Za zdmi obyčejného domu v malém městě skrýval Edward Gein hrůzu, která posunula hranice únosného. Jeho posedlostí bylo vytvořit a nosit oblek ze ženské kůže.
Možná sis někdy při sledování hororů říkal*a, že scénáristé musí mít pořádně zvrácenou a bujnou představivost, když dokáží vymyslet příběh plný vnitřností, psychopatických zápletek a nekončícího strachu. Jenže, jak dokazuje temná historie malého městečka uprostřed Wisconsinu, realita může být někdy ještě šílenější než filmová fikce.
Příběh kanibalismu, lidských masek a desítek mrtvých nevznikl jen tak od stolu – a to z jediného důvodu: legendární horory jako Texaský masakr motorovou pilou, Mlčení jehňátek nebo Psycho mají jedno společné – inspiroval je skutečný člověk. Jeho jméno bylo Edward Gein.
Nyní se příběh Eda Geina dostává na Netflix, ale než se vrhneš na sledování, přiblížíme ti, jak se ze stydlivého chlapce stal řezník z Plainfieldu.
Dětství plné fanatismu a tyranie
Narodil se v roce 1906 ve Wisconsinu v městečku La Crosse. Už od dětství měl život nalajnovaný dost drsně – jeho rodina byla toxická v každém směru. Otec byl alkoholik, který se ztrácel v lahvi a rezignoval na život, zatímco matka Augusta byla fanatická křesťanka posedlá hříchem a tresty.
Každý den svým synům – Edovi a jeho o čtyři roky staršímu bratrovi Henrymu – četla dlouhé pasáže z Bible, zakazovala jim stýkat se s kamarády a učila je, že svět je satanovo dílo a ztělesněním zla jsou zejména všechny ženy. Nebála se fyzických ani psychických trestů. Často syny zavírala na samotku, bila je za malichernosti, ponižovala je a shazovala.
Ed vyrůstal izolovaný, samotářský a „jiný“ než jeho vrstevníci. Neměl nejmenší ponětí, jak to chodí v normálním světě, jaké to je mít přátele a vazby s ostatními lidmi. Často si povídal sám pro sebe, smál se bezdůvodně uprostřed třídy a ostatní děti se mu posmívaly i kvůli vadě řeči a povislému levému oku.
S otcem se občas potloukal u koželužské práce – sledoval, jak se zpracovávají zvířecí kůže. Celý proces ho fascinoval a Ed se zájmem pozoroval, jak se z části těla zvířete stane materiál, který slouží řemeslníkům k vytváření bot nebo oblečení. Jenže tahle těžká dřina rodině moc bohatství nepřinesla. Edův otec tolik pil, že živitelkou rodiny se musela stát matka, která si otevřela malý krámek. Manžela o to víc ponižovala a pohrdala jím.
Když bylo Edovi osm, rodina se přestěhovala na odlehlou farmu u města Plainfield. Oficiálně proto, že koželuhové bývali odříznutí od města kvůli zápachu, který vykonávání jejich řemesla nutně provázel. Ve skutečnosti šlo ale spíš o taktiku Augusty, jak své děti odříznout od světa ještě víc.
Strašlivá izolace a samota
Na farmě daleko od lidí měla dokonalý prostor pro psychické i fyzické týrání. Svým synům vštěpovala především to, že sex je ten nejhorší hřích, který je navždy uvrhne do pekla. Jejich vyrůstání provázel fanatismus hraničící až s fóbii ze sexuality. Když matka v pubertě přistihla Eda při masturbaci – za trest ho opařila horkou vodou. Oba bratři také museli matce přísahat, že si nikdy nenajdou ženu a celý život prožijí v celibátu.
Tresty měly přicházet i kdykoliv se chlapci pokusili navázat nějaká přátelství. Ed se tak uzavíral čím dál víc do sebe. V matce útěchu nenacházel a otec se do výchovy synů nepletl, protože sám měl se sebou svých problémů dost. Útočiště našel hlavně v knihách – čtení miloval a dokázalo ho vtáhnout do světa fantazie, kde aspoň na chvíli zapomínal na realitu.
Charlie Hunnam Eda Geina vystihuje. I skutečný Ed měl být pohledný a zároveň milý. Jeho psychiku však nezvratně defromovaly strach z žen a potlačená sexualita.
Smrt otce, bratra a matky
Roky ubíhaly a na odlehlé farmě plynul čas svým tempem. Když bylo Edovi 33 let, zemřel jeho otec. Poslední dobou už pro rodinu znamenal spíš přítěž – propíjel peníze, nepracoval a jeho přítomnost byla jen stínem. Jenže spolu s tím se začal hroutit i vztah mezi oběma bratry, kteří stále žili na farmě se svou matkou. Henry toužil po normálním životě a vztahu s rozvedenou ženou se dvěma dětmi. To jejich matka Augusta nevydýchala, zhroutila se a Ed celou situaci prožíval s chorobnou intenzitou. I když ho jeho matka od útlého věku týrala, měl potřebu ji před bratrem bránit.
V roce 1944, když bylo Edovi 38 let, bratři společně vypalovali porosty u statku. Oheň se ale vymkl kontrole – a právě tehdy Henry zmizel. Pro pomoc k požáru běžel do Plainfieldu Ed, který přivedl hasiče ke svému domu. Jenže, hned po uhašení ohně sám policii navedl přímo k místu, kde leželo mrtvé tělo jeho bratra. Ten ležel obličejem dolů a na hlavě měl podezřelou ránu. Vyšetřovatelé i přesto nakonec případ uzavřeli jako udušení kouřem souvisejícím s požárem – možná i proto, že se nechtěli dále zabývat smrtí podivínů ze vzdálené farmy. Jakékoliv podezření z trestné činnosti rychle zmizelo, stejně jako Henryho život.
Po bratrově smrti byl Ed s matkou sám a musel se ještě víc ohánět, aby vydělal peníze. Bral jakékoliv brigády, ale nejčastěji si přivydělával hlídáním dětí. Kupodivu byl oblíbený – děti ho měly rády a Ed dělal svou práci spolehlivě. Dokázal si s nimi hrát a rozuměl jim mnohem víc než dospělým.
Jenže v roce 1945 přišla další rána. Jeho matku postihla mrtvice. Přežila, ale zůstala plně odkázaná na Edovu péči. Ten se o ni staral oddaně, skoro až s nábožnou úctou. Právě v té době našel novou posedlost – knihy s kontroverzní tématikou. Četl o anatomii, vykradačích hrobů, voodoo rituálech, kanibalismu nebo nacistických experimentech.
Když Augusta koncem roku 1945 zemřela na druhou mrtvici, Ed zůstal na světě úplně sám. Její odchod ho poznamenal tak hluboce, že dům nechal přesně tak, jak v něm žila jeho matka. Její pokoje zabednil, aby zůstaly na vlas stejné, jaké je opustila. Sám přebýval jen v jedné místnosti, zatímco zbytek domu se změnil v zapáchající skládku. Ed se přestal starat o sebe i o prostředí kolem – zarůstal špínou, pachem a samotou. Jediné, co mu zůstalo, byly knihy a jeho stále temnější fantazie a choutky.
Zmizelí lidé a první podezření
A pak přišla éra záhadných zmizení.
V roce 1954 se beze stopy ztratila místní hospodská Mary Hogan. V hospodě po ní zůstaly jen kaluže krve a nábojnice. Tělo se nikdy nenašlo. O tři roky později, v roce 1957, zmizela v malém městečku prodavačka ze železářství Bernice Worden. Stejný scénář – krev, stopy po vlečení těla, ale žádná oběť. Tentokrát však padlo podezření přímo na Eda.
Byl totiž poslední, kdo s Bernice mluvil. Na místě činu byla dokonce nalezena poslední účtenka z kasy vystavená právě na jeho jméno. Domlouvali se, že se u ní zastaví pro nemrznoucí směs. Navíc za ní občas chodil a dokonce ji pozval na rande na kolečkové brusle. Berenice však Eda několikrát odmítla a on to nesl velmi těžce.
Policie začala řešit, jestli Ed nemohl mít prsty i v dalších zmizeních: malé osmileté školačky, dvou lovců jelenů nebo mladé studentky, která si stejně jako on přivydělávala hlídáním dětí. Pro městečko Plainfield, kde žilo sotva 800 lidí a každý znal každého, bylo tolik nevyřešených případů víc než děsivé.
Objev, který šokoval všechny
Policie zakročila okamžitě. Rozhodla se prohlédnout Edův dům – a to, co uvnitř našla, se stalo noční můrou, kterou svět nepochopil dodnes. Eda zatkli 16. listopadu 1957, v ten samý den, kdy zmizela Bernice Worden.
Edův dům byl uvnitř peklem na zemi. Všude byla špína, zápach a chaos. Ale to nebylo zdaleka to nejhorší. Dům byl plný hororových trofejí, které policie postupně objevovala. Z lidských těl si totiž vyráběl předměty každodenní potřeby. Policie našla stínítko lampy, židle a opasky z cárů lidské kůže, masky z obličejů a dokonce korzet šitý z ženského torza. V šuplících byly uloženy sbírky nosů, uší a kostí.
Misky byly vyrobeny z lidských lebek a příbor s kostí. Lednice byla napěchována lidskými orgány. Na šňůře od rolety vysely lidské rty a našel se i opasek z prsních bradavek. Policie objevila také dvě pistole.
Bernice, majitelka železářství, byla mezi oběťmi. Její tělo viselo ve stodole vyvrhnuté a zohavené jako prase na zabijačce. I otrlí vyšetřovatelé přiznali, že něco podobného si neuměli představit ani v té nejhorší noční můře. Pohřešovaná majitelka hospody Mary Hogan byla mezi několika ostatky identifikována také.
Motivace k činům?
Po hrůzném odhalení byl Ed Gein okamžitě zatčen a k činům se postupně začal přiznávat. Tvrdil však, že většinu lidského materiálu nezískal vraždami, ale vykrádáním hrobů. Po smrti své matky prý v noci chodil na hřbitovy a podle nekrologů si vybíral ženy, které mu Augustu připomínaly. V letech 1947–1951 měl podniknout až čtyřicet takových návštěv. Zaměřoval se na ženy v jejím věku a z hrobů bral části těl, které potřeboval pro své děsivé výrobky.
Někdy se prý dokonce na hřbitově „ozdobil“ ženskými ostatky a za svitu měsíce v nich tancoval. Jeho hlavním motivem pro hrůzné činy bylo vytvořit obleky a masky z lidské kůže, aby se mohl „stát svou matkou“ a tím jí být zase blíž. Dokonce vykopal i hrob Augusty a její hlavu upravil tak, aby z ní udělal bizarní dekoraci. Zaměřoval se na ženy, neboť toužil poznat, jaké to je ženou být, a nejvíce ho fascinovala prsa a ženské genitálie.
Proces a těžká schizofrenie
Když došlo na vraždy, Ed tvrdil, že si z nich nic nepamatuje – prý měl v hlavě „mlhu“. Ve vzpomínkách měl pouze to, jak Bernice táhl k autu. Jenže rozřezané tělo zavěšené na háku ve stodole a maska z obličeje Mary Hogan mluvily jasně.
Při výpovědích byl bez emocí, někdy i žertoval. Sex s mrtvolami odmítal – říkal, že je panic a že by to stejně nešlo, protože těla nesnesitelně páchla. Přiznal jen, že k ženám cítil směs lásky a nenávisti.
Odborníci konstatovali, že Ed trpí těžkou schizofrenií a sexuální psychopatií. Podle nich byly jeho činy výsledkem dlouholetého týrání a nezdravého vztahu s matkou. Gein věřil, že jedná v nepříčetnosti, a dokonce tvrdil, že ho k vraždám vedl sám Bůh.
Soud ho proto umístil do psychiatrické léčebny, kde strávil deset let. V roce 1968 stanul znovu před soudem, ale byl opět prohlášen za nezpůsobilého a vrátil se do ústavu. Z vraždy Mary Hogan nikdy obviněn nebyl – prokuraturu nejspíš odradily nákladné finanční výdaje soudních procesů a i skutečnost, že už byl doživotně umístěn do léčebny. Tam zůstal až do své smrti – v roce 1984 podlehl rakovině plic. I když nikdy nevyšel na svobodu, jeho příběh mezitím začal psát vlastní dějiny.
Odkaz řezníka z Plainfieldu
Když se veřejnost dozvěděla o zločinech místního obyvatele, Plainfield se přes noc proměnil v symbol děsu. Média Edovi začala říkat „řezník z Plainfieldu“ a malé městečko uprostřed Wisconsinu se stalo nechvalně známým po celém světě.
Do města proudily davy zvědavců a turistů. Dokonce se mluvilo o tom, že Geinova farma by se mohla proměnit v turistickou atrakci. Jenže několik měsíců po jeho zatčení statek vyhořel – šlo o úmyslný požár. Žhář nebyl nikdy dopaden, ale pravděpodobně šlo o místního, který nechtěl, aby se z jejich tragédie stalo lákadlo pro senzacechtivé cizince.
Když Ed slyšel, že jeho dům lehl popelem, jen klidně řekl: „To je jedině dobře.“
Ed Gein se stal předlohou pro některé z nejslavnějších hororových postav – Normana Batese v Psychu, Leatherface v Texaském masakru motorovou pilou či Buffalo Billa v Mlčení jehňátek. Jeho příběh dodnes připomíná, že i za zdmi obyčejného domu v ospalém městečku se může skrývat noční můra, která předčí fantazii i těch nejnápaditějších hororových scénáristů.
