, málo vydělávají a nemají prostor si život plně užívat.
Spolu jste otevřeli matcha bar. Nechala jsi své práci na Slovensku a začala úplně nanovo?
Po svatbě jsme se vrátili do Mexika navštívit manželovu rodinu. Už dříve jsme přemýšleli nad vlastním podnikem, měli jsme k dispozici malý prostor od tchána a rozhodli se do toho jít. V té době byl obrovský „matcha boom“ a i mně velmi zachutnala, tak jsem se do toho úplně ponořila.
Měsíce jsem zkoušela různé recepty a kombinace, než jsem našla ten správný způsob, jak připravit kvalitní matchu i její variace. Nebylo to jednoduché, ale když jsme konečně otevřeli, setkalo se to s velkým zájmem, zejména mezi mladými, kteří sledují trendy. Ve městě je jen pár míst s matchou a podle mě jsme momentálně nejlepší, co se týče kreativních příchutí.
V podstatě jde o to, že nejprve musíš vědět, zda podnik reálně může fungovat, až potom řešíš povolení. Pro cizince nebo někoho nového je tento postup až nepochopitelný.
Proč právě matcha?
Co se týče impulsu na matcha bar, vzniklo to spíš z pocitu než že je to trend. Já jsem chtěla matchu pít, ale v centru jsem nenašla žádnou dobrou, a i když jsem zkoušela jinde, většinou to dopadlo špatně. Tak jsem si ji začala připravovat doma sama.
Viděla jsem, že matcha u nás na Slovensku je populární, existuje mnoho barů, a tady prakticky neexistovala. Bylo jasné, že klasická matcha byla dostupná, ale s ovocem a speciálními variacemi ji tu nikdo nedělal, takže jsme viděli prostor na otevření něčeho nového.
Řekla jsem si, že by bylo super otevřít kvalitní matcha bar, protože tady evidentně chybí. Můj partner ji měl rád, ale byl zvyklý spíš na kávu. Když však ochutnal matchu, viděl v tom potenciál. Už měl zkušenosti z Evropy.
Takže tomu nápadu věřil?
Byl zcela přesvědčený, že je to dobrý nápad. Začali jsme testovat recepty. První pokusy nevyšly, takže jsme museli experimentovat a vyladit recepty. Původně jsme nemohli prostor otevřít hned. Ale když jsme se vrátili, tchánova bagetárna už byla zavřená. Prostor nám nabídl dočasně bez nájmu, takže jsme měli ideální příležitost otevřít vlastní podnik.
Vnímáš, že se podnik ubírá správným směrem?
Moc turistů tu momentálně nemáme, což je asi i tím, že Tulum má zrovna letní sezónu a i místní články píšou, že hlavní sezóna je v zimě. Většina našich zákazníků jsou tak místní, většinou mladí. Už od začátku jsme měli pocit, že to půjde. Když jsem před otevřením vydávala příspěvky, lidé na ně reagovali a při otevření jich dost přišlo, i když samozřejmě šlo i o přátele a rodinu.
Postupně se to rozběhlo, i když jako v každém podniku jsou dobré, horší a průměrné dny. Už máme pravidelnou klientelu, lidé se vrací a přibývají i noví zákazníci, kteří chtějí vyzkoušet naše produkty.
Většina odchází spokojená, což mě velmi těší. Někteří lidé dokonce mají zkušenost se špatnou matchou a při první návštěvě si chtějí raději dát smoothie, ale po ochutnání u nás jsou překvapení a spokojení.
Pracujete tam oba?
Večer tam pracuji já. Manžel, když může, přijde po své práci. Ještě stále chodí do své běžné práce, já zároveň dělám i sociální sítě, takže takto momentálně fungujeme. Pokud stíhám a nemáme hodně lidí, dělám si i své věci na počítači.
Fotky turistů na Instagramu vzbuzují dojem, že všichni v Tulumu žijí zdravě, pijí smoothies a jedí jen ovoce...
Je to tak. Většinou jsou to ale turisti, kteří tu žijí zdravě. Mexičané podle mě jedí velmi těžká jídla. Typické mexické jídlo, například maso s rýží, se nikdy nejí samostatně. Ke všemu se podávají tortilly. Často jsou i smažené, takže jídlo má extrémně hodně kalorií a oleje.
Polovina jídel obsahuje tortilly, maso a často i různé omáčky či krémy. Během horkých teplot, kdy je tu 30–34 stupňů Celsi,a je to pro mě obzvlášť náročné. (smích) Jako vegetariánka se musím navíc stravovat jinak. Dělám si vlastní vegetariánská jídla, jako guacamole, polévky typu „sopa azteca“ (mexická rajčatová polévka) nebo saláty.
Někdy si připravím i těstoviny nebo jiná jídla podle mého vkusu. Rodina mého manžela však stále vaří a je zvyklá na tradiční mexická jídla, fajitas, tacos, mole a podobně, a ty jedí velmi často. Já si vždy dám, ale bez masa.
Bylo to něco, na co sis těžko zvykala?
Mexické jídlo je pro ně základem domácnosti. Všechno je založené na tortillách, mase a omáčkách. Mně některé věci nechutnají a nechápu, jak je mohou jíst, zejména když je toho oleje tolik.
Proto si doma připravuji vlastní jídla, která mi vyhovují, a snažím se stravovat zdravěji, i když jsem obklopena tradiční mexickou kuchyní. Ale miluji guacamole, to si dělám i každý den. (smích)
Chcete zůstat žít v Tulumu?Nikdo z Mexičanů tu nemá zdravotní pojištění, jako my na Slovensku. Pokud se ti tu něco stane, máš velký problém a stojí to obrovské peníze. Právě to je jeden z důvodů, proč bychom tu nechtěli mít děti a přestěhovali bychom se raději do Evropy.
