Na některé můžeš narazit v písku, sladké vodě nebo syrových rybách.
Dovolená obvykle znamená moře, dobré jídlo a skvělé vzpomínky. Vedle běžných zádrhelů, jako jsou ztracený kufr nebo spálená záda, si ale z cest můžeš přivézt i podstatně horší suvenýr – parazita, který se do těla dostane přes kůži, vodu nebo jídlo a způsobí zdravotní komplikace.
Některé nákazy jsou poměrně časté, jiné už dnes patří mezi naprosté rarity. Jedno ale mají společné: způsob, jakým se někteří z nich dostávají do těla a přežívají v něm, je přinejmenším dost nechutný. Podívali jsme se na osm parazitů spojených s cestováním, na to, kde se vyskytují, jak v lidském těle přežívají a co mohou způsobit se zdravím.
Kožní larva migrans: červ, který se pohybuje pod kůží
Můžeš ji chytit při chůzi naboso nebo ležení na písku kontaminovaném výkaly nakažených psů a koček, typicky na tropických a subtropických plážích. Larva pronikne do kůže a vytváří svědivou, červenou „cestičku“. Americká centrála pro nakažlivé choroby CDC upozorňuje, že vyšší riziko může být například na odlehlejších mexických plážích, kde se volně pohybují toulaví psi a kočky.
Přesný počet lidí, kteří se kožní larvou migrans každoročně nakazí, není známý. V některých silně zasažených oblastech Brazílie ale studie zaznamenaly téměř 1 900 případů na 10 tisíc obyvatel za rok.
Schistosomóza: parazit, který do těla pronikne při koupání
Riziko přenosu je při koupání nebo brodění ve sladké vodě v oblastech, kde se larva vyskytuje. Parazit se do vody dostane z některých druhů sladkovodních plžů a dokážou proniknout i přes neporušenou kůži.
Žije v cévách a vajíčka můžou poškodit například střeva, močový měchýř nebo játra. Většina cestovatelských případů pochází ze subsaharské Afriky, nemoc se ale vyskytuje také v některých částech Asie, Jižní Ameriky a Blízkého východu.
Jako u předchozí larvy, přesný počet nových případů za rok není známý. Podle WHO potřebovalo v roce 2024 preventivní léčbu schistosomózy nejméně 253,7 milionu lidí, přičemž naprostá většina z nich žila v Africe. Nejde však o počet lidí, kteří se během daného roku nově nakazili, ale o obyvatele oblastí, ve kterých se nemoc šíří a je potřeba pravidelné přeléčování rizikových skupin.
Myiáza: larva mouchy rostoucí pod kůží
Myiáza vzniká z některých druhů much, které se vyvíjejí přímo v lidské tkáni. U lidského střečka, tropického druhu mouchy, samička připevní vajíčka například na komára, jinou mouchu nebo klíště. Když pak tenhle hmyz přistane na člověku, larva se dostane na kůži a zavrtá se pod ni. Na místě vznikne bolestivá bulka s malým otvorem uprostřed.
Dostupná data jsou spíš jednotlivé střípky než kompletní statistika. Odborný přehled z roku 2022 zaznamenal v západní Evropě za předchozích dvacet let 64 pacientů. Více než polovina z nich si nákazu přivezla z tropických zemí. Novější případy se například vyskytly v italské nemocnici, kdy lékaři mezi rokem 2024 a 2025 diagnostikovali myiázu u tří dětí po návratu ze subsaharské Afriky.
Leishmanióza: štípnutí, které ti zanechá jizvy
Leishmaniózu přenášejí infikované samičky koutulí, neboli písečných mušek – což je drobný bodavý hmyz podobný komárům. Nejčastěji způsobují vředy na obličeji, rukou, nohou a dalších často odkrytých částech těla. Infikovaná místa se hojí pomalu a zanechávají po sobě jizvy. Méně častá forma nákazy ale dokonce napadá vnitřní orgány a bez léčby může být život ohrožující.
WHO odhaduje, že se každý rok objeví více než milion nových případů kožní leishmaniózy a přibližně 30 tisíc případů její těžší formy. Samotná nákaza ale ještě neznamená, že se nemoc skutečně projeví – část lidí nemá žádné viditelné příznaky.
Anisakióza: larva, která se zavrtává v žaludku
Larvy parazitů Anisakis se mohou nacházet v syrových nebo nedostatečně tepelně upravených mořských rybách a hlavonožcích, například olihních. Po spolknutí se larvy zavrtají do sliznice jícnu, žaludku nebo střeva a snaží se dostat hlouběji do tkáně. Jejich pohyb a „vrtání“ pak spustí zánět, bolest, nevolnost nebo zvracení. Nejvíce případů se objevuje v zemích, kde je běžná konzumace syrových ryb.
V Japonsku se podle odhadů v letech 2018 a 2019 objevovalo přibližně 19 700 případů ročně. Ve Španělsku, které patří mezi nejvíce zasažené evropské země, studie odhadují zhruba 7 700 až 8 300 případů za rok. Neznamená to ale, že je rizikové každé sushi.
Gnathostomóza: larva může tělem putovat
Opět se můžeš nakazit po konzumaci syrových nebo nedostatečně tepelně upravených sladkovodních ryb, úhořů, žab, plazů či některých dalších živočichů. Larva se v lidském těle nedokáže plně vyvinout, a tak putuje tkáněmi. Nákazu poznáš podle svědivých a bolestivých otoků, které se mohou postupně „stěhovat“ po těle podle toho, kudy larva zrovna koluje. Potíže většinou začnou během několika týdnů. Někdy se mohou ozvat ale až po roce.
Přesná čísla za jednotlivé roky neexistují. Podle odborného přehledu bylo do roku 2020 po celém světě popsáno zhruba pět tisíc případů. Nejde tedy o pět tisíc nových nákaz ročně a skutečné číslo může být vyšší, protože gnathostomózu není vždy snadné odhalit.
Strongyloides: červ, který v těle přežívá desítky let
Larvy takzvaného střevního háďátka Strongyloides se dostanou do těla přes kůži, třeba při chůzi naboso po kontaminované půdě, a zůstane po nich makroskopicky viditelná cestička. Spousta nakažených o parazitovi dlouho vůbec neví, protože nemá výrazné příznaky. Ten se dostane do trávicí soustavy nebo do plic. Háček je v tom, že se dokáže v těle znovu rozmnožovat, takže bez léčby může přežívat i desítky let. U lidí s oslabenou imunitou, hlavně při užívání kortikoidů, ale může mít infekce mnohem vážnější průběh.
WHO odhaduje, že je parazitem Strongyloides stercoralis celosvětově nakaženo přibližně 300 až 600 milionů lidí. Nejde ale o počet nových případů za jeden rok, nýbrž o celkový odhad lidí žijících s infekcí, která může v těle přetrvávat dlouhodobě.
Guinejský červ: metrový parazit, který se souká z těla ven
Červa můžeš vypít spolu s nefiltrovanou vodou, ve které žijí drobní korýši nakažení jeho larvami. Ty se do těla dostanou přes stěnu žaludku a střeva, kde postupně dospívají. Zhruba po roce si samička dlouhá až kolem jednoho metru prorazí cestu ke kůži a vytvoří bolestivý puchýř, nejčastěji na noze. Z rány se pak pomalu souká ven. Celý proces může trvat až tři týdny. Na parazita neexistuje lék ani očkování, červ se proto musí postupně a opatrně vytáhnout.
V roce 2025 se na celém světě objevilo jen deset případů – čtyři v Čadu, čtyři v Etiopii a dva v Jižním Súdánu. Přitom ještě v roce 1986 se guinejským červem nakazilo odhadem 3,5 milionu lidí ročně. Dnes je nemoc těsně před vymýcením, a to hlavně proto, že se podařilo přerušit životní cyklus parazita. A zajímavé je, že bez očkování i bez léku
