Slovenka Mária pracuje v Dubaji jako profesionální mořská panna. V 10metrové hloubce jde o život, ale Dubajané ji obdivují

Lidé na to reagovali dobře, ale můj sen byl vždy velké akvárium se živými rybami. A jednou jsem náhodou narazila na nabídku práce v Dubaji. Hluboké akvárium se žraloky, rejnoky, prostě přesně to, o čem jsem snila.

Prošla jsem dvěma koly pohovorů, testy a zkouškami a nakonec mě vybrali z mnoha uchazeček. Přestěhovala jsem se do Dubaje a už měsíc každý den plavu v akváriu. Je to pro mě splněný sen.

Znamenalo to nechat doma všechno?

Ano, na Slovensku zůstal manžel i náš pes. Mám v něm obrovskou oporu – ví, že to byl můj životní sen. Dohodli jsme se, že si ho teď splním a on se zatím postará o všechno doma. Bylo to celé velmi rychlé, do měsíce jsem balila život do kufrů a odcházela. Už tu mám pronajatý byt a pomalu si zvykám. Snažím se zařadit do společnosti, poznat lidi a najít si tu takový svůj malý domov.

Doporučeno

Chodí za mnou muži s tím, že na sobě nemám mít podprsenku. Narážky mají i před dětmi, říká první slovenská mořská panna 23. října 2022 v 12:30

Fungujete tedy na dálku?

Ano, fungujeme takto na dálku. Je to těžké, přiznávám, hodně pláču, ale víme, že to zvládneme. Budeme se navštěvovat a věřím, že to zvládneme po celý čas, co budu tady.

Na jak dlouho jsi v Dubaji? Plánuješ návrat?Mám roční kontrakt s možností prodloužení. Slovensko je stále můj domov, ale uvidíme, co bude za rok. Zvažujeme různé možnosti, protože upřímně, momentálně se nám na Slovensku nežije úplně nejlépe. Takže necháváme věci otevřené a uvidíme, kam nás to posune.

Jaký byl výběr do akvária a celkově pohovory? Představuji si to tak, že tě dali plavat do akvária a musela jsi ukázat, co umíš. Mýlím se?

Hledali zkušené mořské panny, které mají za sebou i certifikace. Já mám freedivingový certifikát i SSI Mermaid Ocean, takže jsem splňovala podmínky. Poslala jsem jim své CV, videa z vystoupení a potom jsem absolvovala dvě kola pohovorů. Byly tam i různé testy zodpovědnosti a přístupu, ne jen o plavání.

Přihlásilo se asi sto dívek z celého světa a nakonec vybrali pět – dívky z Brazílie, USA, Řecka, Indonésie a mě. Management rád říká, že si vybrali „nejlepší z nejlepších“. (smích) Jsme fakt různorodý tým, každá vyniká v něčem jiném, takže se od sebe navzájem hodně učíme. A ano, samozřejmě, že je nejvíc zajímalo, jak plavu. (smích)

Akvárium ještě není podle mých informací otevřené. Ještě tedy nejsi v úplném pracovním nasazení?

Ano, oficiální otevření pro veřejnost je naplánováno na 27. října. Zatím máme za sebou hlavně tréninky, focení a různé marketingové ukázky. Bude to fakt velkolepé. Celé akvárium je obrovské, moderní a každý detail se ladí do dokonalosti.

Momentálně celé dny trénujeme a seznamujeme se s prostředím – s vodou, se žraloky, s potápěči i s choreografiemi. Je to náročné fyzicky i psychicky, protože se stále učíme něco nového a zároveň chceme, aby vše působilo ladně a přirozeně.

Dny mám opravdu dlouhé a intenzivní. Z domu odcházím brzy ráno a vracím se úplně vyčerpaná až večer. Ale je to ten typ únavy, při které víš, že děláš něco, co miluješ.

Co je pro tebe v této práci novinka? Je něco, s čím se setkáváš poprvé?

Největší změna je hloubka. Nikdy předtím jsem nevystupovala v deseti metrech, takže to byl pořádný skok. Je to taková kombinace mermaidingu a freedivingu, musíš vyrovnávat tlak, zadržovat dech a to vše bez masky a bez svorky na nos. Voda je tu velmi slaná, dost agresivní na oči i sliznice, takže to dá zabrat. Ale posouvám se každý den o míle dopředu a opravdu vidím, jak se zlepšuji.

Jak vypadá tvůj pracovní den teď a jak bude vypadat po otevření?

Ráno přicházíme kolem osmé a začínáme briefingem – většinou s horkou čokoládou, protože kávu pít nemůžeme. Projdeme si, jak se kdo cítí fyzicky i psychicky, jestli je vše v pořádku. Poté následuje rozcvička, dechová cvičení, statika a trénink v monoploutvách v hloubce.

Po tréninku máme oběd a po něm krátkou grounding meditaci, abychom se zase trochu vycentrovali. Odpoledne trénujeme choreografii a spolupracujeme s potápěči, kteří nás hlídají, i s akvaristy, kteří pečují o zvířata, kvalitu vody či krmení. Domů chodím úplně vyčerpaná, ale s dobrým pocitem.

Když akvárium otevřou, čeká nás asi tři až čtyři vystoupení denně, každé trvá pět až deset minut. Mezi nimi budeme mít čas na regeneraci, úpravu kostýmů a make-upu.

Zmínila jsi psychiku a meditace. Proč jsou tak důležité?

Do vody musíš jít s úplně klidnou hlavou. Když jsi ve stresu, rychleji ti bije srdce, zkracuje se ti dech a může přijít i hyperventilace nebo blackout. A v deseti metrech hloubky to už není legrace, tam je bezpečnost absolutní priorita.

Někdy tě zastaví vlastní hlava. Začneš si říkat, že „to nedám“, a hned se to ukáže i navenek, na výrazu obličeje či pohybech. Proto se tak hodně soustředíme i na tu mentální pohodu.

Jsou i jiné zdravotní rizika při této práci? Přeci jen jsi asi častěji hluboko ve vodě než běžný člověk.

Nejčastěji máme problémy s očima, ušima a dutinami, ta voda je strašně slaná, takže to umí potrápit. A pak jsou tu i ty typické freedivingové rizika, například ten zmíněný blackout, když člověk zadrží dech déle, než by měl.

Proto na bezpečnost opravdu dáváme obrovský pozor. Vždy máme při sobě potápěče, který nás sleduje, a zároveň si dáváme pozor i mezi sebou – když je jedna pod vodou, druhá sleduje, jestli je vše v pořádku. Po každém plavání si čistíme dutiny, dáváme kapky do očí. Je to prostě rutina. Rizika tam jsou, ale když se dělá vše zodpovědně, dá se to úplně v pohodě zvládnout.

A práce se zvířaty? Není například nebezpečné plavat kolem velkých žraloků?Je třeba být úplně klidná. Například když mi nad hlavou plave rejnok, nesmím zpanikařit, že nevím okamžitě vyplavat na hladinu. Prostě počkám, až přeplave, a až potom pokračuji. Panika ve vodě nepomáhá nikomu, ani nám, ani zvířatům. První ponor ke mně připlaval největší žralok, dívali jsme si do očí, ale klidně mě obešel.

V akváriu jsou žraloci na lidi zvyklí, mají přesně načasované krmení, neprojevují agresi. S rybami žijeme „v jednom celku“, občas dostaneme přátelskou „facku“ od rejnoka, ale je to úsměvné.

Jak řešíte make-up pod vodou?Než si člověk najde kosmetiku, která opravdu vydrží slanou vodu a dlouhý čas pod vodou, trvá to roky. Některé levnější věci fungují překvapivě dobře, jiné se zase rozlezou po pár minutách, takže je to hodně o zkoušení.

Základem je dobrá hydratace, často používáme úplně jednoduché oleje nebo krémy. Každá z nás má svou osvědčenou výbavu a hodně jsme si toho vyladily společně, systémem pokus–omyl.

Vidíš pod vodou diváky přes sklo? Někde jsem slyšela, že pokud někdo dlouhodobě plave pod vodou, jeho oči si zvyknou a vidí trochu zřetelněji. Je to nesmysl?

Bez brýlí vidíme asi 10 procent, tedy rozmazané tvary. Já nosím kontaktní čočky, takže jsem zvyklá „domýšlet“ si obrysy. Po měsíci už rozeznávám tvary žraloků či druhy ryb, které potřebuji znát. Přes sklo vidím spíš siluety proti světlu. Naše akvárium nemá zrcadlové stěny, což má své plusy i mínusy. Nevidím, jak se tvářím, ale aspoň vím, že nemávám do prázdné tribuny.

V minulém rozhovoru jsi řekla, že vydržíš pod hladinou bez vzduchu 1:34. Zlepšila se ti po třech letech výdrž?Ano. Ze zmíněných 1:34 se dnes dostávám ke třem minutám. Celkově jsem plavkyní i „mermaid“ dovednostmi jinde než před lety. Hodně jsem se posunula.

Jaký je mermaiding z pohledu Dubaje? Ovlivňují vás i nějaká kulturní či náboženská pravidla?Na Slovensku je to stále velká rarita, profesionálně se tomu prakticky nikdo nevěnuje. Ve světě je to ale úplně jiné, zájem o mermaiding roste každým rokem. Po tom, co vyšel film o Malé mořské víle a dokument MerPeople, se to celé doslova rozběhlo. V Dubaji jsem se zatím nesetkala s ničím negativním, spíše naopak.

Lidé jsou zvědaví, fascinovaní a velmi respektují, co děláme. Na Slovensku to takto vážně nebrali. Od místních opravdu cítíme tu úctu, protože je naše práce opravdu fyzicky i psychicky náročná. Co se týče pravidel, zde se klade důraz na slušnost. Hlavně v okolí akvária se chováme a oblékáme slušně.

Na Slovensku si zažívala občas oplzlé poznámky. Jak je to v Dubaji?

Zde jsou lidé opravdu velmi slušní a úctiví. Vnímají, že plavat deset metrů hluboko bez masky a dělat tam různé triky není jen tak. Spíš než nějaké narážky přichází respekt – často vidím v jejich očích údiv, ne posměch. Zatím se mi tu nic nepříjemného nestalo a upřímně si myslím, že se mi to ani nestane. Mám pocit, že mentalita národa je jiná.

Kolik si může mořská panna vydělat v Dubaji?

Na Slovensku měli mnozí pocit, že si říkám moc za náročnou práci (někdy 5 hodin v ledové vodě) a nerozuměli hodnotě výkonu. Tady chápou fyzickou i psychickou náročnost a i odměna tomu odpovídá. V IT jsem kromě toho na Slovensku měla full-time job, ale v Dubaji jsem konečně full-time mořská panna. Doufám, že taková odpověď stačí. (smích)

Zmiňovala jsi, že kvalitní ploutve stojí okolo 2 500 eur. Zvýšily se dnes ceny? A vůbec, změnil se trh s tímto uměním v Evropě?Ne, ceny se velmi nezměnily. Spíše přibyly levnější alternativy, takže je více možností. Já mám dvě hlavní ploutve, silikonovou a látkovou. Tu silikonovou používám nejvíc, je to moje srdeční záležitost, a tu látkovou mám jako takovou odlehčenou verzi na tréninky. Určitě si chci kolekci časem rozšířit, ale tu první silikonovou asi nic nenahradí.

Děláš ještě kurzy pro slovenské mořské panny? Osvedčilo se to, přibývají nové zájemkyně?Na Slovensku jsem se k těm kurzům úplně nedostala — bylo kolem toho hodně papírování a vedle vystupování jsem na to prostě neměla čas. Ale když se vrátím, určitě bych to chtěla rozběhnout.

Pro děti, protože ty to úplně milují, a pro dospělé spíše jako takový zážitkový den s focením. S kolegyněmi jsme už dokonce mluvily, že po skončení kontraktů bychom udělaly společnou akci, kde bychom to celé spojily.

Stále tě baví i ekologická osvěta, kterou jsi dělala na svém blogu?V Dubaji jsem úplně v centru ekologických projektů. Spolu s akvaristy děláme různé výzkumy, sledujeme delfíny, zaznamenáváme jejich výskyt a v listopadu budeme dokonce vypouštět rejnoky a malé žraloky, které se narodily v zajetí. Každý den se tu učím něco nového a velmi mě to baví. Určitě o tom chci více mluvit i navenek.

Napadla mi jedna velmi random otázka. Jíš ryby? Jak to mají mořské panny?Bylo období, kdy jsem ryby vůbec nejedla, ale kvůli manželovu diabetu jsme museli trochu upravit stravu, takže jsem je nakonec zase zařadila.

Zde v Dubaji jsem zatím rybu neměla, možná se to znovu změní. Beru to tak pragmaticky – jsme u moře, ryby jsou tu běžnou součástí jídelníčku. Snažím se chránit planetu, ale s rozumem. Je třeba najít rovnováhu mezi ekologií a vlastním zdravím.

Kam se chceš posunout dál?Pod vodou určitě chci zůstat i po tom roce, ať se to celé vyvine jakkoli. Do budoucna bych chtěla své zkušenosti předávat dál, možná vést tým nebo pomáhat novým mořským pannám, které s tím začínají.

Teď je to konečně moje plnohodnotná práce, ne jen koníček vedle jiné práce, a to mě strašně naplňuje. Momentálně jsem opravdu šťastná tam, kde jsem. Splnil se mi sen a chci z toho načerpat co nejvíc.