Mluvili jsme s Jiřím Procházkou o jeho nedávném vítězství v Las Vegas, duševním zdraví i rozšiřování byznysu. Po velkolepém vítězství si bijec k 33. narozeninám nadělil nové hodinky, ale taky velký závazek – přivézt titul UFC zpátky do Česka.
Jiří Procházka má za sebou plodný rok. Úspěšně dokončil studium na vysoké škole, zúčastnil se největší přednášky v Česku pro více než 7 000 lidí na téma duševního zdraví a připsal si další skalpy v UFC, kterými si otevřel cestu k tomu bojovat znovu o titul polotěžké váhy.
Strach je můj důvěrný kamarád.
Refresher se zúčastnil tiskové konference, kterou rodák z Hostěradic pořádal přesně v den svých 33. narozenin (ve středu 14. října) ve svém BJP Institutu v Brně. Na ní mimo jiné popsal, jak náročné pro něj poslední období bylo.
Měsíce tvrdé dřiny i dojemný moment
„Od posledního zápasu (v lednu letošního roku, pozn. red.) s Jamahalem Hillem to pro mě byly měsíce naprosto jasné a tvrdé přípravy. Připravoval jsem se už na titulový zápas, o který jsem stál, avšak přišel soupeř Khalil Rountree,“ popsal Procházka na začátku tiskové konference.
Zároveň poděkoval svým hlavním trenérům Martinu Karaivanovi a Jaroslavu Hovězákovi, ale i celému týmu, který za ním stojí. „Kdybych je neměl kolem sebe, tak bych se nemohl věnovat jenom boji a zdokonalování sebe sama,“ uvedl. „A hlavně bych chtěl taky poděkovat hlavně sám sobě,“ dodal se smíchem.
„Bylo to období plné zkoušek. (...) Včera jsem byl za BJP Foundation navštívit jednoho kluka v Ostravě (Tomáš, který má agresivní nádor mozku, pozn. red.) a je na tom docela bledě, což mi znovu ukázalo, že v životě jsou boje, které bez pomoci ostatních nezvládneme a musíme si být po boku.“
Řízek od babičky a radost z nových hodinek
Procházku v nejbližších týdnech čeká „odpočinek“, v rámci kterého by se chtěl vydat i na Antarktidu. Sám ale přiznává, že nevím, jestli se mu plán podaří uskutečnit. V dohledné době by totiž mělo začít jednání s UFC o jeho příštím zápase, o kterém už on sám má jasnou představu.
„Další zápas chci titulový. Věřím, že titul dovezu zpátky do České republiky, ať už to bude proti Pereirovi, Ulbergovi nebo Ankalaeovi, je mi to jedno. V tuto chvíli jsem připravený čelit komukoliv, protože věřím, že se svým stylem a dobrou přípravou dokážu dovézt titul do Česka a být pravým šampionem,“ popsal pro Refresher.
Svou nedávnou výhru oslavil tak, jak se patří – panákem s fanoušky, bramborovým salátem doma u mámy a řízkem od babičky. Za odměnu si k narozeninám nadělil i nové hodinky Seiko, které si už dlouho přál. „Mám radost, že můžu mít i materiální důkaz toho zápasu,“ popsal.
Po tiskové konferenci nám Procházka blíže popsal pocity z posledního zápasu, promluvil také o důležitosti pomáhat druhým lidem, vztahu k penězům, o duševním zdraví a strachu.
Co se ti při nástupu do třetího kola s Khalilem Rountreem honilo hlavou? Na body vyhrával soupeř. Byl nějaký moment, kdy jsi měl strach, že ho nestihneš ukončit?
Celé poslední kolo. Řekl jsem si, že musím šlápnout na plyn. Trochu mě vyděsili trenéři, kteří na mě křičeli a začali být v presu. (smích) Už nebyl čas na žádné hry a vymýšlení strategie, jak ho načnout, co si kde vytvořit... Musel jsem jít přímo k věci a dělat to, co umím nejlíp – jít skrz soupeře.
Mluvil jsi o brutální přípravě na zápas a na sítích teď kolovalo tvé video, kde trénuješ se zalepenou pusou. Můžeš říct víc o této metodě? Jaké to má benefity?
Každý se nad tím podiví, když mě vidí trénovat s přelepenou pusou, ale lidi mě můžou takto vidět i v autě. Když si člověk přelepí pusu touto papírovou páskou, která nepřenáší žádné chemikálie do těla, tak uvolní žvýkací svaly a dýchá jenom nosem – což je správný způsob, jak by se mělo dýchat.
Dojde pak k tomu, že dech je plnější, hlubší a dochází k procesům, díky kterým člověk rehabilituje celý dýchací systém a aktivuje v sobě parasympatikus, což je část nervového systému zodpovědná za relaxaci, zklidnění organismu.
Stejně jako jsou techniky na aktivaci sympatiku, té bojeschopnosti, tak jsou techniky právě i na parasympatiku, může to být i před spaním, při meditaci nebo zklidnění během zápasu. Jsou to věci, které když si člověk osvojí, tak má straně velkej klič pro to, jak ovládat své vlastní tělo.
Kromě bojování pomáháš taky nemocným dětem nebo lidem v těžké životní situaci prostřednictvím své BJP Foundation. Jaké je to pro tebe být v pozici, kdy můžeš pomáhat druhým?
Je to pro mě už přirozená věc. Nadaci máme už dva tři roky a je to pro ně něco, čemu se věnuju prakticky na denní bázi. Jsem rád, že můžu dávat něco zpátky. Když člověk dává, tak bez jakéhokoliv chtění něčeho nazpět se mu dostává ještě víc – ať už dobra nebo čehokoliv jiného.
Nadace vybrala více než dva miliony korun pro onkologický ústav, vybrali se peníze pro rodinu zesnulého boxera Bezvody a pomohli jste už mnoha dalším lidem. Je za tu celou dobu nějaký lidský příběh, který tě zasáhl nejvíce?
Bylo to včera, když jsem se byl podívat v Ostravě za Tomášem (má agresivní nádor mozku a jedním z jeho velkých přání bylo setkat se s Jiřím Procházkou, pozn. red.). Jeho příběh je opravdu silný. Setkávám se s příběhy lidí, kteří inspirují i mě samotného, když vidím, že i když to mají hodně nahnuté, tak pořád bojují. Jsou tvrdí a bojují.
Máš za sebou přednášku pro více než 7 000 lidí na téma duševního zdraví, kde jsi říkal, že nejtěžší boj člověk nesvádí se soupeřem, ale sám se sebou. V jakých momentech bojuješ ty sám se sebou nejvíc?
Každý den. V tuto chvíli. Pořád. Pořád je to tom udržet koncentraci plně v sobě a nedávat ji do rukou nikoho jiného. Ať už si pod tím vybaví kdo chce, co chce, tak je to o tom být ve své síle. V sobě samotném, ve své plné sebedůvěře, v každé své slovo, v každý svůj čin a pohyb – hlavně s radostí a beze strachu.
Nezažíváš strach?
Samozřejmě, že ano. Je to můj důvěrný kamarád. Ale tím, že se se strachem seznámíme opravdu důvěrně, tak můžeme být mnohem blíže smrti, ale zároveň životu. Protože smrt je život. Nechci zacházet příliš do filozofie, ale ten pojem „smrt“ jako takový neexistuje – je jenom přítomné „tady a teď“.
S tím, jak sbíráš úspěchy v UFC, tak rozšiřuješ i svůj byznys. Dneska jsi představil svou řadu BJP suplementů, spouštíš BJP.tv, máš na sobě svůj merch... Co pro tebe znamenají peníze?
Je to energie, za kterou se dá tvořit. A všichni máme svobodu si zvolit, jakým směrem tu energii pošleme a co vytvoříme. Je třeba se umět taky odměnit, třeba i věcně, aby člověk ukázal, že se má rád uvnitř i navenek – protože náš vnitřní svět je na vlásek spojený s tím vnějším.
A máš už vymyšleno, čím by ses chtěl odměnit, pokud přivezeš titul UFC zpátky do Česka?
Mám, ale o tom raději zatím nechci mluvit. Teď je v první řadě titul.
