Výběr toho nejkvalitnějšího, co najdete v nezávislých vodách.
Nejen hollywoodským mainstreamem se dá dobře zabavit. Nejlepší komerčně laděné snímky jsme si už koneckonců proklepli v článku (najdete ho zde). Posvítili jsme si i na nejlepší asijské filmy (zde) a nejlepší seriály (zde). Nyní se však trochu důkladněji podíváme na zoubek nezávislé tvorbě, ambiciózním artovkám či méně známým snímkům.
I v této řece se toho totiž urodilo víc než dost, takže by byla škoda kdybychom tato díla nechali bez povšimnutí. Upozorňujeme, že v tomto případě jde spíše o seznam a ne žebříček, pořadí je proto čistě náhodné. Všechny jmenované snímky zkrátka považujeme za hodné vaší pozornosti. Berte je jako zajímavou alternativu k hollywoodské tvorbě.
Nemilovaní (režie: Andrej Zvjagincev)
Andrej Zvjagincev přichází ve svém nejnovějším filmu s pořádnou emocionální nakládačkou a mrazivým portrétem (nejen) ruské společnosti. Jeho dílo je mistrovsky natočené a scenáristicky absolutně přesné. Přes drama jednoho rozvádějícího se páru se dostáváme k nekompromisní pitvě společnosti, kde empatie nemá místo a kde vítězí sobectví, odcizení a chlad v mezilidských vztazích.
Mimořádně silný šálek kávy s vynikajícími hereckými výkony. Po skončení rozhodně budete mít o čem přemýšlet. Není divu, že se o Nemilovaných mluví také v souvislosti s oscarovou nominaci, ostatně nominaci na Zlatý glóbus si film vysloužil. Pokud by si Zvjagincev sošku zlatého plešatce odnesl, bylo by to plným právem.
Poslední rodina (režie: Jan P. Matuszyński)
Netradičně pojatý životopisný film o kultovním surrealistickém malíři Zdzisławu Beksińskim. Není však jen o něm, důležité úkoly mají i jeho syn Tomasz a manželka Zofia. Drama Jana P. Matuszyńskiho není klasickým životopisným snímku, režisér se spíše snaží jít proti konvencím a zažitým klišé, která se s tímto žánrem spojují.
Je pravdou, že celý snímek je značně depresivní a působí nepříjemně klaustrofobické dojmem (což je samozřejmě záměrem), ale i tak vás totálně pohltí. Poslední rodina je zdrcujícím zážitkem. Kvalitní film pro náročnější v nejlepším slova smyslu. Jde o pomalu, důsledně vyprávěný příběh se špičkovými hereckými výkony. Precizně zrežírovaný realismus bez příkras, se všemi jeho temnými stránkami, jakož i zobrazení neustálé snahy o hledání životního štěstí.
Paterson (režie: Jim Jarmusch)
Sedm dní ze života šoféra autobusu jménem Paterson v městečku jménem Paterson. Řidiče autobusu a zároveň básníka. Jarmuschova oslava obyčejného, klidného života, kde se magičnost a zázračnost nachází v realitě kolem nás. Pomalu plynoucí snímek je sice prostý velkých dramatických scén, ale přesto si vás podmaní.
Ať už díky zvolené tématice poezie, která je všude kolem nás, jen ji musíte chtít vidět, nebo díky výborným hereckým výkonům, zejména Adama Drivera a Golshifteh Farahani. Jarmuschův film potěší všechny snílky, romantické duše a samozřejmě každého, kdo má v sobě nějaké to básnické střevo. Velmi podmanivý zážitek. Nesedne samozřejmě každému, ale pokud jste si oblíbili typicky jarmuschovský způsob vyprávění, budete nadšeni.
Nocturama (režie: Bertrand Bonello)
Pro mnohé jistě těžko stravitelná drama Bertranda Bonella je mrazivou ukázkou jednoho ne zcela pochopitelného činu. Několik postav různého věku, pocházejících z odlišných sociálních prostředí, něco plánuje v Paříži. Něco velmi nebezpečného a zlověstného. Bonello nevysvětluje, ale nechává diváka, aby si dění přebral po svém.
Pokud vám Nocutrama sedne, budete odměněni pořádně silným zážitkem. Skvělá kamera, výborné neznámé herecké tváře a interpretačně bohatý materiál. Kritika materialismu, bezmoc a odcizení mladých v současném světě. Závěrečná cca čtvrthodina vám zježí všechny chlupy na těle.
Pátá loď (režie: Iveta Grófová)
Pátá loď je konečně důkazem, že slovenský film se probírá z kómatu a dokáže svými kvalitami obstát i na světové scéně (ocenění z Berlinale budiž důkazem). Adaptace románu Moniky Kompaníkové je skutečně magickým zážitkem. Střetu dětské radosti a nevinnosti s krutostí a tragičností reality dominují zejména herecké výkony ústřední dětské dvojice.
Vanessa Szamuhelová a Matúš Bačišin předvádějí absolutně hodnověrné a přirozené výkony, což je na slovenské poměry přímo malý zázrak. Režisérka Iveta Grofová má cit pro detail a vizuální stránku filmu, takže její dílo místy působí nádherným magickým a realistickým dojmem. Pokud bude Slovensko produkovat podobně zdařilé projekty, rozhodně se máme na co těšit.
Zabití posvátného jelena (režie: Yorgos Lanthimos)
Yorgos Lanthimos přichází po surreálných podivnostech jako Humr či Dogtooth s dalším bizarním kouskem. Moderní variace na řeckou tragédii o Ifigénii oplývá temnou atmosférou a humorem tak černým a absurdním, až mnohým ani nebude připadat jako humor.
Zabití posvátného jelena samozřejmě není hororem v tradičním slova smyslu, což v překladu znamená, že se nedočkáte žádných levných lekaček či jednoduchých žánrových klišé. Lanthimos s pasivním divákem totiž nepočítá. Jeho film odkazuje ke Kubrickovi, Hanekemu či absurdnímu divadlu a rozhodne se vám zaryje pod kůži. Vyzvednout je třeba ještě absolutně démonického Barryho Keoghana, který zastínil i tak zkušené kolegy jako Colina Farrella a Nicole Kidman.
Úplní cizinci (režie: Paolo Genovese)
Postavit svůj film výlučně na hercích a jejich dialozích může být často zrádné. Když se to však podaří, dostaneme skutečně parádní zážitek asi jako v případě Úplných cizinců. Paolo Genovese se vytasil s poměrně originálním nápadem a hlavně výborně napsanými dialogy.
Děj hovoří o skupince přátel, kteří se rozhodnou, že všechny své hovory a zprávy během večeře budou číst a poslouchat nahlas. Co se bude dít dál, zjistěte sami při sledování filmu.
Stačí trochu přimhouřit oči nad celkově trochu vykonstruovanou situací a průběhem osudné večeře a budete se skvěle bavit. Není nouze o emoce a zajímavé nahlížení pod povrch jednotlivých charakterů. Plusem jsou i dobře vybraní herci. Samotný závěr vám možná nesedne, rozhodně však má v tomto snímku své místo. Doporučujeme.
Dobré časy (režie: Ben Safdie, Josh Safdie)
Robert Pattinson se úspěšně vyhrabal z marasmu Twilightu a v posledních letech si vybírá opravdu ambiciózní nezávislá dramat. Snímkem Dobré časy od sourozenců Safdieových rozhodně vedle nešlápnete, právě naopak.
Neuvěřitelně dynamicky natočena neo-noirové kriminálka s neopakovatelnou atmosférou a vizuálem vás přibije k sedačce a totálně strhne. Režisérské duo totiž dokáže s každou další minutou překvapit: ať už nečekaným dějovým zvratem nebo originálně natočenou scénou. Pro Roberta Pattinsona jde pravděpodobně o jednu z jeho nejlepších rolí.
I Don't Feel at Home in This World Anymore (režie: Macon Blair)
Příjemná černá komedie a zároveň slušný režijní debut Macona Blaira. Snímek začíná jako klasická indie tragikomedie o jedné neoblíbené introvertce, ale vzápětí se příběh začne ubírat poměrně nečekanými a hlavně vtipnými cestami. Jakoby Blair v mnohém navazoval na Coenovi.
Máme tu naivní či podivínské hlavní hrdiny, kteří se každým svým krokem nechtěně zamotávají do absurdně nepředvídatelného děje.
Předností je také skvělá herecká dvojice v podání Melanie Lynskey a Elijaha Wooda, kdy hlavně druhý jmenovaný si do velké míry film ukradl pro sebe. Pokud máte rádi zmíněné Coenovi či černý humor, neměli byste dvakrát váhat.
A Ghost Story (režie: David Lowery)
Ohromně atmosférická a myšlenkově podnětná festivalovka, která v sobě ukrývá širokou paletu emocí. Žánrově se dá A Ghost Story zařadit k filmové básni či meditaci. Loweryho dílo oplývá poetičností, ale i melancholií a v případě, že se na něj dokážete naladit, můžete se těšit na nefalšovaně silný, mrazivý a dojemný zážitek.
Samozřejmostí je výborná technická stránka, skvělí herci a příjemně pomalé tempo. Pokud se chcete při filmech hlavně bavit, A Ghost Story nebude nic pro vás. Ostatním zájemcům nezbývá než vřele toto krásné lyrické drama doporučit.
Červená želva (režie: Michaël Dudok de Wit)
Při troše té poezie ještě zůstaneme. Animované artovce Červená želva od Michaela Dudoka de Wita se právem dostalo nadšených ohlasů včetně oscarové nominace. Na první pohled jednoduchý příběh o osamělém trosečníkovi na opuštěném ostrově je protkán snovými scénami a magicko-realistickou atmosférou.
Snímek nabízí celou řadu myšlenkových podnětů: je zamyšlením o osamělosti, koloběhu lidského života či potřebě vzájemné pomoci. Nechybí vynikající animace a silné emoce. A nejlepší je, že režisér ke všemu výše jmenovanému nepotřebuje ani jeden dialog.
Čtverec (režie: Ruben Östlund)
Festivalovými vavříny chválená novinka talentovaného Rubena Östlunda je koncepčně poněkud jiným filmem, než předchozí režisérovy snímky. Zároveň však potěší, že Östlundův originální rukopis je i ve Čtverci cítit z každého políčka. Opět se dočkáme kritiky mnohých nešvarů společnosti, zamyšlení se nad svobodou projevu či kritikou egoismu a sobeckosti.
Samozřejmostí jsou opět mistrně komponované a promyšlené záběry, přesní herci a scény, které z hlavy jen tak nedostanete. Oproti režisérovým minulým filmům možná nejde o tak silný zážitek, ale fanoušci kvalitních snímků by si ho i tak rozhodně neměli nechat ujít.
O těle a duši (režie: Ildikó Enyedi)
Neobvyklé romantické drama Ildikó Enyedi v našem žebříčku také nemůže chybět. Kromě originální premisy a pozoruhodných postav mu nechybí i trocha černého humoru či naopak lidsky dojemné okamžiky. Perfektní herecké výkony předvádí zejména ústřední dvojice Géza Morcsányi a Alexandra Borbély. Druhá jmenovaná (mimochodem slovenská rodačka) si za svůj výkon dokonce odnesla i ocenění ze 67. ročníku Evropských filmových cen.
Snímku nechybí scény reflektující smutnou, šedou realitu, ale také působivě natočené lyrické snové výjevy. Snímek O těle a duši je psychologicky propracovanou romancí mezi dvěma smutnými lidmi, a pokud hledáte silný, lidský a emocionální zážitek, tak jste v tomto případě rozhodně na správné adrese.
Personal Shopper (režie: Olivier Assayas)
Ještě někdo pochybuje o tom, zda je Kristen Stewart dobrá herečka? Nepřejícím sice ústa asi nikdo nezavře, ale to nic nemění na faktu, že dokázala mizérii Twilightu nechat za sebou a, stejně jako Robert Pattinson, si vybírá stále zajímavější projekty. Personal Shopper je její „one woman show“, neboť prakticky celý děj stojí na bedrech právě Kristen Stewart.
Mysteriózní drama, okořeněné velmi jemnými hororovými prvky, skrývá pozoruhodný náhled do života nespokojené mladé ženy poznamenané nedávnou tragédií. Olivier Assayas dokáže výborně ilustrovat podoby lidské osamělosti, touhu uniknout z rutiny života a do toho přimíchat i pozoruhodné úvahy o naší vlastní smrtelnosti. Velmi dobré.
Brawl In Cell Block 99 (režie: S. Craig Zahler)
Poctivá a drsná kriminálka. Režisér výborného westernového hororu Bone Tomahawk nám doručil pomalou, krvavou a temnou odyseu jednoho bývalého boxera. S. Craigovi Zahlerovi musím přiznat, že i po více než dvouhodinové stopáži nenudí a dokáže být pořádně nekompromisní.
Nemluvíme tu však o žádném levném šokovém efektu. Násilí je do děje zapracováno citlivě a slouží ve prospěch vyznění příběhu. Vince Vaughn v titulní role je špičkový, doufejme, že podobně vážných rolí bude dostávat více. Sedí mu totiž víc, než šaškování v průměrných komediích.
BONUS: Okja (režie: Joon-ho Bong)
Dobrodružný snímek vypráví příběh o mladé dívce, která se stará o obrovské, geneticky modifikované prase jménem Okja. Její život se však dramaticky změní v momentě, kdy je tvor obrovskou nadnárodní společností převezen z Jižní Koreje do New Yorku. Dívka se tak vydá na odvážnou cestu s cílem Okju zachránit.
Divák se ve filmu kromě mimořádně hvězdného obsazení dočká i láskyplného vztahu mezi člověkem a zvířetem či režisérovy snahy poukázat na problémy dnešního světa, a to včetně emotivního znázornění toho, co všechno se se zvířaty děje pro blahobyt lidí. Okja se jednoduše vymyká hollywoodskému standardu a dozajista chytí za srdce nejednoho filmového fanouška.
