Na české hudební scéně nemá obdoby. Jako DJ se elektronice věnuje přes 30 let, zároveň k němu vzhlíží rappeři a producenti jako NobodyListen, TK27, Smack One a spousta dalších. Přinášíme ti téměř hodinové povídání s Akirou.
Původně z toho mělo být jen několik krátkých videí na sociální sítě. Reakce na rozhovor s jedinečným Akirou ale byly natolik pozitivní, že jsme se rozhodli změnit plán. Na přání jeho fanoušků proto zveřejňujeme téměř hodinový, nestříhaný rozhovor v celé jeho podobě.
Akira patří k nejdéle působícím a nejrespektovanějším jménům domácí nejen drum'n'bass scény. Začínal v rodných Karlových Varech, kde se od konce 90. let podílel na rozvoji tamního klubového dění. V roce 2000 se stal součástí kolektivu Shadowbox a během následujících dekád prošel prakticky všemi zásadními českými kluby a eventy.
Za mixem se objevil na festivalech Let It Roll, Beats for Love, Rock for People, Grape nebo KVIFF a během kariéry hrál po boku jmen jako Chase & Status, Disclosure, Andy C, Roni Size, Sub Focus a Pendulum.
Přestože je jeho jméno spojené především s drum'n'bassem, Akira nikdy nezůstal u jednoho žánru. Od liquid funku a techstepu se jeho sety postupně rozrostly až k rapu, UK garage, technu nebo housu. Právě bourání hranic mezi scénami je jedním z témat našeho rozhovoru.
„Na rapových akcích se sedm let zpátky rozhodně nemohlo stát, že bych tam hrál jungle nebo grime, který tady Smack prokopáva,“ vzpomíná Akira. Proměnu podle něj pomohla nastartovat nová generace interpretů. „Je to právě díky Nobodymu, Yzovi, Smackovi, Glebovi nebo 58G. Teď můžeš hrát před rapovým koncertem a jet od 125 do 180 BPM.“
Tři dekády grindu
V otevřeném rozhovoru se ale nebavíme pouze o hudbě. Akira mluví i o ceně, kterou člověk za dlouhé roky intenzivního DJského života zaplatí, a o tom, proč je podle něj zásadní nenechat si úspěchem zamotat hlavu.
„Člověk musí furt zůstat nohama na zemi. Z té mojí doby už moc českých DJs nezůstalo. A z těch polobohů, ke kterým jsme vzhlíželi, jich dneska hraje možná deset procent,“ říká.
Za představou nekonečných večírků a hraní se podle něj skrývá životní styl, který zdaleka není pro každého. „Někdo si myslí, jak to mám bez problémů. Až 140 hraní ročně, nekonečné cestování a tak dál. Ale musel jsem tomu taky hodně obětovat – nejen zdraví, ale i další osobní záležitosti. Nemám děti, nemám rodinu.“
Za jednu z nejdůležitějších věcí po letech na scéně považuje něco mnohem jednoduššího. „Žít v realitě, být nohama na zemi a koukat se kolem sebe. To je hrozně důležitý,“ uzavírá nenahraditelný DJ. Užij si téměř hodinovou a nestříhanou verzi povídání s Akirou.
