Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Koukni, co se dělo těsně předtím, než Jan Masaryk vypadl z okna Černínského paláce.
Je ráno 10. března 1948. Na dlažbě nádvoří Černínského paláce leží tělo jedné z nejvýraznějších osobností československé politiky. Jan Masaryk, ministr zahraničí a syn prvního československého prezidenta, je mrtvý. Nad místem, kde leží, se nachází okno koupelny jeho služebního bytu.
Ještě téhož dne, krátce po druhé hodině odpoledne, komunistický ministr vnitra Václav Nosek oznámí v parlamentu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Vyšetřování přitom stále probíhá a výsledky pitvy nejsou k dispozici.
Nosek přesto před poslanci prohlásí: „V důsledku zhoršující se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krize. Bylo zjištěno, že v posledních dnech trpěl nespavostí, a podle zanechaného množství nedopalků z cigaret lze usuzovat, že tomu tak bylo i této noci.“
Podle Noska měla Masarykova krize kolem šesté hodiny ráno vyvrcholit silnou depresí. Jeho stav se měl postupně zhoršovat až do chvíle, kdy přestal ovládat své jednání. Pak měl přejít z ložnice do koupelny a vyskočit z okna.
Otevřené okno a tělo Jana Masaryka Zdroj: Archiv policie ČR
Jenže okolnosti předchozího dne sebevraždě ani zdaleka nenasvědčovaly. A o pár vět dříve navíc Nosek ve stejném projevu popisoval úplně jiného Masaryka – humorného a optimistického.
Nikdo v ten moment netuší, že o oficiální verzi jeho smrti se bude pochybovat ještě téměř o osmdesát let později. A že právě v roce 2026 možná dostaneme další odpovědi na otázku, co se v noci z 9. na 10. března skutečně stalo.
Než se ale dostaneme k teoriím o jeho smrti, musíme připomenout, kdo Jan Masaryk byl a proč mohl být v Československu roku 1948 pro někoho problém. Pokud tě baví naše články, přidej se do našeho Refresher Clubu a podpoř tím tak naši práci.
V tomto článku se dočteš:
➔ Jak vypadaly jeho politické začátky? ➔ Jakým způsobem se s ním lidé poprvé seznámili? ➔ Co dělal po návratu do Československa? ➔ Proč zůstával ve vládě i s komunisty? ➔ Jak vypadal jeho poslední večer? ➔ Proč oficiální verze nesedí? ➔ Co můžou odhalit nové důkazy?
Členové československé exilové vlády Zdroj: Wikimedia Common
Československo znalo ministra zahraničí z rádia
Jan Masaryk vstoupil krátce po vzniku samostatného Československa, v roce 1919, do československé diplomacie. Nebyl klasickým politikem. Nikdy nevstoupil do žádné politické strany a většinu kariéry strávil jako diplomat.
Zásadní pro něj byla léta ve Velké Británii. V roce 1925 se stal československým vyslancem v Londýně a během více než deseti let si tam vybudoval silné vazby na západní politické prostředí.
Když ve třicátých letech sílilo nacistické Německo, Masaryk varoval před ustupováním Adolfu Hitlerovi. Přesto v září 1938 Británie a Francie spolu s Německem a Itálií uzavřely Mnichovskou dohodu, po které muselo Československo odevzdat Německu pohraničí. Pro Masaryka, který roky věřil v podporu západních spojenců, to byla tvrdá rána. Krátce nato na svůj post v Londýně rezignoval.
O několik měsíců později přestalo Československo fakticky existovat. V březnu 1939 nacisté obsadili české země a vznikl Protektorát Čechy a Morava. V Praze sice zůstal prezident Emil Hácha a fungovala protektorátní vláda, jejich pravomoci ale byly omezené. Skutečnou moc měli němečtí okupanti.
Část československých politiků mezitím odešla do zahraničí. Kolem bývalého prezidenta Edvarda Beneše postupně v Londýně vznikla československá exilová vláda, která usilovala o obnovu republiky. A právě v ní se roku 1940 stal Jan Masaryk ministrem zahraničí.
Jan Masaryk Zdroj: Wikimedia Commons
Pro lidi doma se stal známým především po hlase. Z Londýna pravidelně promlouval k Čechoslovákům prostřednictvím vysílání BBC a dokázal jim dodat naději v době, kdy za poslech zahraničního rozhlasu hrozily tvrdé tresty, v některých případech i smrt. Mluvil s emocemi, ale často také s humorem a bez strojeného politického jazyka.
Když 8. září 1939 zahajoval své londýnské vysílání, posluchačům a posluchačkám doma vzkázal: „Volá Londýn: Hodina odplaty nadešla, boj o vyhlazení nacismu započal. Při jménu, které nosím, vám zde prohlašuji, že tento boj vyhrajeme a pravda zvítězí. Naším programem je svobodné Československo ve svobodné Evropě.“
Demokrat uprostřed komunistické vlády
Právě díky pravidelným projevům z Londýna si Masaryk doma získal mimořádnou popularitu. Pro mnoho lidí v okupované zemi se jeho hlas stal symbolem toho, že Československo ještě není ztracené.
Po válce se vrátil domů jako jedna z nejpopulárnějších osobností československé politiky. Země ale už vypadala jinak než před válkou. Po porážce nacistického Německa výrazně vzrostl vliv Sovětského svazu a spolu s ním také československých komunistů.
Ve volbách v roce 1946 KSČ zvítězila a její předseda Klement Gottwald se stal premiérem. Masaryk zůstal ministrem zahraničí, stále jako nestraník.
Jak moc dokázala Moskva ovlivňovat československé rozhodování, se naplno ukázalo v létě 1947.
Spojené státy tehdy nabídly evropským zemím rozsáhlou hospodářskou pomoc známou jako Marshallův plán. Země zničené válkou díky němu mohly získat peníze, potraviny nebo stroje, které jim měly pomoct znovu nastartovat ekonomiku.
Žádná práva, jen poslouchat
Československá vláda nejprve souhlasila, že se jednání o americké pomoci zúčastní. Pak ale přišlo předvolání do Moskvy...
Klement Gottwald Zdroj: Wikimedia Commmons
Klement Gottwald, Jan Masaryk a další členové československé delegace se tam setkali se Stalinem. Ten jim dal jasně najevo, že účast Československa na Marshallově plánu nechce. Vláda vzápětí své původní rozhodnutí otočila a nabídku odmítla.
Pro Masaryka to byla tvrdá ukázka toho, jak málo prostoru už Československo pro vlastní zahraniční politiku mělo. Po návratu z Moskvy měl svému kolegovi Hubertu Ripkovi říct: „Bylo to děsné a strašně ponižující.“ A dodat, že se „červenal hanbou“.
O několik měsíců později přišla krize, která během několika dní změnila celou zemi a zásadně také Masarykovu politickou pozici.
Po konci války se Edvard Beneš vrátil z londýnského exilu do Československa a znovu se ujal prezidentského úřadu. V čele země tak stál i v poválečných letech.
V únoru 1948 už šlo do tuhého. Komunisté ovládali ministerstvo vnitra a nekomunistické strany je obviňovaly, že si postupně podmaňují policii. Dvanáct nekomunistických ministrů proto 20. února podalo demisi. Doufali, že tím vláda padne a prezident Edvard Beneš bude muset vypsat nové volby nebo přimět Gottwalda k ústupkům.
Jenže jejich plán měl zásadní problém: k demisi se nepřidalo dost dalších ministrů. Vláda tak mohla formálně pokračovat a Gottwald dostal prostor vzniklou situaci využít ve svůj prospěch. Komunisté navíc mezitím organizovali masové demonstrace a do ulic vyšli jejich příznivci i ozbrojené Lidové milice. Tlak na prezidenta Beneše rychle sílil.
Beneš nakonec 25. února demise ministrů přijal a Gottwald mohl uvolněná místa obsadit lidmi, kteří byli komunistům loajální. Demokratický systém se během několika dní prakticky zhroutil. Jan Masaryk mezi ministry, kteří odešli, nebyl.
V Československu se k moci dostali komunisté Zdroj: Wikimedia Commons
Proč zůstal v komunistické vládě?
Jednoznačná odpověď neexistuje. Jeho politické působení bylo dlouhodobě spojené s loajalitou k Edvardu Benešovi. Svému otci měl totiž slíbit, že ho neopustí. Ještě den před přijetím demisí nekomunistických ministrů, se za Benešem přišel poradit, zda má v nové vládě zůstat. Prezident ale rozhodnutí nechal na něm.
Masaryk nakonec ve funkci zůstal. Navenek se snažil působit smířlivě a po první schůzi nové vlády dokonce do rozhlasu řekl: „S touto vládou si rád zavládnu.“
Jenže dlouho nezavládl.
Po únoru se situace změnila i přímo na ministerstvu zahraničí. Začaly personální čistky a Masaryk ztrácel skutečný vliv nad úřadem, který vedl. Do smrti Masaryka bylo z ministerstva odstraněno devadesát zaměstnanců.
Poslední večer
Devátého března přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by Masaryk prožíval poslední den svého života.
Dopoledne měl pracovní program a následně odjel do Sezimova Ústí, kde se u prezidenta Beneše účastnil audience nového polského velvyslance. Do Prahy se vrátil krátce po druhé hodině odpoledne. Svému osobnímu strážci oznámil, že už nikam nepůjde, a poslal ho domů.
Během odpoledne ještě přijímal návštěvy a večer řešil pracovní program na následující den. Krátce před osmou mu komorník přinesl večeři a kolem půl deváté se s ním personál rozloučil na noc. Masaryk navíc požádal, aby ho následující ráno vzbudili v půl deváté.
Co se v Masarykově bytě dělo během dalších hodin, nikdo spolehlivě neví.
Koupelna Masarykova bytu v původním stavu,okno pod nímž byl ministr nalezen mrtev Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Nové dokumenty a fakta
Právě do této mezery ale zapadají nové dokumenty, kvůli kterým policie případ v roce 2025 znovu otevřela. Podle jednoho z nich se měl Masaryk večer prudce hádat se třemi neznámými muži. Údajně měl křičet: „Tohle pro vás neudělám (…) tohle se stane jen přes mou mrtvolu.“
Kdo muži byli a co po něm měli chtít, dokument neuvádí. Navíc nejde o přímé svědectví – informace prošla přes několik lidí, takže její pravdivost zatím není potvrzená.
Co v bytě po (sebe)vraždě nesedělo
Pochybnosti o jeho sebevraždě vznikly téměř okamžitě. Otázky vyvolávalo už samotné místo, kde Masaryk zemřel. Jeho komorník Bohumil Příhoda tvrdil, že v koupelně našel nezvyklý nepořádek. Byly v ní například polštáře z ložnice, které tam běžně nebývaly.
Benešův kancléř si zase všiml šňůry od pyžama uvázané na klice a rozházených žiletek. Podle něj místo působilo, jako by se někdo snažil vytvořit dojem, že Masaryk zvažoval různé způsoby sebevraždy.
Nic z toho samo o sobě vraždu nedokazuje. Dohromady ale podobné okolnosti přispěly k pochybnostem o sebevraždě.
Další problém představují fotografie jeho těla po dopadu. Podle výpovědi policisty Vilibalda Hofmanna někdo s tělem před fotografováním manipuloval. Současní soudní lékaři proto upozorňují, že původní poloha Masarykova těla po dopadu není známá. A právě poloha těla může být při rekonstrukci pádu zásadní.
Nalezené tělo Jana Masaryka Zdroj: Wiki Commons
Pitva přesto poskytla důležitou informaci. Masaryk dopadl na nohy ve vzpřímené poloze. Měl roztříštěné paty, poraněnou pánev a další rozsáhlá zranění. Při pádu byl navíc živý.
Modernější rekonstrukce pak přinesla další překvapení. Podle vyšetřování ukončeného v roce 2021 Masaryk pravděpodobně nepadal přímo z okna. Před pádem měl stát na zhruba 55 centimetrů široké římse pod ním. Pokud tedy Masaryk skutečně stál na římse, otázka zní: Jak se tam dostal a proč?
Jednou z možností pořád zůstává sebevražda. Masaryk se mohl na římsu dostat sám a skočit. Dlouho se přitom tvrdilo, že na místo, kde jeho tělo dopadlo, by se bez zásahu dalšího člověka dostat nemohl. Novější výpočty ale tuhle představu nabouraly. Podle nich to zvládnout mohl i vlastní silou.
Druhá teorie počítá s nešťastnou náhodou. Už porevoluční vyšetřování pracovalo s možností, že do Masarykova bytu v noci přišli lidé provést tajnou prohlídku. Vyděšený ministr se mohl pokusit uniknout na římsu a při pohybu po ní ztratit rovnováhu. Ani tahle verze nikdy nebyla prokázána.
A pak je tu vražda
Vyšetřování z let 2001 až 2003 dospělo na základě tehdejšího posudku k závěru, že Masarykův pád musela způsobit vnější síla. Případ proto uzavřelo jako vraždu spáchanou neznámým pachatelem nebo pachateli.
Jenže ani motiv případné vraždy navíc není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Masaryk byl mimořádně populární, nesl jméno spojené s demokratickou první republikou a měl silné vazby na Západ. Zároveň ale po únorovém převratu ve vládě zůstal. Komunistům tak mohl pomáhat vytvářet dojem, že nový režim navazuje na předchozí vládu a že se vlastně nic zásadního nezměnilo.
Pohřeb Jana Masaryka Zdroj: Wikimeda Commons
Po 78 letech znovu na začátku
V lednu 2025 policie případ znovu otevřela jako podezření z vraždy. Důvodem byly nově získané diplomatické a zpravodajské dokumenty z USA, Velké Británie a Francie. Kromě údajné hádky se třemi muži obsahují například i informaci, se kterou měla pracovat britská tajná služba. Masaryk mohl před pádem dostat injekci kyanidu.
Z dokumentu ale zatím víme jen to, že britská tajná služba s informací o kyanidu pracovala. Neznamená to, že Masaryk injekci skutečně dostal.
Právě proto se vyšetřovatelé snaží zjistit, jestli po téměř osmdesáti letech může odpověď přinést ještě samotné Masarykovo tělo. Na začátku září 2026 policie nechala otevřít rodinnou hrobku v Lánech a jeho ostatky exhumovala.
Soudní lékaři je nyní mohou zkoumat pomocí rentgenu, CT a 3D metod a především porovnat skutečná poranění kostí s tím, co lékaři popsali při pitvě v roce 1948. Pokud by našli zranění, které v původním protokolu chybí, mohl by to být jeden z nejdůležitějších poznatků celého nového vyšetřování.
Výsledky až za několik měsíců
Téměř osmdesát let po Masarykově smrti tak stále nevíme, co se během několika nočních hodin v Černínském paláci skutečně stalo. Rozdíl je v tom, že tentokrát by odpověď neměla přijít z řečnického pultu několik hodin po jeho smrti nebo z domněnek. Měla by přijít z jasných důkazů.
