Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Odjely a zažily úplně jiný studentský život. V klubech měly vstup i drinky zdarma. Jak se dívkám z Česka studovalo v Asii?
Martina a Anna se poznaly až na Tchaj-wanu, kam obě vyrazily na výměnný studijní pobyt. Od února do června studovaly na National Taiwan University v hlavním městě Tchaj-pej. Kromě výuky stihly procestovat velkou část ostrova i další asijské země. Pro Refresher popsaly, jak vypadá studentský život na druhém konci světa, co je nejvíc překvapilo i proč Martina během pobytu vyhledala pomoc psychoterapeuta.
Obě studujete na VŠE. Jak vás vůbec napadlo vyrazit na studijní pobyt právě na Tchaj-wan?
Už během bakalářského studia jsme obě absolvovaly Erasmus v Evropě – Anička v Seville a Marťa v Lisabonu. Na druhý studijní pobyt jsme proto chtěly vyrazit někam mimo Evropu. Jako ideální možnost se jevila Asie a Tchaj-wan nás na základě fotografií a zkušeností studentů z předchozích let nadchl natolik, že jsme se rozhodly vyzkoušet si tamní život na vlastní kůži.
Studovaly jste na National Taiwan University, jedné z nejprestižnějších univerzit v Asii. Jak moc se tamní výuka lišila od toho, na co jste zvyklé v Česku?
Předměty, které jsme si vybraly, byly hodně specifické a často určené především zahraničním studentům. Náš běžný semestr na VŠE tak připomínaly jen vzdáleně. Díky jejich zaměření se nám třeba stalo, že jsme se jedno random úterý ocitly na jihu Tchaj-wanu a hledaly fosilie. Nebo jsme tchajwanským dětem vyprávěly o pálení čarodějnic a smažáku.
To bylo v rámci programu ICL (International Companions for Learning), který fungoval jako kulturní výměna s žáky základních škol napříč Tchaj-wanem. Každá jsme dostala přidělenou jednu třídu, se kterou jsme měly každý týden online hodinu. Součástí programu byl také výlet, během něhož jsme měly možnost děti osobně poznat a strávit s nimi několik hodin.
„...i kdybyste někde zapomněli hlavu, Tchajwanci vám ji donesou.“
V rámci předmětu Exploring Taiwan jsme zase přímo během výuky mohly pozorovat tchajwanské hady, které nám přinesl učitel. Měly jsme ještě další dva předměty, které se obsahem i stylem výuky téměř nelišily od toho, na co jsme zvyklé z VŠE.
Celkově pro nás studium nebylo tak náročné jako na naší domovské univerzitě, především kvůli výběru předmětů. Navíc jsme je absolvovaly jako volitelné, nikoliv povinné.
Taiwanským dětem představovaly české tradice i život na druhém konci světa. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Pamatujete si na svůj úplně první den v Tchaj-peji? Co vás po příletu nejvíc překvapilo?
Každá z nás přiletěla v jiný den. Hned první den nás ale obě překvapila organizovanost spolu s čistotou a jídlem. Hned po příjezdu do Tchaj-peje jsme věděly, že jsme si vybraly dobře.
Po příjezdu na koleje jsme obě měly stejný program. Vyrazily jsme do IKEA. Začal totiž hon na matraci, polštář a peřinu, protože to všechno si studenti musí pořídit sami.
V době našeho příjezdu se navíc slavil čínský Nový rok, takže jsme se stravovaly především na nočních trzích, kde nás na každém rohu čekalo nějaké překvapení. Hodně podniků totiž mělo během oslav zavřeno, protože lidé trávili svátky doma se svými rodinami.
Co se dozvíš v tomto článku?
➡️ Jak vypadá studium na jedné z nejprestižnějších univerzit v Asii? ➡️ Proč o ubytování na kolejích i výstupu na nejvyšší horu rozhodovala loterie? ➡️ Jaký je noční život na Tchaj-wanu? ➡️ Kolik stojí několikaměsíční studijní pobyt na Tchaj-wanu? ➡️ S jakými kulturními rozdíly a náročnými situacemi se Martina a Anna setkaly?
Jak vypadal váš běžný den na univerzitním kampusu?
Tyhle dny jsme měly obě moc rády. Ráno jsme si zašly na omeletu s tuňákem, což je taková typická tchajwanská snídaně. Potom jsme zamířily na kampus na první hodinu. Po kampusu jsme se často pohybovaly na sdílených kolech, protože přejít ho z jednoho konce na druhý trvalo asi 30 minut.
Po první hodině nastal čas oběda. V univerzitní menze byl tak široký výběr, že si vybral opravdu každý. Obědvaly jsme venku pod palmami společně s kamarády a často se tam zdržely ještě na pokec a bubble tea. Potom jsme se zase rozešly na odpolední vyučování.
Ani zmrzlina nesměla chybět. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Na kampusu jsme často trávily čas i mimo výuku, protože tam bylo opravdu nádherně, vždycky bylo co dělat a s kým se pobavit.
Kouzelná byla také univerzitní kavárna, kde jste si mohli koupit produkty přímo z univerzity a dát si třeba kávu s mlékem z jejich farmy. Areál samozřejmě nabízel také spoustu možností sportovního vyžití, od tenisových kurtů přes vnitřní i venkovní bazén až po posilovnu.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak vypadá studium na jedné z nejprestižnějších univerzit v Asii?
Proč o ubytování na kolejích i výstupu na nejvyšší horu rozhodovala loterie?
Jaký je noční život na Tchaj-wanu?
Kolik stojí několikaměsíční studijní pobyt na Tchaj-wanu?
S jakými kulturními rozdíly a náročnými situacemi se Martina a Anna setkaly?
Jak vypadalo vaše bydlení na studentských kolejích? V čem se lišilo od toho, na co jste zvyklé z Česka?
Záleží na tom, na jaké koleji ses ubytovala. My jsme měly obrovské štěstí, protože jsme se obě dostaly na kolej blízko kampusu a každá jsme měly vlastní pokoj. Druhou možností byla kolej vzdálená přibližně 40 minut od kampusu, kde studenti většinou sdíleli pokoj ve čtyřech.
Naše kolej byla čistě dámská. Každá z nás měla i vlastní koupelnu a toaletu. Co se týče kuchyně, ta spočívala v jedné místnosti u recepce, kde byl k dispozici pouze jediný rýžovar, nic víc.
V čem jsou podle vás Tchajwanci jiní než Češi? Vybavíte si nějaký konkrétní zážitek, který jejich povahu vystihuje?
Moc hezky to shrnul náš kamarád, který řekl, že i kdybyste někde zapomněli hlavu, Tchajwanci vám ji donesou, a ještě se vám omluví a poděkují. Jsou to srdeční, pečující, snaživí, hrdí a otevření lidé.
Vybavuje se nám náš výstup na nejvyšší horu Tchaj-wanu, kdy jsme hned na začátku potkaly skupinu místních, kteří na horu stoupali už poosmé. Ujali se nás a během prvních několika kilometrů, které jsme šli společně, nám pravidelně připomínali, kdy se napít, kdy si odpočinout nebo kdy si sundat bundu. Zároveň nás upozorňovali, že pokud nám bude zima, máme se zase obléct.
Skupinu místních Taiwanců potkaly hned na začátku výstupu. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Umějí si také užívat života. Jednou jsme na vyhlídce Maokong náhodou narazily na odpolední posezení asi deseti pánů, kteří si vychutnávali čaj a svačinu. Okamžitě nás pozvali mezi sebe a nabídli nám občerstvení. Přestože neuměli ani slovo anglicky, povídali jsme si přes překladač. Když jsme se jich zeptaly, jak vypadá jejich běžný den, odpověděli: „Udělám si čaj, vyrazím na hike, piju a jím.“
Tchaj-wan je vyhlášený street foodem. Co nejlepšího jste tam ochutnaly? A našlo se něco, co jste nedokázaly sníst?
Tchaj-wan je kolébkou bubble tea, které jsme si okamžitě oblíbily. Mezi naše nejoblíbenější jídla z nočních trhů patřily gua bao, tedy nadýchaná dušená houska plněná nejčastěji vepřovým masem, beef noodle soup, scallion pancakes, sezamové nudle a knedlíčky všeho druhu. Naopak nás příliš nelákalo stinky tofu, což je místní specialita v podobě fermentovaného tofu s velmi výrazným zápachem. Pokud bys ho chtěla ochutnat, stačí jít po čichu.
Jak vypadá typický studentský večírek na Tchaj-wanu a v čem se liší od těch českých?
Tchaj-pej má poměrně bujarý noční život. Jsou tam dvě oblasti, kde to v noci opravdu ožívá: Xinyi a Maji Square. Xinyi se nachází poblíž mrakodrapu Taipei 101 a najdete tam několik klubů s hudbou různých žánrů. V některých z nich to dokonce ve vybrané dny funguje tak, že pokud přijdete před určitou hodinou, máte vstup zdarma a k tomu i drinky po celou noc. Dodnes nechápeme, že ještě nezkrachovaly.
V Maji Square se nachází spousta barů a klubů, ale párty se odehrávají i venku. Každému večírku předcházely predrinky u 7-Eleven, oblíbeného řetězce samoobsluh, který na Tchaj-wanu najdete téměř na každém rohu. Dalo se tam totiž koupit desetiprocentní pivo za přibližně 70 korun. O jeho zrádnosti bychom mohly vyprávět.
V některých klubech mohli návštěvníci získat vstup i nápoje zdarma. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Marti, krátce po příjezdu sis natrhla sval. Jak moc ti zranění zasáhlo do pobytu?
Ta bolest na srdci, kterou mi to způsobilo, byla mnohem větší než samotná bolest ze zranění. Bylo mi to nesmírně líto a celá situace byla frustrující. Přeci jen semestr v zahraničí bývá jedním z nejbezstarostnějších období v životě. Kvůli úrazu jsem se ale ocitla v situaci, kdy jsem musela každý plán přehodnocovat a zvažovat, jestli ho fyzicky zvládnu. Už jen najít lékaře a všechno s ním vykomunikovat byla výzva. Hodně se to odrazilo na mém psychickém stavu. Začaly se objevovat úzkosti a prvních pár týdnů bylo opravdu náročných.
Nakonec jsem se rozhodla vyhledat odbornou pomoc a začala jsem docházet na terapie přímo na univerzitě. Chtěla bych tím povzbudit všechny, kteří procházejí náročným obdobím, aby se nebáli říct si o pomoc. Není to slabost.
Na sociálních sítích vypadají zahraniční studijní pobyty často jako jedna velká dovolená. Co je ale na takovém výměnném pobytu ve skutečnosti nejtěžší?
Takový pobyt vždy znamená vystoupit z komfortní zóny, a to se vším všudy. Většinou na místě, kam se vydáváte, nikoho neznáte, nemluvíte místním jazykem, kultura se výrazně liší od té vaší a musíte se spoléhat sami na sebe. Ale právě o to jde.
V některých situacích nám úplně do smíchu nebylo. Jsou dny, kdy je toho na vás zkrátka moc a cítíte se zahlcení. Třeba byste si chtěli zavolat s rodinou, aniž byste museli počítat, kolik je zrovna v Česku hodin. Nebo zajít do obchodu a nemuset každý výrobek skenovat do překladače. A také byste ocenili, kdybyste neměli v pokoji plíseň.
Potíže, které vás tak daleko od domova potkají, vám ale pomohou zvládnout kamarádi, které si na místě najdete. Prožíváte s nimi totiž úplně všechno a často společně čelíte mnohem větším výzvám, než jaké by vás potkaly doma.
Společně procestovaly velkou část Taiwanu i několik dalších asijských zemí. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Během pobytu jste procestovaly téměř celý Tchaj-wan a vydaly se i do dalších asijských zemí. Který zážitek vám nejvíc utkvěl v paměti?
Obě nás jako první napadne výstup na nejvyšší horu Tchaj-wanu. Výstupy na některé hory jsou tam poměrně přísně regulované a o povolení se musí žádat několik měsíců předem. Ani to ale nezaručuje, že ho získáte. Záleží, jestli vás vylosují. Tchajwanci totiž milují loterie.
My jsme povolení společně s dalšími dvěma kamarády nějakým zázrakem získali, a tak jsme se po skončení semestru vydali zdolat horu Jade Mountain (Yushan). Před naším výstupem dva týdny v kuse pršelo a ještě cestou do hor jsme ve zprávách viděli výstrahy před nepříznivým počasím. Nakonec jsme ale druhý den výšlapu zažili ten nejkrásnější východ slunce, o jakém se nám ani nesnilo.
Marťu to dohnalo až k slzám, protože začátkem března si ani nedovolila představit, že takový výšlap zvládne. Byla to ta nejhezčí tečka za naším pobytem a rozloučení s Tchaj-wanem, jaké jsme si mohly přát.
Naše srdce si získala Tchaj-pej, kde jsme strávily nejvíce času, ale celý ostrov má opravdu hodně co nabídnout. Mezi naše oblíbená místa patřilo východní pobřeží, soutěska Taroko, vysokohorská oblast Hehuanshan, mystický Alishan, Kenting a želví ostrov Liuqiu.
Během semestru jsme také navštívily Filipíny a Hongkong. Po jeho skončení jsme strávily nějaký čas ve Vietnamu a několik týdnů v Indonésii.
Během volných víkendů Martina a Anna pravidelně vyrážely poznávat ostrov. Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Jak náročné bylo zařídit si studijní pobyt na Tchaj-wanu po administrativní stránce? Musely jste řešit studentská víza nebo nějaká další povolení?
Zrovna s kolejemi to byl ze začátku docela stres. Pokoje se totiž přidělovaly náhodně (zase ta loterie), a ještě na začátku ledna jsme nevěděly, jestli místo na kolejích vůbec dostaneme.
Pokud se objevily nějaké nejasnosti, ochotně nám se vším pomáhaly koordinátorky z naší domovské i zahraniční univerzity. Studentská víza jsme získaly poměrně snadno, přestože bylo potřeba doložit celou řadu dokumentů, od zakoupených letenek přes potvrzení o přijetí až po výpis z bankovního účtu.
Zajímavý požadavek měla také NTU. Univerzita po nás totiž chtěla rentgen plic a krevní testy.
Kolik vás celý pobyt na Tchaj-wanu reálně stál? Co vám pokrylo stipendium a kolik jste si musely našetřit?
Pokud nepočítáme cestování po skončení semestru, vyšel nás celý pobyt na Tchaj-wanu na 170 tisíc korun na jednu. Tato částka zahrnuje letenky, ubytování, víza, očkování i všechny výlety během semestru. Strávily jsme deset dní na Filipínách, pět dní v Hongkongu a téměř každý víkend jsme vyrážely na výlety po ostrově.
Od školy jsme dostaly příspěvek 50 tisíc korun. Velkou část nákladů jsme si zvládly pokrýt z vlastních úspor, ale finančně nás podpořili také naši rodiče, za což jsme jim velmi vděčné.
Zdroj: Se svolením Martiny Paškové a Anny Karlovské
Kdybyste měly pojmenovat jednu věc, kterou vám pobyt na Tchaj-wanu dal a kterou byste doma v Česku nejspíš nezískaly, co by to bylo?
Nikdy by se z nás nestaly tak blízké kamarádky. Sice chodíme na stejnou školu i fakultu a máme společné známé, ale naše cesty se protnuly až v Tchaj-peji. Ať už to bylo jakkoliv, nemůžeme být vděčnější. Za lidi, které jsme tam potkaly, za všechno, co jsme se naučily nejen o sobě, a za zážitky, které jsme si odtamtud přivezly.
Přestože s sebou takový pobyt přináší spoustu výzev a nelehkých momentů, podle nás to rozhodně stojí za to. Jak Anička jednou prohlásila, když se blížil náš odjezd z Tchaj-peje: „Odjíždíme bohatší, než jsme přijely.“ A tahle věta asi vystihuje úplně všechno.
