Martin Mojžíš Ondruš už skoro rok a půl pomáhá lidem, jejichž psychické potíže se projevují zanedbáváním domácnosti, hromaděním věcí či extrémním nepořádkem.
Jeho příběh a fotografie a videa, na kterých pomáhá s úklidem v jejich zahromaděných bytech, loni oblétly celé Česko. Často ukazuje také těžko uvěřitelné nálezy, v našem povídání zmiňuje třeba milion a půl v cashi nebo mrtvého psa v lednici. Martin za svou záslužnou činnost, dostal dokonce cenu Gracia Tibi. Rozhovor jsme s ním loni dělali i my v Refresheru. Objevil se ale také třeba u Mikýře nebo Kovyho, dostal také nabídku na vlastní show z jedné velké televize.
Jenže Martin a jeho tým, kteří založili organizaci Břečťan, zatím nenašli způsob, jak pomoc udržitelně financovat. Systémová podpora pro lidi, které deprese a jiné duševní trápení dovedly až do stavu, kdy mají věcmi zaskládaný celý byt, přitom v Česku chybí.
Hlavní myšlenku, že tito lidé nejsou líní, ale jen už nemají sílu, se Martin snaží šířit, kde se dá. A teď mu k tomu pomáhají i virální videa, kde myje pražské dlažební kostky. Rozhodli jsme se zjistit, jak to všechno vlastně souvisí.
Nejde začít jinak. Proč zrovna mytí kostek, jak to přišlo? Celá idea vznikla, když jsme šli s manželkou venčit psa. V jedné ulici byl pach moči tak silný, že se ženě úplně navalilo. Měl jsem zrovna volný den a říkal jsem si, že mě to štve už dlouho a vím, že nejsem sám, ale nikdo s problémem nic nedělá. Chodníky se sice čistí, ale ne takovým způsobem, aby šly pryč i čůránky. Tak jsem se rozhodl, že vezmu vapku a začnu je čistit sám. A protože mám instagramový profil, napadlo mě, že bych mohl inspirovat i ostatní lidi, aby nebyli lhostejní vůči svému okolí. Kameru a další techniku jsem si pořídil už kvůli natáčení úklidů, vybavení mám, tak jsem se rovnou natočil a postnul.
Jak mytí probíhá? Musí to být makačka. Myju vapkou (vysotlaký čistič nebo také tlaková myčka, používá se pro úklid aut, zahrady nebo právě chodníků, pozn.) na kterou mám speciální nástavec. Když totiž myješ chodník normálně, bordel stříká všude okolo. Tenhle nástavec hezky drží vodu uvnitř sebe. Nepoužívám přitom vůbec žádnou chemii, jenom čistou vodu.
Tvoje první video vybouchlo a najednou jsi měl spoustu sledujících. Jak tenhle side quest na chodnících souvisí s tvou hlavní činností, tedy pomocí lidem trpícím chronickým hromaděním? Lidi moje video bavilo, v jednu chvíli mi naskočilo 23 tisíc sledujících. Tak jsem si říkal, proč tenhle side quest, co jsem si vymyslel, nevyužít k podpoře naší hlavní činnosti. Skrze úklid ulic chci přivést lidi na náš profil, aby se dozvěděli něco o duševním zdraví ve spojitosti s prostorem. To je hlavní myšlenka. Naháním followery na podporu naší činnosti s neziskovkou Břečťan. A čím větší máš dosahy, tím lepší mohou přijít spolupráce. Zatím sice žádnou nemám, ale je to cesta, jak by se ty naše úklidy u lidí daly do budoucna financovat.
Doba influencerů teprve začíná. Po Kardashiankách ovládla televizi nová rodina
30. září 2026 v 7:00
Chápu tedy správně, že potřebuješ nabrat sledující, abys mohl svůj profil, potažmo projekt nějak monetizovat? Přesně tak. Potřebujeme, aby se o problému začalo mluvit, aby se rozšířilo povědomí o Břečťanu, o chorobném hromadění a spojitosti duševního zdraví a prostoru. Úklidy děláme pro lidi zadarmo, ale my sami za ně platíme. Jeden úklid stojí klidně třicet tisíc. Proto jsem se uchýlil k takovému plánu, že se na to zkrátka musí sehnat peníze – ať už to zaplatí rodina klienta, město, nebo právě spolupráce na Instagramu. Zatím jsme dostali jedinou dotaci, a to od Prahy 10 ve výši devadesát tisíc. To nám ale vystačí maximálně na měsíc a pokryje jen samotné náklady. Kdyby se z toho měly platit i platy, které si zatím moc neposíláme, tak je částka zítra pryč. Peníze jsou alfa a omega.
Kolem neziskovek létá řada mýtů, v poslední době slýcháme i útoky od vládních politiků. Jak vysvětluješ, proč peníze tak nutně potřebujete a že vaši činnost nejde dělat dlouhodobě úplně zadarmo? My jsme nejdřív začali dělat úklidy jen tak na sebe, až pak jsme založili neziskovku. Zjistili jsme totiž, že úklid se jen v nákladech může bez nadsázky vyšplhat až do 100 tisíc. Nejdražší je odvoz a likvidace odpadu, k tomu musíš připočíst velkoobjemové kontejnery, čisticí prostředky, ochranné pomůcky, pohonné hmoty.
A pak jsou věci, které nejsou na první pohled vidět, třeba opravy auta. Můžeš pomáhat zadarmo, ale tyhle položky musíš z něčeho financovat. Navíc, jakmile Břečťan získá dostatečný obnos, chceme se starat i o duševní zdraví našich klientů a klientek. Plánujeme skupinové terapie jak pro lidi, co hromadí, tak i pro jejich blízké, aby si o tom měli s kým promluvit a obě strany se pochopily. K tomu všemu ale musíš pronajmout prostor a zaplatit práci psychologa. Rok a půl to děláme lowcostově, ale už je čas se posunout dál.
Změna začíná malými kroky
Zpět k tvému dosahu. Teď máš kolem devadesáti tisíc sledujících, což už opravdu není málo. Jakou zprávu jim chceš kromě získávání financí předat?
Nabytá sledovanost je pro mě velká zodpovědnost. Můžeš ji použít k tomu, aby ses nějak obohatil, anebo abys lidi inspiroval. Já začal mýt chodníky, sbírám odpadky v řece a snažím se nebýt lhostejný k místu, kde žiju a mám pocit, že to funguje. Sledující mi píšou, že taky začali uklízet odpadky v lese nebo před svým barákem. Nejde o to, aby všichni vzali vapku a šli mýt ulice. Jde o to, že když vidíš odpadek vedle koše, tak ho do něj vyhodíš. Jsou to maličké kroky, ale když je budeme dělat všichni, může se tady něco změnit.
My jsme spolu dělali rozhovor před rokem a půl, kdy jsi s pomocí lidem bojujícím s hromaděním a depresemi teprve začínal. Kam se Břečťan za tu dobu posunul? Zkušeností, které jsem nabral, je teď hrozně moc. Dovolím si říct, že už je projekt na profesionálnější úrovni. Používáme při práci s lidmi určitou metodiku. Předtím jsme práci dělali, jak jsme cítili. Teď už máme pravidla, jak ke klientům a klientkám přistupovat, co si k nám můžou dovolit a kde jsou naše hranice. Například: před rokem bych u paní, které jsem uklízel, chodil ještě po úklidu pomáhat s nákupem. Dnes už ne. Uvědomil jsem si, že kdybych se takhle rozdal, nesoustředil bych se na hlavní činnost, tedy na praktickou pomoc.
Pomáhají vám odborníci? Hodně spolupracujeme s neziskovou organizací pro seniory Elpida. Ohromně nám pomáhá paní psycholožka Klára Gramppová Janečková. Právě ona by pro nás vedla skupinové terapie pro naše klienty a klienty a jejich blízké, o kterých jsem mluvil. Absolvovali jsme i základní jednodenní kurz krizové intervence. Ale jsme zase u peněz, protože psychologa a prostor musíš mít čím zaplatit.
„Osvětu chci šířit s respektem, ne jako senzaci“
Zmínil jsi, že se snažíte dělat i osvětu. Zaznamenala jsem tě taky u influencerů. Ano, na YouTube jsme od té doby spolupracovali s Kovym, Mikýřem a teď bude vycházet video se slovenským youtuberem PPPetrem. Můj Instagram funguje sice teprve dva měsíce, ale lidi baví a mně tak dělá obrovskou radost. Chci lidem ukazovat cyklus – že život v nehezkém prostoru se silně promítá do duševního zdraví a naopak.
Byla jsem závislá na sociálních sítích. Co mi pomohlo se od telefonu odpoutat?
27. září 2026 v 13:00
Dostal jsi i nabídku na televizní pořad. Ano, od jedné velké televize. Já si nikdy nepřál víc než mít vlastní pořad o pomoci lidem. Jenže s každou schůzkou s producentem se naše cesty víc a víc rozcházely. Chtěli z toho mít formát, který bude bizarní a potáhne sledovanost. Tak jsem prostě řekl ne. Věřím totiž, že v České republice dokážeme tuto problematiku přijmout s respektem a pochopením. Nechci, aby se z toho dělala senzace, u které budou lidi sedět před televizí a říkat si, jak se mají vlastně dobře a o dost líp než ti chudáci na obrazovce.
Jak všechno to haló zvládáš s ostatní prací a osobním životem? Co je pro tebe po tom roce a půl nejtěžší?
Oženil jsem se, začal jsem manželský život a v něm je fajn mít finance. Jelikož ale dělám už rok a půl bez nároku na honorář, je těžké finančně vyjít. A po psychické stránce? Ty příběhy lidí tě ovlivňují pořád, časem to fakt není lehčí, stále mě silně zasahují. Zároveň jsem ale posunul hranice toho, co snesu. Dřív jsem měl velký problém třeba s exkrementy, teď už si u jejich mytí v podstatě pískám. Ale našli jsme za tu dobu i dost husté věci.
Co jste tedy nejhoršího, nebo naopak nejzajímavějšího, nějaké updaty? Našli jsme třeba mrtvého psa v mrazáku. Nebo jsme v jednom strašně zaskládaném bytě z pozůstalosti, kam nešlo pořádně ani vejít, našli milion a půl v hotovosti. Nikdo o těch penězích nevěděl, nikdo by nezjistil, že jsme si je vzali. Celý náš tým se ale jednohlasně shodl, že tu hotovost odevzdáme zpět. Jsem na nás velice pyšný, práce mi dělá radost. Občas míň, občas víc.Kam chceš celý projekt posunout do budoucna? Jaká je tvoje vize? Chci Břečťan zautomatizovat, aby celý nestál jenom na mně. Chci mít víc vyškolených vedoucích uklízečů, kteří budou přesně vědět, jak jednat s lidmi v krizi nebo s těmi, kteří hromadí. Chci postavit týmy a rozšířit naši působnost do Plzně, kam už teď občas jezdím uklízet. Nechci si klást přehnané cíle, které pak nesplním, raději půjdu po malých krocích. Ale na konci té mojí klikaté cesty je vize, že Břečťan bude fungovat celorepublikově, klidně i na Slovensku. Chci vybudovat fungující odbornou pomoc pro lidi v krizi, kterým se špatné duševní zdraví promítlo do jejich životního prostoru.
