Hlas Audrey Nuny znají miliony lidí díky celosvětovému hitu Golden z filmu KPop Demon Hunters. Americká zpěvačka s jihokorejskými kořeny přijíždí do Ostravy představit především vlastní tvorbu i příběh o hledání identity mezi dvěma světy.
Její hudba propojuje R&B, pop, rap i elektroniku a stejně přirozeně v ní odráží vlastní zkušenost s vyrůstáním mezi korejskou a americkou kulturou. Audrey Nuna se v posledních měsících dostala do centra pozornosti díky animovanému muzikálu KPop Demon Hunters.
Na Spotify si ji měsíčně poslechne přes 25 milionů lidí. Audrey sama říká, že největší radost jí dělá možnost dál objevovat nové hudební cesty. Platí to i pro chystanou novou desku, o kterém mluvila v rozhovoru pro Refresher. Na Colours of Ostrava ji můžeš vidět živě ve čtvrtek 16. července.
Jak se máš?
Nebudu lhát, dnešní ráno bylo dost šílené. Poslední dobou moc nespím, ale zároveň jsem strašně vděčná a mám pocit obrovského štěstí. Posledních pár týdnů bylo neuvěřitelných a každý den se učím něco nového.
Vím, že poslední dobou hodně cestuješ. Kde jsi právě teď?
Momentálně jsem v Paříži. Letěla jsem sem kvůli spolupráci s jednou značkou, ale hlavně dnes vystupuju na summitu UNESCO. Je zaměřený na vzdělávání a jeho budoucnost a já ho budu částečně moderovat.
V čem je ti tohle téma blízké?
Vzdělávání je pro mě osobně hodně důležité, hlavně dostupnost a rovnost příležitostí. Před čtyřmi lety UNESCO představilo cíle, kterých chce dosáhnout do roku 2030, a teď se na summitu hodnotí, jak se je daří naplňovat. Přijedou ministři i lidé, kteří vzdělávání formují po celém světě, aby sdíleli své zkušenosti a nápady. Moc se na to těším.
Pojďme k hudbě. Spousta lidí tě na Colours of Ostrava uvidí úplně poprvé. Kdyby si měli před koncertem pustit jen jeden tvůj track, která by to měla být a proč?
Asi damn Right. Napadla mě jako první, protože podle mě nejlépe vystihuje to, o čem vlastně moje hudba je. V mém katalogu jsou různé polohy, některé tracky se přiklánějí víc na jednu nebo druhou stranu, ale právě damn Right leží někde uprostřed. Je to esence toho, co v umění dělám.
Spousta nových fans tě ale objevila až díky filmu Kpop Demon Hunters. Nemáš někdy obavu, že si o tobě kvůli tomu udělají trochu jiný první obrázek?
Upřímně vůbec ne. Naopak to vnímám jako požehnání, že díky tomu můžu oslovit tolik nových lidí. Navíc opravdu věřím poselství toho filmu a je pro mě obrovská čest být jeho součástí. Beru to jako společnou cestu mezi mnou a lidmi, kteří mou hudbu poslouchají. Společně přecházíme přes most, společně objevujeme sami sebe. Je to nikdy nekončící proces a já z něj nemám žádný strach. Naopak jsem nadšená i z hudby, kterou tvořím teď. Přijde mi, že všechno do sebe zapadá a všechno je propojené.
Skladba Golden, která ve filmu zazní, se stala obrovským globálním hitem. Jak moc jí dnes vděčíš a nezačíná ti už trochu lézt na nervy, když ji slyšíš úplně všude?
Pořád ji vnímám jako malý zázrak. Jako Korejka vyrůstající ve Spojených státech jsem se kvůli své kultuře občas cítila odstrčená. Navíc v Manalapan Township, tedy místě, které nebylo moc rozmanité. A najednou vidím film, který ukazuje korejskou kulturu v tak krásném světle a získává za to respekt po celém světě. To je něco, co nikdy nebudu brát jako samozřejmost. Když jsem pak viděla jihokorejské umělce různých generací stát na pódiu Oscarů, byl to pro mě splněný sen. A ne, z té písničky nejsem unavená. Právě proto, že vím, jak moc znamená, si jí pořád nesmírně vážím.
Vyrůstala jsi mezi korejskou a americkou kulturou. Měla jsi někdy pocit, že si musíš jednu z nich vybrat? Nebo jsi našla klid v tom, že můžeš patřit k oběma zároveň?
Myslím, že právě v tom jsem našla svůj klid. A je to také jeden z důvodů, proč pro mě ten film tolik znamená. Celý život jsem měla pocit, že si musím vybrat jednu část své identity. Ale moje poslání jako umělkyně bylo vždycky ukázat lidem, že si vybírat nemusí. Můžeš být obojím zároveň. Můžeš být celistvý člověk a nemusíš se vejít do žádné předem připravené škatulky. To byla moje mise dávno před tímhle filmem a právě proto se jeho hodnoty tolik potkávají s tím, co chci svou tvorbou předávat. Doufám, že podobný dopad bude mít i na další generace.
Jsi dnes hrdá na svůj původ a kulturu?
Rozhodně. Jsem strašně hrdá na Korejce obecně. Stejně jako mnoho jiných národů jsme si prošli spoustou těžkých věcí a myslím, že právě naše historie je úzce spojená s tím, proč je dnes korejská kultura tak silná a globálně úspěšná. Ta pracovitost, perfekcionismus, to všechno má hluboké historické kořeny. Často myslím na své předky, na babičku, prababičku a všechny generace žen přede mnou, které si prošly tolika nepříjemnostmi. Díky nim dnes můžu dělat práci, kterou miluju, mluvit otevřeně o tom, kdo jsem, a třeba inspirovat mladé lidi, kteří prožívají podobné věci. Ať už pocházejí z Jižní Koreje, nebo ne.
Myslíš, že tě úspěch udělal kreativně sebevědomější? Nebo ti spíš ukázal, kolik toho ještě chceš jako umělkyně objevovat?
To je zajímavá otázka. Upřímně si nemyslím, že úspěch je pro kreativitu vždycky ta nejlepší věc. Čím úspěšnější jsi, tím víc si musíš chránit svůj vlastní klid. Připomíná mi to videohru. Když se dostaneš do další úrovně, není jednodušší než ta předchozí. Každá další je těžší. A stejně je to podle mě i s uměním. S každou další etapou roste i tvoje schopnost se zlepšovat. Poslední rok se učím strašně moc – nejen o hudbě, ale i o tom, jak najít klid uprostřed chaosu. Můj život se hodně změnil a já cítím, že právě díky těm výzvám obrovsky rostu.
Už pracuješ na nové desce? Naváže na album TRENCH, nebo půjde úplně jiným směrem?
Bude to úplně nová kapitola. Můj život se za posledních pár let strašně změnil a mám pocit, že jsem během té doby absolvovala spoustu zásadních životních lekcí. Samozřejmě nikdy nezapomenu, odkud pocházím. Vím, jaké to je hrát ve zpoceném sklepě pro deset lidí. A teď už zároveň znám pocit, když vystupuješ na Oscarech. Myslím, že právě tenhle obrovský rozsah zkušeností bude na nové desce hodně slyšet.
Máš nějaký kontroverzní názor na korejskou gastronomii?
Mám jeden. Myslím si, že nejlepší korejské jídlo je v New Jersey. Vím, že mě za to lidi z Los Angeles asi ukamenují, protože tamní Koreatown je obrovský. Ale pořád jsem tam nenašla opravdu skvělý jajangmyeon, tedy nudle s omáčkou z černých fazolí. V New Jersey si můžeš dát několik jídel, která podle mě v Los Angeles neumí tak dobře.
