V Kataru začíná mistrovství světa ve fotbale. Při výstavbě areálu zemřely tisíce imigrantů, fanoušci vyzývají k bojkotu

Zpočátku upozorňují na rizika Kafala systému (arabský systém sponzorství), což je systém, v němž na Blízkém východě imigranti tou dobou pracují a ve kterém je velmi snadné dělníky vykořisťovat. V rámci Kafala systému musí imigranty, kteří chtějí na Blízkém východě pracovat, sponzorovat buď místní občan, nebo místní společnost. Systém zároveň opravňuje tyto sponzory rozhodovat o tom, zda a kdy se může dělník vrátit domů, ti k vycestování ze země totiž potřebují povolení svého sponzora. 

Platnost pracovního víza a pobytu zahraničních pracovníků tak mají v rukou jejich sponzoři, pro které pracují. Neziskové organizace dlouhodobě upozorňují na to, že je tento systém podhoubím pro moderní otroctví a vykořisťování lidí, jelikož pracovníci mají jen velice omezené možnosti, na koho se mohou odvolat, a jsou závislí pouze na vůli či nevůli svého zaměstnavatele. Ten má v rukou veškerou moc a může si tak určovat v podstatě jakékoliv podmínky. Navíc zaměstnavatelé, kteří zjistí, že na ně zaměstnanci podali stížnost, mohou pracovníky nahlásit jako „uprchlé“ nebo jinak ohrozit jejich legální pobyt. Tím se pracovník okamžitě vystavuje riziku zadržení a deportace.

Mnoha imigrantům tak tou dobou zbývají jen dvě možnosti: snášet nespravedlivé pracovní podmínky, nebo utéct. Ti, kteří uprchnou, jsou považováni za nelegální migranty. Nemají nárok na žádnou náhradu mzdy a mohou být pokutováni, zadrženi na dobu neurčitou a deportováni. Migranti, kteří si nemohou dovolit zaplatit letenku domů, stejně jako migranti, které jejich sponzoři opustí, mohou v zemi uvíznout na dlouhá léta.

Systém Kafala také ztěžuje migrantům změnu zaměstnavatele bez souhlasu jejich stávajícího zaměstnavatele/sponzora. V důsledku toho migrující pracovníci často nemají jinou možnost než snášet špatné pracovní podmínky, nedostatečné odměňování, nadměrné pracovní doby nebo jiné nebezpečné a zneužívající podmínky. V září 2013 přichází zprávy, které skutečně potvrzují, že v rámci Kafala systému dochází na výstavbě komplexu pro FIFA World Cup k vykořisťování tisíců imigrantů.

The Guardian: V Kataru umírá kvůli World Cupu jeden dělník denně

Britský deník The Guardian v roce 2013 zveřejňuje vyšetřování, podle něhož tisíce nepálských dělníků v Kataru čelí zneužívání, a podmínky označuje za „novodobé otroctví“. V létě 2013 podle Guardianu umírá průměrně jeden dělník stavějící zázemí pro World Cup denně. Vyšetřování deníku také zjistilo, že muži podílející se na výstavbě spí na některých místech po dvanácti na pokoji a často kvůli nedůstojným podmínkám ve špinavých ubytovnách onemocní. Někteří z nich tvrdí, že byli nuceni pracovat bez mzdy a žebrat o jídlo.

V listopadu 2013 potom lidskoprávní organizace Amnesty International vydává report, ve kterém potvrzuje zjištění Guardianu a podrobně odkrývá, jakým způsobem systém napomáhá k novodobému otroctví na World Cupu a jak podmínky, ve kterých jsou dělníci vykořisťováni, vypadají. 

O několik měsíců později se do záležitosti ohledně podmínek dělníků, kteří v Kataru každý den umírají, vkládá také Mezinárodní odborová konfederace. Ve svém reportu v roce 2014 přichází s neuvěřitelným číslem 1200 mrtvých. Všichni jsou to dělníci z Nepálu a Indie, kteří v zemi od doby, kdy Katar získal pořadatelství mistrovství světa ve fotbale, tedy v roce 2010, zemřeli. 

Report pracoval především s daty indické a nepálské ambasády. Nepálské velvyslanectví v Kataru v roce 2014 uvedlo, že od roku 2010 zemřelo při práci na projektech mistrovství světa 400 nepálských dělníků. Indické velvyslanectví zase uvedlo, že od roku 2012, tedy jen za dva roky, zemřelo v Kataru 500 indických dělníků. 

„Ať už je příčina úmrtí označena jako pracovní úraz, infarkt (způsobený životem ohrožujícími účinky tepelného stresu), nebo onemocnění z nuzných životních podmínek, základní příčina je stejná –⁠ pracovní podmínky,“ uvedla konfederace v reportu.

Katarští organizátoři však vinu odmítají. „Tvrzení Mezinárodní odborové konfederace, že naše standardy nemají žádný důvěryhodný mechanismus, kterým bychom jej prosazovali, je nesprávné a zavádějící. Víme, že máme problémy, a i přesto, že proces změny není něco, čeho lze dosáhnout přes noc, máme vůli a odhodlání jej dotáhnout do konce,“ uvedl v reakci na report Katarský organizační výbor Světového poháru.

V návaznosti na přetrvávající kritiku zákonů a Kafala systému ze strany skupin na ochranu práv Katar v roce 2015 zavedl elektronické vyplácení mezd a vytvořil odvolací proces pro pracovníky, kterým zaměstnavatelé neschválí jejich odchod ze země. Amnesty však o rok později uvádí, že tato opatření nestačí a že dělníci jsou stále vykořisťováni a stále umírají.

V roce 2017 je potom uzavřena nová dohoda mezi katarskými úřady a Mezinárodní organizací práce (MOP), jejímž cílem je rozsáhlá reforma podmínek migrujících pracovníků, včetně reformy Kafala systému. 

V roce 2019 však Amnesty International přichází s reportem, ve kterém odhaluje, že stovky migrujících dělníku, navzdory slibům Kataru o zlepšení práv pracovníků, stále marně čekají na nevyplacené mzdy a odškodnění. Uvádí, že od března 2018 se stovky dělníků vzdaly naděje na spravedlnost a vrátily se domů bez peněz.

Měsíc potom, co vyšel report na světlo, Katar oznamuje, že v rámci rozsáhlých reforem pracovního trhu Kafala systém, který váže migrující pracovníky k jejich zaměstnavateli a vyžaduje, aby měli povolení své firmy k opuštění země, zruší. Od ledna potom Katar oznamuje, že většina migrujících pracovníků, kteří dříve nemohli opustit zemi bez povolení zaměstnavatele, již nebudou výjezdní povolení potřebovat.

V srpnu konečně vláda ruší celý Kafala systém a umožňuje migrujícím pracovníkům volně měnit zaměstnavatele. Země také oznámila, že zavede minimální měsíční mzdu pro všechny pracovníky ve výši 1 000 rijálů (6 275 Kč). I přesto, že se spoustě dělníků daří změnit zaměstnavatele, se stále objevují zprávy o tom, že se to některým nedaří a místo změny práce končí ve vězeních či jsou deportováni. 

V květnu letošního roku organizace Human Rights Watch a Amnesty International spolu s dalšími osmi lidskoprávními organizacemi vyzývají FIFU a Katar, aby odškodnily rodiny dělníků, kteří zemřeli při přípravě mistrovství světa. Odhady mrtvých dělníků se touto dobou po 12 letech od výstavby pohybují mezi 6 500 až 15 000 mrtvými.

Guardian stanovil celkový počet mrtvých dělníků na 6 500 osob. Využil k tomu data a oficiální statistiky vlád Bangladéše, Indie, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky, jejichž občané tvoří významnou část migrujících dělníků v Kataru. 

FIFA a katarští organizátoři: Na staveništi zemřeli pouze tři lidé

Katarští organizátoři i samotná FIFA však přiznávají pouze tři dělníky, kteří během výstavby stadionů zemřeli, a 34 těch, které zařadili mezi úmrtí, jež nesouvisí přímo s prací. Například do nich spadají dělníci, již měli autonehodu cestou z práce.

Oficiální přiznání úmrtí však nezohledňuje úmrtí, k nimž mohlo dojít na jiných staveništích, která by bez mistrovství světa pravděpodobně neexistovala, jako jsou hotely, metro a další infrastruktura. Stejně tak nezohledňuje tisíce zdokumentovaných případů úmrtí migrujících pracovníků v jejich ubytovacích zařízeních mimo pracovní směnu, pro které nebylo podáno žádné adekvátní vysvětlení.

Migrující pracovníci v Kataru, ať už jsou jakéhokoli původu, nebo vykonávají jakoukoli práci, jsou většinou zdraví lidé, kteří musí pro získání katarského víza projít celou řadou lékařských prohlídek, při nichž se vylučují potenciální žadatelé s infekčními chorobami, jako je AIDS/HIV, hepatitida B a C, syfilis nebo tuberkulóza.

Počty organizátorů ani počty mrtvých dělníků, které vedou jejich ambasády, navíc nezahrnují ty pracovníky, kteří zemřeli po návratu do svých zemí. Například v Nepálu v posledních deseti letech úřady zaznamenaly výrazný nárůst počtu smrtelných případů selhání ledvin u mužů ve věku 20 až 50 let –⁠ mnozí z nich se vrátili právě z práce na Blízkém východě.

Fanoušci i bývalí hráči World Cup bojkotují

V souvislosti s přípravou na Katar 2022 a zprávami o podmínkách dělníků se objevily hlasy fanoušků, kteří se rozhodli turnaj bojkotovat. V loňském roce vedla kampaň norských občanů k tomu, že několik největších klubů v zemi otevřeně vyzvalo k neúčasti. V Německu zase fanoušci napříč Bundesligou vyvěsili transparenty a plakáty přímo podporující bojkot německého mužstva.

Řada místních úřadů po celé Francii, včetně Paříže, Marseille a Štrasburku, odmítla vysílat turnaj na veřejných místech nebo zřídit fanouškovské zóny. Dokonce i někteří současní a bývalí hráči uvedli, že se nebudou dívat, včetně Erica Cantony a Lotte Wubben-Moy, vítězky Eura 2022 s Anglií.