Hotel Kleis je místo, kde se propojuje moderní design s historií pivovaru Cvikov, která sahá až do 19. století. Kromě pivovaru a hotelu tu najdeš také vlastní pekárnu a cukrárnu. Tím to ale nekončí. Chystá se také pivní wellness.
Na počátku rekonstrukce byla touha dát historické části pivovaru nový život a zároveň zachovat její atmosféru. „Pivovar je pro nás mnohem víc než jen místo, kde se vaří pivo, je to kus historie Cvikova a celého regionu,“ uvádí manažerka hotelu Veronika. Majitelé bývalého pivovaru se rozhodli, aby návštěvníci mohli poznat historii místa, dobře se najíst a současně se zastavit, odpočinout si a zažít jeho atmosféru.
Chtěli jsme nechat vyniknout historii. Samozřejmě, že se během rekonstrukce řada věcí měnila a vyvíjela. U tak starého objektu člověk nikdy neví, co se po odkrytí konstrukcí objeví.
Tradice vaření piva ve Cvikově sahá až do roku 1560. Pivovar během let prošel mnoha změnami. V roce 1968 byl jeho provoz ukončen a celý areál začal chátrat. Jeho rekonstrukce do podoby současného hotelu začala v roce 2013, a to téměř po padesáti letech. A podle majitelů rozhodně nešlo o jednoduchý projekt. Budovy byly v zanedbaném stavu, ale bylo nezbytné zachránit řadu původních konstrukcí a prvků.
„Zároveň jsme ale od začátku cítili, že by byla obrovská škoda toto místo nechat zaniknout. Právě jeho historie, genius loci a původní architektura pro nás byla velkou motivací,“ popisují majitelé.
Celá přestavba byla otázkou postupného procesu. Majitelé měli od začátku jasnou představu o tom, jakým směrem se chtějí vydat. Bylo pro ně důležité zachovat charakter historické budovy a zároveň vytvořit místo, které bude odrážet komfort a moderní design. „Samozřejmě, že se během rekonstrukce řada věcí měnila a vyvíjela. U tak starého objektu nikdy nevíte, co se po odkrytí konstrukcí objeví,“ uvádí.
Některá rozhodnutí tedy vznikala až na místě. To bylo podle nich na celé rekonstrukci krásné. Měli možnost postupně objevovat původní prvky a hledat způsob, jak je zachovat a přirozeně propojit se současným designem. „Výsledkem je hotel, který je součástí areálu pivovaru. A myslím, že právě díky tomu má Kleis svou vlastní atmosféru a identitu, kterou bychom při klasické novostavbě nikdy nevytvořili,“ říká.
Hlavním cílem nebylo vytvoření úplně nového areálu, ale citlivá obnova původního, do kterého majitelé chtěli navrátit život. Podařilo se jim zachránit mnoho historických prvků, jako například dřevěné trámy v celé budově hotelu, železné sloupy v restauraci a pivnici, klenby, kamenné sklepy, schodiště, původní okna s mřížemi anebo násypku na pivovarský slad, která je dominantou jejich pivnice.
Je to opravdu výjimečný pocit. Člověk si při běžných věcech uvědomuje, že kolem něj jsou stopy minulosti, které se dnes už jen tak někde nevidí.
Architektura a technické výzvy
A co pro ně představovalo největší výzvu? Právě propojení charakteru historické budovy s dnešními požadavky na komfort. Zásadní pro ně bylo najít rovnováhu mezi historickou stavbou a novými architektonickými prvky. „Pivovar má opravdu masivní konstrukci, vysoké stropy, což je krásné z pohledu architektury, ale technicky to bylo poměrně náročné,“ pokračuje. Naštěstí se jim podařilo najít architekta, který v objektu viděl velký potenciál.
Další velkou výzvou byly rozvody elektřiny, vody nebo vzduchotechniky. Vše bylo totiž nutné začlenit tak, aby to na první pohled nebylo vidět.
Potrápilo je také zateplení. Chtěli totiž zachovat co nejvíce původních materiálů a prvků, aby průmyslový charakter budovy nepřekryly nové vrstvy. „Zateplení jsme proto řešili citlivě podle konkrétní konstrukce a tam, kde to bylo možné, jsme ho umístili tak, aby zůstalo viditelné původní zdivo, trámy a další historické prvky,“ pokračuje. Vytápění je navrženo tak, aby bylo současně úsporné, ale zároveň co nejméně narušovalo vzhled interiéru.
Pro majitele bylo důležité dostat do prostoru co nejvíce přirozeného světla. Původní budovy pivovaru sloužily k výrobě a některé prostory byly tmavé a uzavřené. „Snažili jsme se proto maximálně využít stávající okenní otvory a tam, kde to dispozice dovolovala, jsme je zvětšili nebo doplnili novými,“ vysvětluje.
Interiér také navrhli tak, aby světlo mohlo co nejvíce procházet napříč jednotlivými místnostmi. Pomocí jim byly světlejší povrchy a otevřenější dispozice celého prostoru.
Každodenní život v pivovaru
Na otázku, jaké to je přebývat v takovém unikátním prostoru, odpovídá jednoduše. „Je to opravdu výjimečný pocit. Člověk si při běžných věcech uvědomuje, že kolem něj jsou stopy minulosti, které se dnes už jen tak někde nevidí,“ říká.
Nejhezčí je podle něj asi fakt, že dali další život původní historické stavbě. „To, že se do míst, kam se člověk běžně nepodívá, dnes můžeme vracet každý den, je pro nás velký zážitek,“ dodává.
Dnes bychom nic zásadního neměnili. Právě všechny ty nedokonalosti, původní prvky a stopy historie dělají z tohoto místa něco jedinečného.
Jeho nejoblíbenějším místem je právě hotelová recepce. Podle něj je to první prostor, do kterého návštěvníci vstoupí a vidí nejlepší ukázku toho, jak se původní industriální charakter pivovaru setkává s novým využitím. „Má v sobě určitou atmosféru, která je nepopsatelná,“ doplňuje.
Ubytování není jenom pro milovníky piva, ale pro každého, kdo má rád zajímavá místa, historii, architekturu a trochu netradiční atmosféru. „Chtěli jsme od počátku vytvořit místo, kde se budou cítit dobře milovníci piva a industriální architektury, tak i rodiny, páry nebo lidé, kteří jednoduše hledají klidné a neobvyklé místo k pobytu,“ vysvětluje.
Když se dnes ohlédnou zpět, tak vidí velký pokrok. Během jedenácti let se celý areál změnil k nepoznání. A jestli by dnes udělali něco jinak? „Dnes bychom nic zásadního neměnili. Právě všechny ty nedokonalosti, původní prvky a stopy historie dělají z tohoto místa něco jedinečného,“ uzavírá.
