Olivie pomáhá ženám zlepšit sexuální život: Dvacátníci mají sex párkrát do roka, raději scrollují a sledují seriály

Často se stává, že se ztotožní s nějakými situacemi a příklady, o kterých mluvím. Většinou začínám otázkami o tom, jak sexualitu vnímaly v dětství doma. Zda se rodiče líbali, objímali, projevovali si náklonnost a jaký vztah měli k dotekům. Na tyto otázky ženy téměř vždy reagují podobně: „že tak to u nás vůbec“. Jako kdyby to bylo něco nepřípustného. Mnohé si právě z rodinného prostředí odnášejí vzorec, že sex je něco nechutného, zahanbujícího a že se za něj mají stydět. Setkávám se s případy, kdy k intimitě přistupují jako k povinnosti a ne jako k jedné ze základních lidských potřeb. Potom se to projeví ve více oblastech.

V čem například?

Neříkám, že máme být promiskuitní. Spíše si třeba uvědomit, že pokud je dnešní doba opravdu taková, jak ukazují data, a lidé jsou čím dál tím víc sami, potřebujeme si budovat vlastní rituály. Učit se, jak být v kontaktu sami se sebou, jak prožívat vlastní sexualitu, jak si dopřát potěšení a orgasmus i bez partnera. Kdysi bylo přirozenější, že lidé žili ve vztazích a sexualita byla součástí života. Dnes vidíme, že se mnohé ženy od své sexuality úplně odříznou. Stačí se podívat na období menopauzy, kdy se změny v těle začnou projevovat mnohem intenzivněji.

Je tam velmi rychlý přechod. Ve dvaceti se ještě řeší sex a partnerské vztahy, pak přijde těhotenství a najednou se otevřou témata sebehodnocení, změn a přijetí vlastního těla. Jenže na to se často nikdo neptá. Následujících deset let ženy řeší nejvíce děti a potřeby rodiny. A pak najednou přijde čtyřicítka a žena zjistí, že se buď úplně vzdala své ženskosti, nebo ji začíná nanovo hledat.

Toto vnímám jako nejčastější scénář. O mnoho méně často za mnou přicházejí páry, které mají dobrý vztah a chtějí ho jen něčím obohatit či okořenit. Vždy mě to potěší, protože je příjemné řešit něco, co funguje. Dnes však častěji vídám lidi, kteří vedle sebe žijí, dívají se do telefonů, ignorují se, nedotýkají se a postupně se z nich stávají dva oddělení lidé, kteří jen sdílí společnou domácnost.

U nás je sexualita vnímána velmi dualisticky. Zatímco muž se na ni často dívá jako na něco, čeho chce dosáhnout, žena se potřebuje cítit dobře sama v sobě a v tom, co předává.

Podle některých studií mají dnešní generace dokonce mnohem méně sexu než v minulosti, proč si myslíš, že to tak je?

Dnes vidím i mladé lidi kolem dvacítky, kteří mají sex možná párkrát do roka, i když jsou ve vztahu. Často slýchám, že jsou unavení, raději si něco pustí, něco sní nebo scrollují na mobilu. Mám pocit, že dostávají tolik dopaminu z jiných věcí, že si potřebu blízkosti a potěšení plní jinak. Lidé si dnes přirozenou hormonální rovnováhu a pocit odměny, který kdysi více souvisel se sexem a intimitou, kompenzují různými podněty zvenčí. A potom je podle mě vidět, že psychika toho už někdy nedokáže přijmout víc. Proto si myslím, že je důležité umět některé věci redukovat.

Jak tohle změnit? Především se lidé potřebují vrátit k sobě. Potřebují zpomalit a opravdu dělat malé kroky. U nás je sexualita vnímána velmi dualisticky. Zatímco muž se na ni často dívá jako na něco, čeho chce dosáhnout, žena se potřebuje cítit dobře sama v sobě a v tom, co předává. Musí se cítit sebevědomě v tom, co přináší do vztahu a intimity. Pokud se ve svém těle necítí dobře, pokud má pocit, že je na něm všechno špatně nebo že sexuální aktivity dělá pouze pro partnera či pro nějaký efekt, nedostane se ani k té sebelásce a postupně ztrácí samu sebe.

Je zajímavé, že muž bere uspokojení svých potřeb jako úplně přirozenou věc. Chápe, že potřebuje uvolnění. Zatímco žena, která je cyklická a také potřebuje pravidelnou regulaci a kontakt se sebou, se někdy svého těla nedotkne celé měsíce. Znám však i ženy, které si vědomě vytvářejí prostor pro sebe. Například si dvakrát do měsíce dopřejí rande samy se sebou a věnují čas svému tělu, potřebám a prožívání.

Jak vnímáš rozdíly mezi ženským a mužským prožíváním intimity?Já věřím, že my ženy jsme vládkyně 5D světa a muži jsou více ve 3D světě. A to je velmi důležité pro porozumění, že ti naše orgasmy jsou úplně jiné. Muži mají orgasmy cílené, aby něco vytvořili, ale to, co prožíváme my ženy, je úplně jiná energie. Máme to jinak nastavené i hormonálně, žena má v sobě něco, co jí umožňuje se uvolnit a „uspokojit“ i bez vnějšího podnětu, kdykoliv chce. Ženský hormonální systém funguje jinak, je citlivější na stres a výkyvy a způsob, jakým žena žije v dnešním světě, není vždy nastavený na jejích přirozené potřeby. Žena potřebuje více odpočinku a spánku, aby se cítila v rovnováze.

Je jasné, že sex nemůže být příjemný, když ještě sama nevíš, co ti je příjemné a neumíš nasměrovat ani partnera.

Jak vypadá proces, když za tebou přijde žena s takovým problémem? Jak s tím pracuješ?

Zaměřuji se zejména na to, abych ženám pomohla lépe porozumět jejich potřebám, vybrat vhodné produkty a citlivě je navést k větší pohodě. V případech závažnějších potíží je odkazuji na odborníky, jako jsou gynekologové nebo sexuologové. Pokud jde o problém s uvolněním a prožíváním intimity, často pracujeme s dechovými a relaxačními technikami, vědomým dýcháním do břicha a hrudníku, aby se lépe propojily se svým tělem.

Zažila jsi, že by potom ta žena dokázala intimitu lépe prožívat?Ano, znám mladou ženu, která měla skvělý vztah s partnerem, ale vůbec si sex neužívala. Chtěla mu ukázat, že ho miluje a vidí, že ji chce, ale během sexu jen tak vzdychala do éteru a vlastně nic necítila. Sex byl pro ni nepříjemný. Řekla mu to, ale zasáhlo ho to a pak se ještě více stáhl.

Dali jsme si další setkání, kde jsme prošli zmíněná cvičení. Řekla jsem jí, že má štěstí, že má partnera, kterému může důvěřovat a který chce věci řešit, a že je důležité, aby s ním komunikovala, že na tom chce pracovat. Zároveň jsme se bavili o tom, že ona vlastně neví, co je jí příjemné, protože to sama nikdy neprozkoumala. Potom je jasné, že sex nemůže být příjemný, když sama nevíš, co je ti příjemné a nemůžeš tak ani nasměrovat partnera. Vysvětlovala jsem jí dýchání do břicha a do hrudi, aby se více napojila na své tělo. Teď už se ptá na výběr pomůcek. A partner ji v tom podporuje, když vidí, jaké výsledky to přináší. (smích)

Vyhledávají tě i muži, kteří by chtěli pomoci svým partnerkám? Pokud ano, co jim radíš?

Ano, ale když se bavím s mužem, tak se téměř vždy dostaneme k tomu, jak by ji mohl navést k větší sebelásce. Například jí koupit olejíček, vytvořit prostor pro to, aby se začala postupně otvírat a více vnímat sebe samu. Nemáme pro ženy žádnou „modrou pilulku“, která by vše vyřešila hned. Neexistuje jedno rychlé řešení, které by zafungovalo ze dne na den.

Dá se sexuální život zlepšit i tehdy, když partner aktivně nespolupracuje?

Já jsi myslím, že ano. Nemohu říct ženě: „pojďme řešit toho vašeho muže“, ani to nechci. Momentálně mám i jeden pár, který se kvůli problémům v této oblasti téměř rozvádí. Dlouhodobě měli sex možná třikrát do roka. On by chtěl víc, ona už nechce. Je tam blok po dětech, velká očekávání, možná i zklamání z partnera.

Já je navádím k tomu, aby začali u sebe. Aby se žena přes péči o sebe znovu začala cítit sexy, aby se nefixovala jen na partnera, ale spíše ho znovu začala vnímat, možná i „sváděla“, bez tlaku a očekávání. Aby dokázala pojmenovat, co od něj opravdu chce, co může dostat a co ne. Když se žena více vrátí k sobě, může se změnit i dynamika ve vztahu.

Jak se u žen projevuje, když mají sexuální potřebu naplněnou?

Já to pozoruju především na větším uvolnění a sebevědomí té ženy. Najednou je spokojenější, spí lépe, všechno je v jejím životě jakoby lepší, protože si naplnila tuhle základní potřebu. Ale například žena, která byla 40 let bez orgasmu a ani nečeká, že ho dosáhne, cítí velkou změnu už jenom tím, že se dokáže vzrušit.

Může mít podle tebe žena spokojený sexuální život i přesto, že nedosahuje orgasmu?

Myslím si, že sexuální život i bez pravidelného orgasmu může být stále kvalitní. Důležitá je i samotná cesta – to, co mu předchází, protože i to může být příjemné a může to zlepšovat vztah, sebevědomí i celkové prožívání. Orgasmus nemusí být vždy jediným cílem, ale spíše něco, čeho lze postupně přirozeně dosáhnout.