Odposlouchávají tě sice i ve spánku, ale přesto by cestovatel Vladimír Váchal, který viděl každý kontinent, zájezd do Severní Koreje doporučil.
„Severní Korea je zemí, která se liší od celého světa, a tak jako celek pro návštěvníka přichystá dávku chladného, bizarního, děsivého a zároveň nesmírně zajímavého zážitku. Všechno je tak trochu jinak. V žádné zemi jsem se nesetkal s tím, že by nebylo možné najít alespoň špatné internetové spojení. Každopádně pro západního turistu to byl paradoxně vítaný detox,“ říká Vladimír Váchal.
Cestovatel, tlumočník perského jazyka, průvodce po Íránu, spisovatel a malíř. Žil a studoval přímo v Íránu, odkud si odvezl nejen perfektní perštinu, ale i pohled na svět, který jen tak někdo nemá.
Procestoval všechny kontinenty a desítky zemí včetně Severní Koreje — a právě o KLDR jsme se spolu bavili.
Ty jsi byl jako jeden z mála Čechů v Korejské lidově demokratické republice – za jakých podmínek se tam může člověk dostat? Je to vůbec možné pro obyčejného smrtelníka?
Zní to dobře, že? Není to ale nic zvláštního, neboť režim je aktuálně otevřený turismu, takže to není tak těžké. Celkově mě napadají tři způsoby. Já volil variantu zájezdu od české cestovní kanceláře, která jej povinně pořídila u oficiální státní severokorejské cestovní kanceláře. Další možností je obchodní cesta na obchodní vízum anebo individuální turistika po samovolném přeběhnutí hranic, což ale nedoporučuji. Ostatně nedoporučuji dělat cokoliv nelegálního, protože v KLDR berou provinění proti svým pravidlům velmi vážně.
Co jsi musel splnit, aby tě pustili do země? Vyplnit nějaké dotazníky, víza?
Všechny byrokratické formality vyřídí cestovní kancelář nebo obchodní partner. Paradoxně se dotazníky člověku vyhnou, protože česká cestovní kancelář vystupuje za celou skupinu. Během cesty po Severní Koreji jsme nemuseli nic podepisovat ani vyplňovat, což mě osobně překvapilo. Opuštění země skrze pozemní hranici do Číny proběhlo nečekaně hladce – kontroly probíhaly přímo v zastaveném vlaku.
Přílet byl rovněž bez větších formalit. Kontrola po příletu na letiště do Pyongyangu byla ale důkladná, přičemž se zajímali o obsahy naší elektroniky a zabavili několik časopisů v češtině, které si někteří koupili před odletem v pražské trafice.
KLDR je asi nejpřísnější diktatura na světě. Je to vidět na první pohled? Jak vypadá jejich realita?
Měl jsem možnost zemi navštívit jako turista na dobu pouhých sedmi dní, a tak je můj dojem velmi letmý. Nicméně ano, jde to cítit ve vzduchu a prozradí to i vybledlé fasády domů. Korejské budovatelské písně, které se linou z městských amplionů a všudypřítomné mozaiky s vůdci na dojmu jen přidávají. V KLDR jde cítit nadřazenost armády a zakořeněnost tamního režimu na každém kroku. I místa, která jsou spojena s něčím pozitivním, jako je třeba láska ke sportu, naznačují, že tu není prostor pro zábavu, ale pouze pro tvrdý armádní dril a dřinu.
Cestoval jsi tam s průvodcem? Do jaké míry ti určovali, co smíš a nesmíš dělat?
Asi nepřeháním, když řeknu, že byla cítit všudypřítomná kontrola, na kterou si člověk musel zvyknout. Přidělili nám dvě dámy jako průvodkyně, které hovořily anglicky a staraly se o nás jako o skupinu, s námi trávily celé dny a k večeru nám bylo naznačeno, že není třeba nikam odcházet. V hotelu je totiž zábavy a vyžití víc než dost – od plaveckého bazénu, kadeřnického i masážního studia po střešní bar a několik restaurací. To vše nám bylo nabídnuto, abychom se v našem hotelovém vězení po večerech cítili dobře a neměli tendence chtít na tah do města.
KLDR je také známá důslednou kontrolou a cenzurou. Měl jsi někdy pocit, že tě někdo sleduje, nebo že tě kontrolují víc než jinde?Pořád. Pořád tě natáčí kameraman, kterého ti ke skupině přidělí agentura, potažmo stát. Neustále tě sledují a pravděpodobně i odposlouchávají. Vzhledem k tomu, že je turista vítaným hostem, nedoléhá na něj celé to sledovací divadlo tak přísně. Po pár dnech si na to člověk zvykne, avšak KLDR rozhodně není místem, kde by si člověk odpočinul a dokázal vypnout mozek. To bych ostatně ani nedoporučoval.
Pokud někdy v budoucnu dojde ke spojení obou Korejí, bude se jednat o dva světy, které jsou naprosto odlišné. To mě překvapilo úplně nejvíc. Časová propast vývoje obou zemí je za desítky let neskutečně velká.
Měl jsi někdy strach? Například že něco vyfotíš nebo řekneš nevhodně?
Trochu, byl to strach pod kontrolou, ale permanentní. O své návštěvě KLDR pořádám cestovatelské přednášky, kde zmiňuji nahodilé kontroly fotografií nebo odmítnuté dotazy. Obě průvodkyně se ale maximálně snažily, abychom se jako turisté cítili pohodlně a vítaně. Severokorejci se snaží, aby každý návštěvník odjížděl s pocitem vítaného hosta a zažil co možná nejkomfortnější pobyt. Pravděpodobné odposlechy na hotelových pokojích tak vyvolávají ještě větší pocit strachu. Když tak nad tím přemýšlím, strach jsem měl určitě z toho, abych netrousil nějaké nejapné vtipy, které by mohly způsobit problém.
Je tam možné se dostat do kontaktu s běžnými Severokorejci? Mohl jsi s nimi mluvit? Jak na tebe působili? Jediní lidé, s kterými jsme byli v kontaktu, byly naše průvodkyně, řidič a zaměstnanci hotelu. Drobná komunikace tak probíhala zejména s průvodkyněmi, které uměly skvěle anglicky. Náhodní Severokorejci, které jsme při cestách potkali, nás kontaktovali maximálně očima a k žádné slovní konfrontaci nedocházelo. Ve výjimečných situacích, jako je například nákup suvenýrů, nám asistovaly průvodkyně a bylo očividné, že nikdo nemá zájem, abychom s nikým z místních komunikovali. A jak na mě působili lidé v Severní Koreji? Organizovaně, ale jako pouhý turista si neodvážím nic v tomto ohledu blíže hodnotit.
Co tě na KLDR nejvíce překvapilo – ať už pozitivně, nebo negativně?
Že nám bylo dovoleno fotit z autobusu během jízdy. Řadě předešlých skupin to povoleno nebylo, a tak jsem toho tedy řádně využil. Dalším překvapením byl zákaz turistického užívání místní měny won. Nesměli jsme ji dostat do rukou a všude, kde nám dovolili něco si koupit, chtěli pouze eura či dolary. Minulý rok mě překvapilo, že došlo k demolici korejského oblouku sjednocení, kterým se vyjíždělo z hlavního města na jih země. Symbolická brána s emblémem sjednoceného Korejského poloostrova připomínala sen mnoha lidí o znovusjednocení národů a ukončení táhlého sporu mezi těmito dvěma zeměmi. Pokud někdy v budoucnu dojde ke spojení obou Korejí, bude se jednat o dva světy, které jsou naprosto odlišné. To mě překvapilo úplně nejvíc. Časová propast vývoje obou zemí je za desítky let neskutečně velká a upřímně se nebojím tvrdit, že z pohledu Jižní Koreje je možné KLDR považovat za děsivý a stále živý skanzen totality. Vždyť Severní Korea je jedinou komunistickou diktaturou světa s dlouhodobě vládnoucí dynastií.
A jakou podobu měl zájezd, jak dlouho trval, kolik vás bylo?
Sedmidenní termín a program nám určili předem, ze strany české cestovní kanceláře nebylo možné nic měnit. O všem rozhodovala severokorejská národní cestovní kancelář, která má pod hlavičkou veškerý zahraniční turismus. Skupinu tvořilo 13 lidí různých věkových kategorií s menší převahou mužů.
Kromě hlavního města Pyongyangu jsme navštívili severní část země, kde nás vzali na prohlídku paláce darů, ve kterém jsou vystaveny nejrůznější dary od světových státníků a soukromých organizací, které byly dány „všemohoucím, milujícím a věčným“ vůdcům korejského národa, tedy dynastii Kimů. V rámci programu jsme se vydali i na jih do města Kesong, které je známo pěstováním ženšenu a prošli si hraniční areál demilitarizované zóny na 38. rovnoběžce, kudy vede hranice Severní a Jižní Koreje. Zemi jsme pak opustili vlakem při 24hodinové cestě do Pekingu.
Zažil jsi tam moment, kdy sis pomyslel: „tohle jsem ještě nikdy nikde neviděl“?Klanění sochám vůdců byl jednoznačně nejzvláštnější požadavek, který na pokyn průvodců plníte každý den – i když ho prezentovali jako dobrovolný. Stejně tak mohutná přítomnost zděných tabulí s mozaikami vůdců. S budováním kultu osobnosti se člověk ve světě občas setká, ale v případě KLDR se jedná o projekt, který ti vyrazí dech.
Co byl pro tebe nejvýraznější kulturní rozdíl nebo střet?
Dlouho přemýšlím. Severní Korea je zemí, která se liší od celého světa, a tak jako celek pro návštěvníka přichystá dávku chladného, bizarního, děsivého a zároveň nesmírně zajímavého zážitku. Všechno je tak trochu jinak. V žádné zemi jsem se nesetkal s tím, že by nebylo možné najít alespoň špatné internetové spojení. Každopádně pro západního turistu to byl paradoxně vítaný detox.
Co bys doporučil lidem, kteří by chtěli vidět KLDR na vlastní oči?
Ať si koupí zájezd a vydají se do země totalitního neznáma. Tak jsem nazval své cestovatelské přednášky anebo spíše stand-upy, které o svých cestách pořádám. Ta nejpopulárnější je právě o mé návštěvě KLDR.
Chceš se tam ještě někdy vrátit?
Určitě bych se tam někdy rád vrátil, ale za současného vedení země si to netroufám. Vzhledem k množství článků, které jsem o své návštěvě publikoval, si nemyslím, že by to bylo dobré rozhodnutí. Přeci jen o své cestě do KLDR vyprávím v rámci svých cestovatelských přednášek často a bez přikrášlení.
Ty také léta provázíš turisty po Íránu. Před třemi lety s tebou vznikl na Refresheru rozhovor právě o téhle zemi. Letos ses rozhodl poznávat Asii na východě – teď ses vrátil z Číny. Jak na tebe na první pohled působila?Navštívil jsem všechny kontinenty světa a Asie mě baví ze všech nejvíc! Postupně mám v plánu navštívit všechny země a nutno říct, že do Číny se rád vracím. Je neskutečně moderní, až děsivě moderní!
Jaký zážitek z Číny ti utkvěl nejvíc v paměti?Navštívil jsem Čínu několikrát a vzhledem k tomu, jaký je to kolos, je těžké nějaký vybrat. Od skleněných chodníků upevněných vysoko na skalách, po fascinující kuchyní, na kterou jsem si dokázal zvyknout. To co mě však v myšlenkách rezonuje nejvíc, je skok, který se Číňanům povedl. Ve srovnání s předešlými návštěvami Číny, byla moje poslední z roku 2025 celkem šok. Čistší, technologicky vyspělejší, dochvilnější a celkově moderní s důrazem na veřejný prostor – takovou mám Čínu ve vzpomínkách na poslední návštěvu.
Máš za sebou nespočet dalších cest do méně navštěvovaných destinací – které tři země tě zatím nejvíc zaujaly a proč?Írán je moje srdcovka. Stále tam pořádám expediční cesty, na které se lze přidat. Stačí mi jen napsat a ideálně na WhatsApp. Írán je totiž krásná země se špatnou pověstí. Nesmírně krásná a plná vřelých a přátelských obyvatel. Když jsem jako dítě zjistil, že je dnešní Írán na území dávné Persie, nemohl jsem jinak a odletěl tam na studia. Dnes se mimo jiné živím i jako tlumočník perského jazyka, který studoval perskou lingvistiku přímo v Teheránu.
Bangladéš je další zemí, která mě totálně fascinovala! Neskutečná nálož všeho. Bangladéš je jedinečná a je třeba ji zažít. Prostě plesk, facka, Bangladéš. Vítej turisto! No a poslední ze tří je Arménie. Autentická země s dravou přírodou, která je prostoupena křesťanskou kulturou a v celé zemi je několik kamenných kostelů, které musíte vidět. Arménie má rovněž prvenství v nejčerstvější zelenině a nejlepším medu se smetanou. Nejedl jsem lepší!
Kdybys měl doporučit jednu zemi někomu, kdo chce poprvé vyrazit mimo Evropu, která by to byla a proč?
Říkal jsem to v mnoha rozhovorech a jsem přesvědčen, že jsou to skvělé odrazové můstky pro začínající cestovatele. Maroko, Turecko, Srí Lanka. Všechny tyto země jsou na návštěvníky zvyklé, nabízejí příjemnou formu exotiky a velkou škálu zajímavostí, ubytování, restaurací a míst, která jsou jedinečná. Přestaňte teď chvilku číst, kupte si letenku, a pak si článek dočtěte. Jako fakt, je čas vyrazit!
Je naopak nějaká země, kam by ses už nechtěl vrátit?
Tvrdil jsem to o Senegalu, ale stejně jsem se tam vrátil. A bylo to lepší. Stejně tak mě nenadchl Bhútán nebo Panama, ale rád se vrátím kamkoliv. Když o tom tak přemýšlím, tak bych se nevrátil na střechy některých skybarů v Bangkoku.
Co tě na těchto míst odradilo?
Všechno… Je to o lidech.
Máš už v plánu další cestu? Kam se chystáš tentokrát?
Kalendář je plný. Od pracovních, přes rodinné a osobní cesty. Je toho hodně a jsem za to rád. Šíleně mě baví objevovat země a navštěvovat nejzapadlejší kouty světa. Rád třeba vzpomínám na nedávný návrat ze Sierra Leone nebo Mongolska. Teď mě však čekají Faerské ostrovy, a na to se hodně těším!
