Ve StarDance zůstalo šest párů a prosincové finále nás čeká přesně za měsíc. Vyrazili jsme se podívat za dvěma z nich, hercem Tomem Seanem Pšeničkou s taneční partnerkou Natálií Otáhalovou a herečkou Lucianou Tomášovou s tanečníkem Robinem Ondráčkem.
Na obou párech byla znát únava. „Zastihli jste nás u siesty,“ přiznali nám ve středu odpoledne ve společné zkušebně na Kavčích horách. I přes vysílení ale byli v dobrém rozmaru, většinu odpovědí doprovázely salvy smíchu.
Tom s Natálií i Luciana s Robinem se zrovna chystali na náročný sobotní večer, který kromě rumby, cha-chy nebo tanga na hudbu 80. let přinese i populární souboj týmů, jak na konci večera teasoval Marek Eben. Vyrazili jsme za nimi zjistit, kdo je z nich „ministrem hajání“, jak dlouho jim vydrží sobotní euforie i proč se u zrcadla cítí jako Jágr.
V jaké fázi tréninku jsme vás dneska zachytili?Natálie: Momentálně u takové siesty. Už máme po tréninku na souboj týmů a teď nás čeká náš vlastní trénink na soutěžní čísla, ale dali jsme si ještě pauzičku.
Luciana: To je náš trénink. My takhle trénujeme každý den. Můžeme hrát Městečko Palermo?
Tom: Hajání. Já to vedu. Pasoval jsem se v této soutěži do role ministra hajání a mám takový hajavej trénink.
Luciana: Tomu se říká spinky spinky neboli spinks. A my teď utužujeme naše spinks.
Tom: Dneska je totiž podle mě trošku krize.
Luciana: To je ale každý den. Jsme tady prostě od rána do večera a spinkujeme.
Takže když spinkáte tady, tak doma pak tancujete?
Luciana: Jasně. (smích)
Trénujete na souboj týmů. Jak to jde? Je tam nějaká rivalita?
Robin: Rivalita vůbec ne, my se navzájem podporujeme, jsme na sebe hodní, fandíme si. Rivalita je tam jenom naoko, protože jsme jako dva týmy, tak to tak musíme hrát, ale jinak se máme strašně rádi.
Tom: Tys to řekl krásně teď. Je to tu teď skutečně absolutní tábor. V tenhle moment mám pocit ještě víc a víc každým dnem.
Tome, v sobotu jsi snad v každém rozhovoru opakoval, že jsi v naprosté euforii. Drží tě ještě?
(smích všech)
Tom: Ona ta euforie vydrží třeba tak pět hodin, než usnu. Pak se člověk probudí v neděli ráno, musí se vrátit zpátky na trénink a započne nový stres z další soboty. Ta euforie přijde až potom, co skončí vystoupení. Je krásná a velká, ale nemá moc dlouhou trvanlivost. Proto se v ty soboty vždycky snažím vydržet nějakou dobu vzhůru, abych si to užil, než to zase skončí.
Když v sobotu nikdo nevypadl, cítili jste kromě euforie aspoň nějakou úlevu?
Natálie: Kdybychom to věděli dopředu, tak by člověk byl víc v klidu, ale jelikož jsme se to dozvěděli stejně jako diváci, to napětí tam stejně bylo. Asi bych si to užila víc, kdybych to věděla.
Tom: Je to pravda. Měli jsme ale potom krásnou jam session a hezky jsme to oslavili.
Luciana: A zpívali jsme! Takhle: „Smelly cat, smelly cat, what are they feeding you?“ (ostatní se přidají a kolektivně začnou mňoukat na melodii písně What Was I Made For?, na kterou Tom a Natálie v sobotu tancovali, pozn. red.)
Vy jste v tak veselém rozpoložení, že jste mi úplně rozbili všechny moje připravené dotazy!
Tom: My jsme se chystali hrát zrovna Městečko Palermo, než jste přišli.
Luciana: Tak můžete zahrát s námi.
Tom: Můžete. Ale my víme, že dneska tady budeme ještě třeba sedm nebo osm hodin, takže musíme rozložit síly.
Robin: My vždycky hrajeme jenom tu část, kdy městečko usíná, a pak ta hra nabude nějaké pauzy a pokračujeme třeba za hodinu.
A kdo je z vás nejlepší vrah? Luciana: Já.
Tom: Luča to docela zabíjí.
Tome, zaujalo mě, že máš v medailonku, jak na tebe sázejí kamarádi. Už něco vyhráli?
Tom: Zatím si myslím, že moc ne, protože vsadili na celkovou výhru. Ale mezi námi – já bych třeba vsadil na Lucianu.
Luciana: Co já na to mám říct? My se podporujeme navzájem. Já bych na sebe nevsadila, ale na Tomase klidně.
Tom: Vsaďte na Lucianu.
Luciana: Vsaď si, na co chceš!
„Po večerech trénuju jako Jágr“
Tome, tobě Tatiana Drexler v sobotu řekla, že svým vystoupením naženeš mladé muže do tanečních škol, tak si říkám, budou tam podle tebe také hajat?Tom: To by byla taneční škola! Od Tatiany to byla samozřejmě absolutně krásná a velmi ambiciózní zpětná vazba, normálně mě to ten večer dojalo. Nevím teda, jestli by v té škole bylo hlavní náplní hajání, ale rozhodně by bylo součástí.
Poslouchá se to hrozně hezky, protože to začíná být fakt náročné. Úplně upřímně, děláme si tu legraci z hajání, ale já mám třeba už dva dny velkou silovou krizi. Zároveň jsme ale hrozně namotivovaní, fakt nás to baví a mega pro to dřeme. Jakýkoli takový feedback je pak obrovským zadostiučiněním, že ta dřina za něco stojí. I když to ještě neumím úplně zpracovávat.
Natálie, jak se to poslouchalo tobě?
Natálie: Myslím si, že pro nás tanečníky je hrozně hezké, když jsou náš partner nebo partnerka pochváleni. Člověk si odfrkne a řekne si: „Jo, tak super, děláme dobrou práci.“ Sice pochválí je, ale tím vlastně chválí i nás.
Tom: Byla jsi pyšná?
Natálie: Jo, prosím tě, byla jsem pyšná (se smíchem). Teď už to tak nevyzní, ale opravdu jsem na tebe moc pyšná.
Luciano, ty jsi říkala, že jsi byla v sobotu nejvíc nervózní, co jsi v soutěži dosud byla. Čím to?Luciana: Sešlo se strašně moc faktorů. Zaprvé krize, potom to, že jsme takhle exponovaní a ten přenosový den je strašně dlouhý. Někdy si to prostě nesedne a rozložíš se už během dne. Poprvé se mi stalo, že jsem nepřemýšlela jenom nad tancem, ale jely mi v hlavě ještě jiné věci.
Co je v plánu po našem rozhovoru? Do kolika býváte v horké fázi soutěže ve zkušebně?
Natálie: Dneska jsme tady už od devíti od rána. Oficiálně máme trénink do šesti, ale Sean přišel na to, že mu dělá dobře, když tu zůstane sám a v hlavě si to všechno poskládá.
Tom: Mám rád, když už tady v budově nikdo není a já se cítím jako Jaromír Jágr, že tady trénuji sám třeba do desíti do večera. Mám pak pocit, jako bych dělal něco super. Dělám si srandu samozřejmě, ale naposledy jsem tady tři hodiny jako blázen sám do zrcadla piloval cucarachu – tedy osmičku v pánvi. Mám pocit, že chvílemi už z toho tance začínám být trošku blázen, ale je to skvělé.
Jak se tedy těšíte na sobotu?
Natálie: Já se těším moc, hlavně kvůli tomu souboji týmů, protože to bude prostě prča.
Tom: Jo, je to něco novýho.
Robin: Je to vždycky náročné, ale zároveň velká sranda, takže se taky těším.
Luciana: A my máme písničku…
Tom: To nemůžeš říct!
Luciana: Já vím, řeknu jenom, o čem je. Pocítíme velké spojení nás všech lidí v sále a doufám, že i u televize to bude super.
