Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Kvůli drahým kamenům pendluje mezi Českem a Srí Lankou už několik let.
Alice Merhautová začala pracovat se surovými kameny v době, kdy to v Česku nebylo běžné. Neleštila je do dokonalosti a nesnažila se z nich dělat klasický luxusní šperk. Přitahovala ji jejich přirozenost.
„Srí Lanka je historicky jedno z nejvýznamnějších nalezišť safírů na světě a právě to je jeden z důvodů, proč mě tolik přitahuje,“ vysvětluje pro Refresher. Dovedla ji sem sice náhoda, ale magická příroda, volnější životní styl, inspirativní řemeslné tradice a unikátní přírodní zdroje tu Alici pevně zakotvily. Rozhodla se vracet se sem.
Dnes střídá život mezi Českem a Srí Lankou, kde část roku vybírá materiál pro svou tvorbu a spolupracuje s místními šperkaři.
Poslední dobu střídáš život mezi Českem a Srí Lankou. Jak ses na ostrov vlastně dostala a co tě přimělo se tam vracet?
Na Srí Lanku jsem se dostala trochu osudově. Původně jsem chtěla trávit čas v ašrámech v Indii, ale kvůli problému s vízem jsem nakonec skončila na Srí Lance. Nebyl to plán, spíš shoda okolností.
Přidej se do Refresher Clubu a získej přístup k dalším inspirativním příběhům:
Kulturní rozdíly i pracovní podmínky, které jsem tam poznala, mě ale hodně ovlivnily. Zároveň mě přitahuje tradiční řemeslo výroby šperků, které tam stále přetrvává a má hluboké kořeny. Právě tahle kombinace – jiné tempo, jiný přístup k práci i silná řemeslná tradice – je důvod, proč se tam pořád vracím.
Jak vypadá tvůj rok mezi Českem a Srí Lankou? Kolik času tam trávíš a kde na ostrově pracuješ?
V posledních třech letech trávím na Srí Lance vždy začátek roku až do jara. Pak se vracím do Česka a na ostrov odlétám znovu ještě na podzim, většinou v říjnu a listopadu, kdy připravuji kolekce na Vánoce. Po svátcích se zase vracím na Srí Lanku, protože mě to tam přirozeně táhne, k oceánu, místní atmosféře i kreativnímu prostředí.
Nejčastěji pobývám na jihovýchodním pobřeží Srí Lanky, konkrétně v okolí Midigamy, ale pravidelně jezdím i do vnitrozemí, hlavně do Rathnapury, kde navštěvuji doly. Pracuji celkem ve třech dílnách — v Galle, Ahangamě a Weligamě. V každé z nich mám svého parťáka, místního řemeslníka se soukromou dílnou, kde si pronajímám prostor a občas mi pomáhá i s výrobou.
V čem je podle tebe největší rozdíl mezi životem a prací tam a v Česku? Jak náročné je skloubit podnikání mezi dvěma zeměmi? Rozdílů je opravdu hodně. Na Srí Lance věci často nefungují tak, jak jsme zvyklí u nás. Termíny jsou spíš orientační, komunikace pomalejší a člověk se musí víc spoléhat sám na sebe. Naučilo mě to trpělivosti, ale i tomu, že ne všechno musí mít okamžitý výsledek.
Podnikání mezi dvěma zeměmi je někdy logistický chaos. Vyrábím zakázkové šperky i autorské kolekce, takže potřebuji mít věci dobře naplánované. Je to neustálé balancování, ale právě to propojení dvou odlišných světů mě moc baví.
Výroba a návrhy šperků pro Lisis Jewellery Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Jak se žije mezi dvěma tak odlišnými místy? Co ti Srí Lanka dává a co ti naopak někdy chybí z Česka?
Člověk se musí neustále přizpůsobovat. Přijímání změn a aklimatizace na nové prostředí není vždy jednoduché, ale zároveň mě právě tohle hodně naučilo. Srí Lanka je pro mě v mnoha ohledech osudová. Učí mě větší trpělivosti, přijetí změn i tomu, jak si lépe nastavovat osobní hranice.
Miluju tamní životní styl. Baví mě být venku, surfovat, hýbat se, tvořit, jíst tropické ovoce a žít blíž přírodě. To všechno mi dává velkou dávku inspirace i vnitřního klidu. Na druhou stranu mám moc ráda i Česko. Jen mi nesedí zimní období, protože jsem člověk, který potřebuje být venku a v kontaktu s přírodou. Zavřená v interiéru se necítím úplně dobře.
Jak vznikla tvoje značka Lisis Jewellery – byl to plán, nebo spíš přirozené vyústění tvého života?
Moje značka vykrystalizovala přirozeně jako koníček, který začal bavit i ostatní. Nešlo o žádný velký plán ani promyšlenou strategii. Prostě jsem tvořila a postupně přicházely reakce i poptávky. Ty mě pak přirozeně vedly k větší výrobě a dalšímu rozvoji šperků. Z koníčku se tak krok za krokem stala značka. Kameny sbírám už od dětství a právě ony mě vlastně přivedly k výrobě šperků.
Kde převážně vznikají tvoje šperky a jak vlastně probíhá celý proces od nápadu po hotový produkt?
Šperky dnes vznikají jak v Čechách, tak na Srí Lance. Tvorbu rozděluji do dvou rovin — vyrábím zakázkové šperky, například zásnubní prsteny, a také vlastní autorské kolekce.
Celý proces začíná nápadem, pokračuje výběrem kamenů a končí ruční výrobou. V kolekcích se sice objevují opakující se motivy, ale každý kus je originál. Nejde o sériovou výrobu, spíš o osobní a hodnotné šperky, které mají svůj vlastní příběh.
Alice má dnes rozjetý byznys se šperky Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Spolupracuješ na Srí Lance s místními šperkaři. Jak ta spolupráce vypadá v praxi? Vyrábí šperky přímo oni, nebo si část práce děláš sama?
Je to kombinace obojího. Na některých zakázkách pracuji sama, pokud mi to čas dovolí. Jindy spolupracuji s místními šperkaři, kteří mi pomáhají hlavně s technicky náročnějšími částmi výroby. Často si od nich nechávám poradit i s provedením designu. Mám jasnou představu o výsledku, ale technické řešení bývá někdy složité. Pomáhají mi třeba s osazováním kamenů nebo fazetováním.
Momentálně spolupracuji i s českou zlatnicí Kristýnou Klimentovou, která je moje kamarádka. Když potřebuji vytvořit více podobných kusů a sama to nestíhám, zapojují se i další šperkaři.
Řemeslo má na Srí Lance silnou tradici a místní lidé jsou velmi šikovní a hodně se od nich učím. Navštěvuji jejich dílny a sleduji tradiční postupy, které se tam předávají z generace na generaci. Zároveň se snažím dbát na etické získávání kamenů.
Ale je potřeba počítat s jiným přístupem k času a organizaci práce. Termíny tam často fungují jinak než v Česku a člověk se musí naučit být flexibilní.
Každý kus šperku je jedinečný Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Je výroba na Srí Lance levnější než v Česku, nebo je to jen o dostupnosti kamenů a řemesla?
Je to kombinace obojího, ale pro mě osobně je zásadnější dostupnost kamenů a místního řemesla než samotná cena práce. Samozřejmě, hodinová mzda je tam nižší než v Česku, ale snažím se k tomu přistupovat férově a nikoho nevykořisťovat. Je pro mě důležité, aby spolupráce fungovala dobře pro obě strany a aby lidé, se kterými pracuji, byli za svou práci adekvátně ohodnoceni. Nejde mi o to vyrábět co nejlevněji, ale smysluplně a s respektem k lidem i k materiálu.
Proč právě kameny ze Srí Lanky? Jsou nějak specifické — kvalitou nebo způsobem těžby?
Srí Lanka je historicky jedno z nejvýznamnějších nalezišť safírů na světě a právě to je jeden z důvodů, proč mě tolik přitahuje. Typická je pro ni velká rozmanitost barevných safírů a také tradice ruční těžby, kterou je možné na některých místech dodnes vidět.
Pro mě je důležité hlavně to, že mám ke kamenům mnohem přímější přístup. Můžu navštěvovat místa, kde se těží, vidět celý proces a lépe kontrolovat jejich původ i kvalitu. Nemusím je kupovat přes překupníky, což mi dává větší jistotu a zároveň silnější vztah k materiálu, se kterým pracuji. Vedle safírů pracuji hlavně se surovými polodrahokamy a občas i s dalšími drahokamy.
Jak vybíráš kameny pro své šperky?
Kameny vybírám hlavně intuitivně. Někdy mě zaujme jejich barva nebo tvar, jindy je to spíš pocit, který z nich mám. Inspirace přichází z různých rovin a těžko se to dá úplně racionalizovat.
Občas už mám představu konkrétní kolekce a hledám kameny, které do ní zapadnou. Jindy se mi ale do rukou dostane kámen, u kterého okamžitě vidím, jak by měl být zasazený – podle toho, jak na mě působí a co ze sebe vyzařuje.
Alice navštěvuje místní řemeslníky a učí se od nich Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Na svém Instagramu mluvíš o „artisan goods“ a slow jewellery. Co pro tebe tenhle přístup znamená v praxi?
Nejde jen o samotný produkt, ale o celý proces výroby a vztah, který si k němu člověk vytvoří. Věřím, že způsob, jakým šperk vzniká a jak s ním jeho nositel zachází, se do něj nějakým způsobem otiskne. Právě proto může mít pro někoho význam talismanu nebo amuletu.
Zároveň mě ovlivňuje i buddhismus a tamní způsob přemýšlení o světě, což se odráží i v tématech mých kolekcí, jako jsou Lotus, Solar Lunar, Polaris nebo Sutra. Nejde ale jen o názvy – spíš o určitou symboliku a vnitřní klid, který se snažím do šperků otisknout.
Pamatuješ si moment, kdy jsi měla pocit, že si tvoje značka začíná nacházet své publikum?
Přišel ve chvíli, kdy mi lidé začali psát, že moje šperky pro ně nejsou jen doplněk, ale něco osobního. To bylo silné potvrzení, že to má smysl.
Moje značka byla v Česku jednou z prvních, která začala pracovat se surovými kameny, a tehdy to ještě nebylo běžné. Byla to intuice a ne nějaká promyšlená strategie. Zhruba před patnácti lety u nás navíc zesílil zájem o jógu a new age směr, což tomu přirozeně pomohlo. Postupně jsem si tak začala víc uvědomovat, že si značka nachází své publikum.
Alice při výrobě svých šperků Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Co je na téhle cestě a práci pro tebe osobně nejtěžší?
Nejtěžší je pro mě asi balanc mezi kreativitou a podnikáním. Tuhle práci dělám už několik let a jsem za to vděčná, ale často se pořád cítím víc jako kreativní duše než jako podnikatelka.
Učím se postupně i tu obchodní stránku věci — organizaci, plánování a zodpovědnost za značku. Věřím, že se tyhle dvě roviny časem víc propojí a najdu mezi nimi přirozenou rovnováhu.
Je nějaký kámen nebo šperk, který má pro tebe speciální význam a nikdy bys ho nepustila dál?
Ano, mám. Třeba šperky s vltavínem, který jsem si sama našla, nebo safíry, které jsem dostala. Některé z nich nosím už dvacet let.
Nejsou nijak výjimečně vzácné, ale mají pro mě obrovskou sentimentální hodnotu. Právě proto bych je nikdy nepustila dál – vnímám je jako osobní talismany.
Kreativita vyhrává nad byznysem Zdroj: Se svolením Alice Merhautové
Co bys poradila někomu, koho láká život mezi dvěma zeměmi a vlastní kreativní projekt?
Za mě je klíčová hlavně trpělivost, schopnost přijímat změny a otevřenost spolupráci. Život mezi dvěma zeměmi není vždy jednoduchý a věci málokdy jdou přesně podle plánu. Důležité je nebát se vystoupit z komfortní zóny a být připravený učit se nové věci.
