S manželem si vytvořila vztah v podobě nevěrného manželství a věrného přátelství, zapojila se do války a vydupala si benefity, které před ní žádná jiná žena neměla.
Tenoučké obočí, přísná tvář a troufalé požadavky. Troufalé na dobu, ve které ženy neměly práva, jaké jim přísluší dnes. Tento stručný popis nemůže patřit nikomu jinému než Marlene Dietrich - celosvětově uznávané herečce a zpěvačce, kulturní a módní ikoně a neskrývané bisexuálce se spoustou milostných dobrodružství a jedním manželem, se kterým strávila celých 53 let svého života. Marlene nebyla jednou z mnoha, právě naopak. Kultivovaným způsobem posouvala do té doby zakázané hranice, bourala předsudky v těch nejchoulostivějších otázkách a nebála se vykukovat z davu, aby na úkor vlastní pověsti změnila postoje a smýšlení konzervativní společnosti odsuzující častokrát směšné prohřešky.
Žena, která prožila téměř celé dvacáté století, se narodila 27. prosince 1901 v Schönebergu, v dnešní části Berlína, jako mladší ze dvou dcer Wilhelmine Elisabeth Josephine, která pochází z bohaté berlínské rodiny zaměřené na výrobu hodin a klenotů a policejnímu poručíkovi Louisovi Erichu Ottovi. Když bylo Marlene šest let a její sestře o rok více, jejich otec Louis zemřel a matka Wilhelmina vytvořila pár s jeho nejlepším přítelem. Za nadporučíka Eduarda von Losche se o několik let později i vdala, ale štěstí jí nepřálo ani podruhé, protože Eduard krátce po svatbě podlehl válečným zraněním. Někde byste se mohli dočíst, že Marlene a její sestra Elisabeth se jmenovaly po něm, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo, jelikož nikdy nedošlo k jejich oficiální adopci, a tedy ani ke změně jejich příjmení.
Tříletá Marie zachycená svým otcem, 1904
Marie Magdalene Dietrich byla rodinnými příslušníky oslovována jako Lena nebo Lene, a proto si jako jedenáctiletá spojila svá křestní jména a vytvořila z nich každému známé Marlene. Po studiu na dívčí škole ukončila Victoria-Luisen-Schule, dnešní Goethe-Gymnasium v Berlíně a věnovala se hře na housle, hodinám baletu, studiu francouzštiny a okrajově se zajímala o herectví. Právě housle byly její největší vášní, v níž viděla svou budoucnost, ale po zranění zápěstí a opakovanému zánětu šlach se jich musela vzdát a z jakési nouze nastoupila na hereckou školu Maxe Reinhardta. Právě tam objevila svůj další talent a z mladé Marlene se stala senzace ve všech divadlech. Kromě nich se objevovala v kabaretech a ve svých prvních němých filmech, a aby dokázala zaplatit nájemné, stala se modelkou pro punčochové a obuvnické společnosti, díky čemuž její nohy obdivovali po celém Německu.
Její věk byl v té době velkou neznámou, protože si ho stejně jako většina vycházejících hvězd nechávala pro sebe, ale dnes už víme, že svatební šaty si poprvé a zároveň naposled oblékla ve věku 21 let, kdy se ve fázi největší zamilovanosti vdávala za asistenta režie a později producenta Rudolfa Siebera. Muž, kterému papírově věnovala celých 53 let svého života pocházel z Ústí nad Labem a manželem budoucí ikony se stal během civilního obřadu v Berlíně. Konkrétně k tomu došlo 17. května 1923 a 13. prosince o rok později se dvojici narodila jejich jediná dcera Maria Elisabeth Sieber, známá jako Maria Riva.
S dcerou a manželem v Paříži
Marlene a Rudolf spolu žili jen prvních pět let, pak se jejich manželství proměnilo ve formalitu, které se ani jeden z nich nedokázal vzdát. Navzdory jistému druhu vyhoření mezi nimi i nadále existovala silná citová vazba a obdivuhodně blízké přátelství. Navzájem se podporovali, pomáhali si a Marlene se mu svěřovala i s těmi nejintimnějšími záležitosti a očekávala od něj rady ohledně jiných mužů a žen. Rudolf bez nejmenších problémů poslouchal její citové výlevy i zamilované dopisy, které jeho manželka dostávala od svých milenců a sám žil tak, jako by neměl žádné závazky. Jeden pro druhého byli ochotni udělat i nemožné, vždyť Marlene například zachránila jeho rodinu před koncentračním táborem a vzala ji s sebou do Ameriky, což byl v té době nebezpečný a odvážný čin. Ačkoli mnozí nerozuměli jejich konceptu nevěrného manželství a věrného přátelství, jim dvěma to takto fungovalo až do smrti Rudolfa v roce 1976.
Marlene s rodinou - manželem Rudolfem a dcerou Mariou Rivou kolem roku 1935
Ve dvacátých letech natočila přibližně dvacítku němých filmů v Rakousku a v Německu, přičemž jejich přesný počet je neznámý. Její první kroky k velké slávě přerušilo těhotenství, ale když se vrátila, její hvězda začala stoupat závratnou rychlostí a počínaje filmem Já líbám ručku vám, madam obsazovala jen samé hlavní role. Osudovým jí bylo setkání s režisérem Josefem ven Sternbergem, se kterým vytvořila nepřekonatelnou dvojici. Společně se podíleli na nejlepších filmech svých kariér jako Maroko, Modrý anděl, X-27, Šanghajský expres nebo Plavovlasá Venuše a jejich vydařená spolupráce jim udělala reklamu po celém světě a dostala je až do mekky filmového průmyslu. Marlene se v Hollywoodu stala ikonou a ve třicátých letech i oficiální rivalkou Grety Garbo, jíž dokonce ukradla milenku. Zde poznamenáme, že i ona sama byla Gretinou milenkou. Zatímco za oceánem ji zbožňovali, v rodném Německu jí nemohli přijít na jméno. Sternbergova múza se netajila svou nenávistí k Němcům a otevřeně vystupovala proti Hitlerovi a jeho praktikám. S rodnou zemí se rozešla zcela v roce 1939, kdy získala americké občanství a společně s dalšími hvězdami vstoupila do americké armády. Se zapůjčením hodností kapitánky navštěvovala fronty a zpívala vojákům, aby zvyšovala jejich morální cítění a povzbudila je v těžkých chvílích bez rodiny.
Dietrich zpívá raněnému vojákovi, 24. listopad 1944, Belgie
Nebylo žádným tajemstvím, že Marlene byla bisexuální a kromě množství mužů její postelí prošel ještě větší počet žen. „Sex se ženou je mnohem lepší než s mužem, ale s žádnou bych nedokázala žít.“ Mezi její milence a milenky patřili Erich Maria Remarque, Ernest Hemingway, John Fitzgerald Kennedy, Joseph Kennedy mladší, Jean Gabin, Gary Cooper, Frank Sinatra, Josef von Sternberg, John Wayne, Marlon Brando, Orson Welles, Greta Garbo a její milenka Merecedes de Acosta, Édith Piaf, Dolores del Rio, Lili Damita, Fay Wray, Myrna Loy a jiné dámy, především herečky. Marlene udržovala i několik poměrů současně a mnozí ji označovali za nymfomanku. O to překvapivější jsou její tvrzení o tom, jak sex ve skutečnosti nesnáší.
S Ernestem Hemingwayem, který je nazval „oběťmi nesynchronizované vášně“
Když jí Remarque v hotelových dveřích oznámil, že je impotent, její reakce měla být: „Oh, to je úžasné!“ Spisovatel jí následně navrhl, že může být její malou lesbičkou a Marlene si jejich něžné pouto nedokázala vynachválit. S Ernestem Hemingwayem si zase vybudovala vřelý vztah trvající třicet let, během kterých si neustále psali. „Vyšla byste na pódium opilá a nahá, přistoupil bych k vám zezadu, rychle bych si svlékl svůj oblek, abych vás přikryl odhalujíc svou atletickou postavu Burta Lancastera...“ i takto zněl úryvek v jednom z listů, který měla na jeho žádost zničit, ale protože se dostal do aukce, zřejmě k tomu nedošlo. S Johnem F. Kennedym si začala ještě ve čtyřicátých letech a po přestávce se setkali opět. To už byl pětačtyřicetiletý Kennedy prezident a Marlene bylo 61 let. „Bylo to velmi sladké a rychlé. Pak hned usnul. Podívala jsem se na hodinky a bylo 6:50,“ vyjádřila se Marlene, kterou o sedmé čekalo dva tisíce Židů, aby jí mohli předat vyznamenání. Prezident se jí měl ještě zeptat, jestli to někdy dělala s jeho otcem a po záporné odpovědi dodat: „Dobře. Alespoň jedno místo, kde jsem byl první.“ Na tomto místě uvedeme, že herečka se nejednou pochlubila trojicí Kennedyů, kam patřil i Johnův otec, takže těžko říct, zda prezident v ten večer slyšel pravdu nebo lež.
Dolores del Rio, Cedric Gibbons, Marlene a Erich Maria Remarque kolem roku 1955 a na druhé fotografii s manželem Rudolfem a Ericem v restauraci na Azurovém pobřeží
Kromě toho, že Marlene otevřeně vystupovala proti Hitlerovu režimu, svým zpěvem bez nároku na odměnu rozveselovala vojáky, nahrála jim několik písní včetně oblíbené Lili Marlene, pracovala jako tlumočnice a hrdě se hlásila k bisexualitě, své vykonala i na poli ženské módy a emancipace. Jako jedna z prvních žen obohatila svět módy o kalhotové kostýmy, na které nedala dopustit, kromě odměny si vydupala i procenta ze zisku, díky čemuž se za své éry stala nejlépe placenou herečkou a byla také první hvězdou, která se na veřejnosti ukazovala se svou dcerou cza neměla potřebu ji ukrývat před světem tak, jak to ve strachu o status sexsymbolu dělaly její kolegyně. V roce 1947 získala Medaili Svobody a francouzskou Legion of Honour a přiznala se, že pokud by byla Hitlerovou milenkou, určitě by mu druhou světovou válku vymluvila a pokud ne, tak by ho zabila.
Marlene a Rita Hayworth servírují jídlo vojákům, 1942 a její klasické outfity, kterými zavedla pánský styl
Po skončení druhé světové války její sláva trochu opadla, ale na nedostatek práce si stěžovat nemohla. Hitchcock ji obsadil do Hrůzy na jevišti, objevila se také v Zahraniční aféře, Norimberském procesu, Zlatých náušnicích, Doteku zla a Svědkovi obžaloby, ale více než filmy ji znovu lákalo divadlo. V roce 1975 utrpěla zlomeninu stehenní kosti, když spadla z jeviště a další ranou pro ni byla smrt jejího zbožňovaného manžela. Depresi utápěla v alkoholu a pokusila se ji zahnat posledním filmem Krásný gigolo, ubohý gigolo. Následně se stáhla do ústraní a za místo svého nadcházejícího života si vybrala Francii. „V této krásné zemi může člověk klidně žít, dokud si pro něj nepřijdou andělé.“
S okolním světem komunikovala prostřednictvím telefonu (například i s prezidenty Gorbačovem, Reaganem a s mnoha politiky) a žila úplně sama v luxusním apartmá v Paříži. Ten se však se zhoršující závislostí na alkoholu a lécích začal přeměňovat na smetiště, a proto se jí rodina postarala o chůvy (ty nenáviděla, a proto na ně nejednou zavolala policii s tím, že má v bytě zloděje). Marlene docházely peníze a v podstatě i jakákoli síla a s přibývajícími léty se stávala stále nervóznější a utahanější. Po jedenácti letech izolace zemřela na selhání ledvin. Dožila se 90 let a její pohřeb s poctami hodnými vojákyně se ve smyslu jejích požadavků uskutečnil ve Francii. Pohřbena je vedle své matky v rodném Berlíně.
