René pracuje v Německu jako elektrikář: „Vydělávám tady čtyřnásobek toho, co doma“

V Německu jsi jen dva roky, ale je ti 26, co jsi dělal předtím?

Po střední jsem klasicky makal na stavbách, věděl jsem, že chci jít do zahraničí, ale nejdřív jsem se chtěl naučit řemeslo a získat dovednosti, které bych tam mohl prezentovat.

Máš v Německu stabilní místo, nebo se přesouváš?

Podle práce se vždycky přesouváme. Dělám pro velkou firmu, ve které nás je přes 200, a koordinátorka nám vždy řekne, kam máme jet. Teď cestuju tak, že v Košicích naložím auto na vlak a jedu do Prahy. Brzy ráno vyjedu z Prahy a pak už je to už jen nějakých pět šest hodin na ubytko, takže super.

Jak často jezdíš domů?

Záleží, nejčastěji jsem asi měsíc v Německu, pak dva týdny doma. Ale rodina je priorita, takže pokud jsou nějaké oslavy, vždy jedu domů. Dokud nemám vlastní rodinu, chci tam jezdit co nejvíc a vydělat za krátký čas co nejvíc peněz, což je asi cíl každého, kdo pracuje v zahraničí.

Je pravda, že Německo už pro řemeslníky nemusí být tak výhodné?

S kolegy se bavíme, nakolik to nějak pociťujeme. Může to být tím, že slovenští zaměstnavatelé tam drží platy nízko, protože náklady a věci okolo pořád zdražují, takže chtějí dělníkovi dávat co možná nejmíň peněž, aby něco zaměstnavatelům zbylo. Ale když si to přepočítáš, vždycky vyděláš víc než na Slovensku.

Takže se to podle tebe stále vyplatí?

Určitě ano, pokud mluvím za sebe a za lidi, které znám. Stále je to tak troj až čtyřnásobek toho, co bych vydělal na Slovensku. Pokud máš navíc náklady jako ubytování, stravné nebo cestovné proplacené, pak není o čem.

Jaká je momentálně pracovní kultura na stavbách v Německu?

Na začátku každého projektu si musíš oťukat mistra, tedy vedoucího toho projektu. Být laxní a brát to na lehkou váhu se nevyplácí, protože je to rychle vidět. Pokud vedoucí, který je Němec, vidí, že jsi flákač, do dvou týdnů tě pošlou domů a je jim jedno, že jsi zaplatil tisíce za cestu a další věci.

Jak se vedoucí na stavbách chovají k Slovákům a Čechům?

Záleží na typu člověka. Jsou takoví, kteří když vidí, že makáš, klidně tě pozvou o víkendu na oběd, na grilovačku, v létě ti koupí vodu, a váží si, že jsi tam. Vidí dobře odvedenou práci. Jsou ale i takoví, kteří stále berou Slováky jako méněcenné.

Zažil jsi něco podobného?

Ano, jednou jsme paradoxně pracovali hned vedle dvou Němců. Pak šel německý vedoucí na kontrolu a viděl je hrát na mobilech, taky oba dva dělali práci, která je easy i pro jednoho. Nic jim neřekl, ještě se jich ptal, jestli je všechno v pořádku.

Když jsem měl s kolegou, který kouří, krátkou pauzu a viděl nás mistr, začal ťukat na hodinky a říkat nám, že už dvě minuty práce stojí a kolik jsme toho mohli za tu dobu stihnout. Není to příjemné. Obecně ale platí, že německý mistr je za Slováky rád, protože oproti domácím uděláme často práci třikrát rychleji a ještě často za mnohem menší plat. Nechci však všechny házet do jednoho pytle, chápeš.

Co musí Čech nebo Slovák splnit, aby mohl v Německu dělat elektrikáře?

Elektrikářské minimum, vyhlášku, žádost na A1, což je v podstatě oprávnění pro práci v Německu, případně ještě osvobození od daní. Pokud jde více lidí pohromadě, jeden by měl mít auto a zároveň by měl minimálně jeden umět lépe německy. Alespoň tu stavební a elektrikářskou němčinu.

Jak jsi na tom s jazykem?

Dorozumím se, v práci úplně v pohodě. Mohl bych zůstat v práci i sám, dal jsem si to za povinnost, abych se tam uměl pohybovat a normálně fungovat. Víš, pokud se tam jen tak motáš bez jazyka a všechno za tebe musí řešit kolega, který umí německy, tak k tobě budou podle toho i přistupovat. Ale pokud vidí, že máš zájem, rozumíš jim a umíš se zapojit, je to jen dobře.

Co tě nejvíce překvapilo v Německu, když jsi tam poprvé přišel?

Multikultura. Opravdu, neměl jsem s tím moc zkušeností a když jsem přijel, byl to takový pocit, že se člověk občas obává, aby se mu něco nestalo. Aby se někdo neodpálil nebo něco podobného, takové ty věci, o kterých čteš. Němci mi říkali, že ta situace není příliš dobrá, protože přijali velmi mnoho lidí z jiných kultur a teď nevědí, co s nimi. Ale byly to všechno jen obavy, které se mi absolutně nepotvrdily. Právě naopak.

Máš s tím nějakou osobní zkušenost?

Když jsem měl jednou otravu jídlem, kolega mě vzal do nemocnice, kde byl ošetřující lékař Arab. Byl tak neuvěřitelně milý a ochotný, což jsem nikdy v životě u lékaře nezažil. Upřímně se zajímal se o můj stav, o mě. To, jak se choval, bylo neuvěřitelné, klobouk dolů. Platí, že všude je to o lidech bez ohledu na to, odkud jsou.

A co na stavbě, měl jsi tam nějakou zkušenost s kolegy z jiných zemí?

Jednou jsem na vlastní oči viděl dost vážnou bitku mezi Arabem a Polákem, nevím, o co šlo, ale každý hned nechal práce, sešlo se tam možná 60 Poláků. Naštěstí k ničemu vážnému nedošlo. Specifičtí jsou i Němci, se kterými jsem měl zkušenost. Když je napsáno, že se pracuje do 16:00, na vteřinu přesně ve čtyři hodiny položí všechno, co mají v rukou a jdou domů, pro ně padla, neudělají nic navíc.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Nejčastěji pracuji desítky, od 7:00 do 18:00 s pauzou na oběd a kratšími přestávkami. Delší dobu se nepracuje, velmi vzácně chtějí, abys pracoval 11,5 hodiny, ale to moc nechci. Pracujeme šest dní v týdnu a jeden den je volno. Neděle je tedy na to, že si uvaříš, vypereš, odpočineš. A svátky jsou tu velmi přísné, to vůbec nepracujeme.

Slyšel jsem však o lidech, kteří během svátků pracují tajně. Děje se to?

Ale jasně, i já jsem tak párkrát pracoval, ale bez vrtačky a vysavače (smích). Ale to jen velmi zřídka a člověk, který nechá dělníky pracovat během svátku, musí mít velkou odvahu, protože pokud by na to přišli, dostal by brutální pokutu, ze které by se každý zaměstnavatel těžko vzpamatovával. Prostě platí pravidlo, že každý dostane, co potřebuje. Například, kdyby na Slovensku byly dostatečně vysoké důchody, důchodci by si zaplatili i ten lístek na vlak. Takže i tady, pokud platí včas a dobře, děláš svou práci poctivě a jsi spokojený.

Jak je to aktuálně s platem elektrikářů v Německu?

Řekl bych, že tak od 18 do 27 eur (440 až 660 korun) na hodinu čistého. Záleží na tom, kolik máš zkušenosti, jak dlouho jsi ve firmě, co umíš dělat a podobně. V mém případě je ta sazba mezi 21 až 25 eury na hodinu čistého (přibližně 515 až 610 korun). Zručnost prodává.

Nelákalo tě jít z Německa například do Švýcarska?

Já nejsem kariérista. Švýcarsko je super, lepší plat, ale vyšší náklady na život, takže se to vyváží. Chci se naučit plynule a dobře německy, abych mohl být šéfem party.

Jak tam trávíš volný čas?

Odpočívám a vzdělávám se, jak kdy. Někdy máme grilovačku, kde nechybí ani nějaká ta „živá voda“, haha. Když začínáme grilovat a je hodně dýmu, sousedi okolo zavírají okna, jakmile jako bývalý folklorista začnu zpívat a přidají se i ostatní, tak sousedi začnou okna zase otvírat (smích).

Zmiňoval jsi, že jsi aktivní a nadšený myslivec, můžeš toto hobby provozovat i v Německu?

To bohužel ne, v každé zemi platí přísná pravidla pro vykonávání podobných činností. Jdu se projít do přírody, to určitě, protože mi to chybí. I proto jsem začal kromě přípravy na získání loveckého oprávnění věnovat projektu s názvem Myslivecké srdce, což je vlastně sbírka peněz pro rodiny, které se ocitly ve těžké životní situaci. Každý rok chci vyhodnotit projekt v jiném kraji a obdarovat rodinu, které to pomůže. Chtěl jsem, aby za mnou něco bylo vidět a nežít monotónně.