Koně neumí mluvit, ale dokážou ti toho hodně říct.
„Kůň dokáže vycítit tvou nervozitu dřív, než si ji vůbec uvědomíš. Stačí, že trochu ztuhneš, změníš dýchání nebo uděláš prudší pohyb,“ říká jezdkyně Karolína Schejbalová.
Zatímco člověk si těchto drobností často ani nevšimne, kůň na ně může okamžitě reagovat. A právě proto se u něj můžeš naučit něco, co ti nedá každý sport – lépe vnímat sám*sama sebe.
Jezdectví totiž není jen o tom, že si sedneš do sedla a necháš se svézt. Je to kombinace pohybu, pobytu v přírodě a komunikace se zvířetem, které má vlastní povahu, nálady i emoce. Navíc u něj musíš být skutečně přítomný*přítomná. Na pracovní povinnosti či nekonečné notifikace tak na chvíli přirozeně zapomeneš.
Proč se vyplatí dát tomuto hobby šanci, čemu všemu tě může naučit a jak začít, i když jsi nikdy neseděl*a na koni? Povídali jsme si o tom právě s Karolínou, která u koní vyrůstala.
View this post on Instagram
Hobby, při kterém opravdu vypneš hlavu
Karolína má ke koním blízko už od dětství. Vyrůstala v rodině, která se o ně starala, a na koni seděla dokonce dřív, než se naučila chodit. V deseti letech dostala svého prvního poníka Pokýska, s nímž trávila každou volnou chvíli.
„Byl pro mě opravdu vším. Uměl si na povel lehnout a jezdila jsem na něm jen s vodítkem kolem krku. Hodně mě naučil, zejména lépe rozumět koním a vnímat je,“ zavzpomínala s láskou.
Dnes se věnuje parkurovému jezdectví, ale koně pro ni stále představují mnohem víc než jen sport. „Naučili mě zodpovědnosti, trpělivosti a vztahu k přírodě. Díky nim je pohyb přirozenou součástí mého života a zároveň si u nich dokážu nejlépe vyčistit hlavu,“ dodává Karolína.
Koním se věnuji odmalička a myslím si, že výrazně ovlivnili nejen to, jaká jsem, ale také to, jak se cítím po fyzické i psychické stránce.
Během dne neustále něco řešíme. Pracovní povinnosti, zprávy, sociální sítě nebo plány na další týden. A i když si najdeme čas na odpočinek, myšlenkami jsme často úplně jinde. U koní musíš být přítomný*přítomná.
„Přijdeš do stáje s hlavou plnou práce a povinností, ale vedle koně se tvoje pozornost přirozeně přesune k němu. Vnímáš jeho pohyb, dech i reakce a na chvíli přestaneš řešit všechno ostatní,“ popisuje Karolína Schejbalová.
Důležité je ale také to, že vztah mezi člověkem a koněm nekončí poslední minutou tréninku. Postupně se učíte rozumět jeden druhému a budujete si vzájemnou důvěru.
„Radost pak nemáš jen z toho, co jsi zvládl*a sám*sama, ale i z toho, že si spolu čím dál lépe rozumíte. Právě to propojení pohybu, přírody a vztahu se zvířetem je podle mě důvod, proč stojí za to kontakt s koněm vyzkoušet. Člověk může přijít kvůli novému zážitku a nakonec v něm najít mnohem víc,“ přibližuje jezdkyně.
Veškeré vybavení najdeš ve specializovaném obchodě EQUISERVIS. V nabídce má jezdecké přilby, obuv, oblečení, bezpečnostní vesty či rukavice, ale také vybavení a potřeby pro koně. Kromě e-shopu nabízí EQUISERVIS také možnost osobního nákupu v kamenných prodejnách a odborné poradenství při výběru.
Koně ti nastaví zrcadlo
Říká se, že koně dokážou vycítit lidské emoce. Ve skutečnosti však nejde o žádnou nadpřirozenou schopnost. Jsou velmi citliví na řeč těla, způsob dýchání a drobné změny v našem chování.
Když je člověk nervózní, může nevědomky ztuhnout, změnit držení těla nebo začít dělat prudší pohyby. Kůň tyto signály vnímá a může na ně reagovat vlastní nejistotou či napětím.
Karolína uvádí příklad jezdce, který se před překážkou lekne. Přestože nic neřekne, může nevědomky změnit sed, sevřít nohy nebo přitáhnout otěže. Pro koně se tím změní celá situace.
„Neznamená to, že ti kůň čte myšlenky nebo přesně ví, co tě trápí. Je ale velmi citlivý na to, jak se u něj chováš. Když ke koni přistupuješ klidně, jsi čitelný*čitelná a dáváš mu srozumitelné pokyny, pomáháš mu cítit se jistěji,“ vysvětluje Karolína.
Učíš se porozumět někomu, kdo s tebou nemluví, a přesto ti neustále něco sděluje. A když ti tak velké a silné zvíře začne důvěřovat, reagovat i na jemné pokyny a spolupracovat s tebou, je to pocit, který se těžko popisuje.
Právě tato citlivost dělá z kontaktu s koňmi tak výjimečnou zkušenost. Někdy totiž nestačí jen vědět, co od zvířete chceš. Musíš se zamyslet i nad tím, jaké signály mu vysíláš vlastním tělem.
„Pro mě je na tom krásné, že tě kontakt s koněm učí více vnímat i sám*sama sebe. Když se něco nedaří, musíš se zamyslet i nad tím, co do dané situace přinášíš ty. Někdy pomůže už jen vydechnout, uvolnit se a dát koni jasnější signál. A najednou cítíš, že se uvolní i on,“ pokračuje jezdkyně.
Postupně se tak učíš nejen lépe komunikovat s koněm, ale také pracovat s vlastními emocemi.
Jak začít s jezdectvím?
Pokud se rozhodneš jezdectví vyzkoušet, prvním krokem je najít si vhodnou stáj a trenéra nebo trenérku. Podle Karolíny je důležité, aby se trenér*ka zajímal*a o tvé zkušenosti, obavy i cíle. Měl*a by ti umět srozumitelně vysvětlit jednotlivé kroky, povzbudit tě a zároveň upozornit na chyby.
„Dobrý trenér se zajímá o tvé zkušenosti, obavy a cíle. Vysvětluje srozumitelně, umí tě povzbudit i opravit a dokáže říct, proč něco chce právě po tobě. Měl*a bys mít prostor zeptat se nebo přiznat, že něčemu nerozumíš či se bojíš, bez pocitu, že tím někoho obtěžuješ,“ radí Karolína.
Někdy se člověk tak moc soustředí na to, aby něco udělal správně, že celý ztuhne. Stačí vydechnout, uvolnit ramena nebo změnit drobnost v sedu a najednou to jde mnohem lépe. Právě ta citlivost koně a význam malých detailů lidi často překvapí nejvíce.
Stejně podstatné je všímat si, jak se ve stáji zachází s koňmi. Zvířata by měla být v dobré kondici, mít čisté prostředí a zajištěnou přiměřenou péči. Pro začátečníky a začátečnice je důležité i to, aby stáj disponovala klidnými školními koňmi, bezpečným vybavením a trenérem či trenérkou, který*která se jim během hodiny skutečně věnuje.
„Hledala bych místo, kde se nemusíš bát udělat chybu, ale zároveň cítíš, že výuka má řád a bezpečnost lidí i pohoda koní se berou vážně,“ dodává jezdkyně.
Když zjistíš, že tě jezdectví baví a chceš se mu věnovat pravidelně, postupně se vyplatí investovat do vlastní výbavy. „Určitě má smysl investovat do vlastní, dobře padnoucí výbavy, především jezdecké přilby, bot a kalhot. Správné vybavení ti zajistí větší pohodlí a může být i další motivací.“
Strach před prvním tréninkem je úplně normální
Představa prvního tréninku může působit trochu děsivě. Přece jen jde o velké a silné zvíře, jehož reakce zatím nedokážeš předvídat. Podle Karolíny mají začátečníci a začátečnice nejčastěji respekt právě z velikosti koně.
Obávají se, že spadnou, kůň se lekne nebo se nečekaně rozběhne. Někdy je pro člověka velkým krokem už jen to, že se ke koni přiblíží a pohladí ho. Kromě strachu ze samotného zvířete se však objevují i pochybnosti o vlastních schopnostech.
„Dospělí na sebe někdy kladou zbytečně vysoké nároky a mají pocit, že by jim všechno mělo jít hned. Přitom je úplně přirozené, že si na nový pohyb i způsob komunikace s koněm potřebují zvyknout,“ vysvětluje jezdkyně.
Pro mě je důležité, aby se člověk nebál vyjádřit své obavy nahlas. Když vím, čeho se bojí, mohu mu vysvětlit, co se bude dít, a postupovat tak, aby postupně získával jistotu.
Důležité je podle Karolíny mluvit o svých obavách otevřeně. Zkušený trenér nebo trenérka by měl*a umět přizpůsobit průběh lekce tak, abys postupně získával*a jistotu a neměl*a pocit, že musíš hned všechno zvládnout.
„Strach většinou nezmizí tím, že někomu řekneš ‚neboj se‘, ale tím, že sám*sama zažije, že situaci zvládá a má se o koho opřít,“ říká jezdkyně.
Na první lekci se proto nemusíš bát, že od tebe bude někdo očekávat dokonalý výkon. Trénink se obvykle začíná rozhovorem, během kterého se trenér*ka zajímá o tvé zkušenosti, očekávání a případné obavy.
Následně se seznámíš s koněm, naučíš se bezpečně pohybovat v jeho blízkosti a připravovat ho na jízdu. Až poté přichází samotné sedlo.
„Cílem první hodiny není za každou cenu stihnout co nejvíce. Chci poznat, co danému člověku vyhovuje, v čem potřebuje podporu a na čem můžeme dále stavět. A především aby odcházel s dobrým pocitem, jasnější představou o jezdění a chutí přijít znovu,“ přibližuje Karolína.
Přijdeš kvůli novému zážitku, ale zůstaneš kvůli něčemu úplně jinému
Jezdectví není koníček, při kterém musíš neustále překonávat rekordy nebo dosahovat sportovních výsledků. Někdy může být největším úspěchem to, že se ti podaří správně zareagovat na pohyb koně, získat si jeho důvěru nebo zvládnout situaci, která tě předtím znervózňovala.
Podle Karolíny nás koně přirozeně učí trpělivosti, zodpovědnosti a vnímavosti. Postupně díky nim získáváme větší sebedůvěru, učíme se lépe rozhodovat a zvládat situace, které by nás dříve vyvedly z míry.
Musíš umět poslouchat, být důsledný*důsledná, ale zároveň rozpoznat, kdy změnit přístup nebo dát koni více času. Učíš se také pracovat s vlastními emocemi, protože nervozita či hněv ti spolupráci neusnadní.
„Koně tě zároveň drží nohama na zemi. Každý pokrok si musíš odpracovat a vždy je co se učit. To všechno jsou věci, které si pak přirozeně přenášíš i do běžného života,“ vysvětluje jezdkyně.
A právě v tom spočívá kouzlo jezdectví. Nemusíš mít ambici soutěžit ani se stát profesionálním jezdcem. Možná jen hledáš aktivitu, při které si vyčistíš hlavu, strávíš čas v přírodě a naučíš se něco nového.
