Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Na kiwi farmě si mohli vydělat přes 50 tisíc korun měsíčně, většinu peněz ale spolklo cestování.
Katy a Matyáš nechtěli roční zkušenost v zahraničí odkládat na neurčito. Sbalili batohy, odletěli na Nový Zéland a zkusili si život ve vanu, mezi horami a oceánem. Tři měsíce pracovali v sadech, kde se náplň práce i její náročnost hodně lišily. Zažili pohodovější dny na vinohradu i fyzicky náročný sběr kiwi. Pak si vychutnávali cestování a naprostou svobodu.
V rozhovoru mluvíme o tom, co museli zařídit před odletem, jaká víza potřebovali a kolik peněz je dobré mít do začátku. Prozradili, kolik se dá vydělat prací v sadech a jaké je žít rok s věcmi z jednoho batohu.
Jak vznikl nápad odjet zrovna na Nový Zéland? A lišila se nakonec realita od představy, se kterou jste tam jeli?
Katy si vždycky přála vyrazit na Nový Zéland. Po vysoké škole ale dostala dobrou pracovní nabídku, takže si řekla, že cestu ještě o rok odloží a nejdřív nasbírá nějaké pracovní zkušenosti. Pak jsme se poznali a všechno do sebe nějak zapadlo. Já měl taky v plánu vyrazit na delší dobu do světa, jen mi bylo v podstatě jedno kam. Najednou jsme oba měli parťáka na cestu, což nám v rozhodnutí odjet hodně pomohlo.
Nový Zéland pro nás dával smysl hlavně kvůli přírodě. Jsou tam hory, oceán a celkově neskutečná krajina, takže to byla ideální destinace. Představa, že Zéland a tamní příroda budou boží, se úplně naplnila. Jediné, co se od naší představy lišilo, bylo to, kolik si tam člověk reálně dokáže vydělat.
Co všechno jste museli zařídit před odjezdem a jaká víza jste potřebovali?
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jaké náklady měli před cestou na Zéland
Kolik si vydělali v jednotlivých pracích
Jaká práce byla nejvíc na pohodu a která naopak nejnáročnější
Hacky a vychytávky pro cestování dodávkou Novým Zélandem
Zažádali jsme si o working holiday víza, která nás vyšla zhruba na 9500 korun. Přišla nám asi do dvou týdnů, a od chvíle, kdy je člověk dostane, má rok na to, aby na Nový Zéland vycestoval.
Tady se cestování nepočítá jen na kilometry, ale hlavně na výhledy. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Kromě toho jsme si zařídili zdravotní cestovní pojištění. Kačka si odhlásila zdravotní pojištění v Česku, Matyáš si neodhlašoval nic, protože jako OSVČ pracuje online a dál fakturoval českým subjektům. Museli jsme si také zařídit nový pas, který musel platit alespoň 15 měsíců od příletu na Zéland.
Dokládali jsme i to, že máme letenku ze Zélandu pryč. V podmínkách se také uvádí, že by člověk měl mít na účtu alespoň zhruba 55 tisíc korun, ale nám to nikdo nekontroloval. Dopředu jsme si zařídili i koupi auta, abychom měli po příletu všechno vyřešené a mohli si Zéland rovnou užívat. Většina lidí to ale řeší až na místě po příletu.
Kolik peněz je podle vás dobré mít našetřeno do začátku, než člověk začne na Zélandu vydělávat?
Odjet na Nový Zéland se dá podle nás zvládnout i s našetřenými zhruba 50 tisíci korunami na osobu. Hodně ale záleží na tom, jaký komfort člověk očekává. Pokud chce větší pohodu, lepší auto a větší rezervu, je lepší mít našetřeno spíš od 100 tisíc korun výš.
My jsme naši dodávku koupili za 200 tisíc korun, ale obytné auto se dá sehnat už přibližně od 40 tisíc. Záleží hlavně na velikosti, stáří a vybavení. Do rozpočtu je potřeba započítat i letenku, která nás vyšla zhruba na 15 tisíc korun, a peníze na první měsíc na Zélandu, než si člověk najde práci a začne vydělávat.
Někdo to řeší i tak, že první týdny dobrovolničí. Mezitím si zařídí auto, novozélandský účet a práci, takže na začátku nemusí tolik utrácet.
Ostrov, kde se střídají hory, jezera, oceán a nekonečná zeleň. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Pracovali jste hlavně v sadech. Co přesně jste tam dělali a jak vypadal váš běžný pracovní den?
Nejdřív jsme pracovali na Jižním ostrově na vinohradu a potom na Severním ostrově na kiwi sadu. Na vinohradu jsme připravovali révu na sklizeň — zalamovali jsme přebytečné výhonky a listy nebo protrhávali hrozny. Na kiwi sadu šlo čistě o sklizeň ovoce.
Pracovní den na obou místech trval 8,5 hodiny. Měli jsme dvě půlhodinové pauzy, z toho jednu placenou. Rozdíl byl hlavně v tom, že na kiwi jsme někdy začínali později a pracovní doba byla méně pravidelná, protože se odvíjela podle deště. Ovoce totiž musí být při sběru suché.
Matyáš měl zároveň sen, že si na Zélandu zkusí dělat pizzu, protože ho to baví i doma. Na chvíli si proto našel práci v pizza foodtrucku a připravoval pizzu na různých eventech nebo marketech. Je to podle nás dobrý příklad toho, že se na Zélandu dá sehnat i jiná práce než jen v sadech.
Jak fyzicky náročná ta práce byla? A kolik osobního volna jste při ní reálně měli?
Práce na vinohradu byla celkem pohodová. Poslouchali jsme u toho podcasty nebo písničky a měli jsme čistou hlavu. Pravidelně jsme měli volné víkendy a v pátek jsme navíc končili dřív, což bylo super na cestování po okolí.
Práce na kiwi sadech byla úplně o něčem jiném. Ruce máte pořád nad hlavou, za den posbíráte třeba 25 tisíc kiwi a na břiše taháte třicetikilový batoh. Bolela nás záda i ruce a po práci jsme byli vždycky úplně vyřízení.
Byli jsme na sběru na začátku sezony, takže jsme nepracovali tolik dní v kuse. Maximálně tři dny za sebou, a i to nám stačilo. Když se sezona rozjede naplno, maká se klidně i sedm až deset dní v kuse. My jsme skončili zavčas. Ale člověk si na to prý časem zvykne.
Osobní volno bylo u kiwi dost náhodné. O práci jsme se většinou dozvídali den dopředu, někdy dokonce až ráno v ten samý den. Když prší, nepracuje se. Na začátku sezony je proto volna víc, než se celý sběr naplno rozjede.
Kolik se dá takovou prací vydělat? Dá se z toho na Zélandu normálně žít a ještě něco ušetřit?
Na vinohradu jsme měli minimální mzdu, tedy 23,50 novozélandských dolarů na hodinu, což je zhruba 288 korun. K tomu se připočítávalo ještě osm procent holiday pay, tedy náhrada dovolené, kterou bychom si během krátkodobé práce nestihli vybrat. Výplata chodila jednou za dva týdny a po zdanění, které bylo zhruba 17 procent, nám za čtrnáct dní přišlo necelých 20 tisíc korun.
Na kiwi se dá vydělat víc. Tam jsme měli 29 novozélandských dolarů na hodinu, tedy asi 356 korun, plus osm procent holiday pay. Výplaty chodily každý týden. Jak jsme říkali, bohužel jsme neodpracovali celý týden, ale v sezoně se týdenní výplata může pohybovat až kolem třinácti tisíc korun, tedy zhruba 52 tisíc za měsíc.
Žít se z toho dá, ale pokud člověk zároveň cestuje a utrácí za zážitky, většinou to vyjde spíš „šul nul“. My jsme nakonec všechny vydělané peníze dali zpátky do života na Zélandu.
Maty a jeho zélandský happy place: oceán a prkno. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Přesouvali jste se za prací podle sezóny, nebo jste měli na Zélandu delší pracovní pauzy i na cestování?
Našli jsme si jednu práci na Jižním ostrově a jednu na Severním. Nestřídali jsme tedy několik sadů, byli jsme jen na dvou místech — nejdřív na vinohradu v Cromwellu a potom na kiwi sadu. Na každém jsme zůstali zhruba měsíc a půl.
Fungovalo to tak, že jsme vždycky nějakou dobu pracovali a potom cestovali po zbytku ostrova. Celkem jsme pracovali asi tři měsíce. Bylo to hodně o kompromisech. Já bych klidně pracovala víc, Maty chtěl zase víc cestovat, surfovat a užívat si oceán. Třeba v Cromwellu jsme byli daleko od vody, takže ho to pak už hodně táhlo zpátky k oceánu.
Celý rok nám ale nepokryly jen peníze vydělané za ty tři měsíce v sadech. Spravovala jsem sociální sítě kamarádova surfhousu v Maroku a Matyáš velkou část pobytu na Zélandu dál pracoval online.
Když máš domov ve vanu, může výhled z okna vypadat každý den úplně jinak. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Jak jste řešili spaní? Spali jste celou dobu ve svém vanu, nebo jste občas využili i kempy či jiné ubytování?
Spaní v dodávce jsme si úplně zamilovali. Zjistili jsme, že k životu vlastně nepotřebujeme tolik věcí. Dodávka byla útulná a fakt dobře se nám v ní spalo. Občas nás jen štvali komáři a mušky.
Největším diskomfortem byl určitě záchod a sprcha. Ne vždycky byl na free kempu záchod, a když člověk musí, tak prostě musí. Sprchovali jsme se často v jezerech, nebo vůbec. Později jsme začali chodit do bazénů, což nám přijde jako mega hack. Na Zélandu jsou levné a skoro všude je i vířivka.
Náročné bylo také období, kdy několik dní v kuse pršelo. Vařili jsme uvnitř, nikam se nám moc nechtělo a mokré věci neměly pořádně kde schnout. Další diskomfort bylo neustálé přesouvání. Na většině free kempů se totiž může spát jen tři noci během jednoho měsíce, takže člověk nemůže zůstat na jednom místě moc dlouho.
Jak náročné pro vás jako pár bylo fungovat pořád spolu v tak malém prostoru? Měli jste během cesty nějaké tiché pravidlo, které vám pomáhalo zvládat vypjatější situace?
Fungovat v malém prostoru jsme se naučili celkem rychle. Nákupy, vaření, organizace věcí, neustálé umývání nádobí i uklízení se staly naší každodenní rutinou. Zjistili jsme, že nám malý prostor vlastně vyhovuje, a po návratu do Česka jsme si dokonce říkali, že bychom jednou chtěli bydlet v tiny housu.
Rok ve vanu, všechno důležité sbalené s sebou. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Vypjaté situace ale samozřejmě přicházely. Není se čemu divit, když jsme spolu byli 24/7 a nebylo moc kam utéct. Bylo to hlavně o neustálých kompromisech.
Měli jsme třeba pravidlo, že nejdeme spát naštvaní. A v momentě hádky jsme se snažili připomenout si, za co jsme vděční — že jsme zdraví, máme co jíst a vlastně často řešíme jen malichernosti.
Co o vás dvou prozradil život ve vanu, co byste doma v Česku možná nikdy nezjistili?
Katy by dřív nikdy neřekla, že dokáže vyžít jen s věcmi z jednoho batohu a že k životu nepotřebuje tolik outfitů. Zakázal jsem jí letět s kufrem a zpětně si myslím, že jsem udělal dobře.
Celkově nás tenhle způsob života naučil, že ať přijde jakákoliv situace, vždycky si s ní nějak poradíme.
Přišel někdy moment, kdy jste zatoužili být zpátky doma? A co jste si naopak na Zélandu užívali nejvíc?
Nejvíc jsem toužila po návratu domů během náročnějších dnů, abych se mohla stavit za rodinou nebo zašla na kafe s kamarádkami. Hodně silné to bylo hlavně o Vánocích a při různých důležitých momentech, u kterých jsem nemohla být.
Krajina, kvůli které chápeš, proč se na Zéland létá přes půl světa. Zdroj: Se svolením Kateřiny Šimsové a Matyáše Dobeše
Na druhou stranu mi Zéland dal tolik zážitků, že stesk většinou rychle vystřídala radost z toho, kde zrovna jsem. Nejvíc jsem si tam užívala přírodu a otevřenost lidí. To, že se na tebe každý usmívá a opravdu ho zajímá, jak se máš. A pak i každodenní maličkosti. Třeba že na poště nečekáš hodinu a spousta věcí funguje mnohem jednodušeji.
Co byste poradili lidem, kteří chtějí vyrazit na Nový Zéland za prací, cestováním a podobným stylem života?
Ať se ničeho nebojí, jdou do toho a nečekají na „někdy“. Je to naprosto boží zkušenost. Práci si podle nás člověk najde poměrně rychle a místa, jaká jsou na Novém Zélandu, jen tak někde jinde na světě neuvidí.
