Dokument Unknown Number: The High School Catfish od Netflixu rozkrývá jeden z nejznepokojivějších případů kyberšikany v historii.
Kyberšikana se stala součástí života generací, které vyrůstají online. Už dávno se útoky neodehrávají jen na školních chodbách nebo na ulici. Dnes také přicházejí přes telefon, na sociálních sítích a do zpráv. A právě tam může být oběť nejzranitelnější.
O tom vypráví třináctiletá Lauryn Licari a její tehdejší přítel Owen McKenny v dokumentu Neznámé číslo: toxické textovky, jak zní český název, který vyšel na Netflixu. Jejich příběh ukazuje, že i když se do vyšetřování zapojí policie a dokonce FBI, cesta k odhalení pachatele může trvat roky.
Začalo to jednou zprávou
Vše se odehrálo v malém městečku Beal City v Michiganu, kde se všichni dobře znají. Nikdo tam mezi sebou neměl velké spory a celé město žilo v poklidné harmonii. Lidé se běžně zdravili na ulici, děti společně sportovaly po škole. Najednou však sousedskou atmosféru narušily anonymní výhrůžky, které útočily přímo na děti. Bylo jasné, že pachatelem musí být někdo z okolí, kdo prostředí dobře zná. Pocit bezpečí, který Beal City dlouho charakterizoval, se vytratil.
Třináctiletá Lauryn a stejně starý Owen tvořili pár už asi rok. Trávili spolu prakticky veškerý volný čas, oba se věnovali basketbalu, chodili do stejné školy, měli společné kamarády a dokonce i jejich rodiče se dobře znali. V roce 2020 se společně chystali na halloweenskou párty ke kamarádce, když přišla první anonymní zpráva…
Každý den jako z hororu
„Ahoj Lauryn, Owen se s tebou rozchází. Už tě nemá rád a už nějakou dobu neměl. Je jasné, že chce mě,“ přečetla si Lauryn zřejmě od dívky, která psala z neznámého čísla. Tím všechno začalo. Po chvilce následovaly drsnější zprávy s explicitním obsahem: „Owen jde na halloweenskou párty a oba si rádi za*ukáme.“
Pár zpočátku anonymu nepřikládal velkou váhu, zdálo se, že jde prostě o hloupý vtip. „Byla jsem zmatená, kdo by to mohl být. Po večírku ale zprávy utichly a zdálo se, že je konec,“ vzpomíná Lauryn v dokumentu. Jenomže následující podzim, na začátku školního roku zprávy začaly chodit znovu – a už nepřestaly.
Od té doby jich Lauryn a Owen dostávali desítky denně, někdy jich přišlo i 40 až 50. Jejich agresivní tón se stupňoval. Nešlo jen o urážky, ale později také o výhrůžky smrtí, nabádání k sebevraždě a sprosté sexuální narážky. „Zabij se, nebo to udělám já,“ stálo v jedné ze zpráv. Zprávy tak začaly na mladý pár silně dopadat a stejně tak i na jejich okolí.
Lauryn si tak každý den četla, že je k ničemu a že její přítel provozuje sexuální praktiky s jinou dívkou, s anonymní pisatelkou. I tak ale byla Lauryn ze začátku klidná: „Ty zprávy se snažily mě a Owena rozeštvat. Věděla jsem, že tu dotyčnou neznám.“ Dívka dokonce zpět několikrát na skryté číslo telefonovala. Nikdo se však na druhé straně neozval. Reakcí byla jen další agresivní zpráva: „Přestaň ku*va volat. Nikdy to nezvednu.“ Pro dvojici to začala být těžká nekomfortní situace.
Rodiče jako záchrana
Od samého začátku měli oba velkou oporu ve svých rodičích. Rodiny se vídaly dávno před incidentem. V dokumentu sdílejí, jak těžké bylo sledovat jejich zoufalé děti, které postupně ztrácely jistotu, klid i radost z obyčejných věcí. Jejich výpovědi dodávají příběhu další rozměr – ukazují, že oběťmi kyberšikany nejsou jen teenageři, ale i jejich nejbližší.
Shawn Licari, otec Lauryn vypráví, jak si jednoho dne všiml, že se jeho dcera mění. Najednou byla tišší a smutnější. Brzy se rodičům svěřila, co se děje: „Začala jsem z toho všeho být frustrovaná, ale máma mi říkala, ať si jich nevšímám. Povzbuzovala mě.“
„Řekla jsem jí, ať zůstane sama sebou a o nic se nestará. Nevěřila jsem, že existuje někdo, kdo by jí chtěl ublížit,“ doplňuje Kendra, která se od začátku stavěla do role opory.
Do dění se zapojili i Owenovi rodiče. „Začali jsme každý večer brát synovi telefon a četli všechny zprávy od začátku do konce. Nakonec jsme se všichni čtyři rozhodli, že musíme jednat, a zajít do školy,“ popisuje situaci Owenova matka Jill. Telefonní čísla svým dětem ale změnit nechtěli, domnívali se, že by útoky pokračovaly i poté. Bylo zřejmé, že útočník je z blízkého okolí dětí.
První stopa vedla ke spoluhráčce
Některé zprávy obsahovaly i útržky z rozhovorů ve třídě. Dokázaly přesně popsat, co Lauryn ten den měla na sobě, jak měla upravené vlasy nebo s kým se bavila. Nechyběly ani urážky na její postavu – třeba výsměch, že má „anorektický zadek v legínách“ nebo že „vypadá jako nula“. Vše bylo podpořené sprostými nadávkami. Kvůli tomu se i samotní spolužáci zapojili do pátrání, kdo by mohl za anonymními útoky stát.
Ředitel se pustil do prohlížení kamerových záznamů, hledal sebemenší náznak, kdo by mohl zprávy posílat, ale nic konkrétního neobjevil. Do vyšetřování se po výhrůžkách fyzického ublížení zapojila místní policie a později i kriminalisté, kteří začali sledovat nejrůznější stopy a sbírat důkazy proti anonymnímu odesílateli.
Poprvé padlo podezření na spoluhráčku z basketballu, Khloe Wilson, která měla s Lauryn napjaté vztahy. Navíc byla dlouhodobě zamilovaná do Owena, takže se nabízelo, že by mohla mít motiv. Do vyšetřování se zapojily i další holky z týmu, ale většina z nich o celé situaci věděla jen málo. Důkazů proti Khloe však nebylo moc a nikam nevedly, podezření tak postupně opadlo.
Nepříjemným výslechem prošlo i několik spolužáků a spolužaček. Útočné smsky totiž naznačovaly, že Lauryn a Owena stále někdo sleduje. Anonymní pisatelka věděla nejen vše o dění ve škole, ale i o každém jejich kroku – jak úspěšní byli například při sportovních závodech. Odesílatelka Lauryn navíc oslovovala familiérní přezdívkou Lo, jak dívce říkali její nejbližší.
Zprávy s přáním smrti
„Owen mě miluje a vždy budu holka, kterou miluje on. Ty budeš navždy osamělá ošklivka, která zůstane sama.“ Další zpráva pokračovala: „Věř mi, mrcho, chci ti rozbít hlavu o zeď. Chcípni!“ Když se tyto zprávy hromadily už měsíce, začaly nevyhnutelně na Lauryn a Owena dopadat. Jejich vztah se začal bortit. Byli vyčerpaní a postupně se emočně vzdalovali.
Lauryn situaci přestávala zvládat: „Ani jsem nevěděla, jestli můžu ještě Owenovi věřit. Jen jsme se na sebe zlobili, i když jsme se na sebe vůbec zlobit neměli.“ Owen pak navrhl, že by anonymnímu útočníkovi měli dát to, co požaduje – aby se rozešli. Věřil, že tak budou mít oba klid. „S Lauryn jsme se hádali čím dál častěji. Obvinila mě z věcí, které vůbec nebyly pravda,“ vypráví mladík. Pár se rozešel po dvou letech.
Dvojice se odcizila natolik, že spolu přestala úplně mluvit. Zprávy však neutichly ani po rozchodu – naopak, začaly být možná ještě drsnější. „Zabij se, děvko!“ Jeho život by byl lepší, kdybys byla mrtvá.“ To si po rozchodu dívka přečetla na svém telefonu.
Celá situace trvala rok a půl, než se kriminalistům podařilo najít první skutečné stopy. Vyšlo najevo, že zprávy nechodily jen z telefonního čísla, ale také přes různé internetové služby. Tady se vyšetřovatelé poprvé dostali k hmatatelným stopám, protože identifikovali shody IP adres.
Pachatel dopaden
V prosinci 2022 FBI konečně odhalila, kdo stál za nepochopitelně agresivními zprávami. Byla to Kendra Licari, vlastní máma Lauryn. Šok to byl pro všechny, ale pro oběť a jejího otce asi nejvíc.
Paradox celé situace spočíval v tom, že se Kendra aktivně zapojovala do hledání pachatele. Navenek vystupovala jako podporující matka, která stojí při své dceři. O to děsivější pak bylo zjištění, že všechny ty měsíce seděla za počítačem a posílala desítky výhrůžných textů denně, i se sexuálním podtextem. Celé město bylo v šoku.
Kendra skončila v prosinci 2022 v rukou policie s obviněním ze dvou případů stalkingu nezletilé osoby a dvou případů nabádání ke zločinu. Nakonec se přiznala ke dvěma skutkům stalkingu nezletilé osoby a soud jí vyměřil trest odnětí svobody v délce 19 měsíců až 5 let. Ve vězení ale nezůstala až do horní hranice – na svobodu se dostala 8. srpna 2024.
A motiv?
Kendra v dokumentu o svých činech mluví otevřeně. S emocemi a slzami v očích vysvětlila: „Každý z nás dělá chyby. Nikdo nežije dokonalý život. Každý někdy udělá něco nezákonného, jen ho při tom nechytí. Mě chytili. A lidé to nevidí. Odsuzují mě jen proto, že znají malý kousek příběhu.“
Podle jejích slov zprávy neposílala hned, začala až později. Chtěla původního odesílatele „odhalit“, aby se ve škole přiznal, že zprávy předtím posílal někdo jiný. „Hrála jsem si s myšlenkou, že potřebujeme odpovědi, a pak to prostě pokračovalo. Nevěděla jsem, jak to zastavit – byla to sněhová koule, která se nabalovala. V tu chvíli jsem byla někdo jiný a vůbec nevím, proč jsem v tom pokračovala. Nechala jsem se tím pohltit. Možná jsem ty zprávy posílala sama sobě a ne Lauryn,“ říká Kendra.
Režisér Skye Borgman doplňuje, že s účastí Kendry se původně nepočítalo, souhlasila s natáčením až když už byl dokument téměř hotový. Nakonec ji však přesvědčila možnost vysvětlit vše ze svého pohledu. „Lituje, protože ví, že tímhle krokem pravděpodobně nenávratně narušila vztah se svou dcerou,“ dodává režisér. „Otázkou zůstává, jestli spolu ještě nějaký vztah budou mít. Možná ano, v určité podobě. Ale stejné to už nebude nikdy.“
Celý případ tak ukazuje nejen na nebezpečí kyberšikany, ale také na to, jak těžké je vypořádat se s tím, když pachatelem není cizí člověk, ale někdo, komu máme věřit nejvíc.
Případ z Beal City otřásl diváky a divačkami po celém světě, stejně jako rodinou Licariových. Shawn Licari se následně s Kendrou rozvedl a dnes má Lauryn ve výhradní péči. V dokumentu si však Lauryn stýská: „Ztratit vztah s mámou mi vážně ublížilo. Myslím, že by nám oběma pomohlo znovu ho vybudovat. Miluju ji víc, než cokoliv.“
