Tomáš pracuje na superjachtách: „V mrazáku na jídlo jsme měli mrtvolu. Kvůli striptérkám někdy vypínáme kamery“

Když je takové počasí, všichni musíme nosit speciální vesty s GPS. Pokud někdo spadne do vody, okamžitě se nám to ukáže na radaru, takže zastavujeme a hledáme ho. V takovém počasí to není legrace. Člověka mezi takhle obrovskými vlnami snadno ztratíte a už ho nemusíte najít. Tentokrát to naštěstí dobře dopadlo, našli jsme ho, vytáhli a nic se mu nestalo. Pokud by někdo vypadl přes palubu bez vesty a bylo by to v noci, je možné, že bychom ani včas nezjistili, že někdo chybí.

Nehrozí pak, že se člověk dostane pod loď a pod lodní šroub?

Stát se to může, ale všichni jsme na takové situace cvičeni, takže věděl, co má dělat a jak zachovat klid. Navíc jsme loď ihned zařadili do neutrálu.

Bylo to to nejhorší, co jsi na lodi zažil?

Bohužel ne. Na lodi jsme měli i úmrtí. Byl to asi 50letý muž, který k nám přišel na záskok. Už když jsme ho nabírali, nevypadal zdravě, byl takový nažloutlý, ale tvrdil nám, že se cítí dobře. Za pár dní jsme ho našli v kajutě bez známek života. Ukázalo se, že měl nějaký vzácnější typ žloutenky a dobrovolně nebral léky.

Jak jste to řešili?Byli jsme uprostřed oceánu a neměli jsme k dispozici lékaře či nemocnici. Na lodi jsme však měli mnoho mrazáků, takže jsme z jednoho vybrali všechno jídlo a vložili jeho tělo tam. Byl tam s námi až do konce plavby.

Musíte v takových případech upozornit hosty, že je na lodi mrtvé tělo?

Nemusíme detailně vysvětlovat, co se stalo, ale oznámili jsme jim, že urychleně musíme do nejbližšího přístavu, protože máme nějaký zdravotní problém.

Co je nejpřísnější pravidlo, které musíte na palubě dodržovat, i když to nedává smysl?

Vždycky musíme být hladce oholeni. Mít delší, ale upravené vousy může mít jen kapitán a důstojníci. Mně to dává smysl, ale hodně kluků to nemá rádo.

Kde všude jsi už v rámci plaveb byl, kde bylo nejhorší a kde nejlepší?

Svoji námořnickou kariéru jsem začal v Austrálii, takže jsem byl převážně tam. Pokračoval jsem Evropou a několika jejími přímořskými zeměmi a teď jsem v okolí Karibiku, Baham a USA. Austrálie a konkrétně Sydney mě nikdy neomrzí. Vidět ty přístavy, mosty či Sydney Opera House je vždycky krásné. Vyloženě nejhorší místo nemám.

Měl jsi na lodi i nějaké slavné lidi či politiky? Pokud ano, které?

V Austrálii jsme měli zpěváka The Kid LAROIe. Tehdy mu bylo teprve 19 let, byl přátelský a často se s námi bavil. Vezli jsme i DJ Khaleda a Ushera. Když jsme pak jednou byli v Monaku s jachtou na F1 a chodil jsem běhat, úplně v pohodě jsem potkával Charlese Leclerca, Fernanda Alonsa a podobně. Jindy jsme tam potkali obrovskou, nádhernou loď. Šlo o Mbrace, která patří Michaelovi Jordanovi. Seděl na lodi se slamákem na hlavě a s doutníkem v puse a kolem měl svoje přátele.

Měl jsi možnost si se slavnými hosty i popovídat? Jak na tebe působili?

Nejvíce jsme se v rámci posádky bavili s Laroiem, ale velmi milý byl i DJ Khaled. Byl přesně takový showman, jak bys očekával. Všichni byli skvělí a vůbec ne namyšlení, tedy až na Ushera. Působil odtažitě a jednou nás nechal čekat na něj pět hodin. Od všech jsme ale dostali slušné spropitné.

Jaké největší spropitné jsi dostal?

Asi pět tisíc euro (zhruba 125 tisíc korun). Jednou se mi stalo, že jsem přišel na loď na dva týdny, zatímco kolegové už tam byli šest měsíců. Po těch dvou týdnech jsem dostal spropitné čtyři tisíce eur (100 tisíc korun). Bylo mi to trochu líto, že kluci tam půl roku pracovali a dostali to samé, co já za dva týdny. Průměrně dostáváme spropitné tak tři a půl tisíce za týdenní plavbu (85 tisíc korun).

Která známá osobnost byla nejštědřejší a která naopak nejskoupější?

Jeden můj známý měl hosta Justina Timberlakea, který každému členovi posádky 30 dolarů spropitného (600 korun), když čekali několik tisíc (smích). Největší spropitné, o kterém jsem slyšel, dostali známí od Billa Gatese. Ten jim za 12denní plavbu každému 20 tisíc dolarů (430 tisíc korun).

Jaký máš stabilní příjem mimo spropitné?

Platí nás fixně, a momentálně mám na úrovni hlavního loďmistra asi pět tisíc eur měsíčně. Na mé pozici je strop asi tak šest tisíc eur za měsíc, ale hodně záleží na zkušenostech a na velikosti lodi.

Dostáváš fix i v měsících, kdy nejsou plavby, mimo sezónu, nebo když jsi často doma?

Dostávám fix každý měsíc nezávisle na tom, kolik a zda mám vůbec nějakou práci.

Jak vypadají tvoje pracovní turnusy na lodi?

Většinou jezdíme na několik týdnů, případně měsíc až dva pracovat, a pak jsme zase několik týdnů doma. V poslední době se dostává do popředí styl pracovat dva měsíce a následně dva měsíce zůstat doma. Takto dostaneš 12měsíční plat za 6 měsíců, i když pracuješ 11 hodin denně.

Musíš přiznávat daňovému úřadu všechna spropitná?

Kdysi to fungovalo tak, že ruský oligarcha mohl na lodi vytáhnout kufřík s penězi a rozdávat tisíce v hotovosti. Dnes už všechno funguje elektronicky.

Zažil jsi na lodi hosty, kteří se neuměli chovat a byli problémoví?

Nepamatuju si, že bychom museli řešit vyloženě vyhrocené situace.

Všichni lidé na superjachtách jsou bohatí. Nestalo se, že vám chtěli něco dát do kapsy, abyste přimhouřili oko?

Někteří nás požádali, abychom vypnuli kamery. Přece jen, občas si tam vodí striptérky nebo užívají drogy, takže chtějí soukromí. Když si pronajmeš loď za 800 tisíc eur (necelých 20 milionů korun), nechceš se tam omezovat. Kdyby se tam však dělo něco přes čáru, dokážeme plavbu přerušit.

Je 20 milionů korun běžná cena za týdenní plavbu na luxusní superjachtě o délce 74 metrů s 20člennou posádkou?

Je poměrně běžná, ale ceny se liší. Stometrová loď už může stát i milion eur.

Potkal jsi na lodi nějaké Čechy nebo Slováky? Jak se chovali?

Za celé ty roky jsem neměl na palubě žádné české ani slovenské hosty.

A co kolegové? Tato profese je prý mezi našimi krajany dost oblíbená – když jsme mluvili se stevardkou Lenkou, zmínila, že Čechů a Slováků je na luxusních lodích asi padesát.

O tom, že je nás tolik, jsem se dozvěděl právě z toho rozhovoru (smích). Já jsem ještě žádného Čecha nebo Slováka jako kolegu neměl.

Jak ses k práci na superjachtách vůbec dostal?

Šel jsem studovat do Austrálie a už při studiu jsem už začal brigádovat na nějakých menších lodích, dejme tomu jen na víkendové plavby či oslavy v přístavu. Zprostředkovali mi to kamarádi. Postupně jsem nabíral zkušenosti a dostal se na větší lodě, pak už to šlo samo. Během covidu jsem se dostal na 55metrovou superjachtu, kde jsem pracoval jako deckhand (námořník, který zajišťuje práce na palubě). Po třech letech jsem už dělal loďmistra.

Je námořnictví odvětví, kde se člověk může během několika let vypracovat ze začátečníka na lídra týmu s platem v tisících eur?

Pokud je šikovný a ochotný pracovat, dá se to v pohodě zvládnout.

Kolik by mě to stálo a jak dlouho by mi to trvalo, když bych se dnes rozhodl, že chci dělat to, co ty?

Úvodní kurz trvá asi pět dní. Naučí tě základy, jak si poradit při požáru, jak poskytnout první pomoc, jak se chovat na lodi a podobně. Pak si můžeš udělat další kurzy podle toho, na jakou pozici chceš jít. Musíš ještě absolvovat i zdravotní prohlídku za 200 eur (5 tisíc korun). Do dvou týdnů a za cenu asi dvou tisíc euro (49 tisíc korun) tak můžeš být připravený pracovat na superjachtě. Ale najít si práci už může být těžší. Pokud nemáš známosti, čeká tě takzvaný dockwalking.

Co to je?

Když v květnu začíná jachtařská sezóna, spousta lidí obchází přístavy a ptá se lidí na jachtách, jestli nepotřebují pomoc. Pokud se ti poštěstí, najmou tě na takzvaný day working – musíš v podstatě dělat spoustu věcí souvisejících s provozem jachty. Začínáš vytíráním podlahy a podobně, pokud se osvědčíš, můžeš aspirovat na nějakou full-time pozici. Takhle začíná většina kapitánů a důstojníků.

Dokážeš si představit, že budeš tuhle práci dělat dlouhodobě, nebo je to neslučitelné s rodinným životem?

Není to pro každého, ale díky rotaci plaveb zaměstnání hodně lidí kombinuje se vztahy. Mě to čím dál více táhne domů. Myslím, že to budu táhnout ještě pět let. Pak bych sice chtěl zůstat u námořnictví, ale rád bych dělal už spíše nějakou kancelářskou práci.

Máš v současnosti partnera nebo partnerku?

Ano.

Jak to zvládá? Z mých zkušeností si partner nedokáže před začátkem vztahu reálně představit, co ho čeká, když jeho polovička pracuje takto dlouho v zahraničí.

Je to tak, jak říkáš. Realita je jiná než představy, ale zvládá to úžasně a funguje nám to. Občas se vídáme, i když pracuji. Pokud jsme totiž někde v evropském přístavu, tak na několik dní přijede a trávíme čas spolu.

Pracuješ stále s novými lidmi, nebo se vracíte na loď už jako skupina kamarádů?

Aktuálně je nás na lodi asi dvacet. Základ týmu je většinou stejný, několik lidí se v něm točí. Ironické je, že s těmi lidmi trávíš spousta času, ale osobně je moc neznáš. Někdy je ani nepotkáš, protože jsou z jiných sekcí lodi. Na osobní rozhovory tak nemáte moc času. Jsou to tedy spíše kolegové s několika výjimkami.

Dokázal sis udržet kamarádské vztahy s lidmi z domova, nebo je to s takovým životním stylem těžké?

Vztahy s dobrými kamarády se mi podařilo ještě utužit. Jsme spolu méně, takže si společné chvíle více užíváme a víc se na sebe těšíme. Známí a méně dobří kamarádi se ale ze života přirozeně vytratili. Musíš počítat s tím, že nějaké narozeninové oslavy, svatby, narození dětí prostě zmeškáš.

Nepřemýšlíš takhle i nad smrtí svých blízkých? Když je člověk delší dobu v zahraničí a mimo domov, může přijít o důležité životní chvíle...

Pociťuji to. Není to snadné. Vždycky, když jsem doma, snažím se být co nejvíc s prarodiči, protože vím, že to může být naposledy.

Co děláš, když přijdeš domů? Máš ještě náladu na koupaliště nebo dovolenou u moře?

Miluju cestování a poznávání nových kultur a nevyhýbám se ani vodě. Rád si ale užiju pohodlí domova, protože jsem často pryč. Když jsem doma na delší dobu, pomáhám kamarádovi s jeho podnikáním, takže se nenudím.