KOMENTÁŘ. Při příležitosti Dne otců, který připadá na neděli 21. června, jsme se rozhodli prozkoumat, jestli mají ženy a muži výrazně jiné zkušenosti s rodičovstvím. A světe, div se, ano.
Vojta si šel jen tak sednout do Stromovky se svým sedmiměsíčním synem. Stačila chvíle a začali za ním chodit kolemjdoucí. Hromadně se dojímali, začínali small talk, skládali poklony. Nakonec za ním přišla turistka, jestli si je může vyfotit. Pochválila, že má malý krásné oči, a když otec podotkl, že jsou po matce, nasadila soustrastný výraz. Jediný pohled na muže s dítětem bez doprovodu ženy jí napověděl, že matka musí být mrtvá.
Je to možná drobnost, ale když se takových drobností nasčítá několik, poskládají ucelený obrázek. A ten říká, že společnost se ještě v roce 2026 na rodičovství dívá diametrálně jinak podle toho, zda ho vykonává žena, nebo muž.
Proč si tolik lidí stále myslí, že otec, který se aktivně stará o vlastní dítě, je nějaká chyba v matrixu?
A děláš ty taky něco?
Abychom těmto odlišným společenským nárokům porozuměli, udělali jsme si malou anketu. Bohužel z většiny zážitků vyplývá, že dvojí metr na otce a matky je silně zakořeněný nejen v rodinách nebo veřejnosti, ale zejména v institucích, které mají ze své podstaty rodiče podporovat.
Toto jsem vždycky nechápala – ve školce tatínek přišel pozdě, nevzal správný oblečení, nepřinesl šnečí ulitu, krabici od bot nebo nějaké podobné zadání... a při vyzvedávání jsem to schytala já. Jako bych za něj měla stejnou zodpovědnost jako za ty děti...
Tíživé nebo rovnou zraňující zkušenosti nejčastěji zmiňují, že matky jejich okolí neustále soudí, kritizuje, bombarduje nevyžádanými radami či pasivně agresivními poznámkami a v horších případech od nich otevřeně žádá, aby kromě svých dětí poskytovaly mateřskou péči rovnou i otci dětí. Zřídkakdy je pak za cokoliv ocení.
Otcové často zažívají uznání za sebemenší participaci na péči, kterého se ženám dostává výjimečně. Jakmile mají dítě na starost bez doprovodu matky, provázejí je pohledy, poznámky, úsměvy a zdvižená obočí. Není to vždy příjemné. Lidé kolem také někdy automaticky předpokládají, že jsou muži jako otcové nekompetentní a jednoduše nevědí, co dělají. Neznámé dámy trousí rozsudky, zda je jejich dítě správně oblečené. Učitelky, lékárnice a doktorky jim nepředávají informace, ale čekají s nimi na matku – jakožto jediného svéprávného dospělého v rodině.
Neděje se to všem a všude. Ale děje se to dost často na to, abychom si položili otázku, jestli je to v pohodě. Mimochodem, nečelíme náhodou bezprecedentnímu poklesu porodnosti? Můžeme samozřejmě čekat, až něco vyřeší knížecí rady Ivany Tykač, ale pro ty, kdo upřednostňují realistický přístup před totálními bláboly, je tady výzva. Nemůžeme s tím nekonečným tlakem na matky už konečně něco udělat?
Fun fact: dítě spolu mají žena a muž
Nemám děti a ani si nejsem jistá, jestli je někdy budu chtít. A když čtu zkušenosti ostatních žen s mateřstvím, chuť rodit to ve mně kupodivu nijak neprobouzí.
Mateřství, zdá se, neznamená jenom kariérní překážku, neskutečnou fyzickou zátěž těhotenství nebo nutnost zvládnout potenciálně život ohrožující porod (který může provázet traumatizující a brutální zacházení zdravotníků a zdravotnic). Přidávají se k tomu faktory jako finanční závislost, nepřetržitá a mentálně vysilující práce, únava, izolace. A bohužel taky neúprosný společenský tlak, kdy na vás za jakýkoliv „nesprávný krok“ může verbálně zaútočit v podstatě kdokoliv. Není to lákavá vyhlídka.
„Jdu na mateřskou.“ „Aha a to budeš jako kojit, jo?“
Proč je tohle prosím normální? Zvlášť v době, kdy „ženy nerodí.“ Přeloženo do jazyka pro všechny, co nežijí pod hromadou kamení: v době, kdy mladí lidé – MUŽI a ženy – nezakládají rodiny, jelikož jim to nestabilita pracovního trhu, nepředvídatelně rostoucí životní náklady, nedostupné bydlení a obavy z dopadů klimatické změny i nestabilní geopolitiky nedovolují.
Jakkoliv si to totiž mainstreamová média nepřipouštějí, i v roce 2026 spolu nejčastěji mají dítě žena a muž. Ne samy ženy (zákon o specifických zdravotních službách nedovoluje single ženě ani lesbickému páru legálně podstoupit umělé oplodnění, zákrok vždy vyžaduje souhlas páru v podobě muže a ženy). Feminismu navzdory si ženy stále ještě neosvojily schopnost sebeoplození. Obviňování z demografické krize přesto doslova prší každý den výhradně na ženy. Ale pořád je snesitelnější než výhled na toxicitu, kterou v Česku odměňujeme matky.
