V neděli vystoupí v pražském Foru Karlín nejvirálnější rapper posledních let EsDeeKid. Za ikonickými momenty typu konspirací s Timothéem Chalametem se ale skrývá obrovská škála hudebních talentů a jedna z nejzajímavějších hudebních scén současnosti.
Na internetu se konspiraci nedalo vyhnout. Před několika měsíci na TikToku a dalších sociálních sítích expandovaly příspěvky, které toužily potvrdit šílenou teorii: je EsDeeKid, anonymně vystupující rapper s charakteristicky výrazným liverpoolským přízvukem (tzv. scouse), ve skutečnosti hvězda Duny, poslední představitel Boba Dylana a Velkého Martyho?
Lavinovému šíření konspirace napomáhali i aktéři. Chalamet na přímý dotaz od moderátora BBC Radio 1 na začátku prosince poskytl pouze vyhýbavou odpověď: „Všechno se ukáže. Až přijde čas.“ Fakta, že se herec v době EsDeeKidova evropského turné nacházel na úplně jiných místech, byla pečlivě ignorována.
Čas skutečně nastal 19. prosince, kdy oba aktéři v kolaborativním postu na Instagramu zveřejnili remix písně 4 Raws, otvíráku EsDeeKidovy průlomové desky Rebel. Chalamet v něm s odzbrojující sebejistotou humorně připomíná ikonické momenty své kariéry – od viralizace hiphopového alter ega Lil Timmy Tim přes zmínky hereckých úspěchů („Můj život je opera, sleduj ty Oscary / sleduj ty groupies, sleduj ty filmy“) až po shout-out své dlouholeté přítelkyni, influencerce a miliardářce Kylie Jenner („Snažím se stackovat 100 milionů, zatímco moje holka má miliardu“)
I just left a show in Prague…
„Marty Supreme“ a EsDeeKid napsali o loňských Vánocích pohádku pro internetové děti, které se jim také náležitě odvděčily: zmíněné album Rebel atakovalo vrchol žánrových žebříčků na Spotify, jeho probíhající turné je většinově vyprodané, stejně jako nedělní zastávka v pražském Foru Karlín.
Dnes hvězdný EsDeeKid se ale do Prahy podíval už dříve. Společně s dalším rapperem Rico Acem, který na Rebelu hostuje na čtyřech skladbách, vystoupili v roce 2025 v Rock Café a o pár měsíců dříve v prostorech ARCHY+ na poslední klubové akci kolektivu Glück.
Zdaleka nejambicióznější akce kolektivu přinesla do české klubové kultury nevídanou kombinaci hiphopu, experimentální i klubově-populární hudby – dramaturgicky náročném, ale především v Londýně, Paříži a Berlíně stále vyhledávanějším konceptu.
Odvážné rozhodnutí nasadit vystoupení (mimochodem vůbec první v kontinentální Evropě) dvojice až na třetí ráno se osvědčilo už při příchodu na stage, kdy se hlediště multifunkčního prostoru otřásalo do rytmu tehdy nejpopulárnější EsDeeKidovy písně LV Sandals.
Ta katapultovala k obřímu úspěchu rappera Fakeminka, který tracku dodal chytlavý refrén. Posléze se stal virálním na TikToku a masivní dosah dokládá například použití v kampani Viktora Orbána.
V balaclavě zahalenému EsDeeKidovi stačilo k ukradení celé akce pouhých 20 minut. Kromě asi pětkrát zopakovaného LV Sandals zazněl i druhý singl Phantom, který se několik týdnů držel v popředí žebříčků. Na úspěšný koncert v ARŠE+ pak rapper přímo zavzpomínal v písni Prague.
Chceme Británii zpět
Virální moment EsDeeKida a Chalameta ale nepřišel sám od sebe – byl spíše pomyslným vrcholem vzestupu novodobé hiphopové scény, silně spojené s internetovou kulturou a generací Z, které se prozatím říká britský nebo londýnský underground.
Ukotvit britský rap nové generace je náročné už z toho důvodu, že se většina umělectva profiluje odlišnými styly rapu i rozmanitou produkcí v živých beatech. Zatímco někteří kombinují prvky amerického trapu s internetovými žánry jako cloud rap a hyperpop, další navazují na ostrovní odnože hiphopu – a to grimem a drillem.
Intenzivní vyzdvihování britské identity většinu umělců a umělkyň této scény spojuje. Vizuální umělec Lauzza pro Guardian popsal, že je kreativní používání vlajky Spojeného království spojené se snahou o protest vůči politice krajní pravice a její snaze o vymezení britské identity bez začlenění přistěhovaleckých rodin a jejich potomků, mezi které často patří právě rappeři.
„Možnost převzít si Union Jack (tradiční pojmenování vlajky Velké Británie – pozn. red.) pro nás znamená vytvořit vlastní kulturu, vytvoření vlastní Británie, na kterou můžeme být hrdí,“ zmiňuje dále v souvislosti s pochopitelným upadajícím patriotismem mladých Britů, vyrůstajících ve státě zmítaném ekonomickou nejistotou, rozpadem tradiční politiky a společenskou inklinací právě k politickým extrémům a stranám jako Reform UK nacionalisty Nigela Farage.
S vizuálem britské vlajky se ale pojí také krvavá minulost koloniálního imperialismu, který může za smrt stovek milionů osob. Další z vycházejících rapperů, Ceebo, se staví k britské identitární otázce kriticky. Ve svém albu Blair Babies tíživě mapuje vyrůstání jako nebílého muže přistěhovaleckých rodičů. „Chtěl jsem být voják ulice / protože to bylo jediný / co mi v dětství ukázali,“ rapuje Ceebo na titulní skladbě.
Stále populárnější rapper si ale uvědomuje moc, kterou on sám a jeho kolegové ve směřování britské kultury mají.
„Formujeme myšlení a pocity mládeže této země vůči černošské britskosti. Musíme k tomu přistupovat jako k dialogu s lidmi, kteří to konzumují, a to je mnohem důležitější než hype,“ dodal Ceebo.
Hudba a já
Hudební i kulturní průmysl ale v algoritmické době funguje jinak, a k dialogu často otevírá cestu právě hype. Ostrovní scéna momentálně v tomto ohledu pracuje symbioticky: umělci s těžkotonážním zvukem a obrovským hypem otevírají cestu těm, kteří se více orientují na sílu v textech a experimentální zvuk.
Významnou výjimkou je v tomto ohledu 20letý Vincenzo Camille, vystupující jako fakemink. Využívá výrazně zprocesovanější vokály, a jejich kombinace s produkcí inklinující k výrazně hravějším, experimentálnějším rytmům inklinuje spíše k jménům jako je Dean Blunt, kterého ostatně přiznaně označil za „nejlepšího hudebníka všech dob.“
Fakeminkova hudba jako by cíleně hledala střed mezi přímočarým, tvrdým rapem EsDeeKida a Rica Ace a citlivějším žánrovým pojetím od Jim Legxacy nebo Ceeba. Vliv zmíněného Blunta je slyšitelný převážně v žánrové demaskulinizaci a výrazné introspekci. Ta spíše než postkoloniální a rasová témata mapuje individuální vnitřní boje, které ale často tematicky rezonují mezi mnohými Brity.
V písni Music and Me otevírá téma střetu umělecké a muslimské identity. „Horká hlava, list hoří, hra s ohněm / Vyměnil bys někdy svůj život za touhu?,“ rapuje do vlastního, silně zprocesovaného beatu prokládaného jemnou klavírní melodií. Track Crying pak nachází fakeminka v silně zranitelném stavu rozchodu s partnerkou, mapujícího touhu k zvýraznění toxického chování a náročnost najití síly k udržení racionálního, bolavého rozhodnutí.
Z internetu ke Skrillexovi
Co tedy mají všichni umělci společného? Kromě sebejistoty a velkého množství kreativity především obratnou práci se svými fanoušky v internetovém i fyzickém veřejném prostoru. Většina koncertů je beznadějně vyprodaná, a ti, kteří zvládnou chytit lístky, mluví o neopakovatelných životních zážitcích.
Většinu hudebníků provází záhady a tajemství, ať už v textech jejich tvorby nebo samotných existencích. Skládačky tak fanoušci tvoří právě v online prostoru – tak jako když fanoušci švédského Drain Gangu rozkrývali pozadí a životy Bladeeho, Ecco2k a Thaiboye Digitala na Redditu, mladší generace dělá na TikToku to stejné s EsDeeKidem, fakeminkem a spol.
Důsledkem toho je masivně rostoucí popularita, a označení underground začíná být rychle zavádějící. Kromě postupného ovládnutí žebříčků EsDeeKid předskakoval v OVO aréně dalšímu Švédovi Yung Leanovi.
Raketový vzrůst popularity se odráží i v bohatých spolupracích: zatímco Jim Legxacy na své poslední album pozval rappera Davea a EsDeeKid hostoval Yeatovi, fakeminkův singl Black Jeep produkoval Skrillex.
Uvítání Timotheého Chalamea je tak pomyslným otevřením dveří do mainstreamu scéně, která má potenciál si v následujících letech zcela podmanit (nejen) britský hiphop.
