Vlastní matce usekl hlavu a použil ji jako terč na šipky. Pro nekrofila s IQ 131 bylo zabíjení žen jako lov

Edmund Kemper se narodil 18. prosince 1948 v městečku Burbank v Kalifornii. Jeho matka Clarnell Elizabeth Kemper byla alkoholička s psychickými problémy. Pravidelně se hádala s Edmundovým otcem, který pracoval jako elektrikář, a nadávala mu, že má „podřadnou profesi“.

Za svou zlost si však často vybíjela i na synovi. Odmalička k němu byla neúměrně přísná a téměř nikdy mu neprojevovala lásku. Bála se totiž, že kdyby ho rozmazlovala, zeslábl by a vyrostl by z něj gay, píše americká spisovatelka Margaret Cheney ve své knize The Co-Ed Killer: A Study of the Murders, Mutilations, and Matricide of Edmund Kemper III.

„Edmunda zlomila jeho matka. Roky psychického týrání z něj udělala duševního mrzáka,“ řekl pro portál Daily Mail bývalý agent FBI a „otec“ profilování sériových vrahů John Douglas, který Kempera vyslýchal ve vězení.

Podle jeho slov ho matka často zavírala za trest do sklepa, kam si nosil panenky svých dvou sester a ničil je. „Sekal jim hlavy, nohy i ruce – podobně jako to později dělal se skutečnými ženami,“ dodal John Douglas.

Edmund sestry někdy donutil, aby s ním hrály, že ho zavírají do plynové komory či přivazují na elektrické křeslo. Jednou, když se mu jedna z nich posmívala, že políbil svou učitelku, řekl jí, „že nejdřív by ji musel zabít“.

Když bylo Edmundovi osm let, jeho rodiče se rozvedli. Poté, co je opustil otec, Edmund ztratil nervy a zavraždil kočky svých sester. Jednu ze dvou koček zabil mačetou, druhou pohřbil zaživa, aby ji následně vykopal a uťal jí hlavu.

Neustále se hádal s matkou, která se mu posmívala, že je „podivín a v životě si nenajde partnerku“. 14letému Edmundovi nakonec přetekl pohár trpělivosti a utekl z domu za otcem. Ten však měl v té době jiné priority než svého dospívajícího syna. Oženil se a budoval si novou rodinu. Před vlastním synem nakonec upřednostnil nevlastní dítě nové manželky a Edmunda poslal bydlet ke svým rodičům do kalifornských hor.

„Chtěl vědět, jaké to je, zavraždit svou babičku.“

Teenager nenašel klid ani tam. Podle Edmundových vlastních slov byl jeho dědeček „senilní“ a jeho babička se nad ním a jeho dědou neustále povyšovala.

„Myslela si, že má větší kuráž než kterýkoli jiný muž. Neustále nás s dědečkem srážela, aby si to dokázala. Nic, co jsem udělal, nebylo dost dobré. Cítil jsem se tam jako ve vězení. Udělala ze mě chodící časovanou bombu a nakonec jsem vybuchl,“ řekl Edmund Kemper později v rozhovoru pro magazín Front Page Detective.

Ed se se svou babičkou pohádal naposledy 27. srpna 1964. Po bouřlivé výměně názorů vzal dědečkovu pušku kalibru .22 a starou ženu střelil do hlavy. Potom se postavil před okno domu a sledoval, kdy se jeho dědeček vrátí domů z obchodu. Když se objevil na příjezdové cestě, začal po něm střílet, dokud se na zem nesvalil mrtvý.

Po dvojnásobné vraždě zatelefonoval své matce a chladným hlasem se jí ke všemu přiznal. Když se bývalý agent FBI John Douglas o několik let později Edmunda zeptal, proč zastřelil vlastní prarodiče, šokoval ho svou odpovědí: „Řekl mi: ‚Chtěl jsem vědět, jaké to je‘,“ vzpomínal v rozhovoru pro Daily Mail.

Bývalý policista si však navzdory této odpovědi zločiny Edmunda Kempera vysvětluje jinak.
„Matka ho odmítla a poslala k otci. Hodiny cestoval do Montany a nakonec ho odmítl i otec. Myslím si, že prarodiče zavraždil, aby se mu pomstil,“ řekl John Douglas.

Protože bylo Edmundu Kemperovi v době dvojnásobné vraždy jen 15 let a měl psychické problémy, vyhnul se trestnímu stíhání. Soud ho poslal na psychiatrickou léčbu do střežené nemocnice Atascadero v Kalifornii, kde mu lékaři diagnostikovali paranoidní schizofrenii. Během vyšetření také zjistili, že má na svůj věk velmi nadprůměrné IQ.

Díky své výmluvnosti a šarmu se rychle spřátelil s lékaři a stal se jedním z jejich oblíbených pacientů. Dokonce jim někdy pomáhal rozdávat diagnostické testy pro jiné vězně. Přitom se naučil správné odpovědi, aby oklamal psychiatry, že je duševně v pořádku.

V roce 1969 – na jeho 21. narozeniny – Edmunda nakonec propustili na svobodu. Lékaři vyhodnotili, že jeho chování „není typické pro sociopata a nepředstavuje hrozbu pro společnost“. Po šesti letech v ústavu se tak znovu vrátil do Kalifornie ke své matce.

Zamiloval se do dívky, potom ji rozčtvrtil

Ed Kemper se po návratu do společnosti snažil žít normální život. Poslal si přihlášku do policejního sboru, ale neuspěl. Nakonec se nechal zaměstnat na ministerstvu dopravy jako terénní pracovník. Každý den trávil hodiny na kalifornských silnicích, které měřil geodetickými přístroji a zakresloval plány na výstavbu či úpravu dálnic.

Během práce si všiml mnoho žen, které stopovaly. Některým z nich zastavil a ochotně je svezl. „Nejprve jsem ženy vyzvedával jen proto, abych si s nimi popovídal. Chtěl jsem se seznámit s vrstevnicemi a navázat s nimi přátelství,“ řekl pro Front Page Detective.

Bohužel, ani po šesti letech a snaze být soběstačný se Edmundův vztah s matkou nezlepšil. Neustále mu říkala, že je „stejný budižkničemu jako jeho otec a nikdy si nenajde partnerku“.

Edmundova matka v té době učila na univerzitě v Santa Cruz. Když si všimla, že se její syn zdržuje v areálu univerzity, aby se seznámil s dívkami, vysmála se mu, že žádnou z nich nezíská.

„Kemper mi řekl, že si tehdy pomyslel: ‚Ale ano, mami, můžu je získat – tak, že je zabiju.‘ Prozradil, že si na stopařkách si začal trénovat flirtování a seznamovací fráze, aby si získal jejich důvěru. Když nabral sebevědomí, začal je vraždit,“ vypověděl pro Daily Mail John Douglas.

7. května 1972 nedaleko Berkeley v Kalifornii vyzvedl dvě studentky, 18letou Mary Ann Pesce a 18letou Anitu Luchessu. Dívky odvezl do nedalekého lesa, kde je ubodal a sexuálně napadl jejich těla.

V rozhovoru pro Front Page Detective přiznal, že ho k těmto zločinům vedla „sexuální touha“. Edmund se bál, že kdyby je znásilnil a nechal odejít, mohly by proti němu svědčit a skončil by za mřížemi. Proto od začátku volil vraždu.

„Od začátku jsem měl v úmyslu je zabít. Chtěl jsem je znásilnil, ale neměl jsem s tím žádné zkušenosti,“ odmlčel se. Přestože Mary Ann Pesce chladnokrevně zavraždil, přiznal, že k ní cítil něco víc než k ostatním obětem. „Její osobnost a vzhled mě opravdu ohromily,“ řekl.

Když dívky zabil, rozsekal jejich těla a pohřbil v lese. Přiznal, že k ostatkům Mary Ann se pravidelně vracel. „Někdy jsem ji navštívil. Chtěl jsem cítit její blízkost, protože jsem ji miloval a chtěl jsem ji,“ přiznal Edmund Kemper.

Těšil se ze svých úlovků jako „rybář“

Už o pět měsíců později zabíjel znovu. 14. září unesl 15letou stopařku Aiko Koo, která zmeškala autobus na hodinu tance. Dívku dusil, dokud neupadla do bezvědomí. Potom ji znásilnil, přelepil jí nos i ústa páskou a naložil do kufru auta, kde se udusila.

„Pamatuji si, že jsem stál u auta s otevřeným kufrem a obdivoval svou práci. Byla krásná. Řekl bych, že jsem se těšil ze svého úlovku jako rybář,“ řekl Kemper o několik let později.

Po vraždě se s mrtvolou v kufru auta zastavil ještě na pivo. Poté ji odvezl k sobě domů, kde jí uťal hlavu. „Velmi mě to vzrušovalo. Myslím tím sexuální vzrušení. Zároveň mi to přišlo velmi vznešené. Cítil jsem se jako lovec, který uťal hlavu jelenovi. Já jsem byl lovec a ona moje lovná zvěř.“

Po Aiko Koo ukončil život stejným způsobem dalším třem studentkám: 18leté Cindy Schall, 23leté Rosalindě Thorpe a 23leté Alice Liu, píše magazín People. „Jednoduše začal vraždit dívky, o kterých jeho matka řekla, že je nikdy nemůže mít. Několika obětem uťal hlavy a pohřbil je v zahradě pod oknem její ložnice tak, aby na ni hleděly, protože mu říkala, že se jí líbí, když k ní lidé vzhlížejí,“ řekl pro Daily Mail bývalý detektiv FBI John Douglas.

Při posledních třech vraždách nabral Kemper takové sebevědomí, že vědomě začal riskovat. Pravidelně chodil do baru Jury Room v Santa Cruz, kde se setkával s policisty. Zval je na pivo, vtipkoval a mnozí z nich si ho tak oblíbili, že mu dali přezdívku „Velký Ed“. On to však nevnímal jako nezištné přátelství. Od policistů pravidelně zjišťoval informace o svých vraždách a snažil se ovlivnit vyšetřování tím, že jim dával falešné indicie.

Vlastní matce uťal hlavu a potom ji zneuctil

Edmund Kemper ze všech lidí na světě nejvíce nenáviděl svou vlastní matku. 20. dubna 1973 se rozhodl, že jí spočítá vše, co mu za život udělala. Když se 52letá Clarnell vrátila z večírku a uviděla svého syna ve dveřích ložnice, myslela si, že si bude chtít celou noc povídat. Dřív než stihl něco říct, zastavila ho: „Dnes ne. Dobrou noc.“

Edmund však zůstal stát ve dveřích ložnice a počkal, až usne. Potom se sklonil nad postel, za zády vytáhl kladivo a ubil ji k smrti. V návalu hněvu matce uťal hlavu a orálně ji znásilnil. Potom její hlavu vystavil na poličku, hodinu na ní křičel a házel do ní šipky. Když skončil, trup těla schoval do skříně a odešel na pivo, píše The Sun.

Hned jak se vrátil domů z baru, zavolal nejlepší kamarádce své matky, 59leté Sally Hallet. Pozval ji k sobě domů, kde ji zavraždil a ukradl její auto. Tímto zločinem si chtěl udělat alibi. Policistům totiž plánoval říct, že jeho matka odjela na dovolenou s nejlepší kamarádkou, odkud se už nevrátila.

V autě Sally Hallett ujel stovky kilometrů do Colorada. Potom ale zpanikařil, zavolal na policii a ke všemu se přiznal. „Vnímal jsem absurditu svých činů. Byl jsem úplně vyčerpaný, jen kousek od kolapsu. Řekl jsem si, že to jde celé do háje a musím to ukončit,“ vysvětlil Kemper pro Front Page Detective, proč se udal.

Policisté mu nejdřív nevěřili, protože ho znali z baru. Mysleli si, že si z nich jejich kamarád jenom dělá legraci. Uvěřili mu, až když jim popsal detaily svých vražd, které mohl vědět pouze pachatel.

Žádal o trest smrti a několikrát se pokusil o sebevraždu

Edmund Kemper se postavil před porotu soudu v listopadu 1973. Kemperův obhájce tvrdil, že je jeho klient nevinný, protože vraždy spáchal ve stavu nepříčetnosti. Podle jeho slov žil „ve světě fantazie, který si vytvořil, aby unikl realitě.“ „V těle tohoto obra jsou uvězněni dva lidé,“ obhajoval si svého klienta před porotou.

Soudní znalci z oboru psychiatrie však obhajobu zásadně odmítali. Tvrdili, že Edmund Kemper velmi dobře věděl, co dělá, a věděl i to, že to není správné. Poukázali také na nadprůměrnou inteligenci obviněného. Během lékařských záznamů z léčebny Atascadero, kam ho poslali po vraždě prarodičů, měl úctyhodné IQ 131.

Porota nakonec argumenty obhajoby smetla ze stolu. Kempera uznali za plně příčetného a odsoudili ho na sedm doživotních trestů. I když se ve vazbě čtyřikrát pokusil o sebevraždu a sám pro sebe žádal trest smrti, porota mu nevyhověla.

„Laskavost a respekt, s jakým se ke mně vězeňský personál choval… Prostě, začal jsem mít pocit, že po tom, co jsem udělal, si nezasloužím takové příjemné zacházení. Asi proto jsem se podřezal,“ vysvětlil později Edmund Kemper.

Po odsouzení začal spolupracovat s FBI, která ho využila k výzkumným účelům. Hodiny jim vysvětloval své zvrácené myšlenkové pochody, čímž jim pomohl sestavit základy moderní psychologie a profilování sériových vrahů. V současnosti je Edmundu Kemperovi 77 let. Doživotní trest si odpykává v kalifornské státní věznici California Medical Facility ve Vacaville. V letech 2017 a 2024 požádal o podmíněné propuštění. Podle soudních záznamů mu však komise obě žádosti okamžitě zamítla. Nejbližší možnost požádat o podmíněné propuštění bude mít až v roce 2031. Při jeho vysokém věku však pravděpodobné, že se na svobodu už nikdy nedostane.