Spíš než o film jde ale o klipovou přednášku čmeláka a mudrců, dávajících svůj povznesený komentář k přízemním všedním situacím. Eva nabourá do Maxe, ten na ni začne řvát a čmelák poznamená, že to jde i jinak a že s laskavostí nejdál dojdeš.
V jiné scéně chce Budař koupit Seidlové auto, aby se vykoupil z nevěry, načež čmelák reaguje, parafrázujeme: „Prachy, prachy, prachy. Myslíš si, že se z toho vykoupíš?“ A mudrc ho doplní: „Kdybychom vám slíbili 1000 dolarů denně, ale museli byste žít ve vězení, vzali byste tuto nabídku?“
Můžeme si to představit trochu jako prezentaci, ve které se popíše konkrétní situace a slide vystřídá citát, jejž tvoje vzdálená prateta sdílí na facebooku. Do této chvíle je to bizarně zábavné a milovníky sestřihů z Ezo TV rozhodně nadchnou dementní dialogy, které se Budař snaží táhnout přirozeným hereckým projevem.
Pobaví tě taky fakt, že v realitě Tajemství a smyslu života do sebe skoro v jednom kuse někdo bourá, lidé každý den skáčou pod tramvaj, vrcholné manažerky se ožírají a obdarovávají lidi na ulici cenou „bezdomovce roku“ a dealeři se na každou poptávku svého zákazníka ptají: „A nechceš radši heroin?“
Můžeme se smát i vyloženě nelogickým přeřekům typu: „Co tu děláš tak brzy? Říkal jsem ti, že máš přijít za čtyři týdny, a ty jsi tady už za sedm.“ Případně se bavit událostmi, které samy sebe vyvrací. Zábavné je to ale jen do této chvíle.
Smrt je v podstatě spánek, ze kterého se probudíš
O poznání méně se zasměješ, když ti řekneme, že tahle přednáška má dvě a půl hodiny a že bizarní zábava se okouká přibližně za hodinu. Následujících devadesát minut trvá pocitově deset hodin. A to není všechno, Horste.
S Vachlerem se můžeme shodnout na lecčem. Ano, pozitivní pohled na svět, odpouštění svým nepřátelům, víra ve vyšší moc libovolného výběru, život v pravdě, meditace, to všechno velkým dílem pomáhá k lepšímu životu. Dá se shodnout i na tom, že se pozdní kapitalismus a hustle culture vymkly kontrole a do určité míry jsme všichni vězni peněz. S ohledem na lpění na materiálních statcích určitě dobrovolně, s neschopností platit náklady na život už méně.
Lze se dokonce podepsat pod to, že smrtí se v západní společnosti straší až přespříliš, už od malička, a když člověk odejde, bolavější jsou duše pozůstalých.
Rakovina zmizí silou vůle
Co je ale fakt těžké přenést přes srdce, je chvíle, kdy jedna postava onemocní rakovinou. Obrovský zhoubný nádor řeší s lékařem, který jí „jako lékař doporučí operaci, ale jako člověk by ji o měsíc odložil, aby se nejdřív pokusila vyřešit všechno duševní trápení“.
Pomoci jí má zmíněné odpuštění, syrová rostlinná strava a zbavení se úzkostí. A hádej co (spoiler alert), on opravdu zmizí! Zázrak? Ne, je to přece v moci každého z nás. Je jasné, že pozitivní přístup k životu, zdravá strava a klid pozitivně souvisejí jak s prevencí nemocí, tak s průběhem léčby. Ale tohle (omlouváme se) přece, do pr*ele, nejde.
Kromě toho se ve filmu dozvíme něco více o zákonu zachování energie v tom smyslu, že každý jsme se někdy dotkli „jak atomu Hitlera, tak atomu Krista“, že Hitler sám sebe možná nevnímal jako monstrum a že je často důležité najít ho v sobě dřív než Krista.
Něco odpustíš snadněji, něco hůř
Do tohoto momentu bylo Tajemství a smysl života takovým zmateným filmem s na české poměry povedeným čmelákem, zato velmi ošklivým green screenem jako v Mikýřových videích (akorát že na rozdíl od nich je ošklivý nezáměrně), který si pustíš a vlastně se po jeho zhlédnutí můžeš cítit líp.
Jednak proto, že se zasměješ a poslechneš si hezké písničky, jednak proto, že ti opravdu poskytuje nikterak hluboké, ale vlastně často funkční poučky do života. Ale tuhle hranici za chvíli překročí a stane se z něj skutečně nebezpečné ideologické dílo, které až sektářsky míří na zranitelné lidi. Možná s čistým záměrem, ale s možností doopravdy zabíjet.
Pokud je reálným tajemstvím, smyslem života a cestou do nebe odpuštění a pokud se cítíš špatně, vyhledej terapii, vyzkoušej meditaci, zkus deník nebo zavolej na Linku bezpečí. A hlavně, prosím, sám*sama sobě odpusť návštěvu kina. Bude ti líp.
