Na Colours of Ostrava ji před lety viděla náhodou. Od té doby za LP cestuje po světě, několikrát se s ní setkala osobně a ručně jí vyrábí dárky. Díky své oblíbené zpěvačce poznala nejen novou hudbu, ale i spoustu lidí.
Když Jana z Opavy poprvé dorazila na koncert LP, nešla rovnou pod stage. Americkou hudebnici tehdy totiž skoro neznala. Jenže stačilo pár tónů, charismatický projev a neobvyklá energie, která ji podle jejích slov okamžitě zasáhla. Dnes je jí 68 let – LP viděla živě nejen v Česku, ale taky na Slovensku, v Německu, Chorvatsku nebo třeba Los Angeles. Letos se její fanouškovský příběh vrací k místům, kde začal – na festival Colours of Ostrava.
Pamatuješ si moment, kdy jsi LP viděla poprvé?
Bylo to na Colours of Ostrava v roce 2017. Já jsem o ní tehdy vlastně vůbec nic nevěděla. Nešla jsem na její vystoupení s tím, že bych si chtěla vystát místo úplně vepředu pod pódiem. Přišla jsem trochu později, takže jsem stála spíš v davu a sledovala ji hlavně z obrazovky. A úplně jsem ztuhla. Prostě přišla na pódium, zazpívala pár tónů a už to bylo. Měla mimořádný hlas a mimořádný projev, který tě chytí okamžitě. Byla jsem z ní úplně v háji.
Co tě na ní tak zasáhlo?
Má podle mě extrémně zajímavý hlas, ale nešlo jen o něj. Bylo to i celé její vzezření a projev. Nejdřív působí hrozně zvláštně, protože má takové nevyhraněné, ale přitom příjemné charisma. A hlavně z ní okamžitě cítíš energii. Má mimořádný kontakt s lidmi. Ona se podle mě dokáže okamžitě napojit na ostatní. Nejen jako zpěvačka, ale i jako člověk. To se na pódiu na Colours ukázalo i z dálky. Stála jsem pod obrazovkou, dívala jsem se na ni a hned mě něčím zvláštním přitáhla.
Bylo to jiné než u jiných koncertů, které jsi do té doby zažila?
Ano. Já jsem na Colours byla předtím několikrát, ale nechodila jsem tam úplně pravidelně. Zažila jsem tam třeba Glena Hansarda ještě s kapelou The Frames a toho jsem tehdy už trochu znala z televize. Už tehdy jsem cítila, že je to mimořádný talent, a dokonce jsem si na něj počkala a nechala si podepsat vstupenku. Ale u LP to bylo jiné v tom, že jsem ji předtím neznala. Ona na mě udělala první dojem přímo na pódiu. Až po koncertu jsem přišla domů a začala si zjišťovat, kdo je vlastně zač. A najednou se přede mnou otevřel úplně nový svět. Od toho roku 2017 vlastně říkám, že žiju s LP. Příští rok to bude 10 let.
Řekla bys tedy, že je LP tvoje nejoblíbenější hudebnice?
Je určitě umělkyně, které jsem věnovala nejvíc času. A určitě ji budu vždycky poslouchat. Ale není to zpěvačka, kterou bych si pouštěla každý den doma. Její hlas je hodně řezavý a její písničky nejsou vždycky poslechová hudba na běžný den. Ona je skvělá hlavně na koncertech nebo ve chvíli, kdy na ni máš náladu. Miluju hlavně její starší písničky ještě před hitem Lost on You. Například některé skladby z prvních alb nebo věci, které psala pro jiné lidi.
Které písničky máš od ní úplně nejradši?
Baví mě klenoty, co se občas ani neobjevily na deskách. Obecně mám ráda písničky, které mají zvláštní náladu. Třeba Tokyo Sunrise – tu opravdu miluju, protože tam člověk úplně cítí Japonsko. Zbožňuju i Cheers (Drink To That), kterou zpívala s Darrenem Crissem. Mají krásné video, kde oba hrají na ukulele a zpívají spolu. Tam je vidět, jak jim to lidsky i hudebně sedí. Oni by byli krásná dvojice, jsou si něčím podobní.
LP mě lidsky posunula dál. Díky tomu, že jsem začala jezdit na její koncerty, jsem zažila spoustu věcí spojených s cestováním, fanouškovstvím a poznáváním nových lidí.
Co ti LP přinesla kromě samotné hudby?
LP mě hlavně lidsky posunula někam dál. Díky tomu, že jsem začala jezdit na její koncerty, jsem zažila spoustu věcí spojených s cestováním, fanouškovstvím a poznáváním nových lidí. Začala jsem sledovat osobnosti v jejím okolí, její manažery, muzikanty, lidi, se kterými zpívala, a přes ně jsem narazila na další zajímavé interprety. Některé bych bez LP nikdy nepoznala. Ona mi otevřela takovou síť lidí, hudby a příběhů, ke kterým bych se jinak asi nedostala.
Kdy ses rozhodla, že za ní začneš jezdit i do zahraničí?
Hned po prvním koncertu jsem ji chtěla vidět znovu. Jenže v Evropě už tehdy žádný bližší koncert nebyl, až v prosinci Minsk. Dneska bych tam asi už nejela, ale tenkrát to vyšlo zvláštně dobře. Moje kolegyně tam jezdila za synem, který pracoval na ambasádě, takže znala cestu a věděla, že se tam dá pohodlně dojet vlakem nebo doletět. Řekla jsem jí, že pojedeme spolu, ona navštíví syna v období Vánoc a já vyrazím na koncert. Nakonec jsem bydlela u nich a s její snachou jsme šly na LP. Bylo to hrozně fajn a zároveň úplně nečekané.
Kam jsi za LP cestovala potom?
Viděla jsem ji v německém Ludwigsburgu nebo třeba ve Stuttgartu na zámeckém náměstí, myslím, že tam tehdy vystupovala i s Jamiem Cullumem. Pak jsem za ní jela do Chorvatska, a sice do Šibeniku. To jsme spojili s dovolenou a vybrali jsme si ubytování tak, aby bylo blízko koncertu. Hrála tam na krásném místě, na takové staré tvrzi nad mořem, kde je udělaný amfiteátr. Nebylo tam ani moc lidí, takže to mělo úplně jinou atmosféru než velký festival. Bylo nás tam pár fanoušků, čekali jsme na ni před koncertem, mohli jsme se potkat a vyfotit. To bylo krásné.
Opustila jsi kvůli své oblíbené zpěvačce Evropu?
Ano, v roce 2019 jsem jela do USA. Říkala jsem si, že do Ameriky jsme stejně chtěly jet, tak jsme to s dcerou spojily s koncertem. LP tehdy končila americké turné doma v Los Angeles. Koncert byl ve Wilternu, což je takové staré divadlo, nádherný prostor z počátku století. Čekala jsem, že to bude větší, ale nebyl to žádný obrovský davový koncert. A na amerických koncertech bývají meet and greet, takže jsme se s ní mohly potkat, vyfotit a prohodit pár slov. To bylo taky moc hezké.
Když ses s ní potkala poněkolikáté, měla jsi pocit, že si tě už pamatuje?
Víš co, LP působí tak, jako by každého znala a všechny si pamatovala. Podle mě si mě pamatovat nemůže, i když jsme se fotily víckrát. Ale ona je takový typ člověka, že tě zařadí mezi členy své širší rodiny. A ty máš zase pocit, že když má narozeniny nebo když jdeš na koncert, musíš jí něco přinést. Nevím, možná to tak Češi máme. Ona od fanoušků dostává hrozně moc dárků.
Ty jsi jí také dávala dárky?
Ano, několikrát. Fanoušci jí často vyráběli různé věci. Někdo jí udělal drátěný model, někdo hadrovou panenku LP. Házely se jí šátky, čepice, korunky. My jsme taky vždycky přemýšleli, co bychom jí dali, aby to zpestřilo vystoupení a zároveň aby to bylo osobní. Když jsem byla v Americe, zkompletovala jsem jí dárkový balíček – byl tam šátek, dárek pro jejího psa a tričko od českých LP fans. To tričko jsem na ní nikdy neviděla, nevím, co se s ním stalo, ale jednou se na plakátech její tehdejší partnerky Lauren objevil šátek, který jsem jim věnovala. Udělalo mi radost, že ty věci asi jen tak nevyhazují.
Zahlédla jsi na LP nebo jejich blízkých i další dárečky, co jste ji vyrobili?
Ano. Jednou jsem jí v Praze dala červený plastový 3D prstýnek ve tvaru srdce. Byl to takový zvláštní dárek. Vlastně docela obyčejný, ale měla jsem ho připravený v malém flakónu parfému. Druhý den po koncertě LP děkovala fanouškům a měla ten prstýnek na ruce. Holky z fan clubu mi psaly a gratulovaly, že se ten dárek opravdu dostal až k ní. To bylo krásné. A pak ho měla i na dalších koncertech, třeba v Kazachstánu nebo někde v Itálii. Když potom přijela znovu do Prahy a měly jsme meet and greet, připomněla jsem jí ho. Odpověděla mi, že ho stále má a skutečně ho využila během koncertu ve Foru Karlín.
To musel být silný pocit.
Bylo to moc hezké. Člověk jí něco dá a najednou vidí, že to neskončilo někde v krabici. Že si to opravdu vzala na sebe. Ona dostává spoustu řetízků, náramků a dárků, takže člověk nečeká, že si zrovna jeho věc zapamatuje. Ale u toho prstýnku jsem měla pocit, že pro ni nějak symbolizoval Prahu. A já jsem ráda, že má k našemu hlavnímu městu takový vztah. Má tady kamarády, natáčela tady klipy a myslím si, že se sem bude vracet.
Jsi součástí českého fan clubu LP. Jak ses k němu dostala?
Našla jsem je na internetu, když jsem po Colours začala hledat informace o LP. Ten fan club vznikl asi už v roce 2016, když LP hrála v Roxy. Tehdy měla podle mě dva vyprodané koncerty za sebou a kolem toho se vytvořila skupina lidí, kteří ji začali sledovat. Já jsem se přidala až po Colours. Vždycky to někdo vedl, někdo psal příspěvky, překládal informace, odpovídal lidem. Je kolem toho spousta práce. Nějakou dobu to dělaly různé holky, později i jeden muž, teď to myslím už několik let vede jedna ukrajinská fanynka Oksana. Když byly koncerty, žili jsme tím hodně. Pořád se něco sdílelo, domlouvalo, plánovalo.
Jaká byla atmosféra v takhle oddané fanouškovské komunitě?
Bylo to hodně intenzivní. Starší fanoušci samozřejmě občas říkali, že oni zažili to opravdové období, kdy LP ještě nebyla tak známá, kdy se k ní dalo dojít na letišti nebo k autobusu. Doba se změnila. Dneska, když nemáš koupený meet and greet, tak se s ní prakticky nepotkáš. Je větší hvězda než před dekádou. Ale myslím si, že ovlivnila hodně lidí. Fanoušci jsou různí, většina má ráda hudbu obecně a mají i jiné oblíbené interprety, ale pro někoho LP zůstává na prvním místě. Pro mě ano, protože mi přinesla spoustu nových lidí, zážitků a cest.
Měla jsi vždycky tak silný vztah k hudbě?
Hudbu jsem měla ráda vždycky, ale nebyla jsem člověk, který by pravidelně jezdil po festivalech. Na klavír jsem hrála od dětství, ale nikdy jsem v tom nebyla dobrá tak, jak bych chtěla. Hodiny pro mě byly spíš mučení. Táta byl lepší klavírista, miloval jazz a uměl si ho zahrát. Já jsem měla vždycky blíž ke zpěvu a tanci. Kdybych mohla, nejradši bych někde tancovala a zpívala třeba folklor. Hudbu jsem prostě měla ráda, ale myslím si, že koncerty jsem si začala opravdu užívat až s Colours. Tam se mi spousta zpěváků dostala blíž do hlavy.
Letos se LP na Colours of Ostrava vrátí. Budeš u toho?
Samozřejmě. Jsem hrozně ráda, že zase přijede. Pro mě je hezké, že se to po letech vrací na místo, kde to celé začalo. V roce 2017 jsem tam přišla skoro náhodou a vůbec jsem nevěděla, co mě čeká. Teď už vím přesně, proč tam jdu. A i když dneska LP neposlouchám každý den, pořád pro mě zůstává někým, kdo mi otevřel kus světa. Hudebně, lidsky i cestovatelsky. A to se ti nestane s každým.
Co je podle tebe na fanouškovství v tomhle věku jiné?
Možná má člověk větší svobodu si to přiznat. Už neřešíš, jestli to působí divně. Když tě někdo zasáhne, tak tě zasáhne. A já jsem na takovou energii lidí hodně citlivá. Když má někdo něco v sobě, poznám to hned. Přitahují mě lidé, kteří mají talent, charisma a nějakou zvláštní sílu. Mám pak pocit, že je musím poznat blíž nebo si je vzít do své širší rodiny. U LP to tak bylo úplně okamžitě.
