Po prvních hodinách strávených v GTA VI se zdá, že Rockstar udělal hodně změn.
První recenze GTA VI se začaly objevovat už v průběhu středy a jednoznačně potvrdily, že všeobjímající hype byl na místě. Až na vzácné výjimky zatím hra sklízí nejvyšší známky a s velkou pravděpodobností se stane nejlépe hodnocenou hrou historie. Bude se ale tenhle status shodovat s tím, co si myslí samotní hráči, kteří se mohli do hraní pustit až o středeční půlnoci? Začali jsme to spolu s nimi postupně zjišťovat a přinášíme ti možná trochu překvapivé dojmy ze samotného úvodu. Pokud už totiž můžeme něco po nějakých sedmi hodinách strávených v GTA VI s jistotou prohlásit, pak je to fakt, že v tomhle dílu sérii GTA zatím téměř nepoznáváme.
Tak trochu jiné GTA
Jak už zřejmě víš z informací, které byly dostupné ještě před vydáním, GTA VI je příběhem Jasona a Lucii. Ačkoliv ti nechceme nic spoilovat, musí zaznít, že on je bývalý voják a ona okolnostmi do kouta zahnaná temperamentní žena, která nasekala několik chyb a skončila ve vězení. Na rozdíl od předchozích dílů, kdy se úvodní seznámení s hrdiny či hrdinou odehrálo doslova během několika minut, jde GTA VI na všechno nečekaně pomalu a na poměry série až šokujícím způsobem realisticky. To tě může zaskočit, pokud očekáváš instantní skok do zběsilé akce v ulicích Vice City. Na druhou stranu se ale nemusíš ničeho bát, protože právě díky tomu je šesté GTA hned od prvních minut tak zajímavé.
Jednoduše řečeno, úvod připomíná spíše semknutou lineární příběhovku, nežli etalon městských akcí v otevřeném světě. Platí to samozřejmě jenom za předpokladu, že se nebudeš úmyslně vyhýbat příběhovým misím a necháš se hrou alespoň chvíli vést za ruku. Díky tomu ale velmi rychle odhalíš jednu z největších změn oproti předchozím dílům, která minimálně v našem případě pootočila celkový pohled na dění ve hře i způsob vlastního hraní. Tou změnou jsou viditelné následky vlastních činů, které se sice projevují různě, ale vedou vždy ke stejnému závěru – GTA VI tě přirozeným způsobem přinutí hrát obezřetněji a vnímat Jasona nebo Luciu jako obyčejné obyvatele města s vlastními problémy a limity.
Hlavně se nikam nehnat
Třeba když Jason několik herních dní čeká na to, než se Lucia dostane z vězení, může se pustit do oprav domu a shánění dárků. Všechny činnosti jsou navíc vyvedeny interaktivně, takže si doopravdy vyzkoušíš třeba malování zdí válečkem nebo šroubování vrutů do sádrokartonu. Také jednotlivé obchůzky, kam spadá nakupování ovoce, shánění květin, ale stejně tak i vymáhání peněz od dlužníků Jasonova bosse, většinou přijdou s nějakým twistem a mohou se trochu zamotat.
Jejich společným jmenovatelem je pomalé tempo a dostatek prostoru v klidu vyzkoušet veškeré interakce nebo využít všechny možnosti rozhovorů. GTA VI tomu jde naproti i prodlouženou skutečnou délkou dnů, resp. nocí, takž se nemusíš za ničím hnát a činnosti odbývat. Když se navíc dostane Lucia konečně na scénu, stačí jen málo k tomu, aby se vzájemný vztah obou hrdinů začal měnit. Přeženeš to s pitím na baru? Tak čekej, že se to Lucii nebude líbit a hra tě na to upozorní.
Pokud ale na druhou stranu stihneš ke květinám a plné ledničce sehnat ještě náhrdelník, láska mezi Jasonem a Luciou bude plát jasným pramenem, až za sebe člověk přestává ručit. Pak už je jen na tobě, jakým směrem se chceš vydat, vždy ale bude platit, že tě hra neustále sleduje, vyhodnocuje tvůj zločinecký status a dává ti sežrat jakýkoliv přehmat. Ostatně, i ten provoz aut je v GTA VI velmi nákladnou záležitostí, pokud si nebudeš dávat pozor. Otřít se o svodidla, to jde ještě přežít, ale při větších haváriích hrozí poškození některých vnitřních součástí, až možná nezbyde nic jiného, než zavolat odtahovku. Vše pěkně pomalu, rozvážně a beze spěchu.
Problém jménem 30 fps
Zatímco herní náplň posouvá celkový dojem do nečekané, ale téměř po všech stránkách fascinující roviny, je tu jedna věc, kterou tak pozitivně vnímat nebudeš. Jde o omezení na 30 fps, pro které se vývojáři rozhodli kvůli nedostatečném výkonu současných konzolí. Problémem je ale to, že na základním modelu PlayStationu se pocitově nedaří tuto hodnotu držet vždycky a frekvence snímků klesá třeba jen když se kolem tebe zahustí provoz. Bohužel to ale občas vstupuje do vlastní hratelnosti, když se kvůli sekání nedaří například projet efektivně zatáčkou nebo dobře zamířit.
Odměnou za občasné nepohodlí je ale bezprecedentní míra detailů spolu s množstvím lidí, aut, ale i zajímavých situací kolem tebe. Pokud by ses teď podíval*a na videa z GTA V, pochopíš, co tím myslíme. Tam, kde před třinácti lety nebyli v ulicích téměř žádní lidé, jich je v GTA VI možná až nepříjemně mnoho. Všichni odněkud někam jdou, něco řeší, hádají se, pomáhají si, jsou na sebe sprostí a v kombinaci s interaktivním režimem rozhovorů a oslovování kolemjdoucích, se kterým přišel Rockstar už u Red Dead Redemption II, toho všeho můžeš být součástí. Stačí jen dvě tři slova a kolem Jasona už je živo. Někdo mu může za hloupé řeči jen vlepit facku. Někdo další ale může vytáhnout zbraň a začít střílet.
Pružnost v chování, neopakující se vzorce a samotné situace na ulici, jsou pak potvrzením, že má Rockstar mezi vývojáři výsostné postavení a maniakálním způsobem jde po detailech.
Kam se tohle bude posouvat v dalších hodinách, a zda se hra otevře natolik, aby dávkování příběhu v misích ustoupilo vlastní akci, teprve uvidíme. Už teď je ale zřejmé, že toho má GTA VI opravdu hodně co nabídnout, zvlášť když jsme se v necelých deseti odehraných hodinách stále pohybovali na ploše přibližně jen jednoho dvou kilometrů čtverečních. Ani zdaleka jsme navíc neobjevili všechno, a to se už příběh posouvá dál a vše se začíná přiostřovat.
Teď už ale vzhůru za další porcí!