Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Hon na čarodějnice začal jednou hostií určenou pro krávu. Jedna chyba ale vyvolala krveprolití v celém kraji.
Je druhá polovina 17. století a české země se stále vzpamatovávají z následků třicetileté války. Většina obyvatel žije na venkově, tvrdě pracuje a jejich život do značné míry ovlivňuje vrchnost. Náboženství má ve společnosti obrovský vliv. Víra v Boha jde ruku v ruce se strachem z ďábla, čarodějnic a nadpřirozených sil. Nemoc, neúroda nebo nevysvětlitelné úmrtí tak nemusí být v očích tehdejších lidí jen obyčejnou smůlou.
Zároveň už ale fungují soudy a úřady, vedou se výslechy a o jejich průběhu vznikají písemné záznamy. Právě díky nim dnes víme, jak se z jednoho incidentu v kostele rozrostly procesy, které trvaly téměř dvacet let.
Jedna hostie a kráva, která málo dojila
Je Květná neděle roku 1678 a v kostele svatého Vavřince v Sobotíně probíhá mše. Mezi věřícími je také chudá Marina Schuchová z nedalekých Vernířovic. Když přijme posvěcenou hostii, tedy malou oplatku představující při katolické mši tělo Ježíše Krista, místo spolknutí ji vyjme z úst a schová do kapesníku.
Květná neděle je křesťanský svátek, který připadá na neděli před Velikonocemi. Připomíná slavnostní příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma.
Marina věří, že svým jednáním pomůže. Hostii chce totiž odnést porodní bábě Dorotě Gröerové, jejíž kráva dává málo mléka. Podle tehdejší lidové pověry by posvěcená hostie přidaná do krmení mohla dojivost zlepšit. Pro chudou rodinu přitom mohl být jediný kus dobytka zásadním zdrojem obživy.
Kostel svatého Vavřince v Sobotíně, kde v roce 1678 začal případ Mariny Schuchové. Zdroj: Wikimedia Commons/ volně k užití
Jenže odnést hostii z kostela a použít ji k magickému účelu bylo pro katolickou církev vážným znesvěcením. Mariina počínání si navíc někdo všiml a zpráva o podezřelém chování se rychle dostala k faráři, který ji napomenul. Marina nakonec hostii spolkla a byla propuštěna. Mohlo se zdát, že tím záležitost skončila. Bylo to ale přesně naopak.
Informace se dostala k losinské vrchnosti, která začala celou věc vyšetřovat jako možné čarodějnictví. Postupně vyšlo najevo, že Marina hostii nechtěla pro sebe a že do celé záležitosti byly zapletené i další ženy. Vedle porodní báby Doroty Gröerové se v případu objevila také Dorota Davidová a místní mlynářka Marina Züllichová.
Velkolosinské panství, pod které spadal i Sobotín, tehdy spravovala hraběnka Angelina Sibyla z Galle. Podezření z čarodějnictví brala vážně a rozhodla se přizvat člověka, který měl s podobnými procesy zkušenosti. Do Velkých Losin tak dorazil Jindřich František Boblig a ujal se vyšetřování.
Na zámku začaly výslechy. Vyšetřovatele už v tu chvíli nezajímala jen hostie. Ptali se na údajné styky s ďáblem, černou magii a hlavně na další lidi, kteří se měli čarodějnictví účastnit. Jakmile při výslechu padlo nové jméno, mohl se před tribunálem ocitnout další člověk.
Už 7. srpna 1679 přišly první popravy. Tři z původně obviněných žen, včetně Mariny Schuchové, byly upáleny na hranici. Čtvrtá zemřela už během vyšetřování v souvislosti s mučením. Od incidentu v sobotínském kostele přitom neuplynul ani rok a půl.
Síť obvinění se ale během té doby dál rozšiřovala. Ve výpovědích se objevovala nová jména a s nimi také příběhy o čarodějnických setkáních na Petrových kamenech v Jeseníkách, uctívání ďábla, tanci nebo sexuálních orgiích.
Historik Jaroslav Čechura, který prostudoval tisíce stran dochovaných soudních spisů, připouští, že se na Petrových kamenech skutečně mohla konat společenská setkání spojená s alkoholem a sexem. V rozhovoru pro Český rozhlas svou interpretaci shrnul poměrně otevřeně: „Nejdřív se potkali v kostele na mši, a potom při orgiích.“
Na Petrových kamenech v Jeseníkách se údajně konaly čarodějnické rituály. Zdroj: Wikimdia Commons/ volně k užití
Podezření padá i na bohaté měšťany
Podezření se brzy přesunulo i do nedalekého Šumperka. Tentokrát už nešlo jen o chudé ženy z okolních vesnic. Mezi obviněnými se ocitli také bohatí měšťané a lidé s dobrým společenským postavením.
Jedním z nich byl zámožný barvíř a obchodník Kašpar Sattler. Proces postupně zasáhl i jeho ženu Marii a dceru Alžbětu. Marie Sattlerová byla popravena roku 1682. O rok později skončili na popravišti také Kašpar a Alžběta.
A právě šňůra výpovědí kolem Sattlerových přivedla vyšetřovatele k jednomu z nejznámějších obviněných, šumperskému děkanovi Kryštofu Aloisi Lautnerovi.
Na hranici skončil i kněz
Lautner byl vzdělaný katolický kněz a ve městě měl významné postavení. Přesto se jeho jméno začalo objevovat ve výpovědích. Podle nich se i on měl účastnit čarodějnických setkání, znesvěcovat hostie a stýkat se s ďáblem. Lautnera proto tribunál pod záminkou vylákal do Mohelnice, kde byl zatčen a následně uvězněn na hradě Mírov. Na svobodu už se nevrátil.
Lautnerův příběh se později stal jednou z hlavních inspirací pro Kladivo na čarodějnice. Zdroj: ČSFD/ Filmové studio Barrandov
Během následujících let ho konfrontovali s lidmi, kteří ho označili za spoluviníka. V únoru 1683 mezi nimi byl i jeho přítel Kašpar Sattler. Lautner se ho podle dochovaného protokolu zeptal: „To jsi můj nejlepší přítel, když mne takovým způsobem obviňuješ?“ Sattler mu odpověděl, že byli celý život nejlepší přátelé, ale že už nemá cenu zapírat. Potom zvedl ruce a ukázal mu prsty rozdrcené při mučení.
Mezi těmi, kdo proti Lautnerovi vypovídali, byla také jeho hospodyně Zuzana Voglicková. Dochovaný zápis zachycuje, jak jí Lautner řekl: „Mám Vás rád jako předtím a odpusť Vám Bůh, co jste proti mně vypověděla.“ Právě takovým způsobem se obvinění mohla dál řetězit. Člověk, který sám čelil drastickým výslechům nebo hrozbě mučení, označil kohokoliv dalšího, aby se vyhnul nejhorším trestům.
Lautner dlouho odmítal, že by měl s čarodějnictvím cokoliv společného. Nakonec ale přišlo zmiňované mučení a po sérii bolestivých výslechů podepsal přiznání k činům, které do té doby odmítal.
Místo upálení a památník Kryštofa Aloise Lautnera v Mohelnici Zdroj: Wikimeadia Commons/ volně k užití
Dne 18. září 1685 byl Lautner v Mohelnici veřejně upálen. Bylo mu 63 let a od jeho zatčení do popravy uplynulo více než pět let. Právě jeho osud se později stal jednou z hlavních předloh románu Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického a následně i stejnojmenného filmu Otakara Vávry.
Palečnice, skřipec a hranice
Během výslechů se lidem drtily palce v palečnicích, svíraly nohy ve španělských botách nebo je natahovali na skřipci. Cílem bylo získat přiznání a jména dalších údajných čarodějnic. Ne každý obviněný ale mučením prošel. Podle historika Jaroslava Čechury se fyzické mučení týkalo přibližně pětiny případů. Už samotná hrozba ale představovala silný nátlak.
Nejvyšším trestem byla smrt. Někteří odsouzení byli upáleni zaživa, jiné nejprve sťali a až poté jejich těla spálili.
Palečnice sloužily k drcení prstů a získávání přiznání během výslechů. Zdroj: Wellcome Collection/ Science Museum
Téměř 20 let procesů a až stovka popravených
Procesy ve Velkých Losinách a Šumperku pokračovaly dlouhé roky. Přibývali obvinění, vězni i popravení a pronásledování zasahovalo celé rodiny. Postupně se proti pokračování tribunálů začali stavět i někteří představitelé vrchnosti. Procesy byly drahé a panství zároveň přicházelo o poddané, kteří pracovali a odváděli dávky.
V roce 1696 byly losinský a šumperský tribunál zastaveny a hlavní vlna čarodějnických procesů tím skončila. Přesný počet obětí se v historických přehledech liší, ale nejčastěji se uvádí přibližně stovka popravených lidí.
Celý řetězec událostí přitom začal jednou hostií, která měla pomoci krávě lépe dojit. Po osmnácti letech za sebou nechal zničené rodiny, paniku a nepředstavitelný masakr.
