Úsporné plavky měly oslavovat svobodu a radost ze života, ale dočkaly se spíše kritiky.
To, co dnes považujeme za samozřejmost, bylo kdysi nepředstavitelné a posouvání hranic bylo ve většině případů pobuřující. Jinak tomu nebylo ani 5. července 1946, kdy světlo světa spatřily první skutečné bikiny. Dvoudílný kousek odhalující dosud zahalené části ženského těla byl představen na módní přehlídce v Paříži a jeho úplně první nositelkou byla z důvodu nezájmu seriózních modelek striptérka.
Pojďme ale od začátku. Plavky, které zakrývaly boky, břicho i zadek se začínaly zmenšovat a mohla za to touha po krásnějším a celoplošnějším opálení. Této touhy si všiml i automobilový inženýr francouzského původu Louis Réard, když na pláži v Saint-Tropez zpozoroval ženu, která si vyhrnula okraje svých nadměrných plavek a slunečním paprskům tak nastavila dlouho zakryté centimetry své sněhobílé pokožky. V jeho hlavě se právě díky takovéto banalitě zrodil geniální nápad a rozhodl se, že zabředne do módy. Podobný nápad měl však v téměř stejnou dobu i další chlapík pocházející z Paříže, a to módní návrhář Jacques Heim. Ten si pospíšil a začátkem června představil dvoudílné plavky pojmenované Atome a doprovázené sloganem the world's smallest bathing suit. No a právě tato slovíčka nastartovala Réarda a rozhodla o tom, že nejmenší plavky budou pocházet od něj.
Louis Réard při práci, díky které dnes nosíme bikiny
Zatímco spodní díl Heimových zmenšených plavek stále zakrýval pupek nositelky, Réard vsadil na maximální minimalismus. A to až do té míry, že do svého úsporného modelu nedostal nikoho kromě ochotné striptérky. Tedy alespoň zpočátku. Trojúhelník vpředu, ještě menší vzadu a další dva trojúhelníčky na prsou. To bylo všechno. Takto vypadaly úplně první bikiny na světě, které Réard pojmenoval podle stejnojmenného atolu v Mikronésii, tedy místa, kde Američané testovali sílu atomových bomb. „Bikiny jsou malé a zničující stejně jako atomová bomba.“ Jejich pojmenování tedy vůbec není náhodné a podle kritiků tyto plavky způsobily v módním průmyslu stejný rozruch jako zmíněné testování a s ním spojené nepříznivé následky. K jejich výrobě mělo být použito 194 centimetrů čtverečních novinovým motivem potištěné látky spojené jen tenkými tkaničkami a jejich prezentaci doprovázel slogan smaller than the smallest swimsuit, který znamenal Réardovo vítězství nad Heimovým modelem. „Plavky nejsou bikinami, pokud je nedokážete přetáhnout přes snubní prsten,“ takto zněl návod na otestování jejich pravosti.
Plavky formující postavu z roku 1909 a schovávající pupek v 50. letech minulého století
Pojďme tedy k výše zmiňované striptérce. Ta se dostala na scénu až při první prezentaci miniaturní novinky, ke které došlo dne 5. července 1946 na módní přehlídce v Piscine Molitor v Paříži. Réard sháněl vhodnou modelku, ale ani jedna nebyla ochotna odhalit své tělo do takové míry, jak to ostatně udělala jen 19letá Micheline Bernardini. Mladá striptérka tančící v Casino de Paris tak nadějnému návrháři pomohla ve chvíli, kdy mu ostatní modelky daly košem a v několika trojúhelníčkách vystoupila na molo. A co následovalo?
Striptérka Micheline drží v ruce krabičku, ve které se měly tyto první bikiny s novinovým potiskem prodávat. Réardův model jen s větší zadní částí si oblíbila například i herečka Jayne Mansfield
Deník Le Figaro představení novinky zhodnotil těmito slovy: „Lidé touží po požitcích z moře a slunce, a proto nošení bikin signalizuje jistý druh osvobození pro ženy. Je to oslava svobody a návratu k radosti ze života, nic sexuálního.“ Striptérka Micheline si pochopitelně přilepšila a svědčí o tom rekordních 50 000 dopisů, které dostala krátce po přehlídce, a také stěhování do Ameriky a následná kariéra herečky. Co se týče samotných modelů a jejich oblíbenosti, tak u mužů zabodoval odvážnější Réard a u žen konzervativnější Heim. A to znamená, že zatímco páni chtěli na svých partnerkách vidět trojúhelníčky, dámy i nadále sahaly po „bombarďákách“. Ty s radostí nosily i mnohé známé herečky a mezi Heimovy zákaznice zpočátku patřily například i Brigitte Bardot či Sophia Loren. Magazín The Modern Girl nesouhlasil s názorem Le Figaro a na svých stránkách nelichotivě odsoudil ženy, které přeci jen daly přednost později úspěšnějšímu Réardovi: „Je nepředstavitelné, aby dívka s taktem a slušností nosila bikiny.“ Úsporné plavky byly dokonce ve více státech včetně Španělka, Itálie, Portugalska či Austrálie zakázané a odhalování pupku v hollywoodských filmech v rozporu s Haysovým kodexem. Tato cenzura zcela padla v šedesátých letech minulého století a mimořádný úspěch jim přinesla i Ursula Andress v bondovce Dr. No.
