Připomeňte si 10 sekvencí formujících nejen akční žánr.
V našem nedávném výběru akčních scén, které otřásly světem ,se ani zdaleka nedostalo na všechny. Proto přicházíme s pokračováním a přinášíme vám další desítku nezapomenutelných sekvencí formujících (nejen) akční žánr.
Ben Hur (režie: William Wyler, 1959)
Závody koňských spřežení
Jedenácti Oscary ověnčená klasika má mnoho nezapomenutelných momentů. Historie si však bude nejvíce pamatovat strhující závody koňských spřežení.
Jak bylo v Hollywoodu dobrým zvykem, scénu nerežíroval samotný Wyler, ale specialisté. Konkrétně Yakima Canuto a Andrew Marton se svými asistenty. Jedním z nich byla i začínající legenda Sergio Leone.
Epická scéna sežrala téměř čtvrtinu celkového rozpočtu a točila se dlouhých deset týdnů. Snímala se beze zvuku a bylo natočeno obrovské množství materiálu. Poměrově se z každých 4 minut využila jediná sekunda.
Námaha však stála za to. Její tempo, velkolepost a nápaditost dokáže vyrazit dech i po téměř šesti dekádách. Zkrátka 11 minut nefalšované filmové nádhery.
Divoká banda (Wild Bunch, režie: Sam Peckinpah, 1969)
Přestřelka v Bloody Porch
Divoká banda nepatří mezi tradiční westerny. Je drsnější, krutější a krvavější než zbytek soudobé žánrové konkurence. Její tvůrce Sam Peckinpah měl velmi svérázný rukopis, a toto je jeho nejslavnější sekvence.
Stylisticky vám může připomenout krvavé balety Johna Woo. Zpomalené záběry, svižný střih a živelnost, kde se střílí na všechno, co se hýbe. Chybí akorát přehnané akrobatické kousky.
Toto finální zúčtování se točilo 12 dní a vystřílelo se v něm okolo 10 tisíc nábojů. Obsahuje 325 střihů za 5 minut, což je méně než sekunda na jeden záběr. Je tedy nálepkou na ústa každému, kdo tvrdí, že staré filmy jsou pomalé. Výjimečné finále výjimečného počinu.
Apokalypsa (Apocalypse Now, režie: Francis Ford Coppola, 1980)
Nálet na vesnici
Plukovník Kilgore miluje vůni napalmu z brzkého rána, stejně jako surfování. Aby získal dostatečně velké vlny pro svou zálibu, neváhá vybombardovat vietnamskou osadu.
Za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkyrie se strhne masakr a zároveň nejslavnější scéna této nesmrtelné klasiky. Dokonale zinscenovaná metafora na nesmyslnost války byla také mnohokrát parodována.
Takže až v nějakém filmu zazní tato melodie, můžete si být téměř jisti, že se v záběru objeví něco létajícího. A bude to bezpochyby vzdání úcty Coppolovu mistrovskému dílu.
Terminátor 2: Den zúčtování (Terminator 2: Judgment Day, režie: James Cameron, 1991)
Honička motorka vs. kamion
Návrat Terminátora byl ve své době nejdražším filmem historie. K budování napětí v této parádní honičce nepotřeboval mimořádně drahé triky. Ta je totiž nervy drásající zejména díky svému obsahu.
Pronásledování vyplašeného, bezbranného dítěte na motorce nezastavitelným vraždícím strojem v kamionu patří k nejlepším scénám tohoto parádního sci-fi.
Brilantně rytmizovaná (Arnoldova pronásledovací linka), nastříhaná i ozvučená scéna patří k vrcholům akčního žánru. James Cameron prostě ví jak na to.
Jasné nebezpečí (Clear and Present Danger, režie: Phillip Noyce, 1994)
Útok na kolonu
Občas se stane, že jedna konkrétní scéna vytáhne celý film o úroveň výš. To je i případ útoku na agenty CIA v adaptaci Toma Clancyho s názvem Jasné nebezpečí.
Originálně vymyšlena sekvence pracuje zejména s pocitem bezvýchodnosti. Uzavřená ulice a na střechách skupina teroristů se silným arzenálem proti kolonii agentů, ale bez reálné šance tento souboj vyhrát.
Mrazivá, na taktice založená scéna, je dosud promítána při výcviku amerických vládních agentů.
Skála (The Rock, režie: Michael Bay, 1996)
Automobilová honička
Slavný akčňák znamenal pro Michaela Baye definitivní vstup mezi režisérskou elitu. Z řady vizuálně oslnivých a adrenalinem nabitých scén nejvíce zarezonovala honička v ulicích San Francisca.
Vynalézavé snímání, nadhled, bayovská dynamika a zejména množství překážek na cestě způsobily, že se tato sekvence zařadila po bok legend jako Bullitův případ nebo Francouzská spojka.
Pracuje totiž se stejnými postupy, ale obaluje je do (tehdy) moderní formy.
Old Boy (režie: Park Chan-wook, 2003)
Rvačka v chodbě
Korejská kultovka obsahuje několik nezapomenutelných scén. Kromě pojídání chobotnice či řezání jazyka způsobila nejvíce rozruchu právě tato pasáž.
Útěk hlavního hrdiny nepředstavuje žádnou choreografickou eleganci. Naopak, je ukázkou zoufalství a chaosu. To však neznamená, že scéna není dokonale propracovaná. Třešničkou na dortu je však její snímání.
Dlouhý, nepřerušovaný záběr je postaven v neobvyklém rakurzu a nechává naplno vyznít brutalitu, odhodlání i únavu obou stran. Lahůdková je rovněž minimalistická, ale osudová hudba.
Trója (Troy, režie: Wolfgang Petersen, 2004)
Souboj Hektor vs. Achilles
Adaptace Homerovy Illiady byla v době premiéry jedním z největších a nejvíce epických filmů historie. Střety obrovských armád byly sice mimořádně efektní, ale nejslavnější a nejvíce adrenalinovou scénou je paradoxně komorní souboj jeden na jednoho.
Napětí je v něm vybudováno zejména v kontextu děje, protože Hektor i Achilles mají divácké sympatie a živý z jejich souboje může vyjít pouze jeden. Choreograf scény se však pochlapil a vymyslel úžasný střet dvou osobností, technik a bojových přístupů.
Skvělé tempo rovněž dodává rovněž minimalistická Hornerova hudba, která byla v Director's Cutu nepochopitelně nahrazena Elfmanovou kompozicí pro Planetu opic.
Potomci lidí (Children of Men, režie: Alfonso Cuarón, 2006)
Průchod městem
Post-apokalyptické pecce se v kinech nedařilo podle očekávání, ale tato pasáž se již dávno stihla zapsat do historie. Průchod Clivea Owena bojovou zónou je totiž nezapomenutelný.
Práce s mizanscénou a choreografií bere dech i při opakovaném zhlédnutí. Mexické duo Cuarón/Lubezki zde definitivně prosadilo trend dlouhých nepřerušovaných záběrů a ti, co jim netlieskali, je alespoň napodobovali.
Nejde však o žádnou samoúčelnou exhibici. Forma posloužila obsahu a scéna má i očekávaný dramatický efekt. Skutečně se ocitáme uprostřed bojové vřavy a pocity hrdiny se dokonale přenášejí na diváka. Obdivuhodný kousek s množstvím následovatelů.
Kingsman: Tajná služba (Kingsman: The Secret Service, režie: Matthew Vaughn, 2014)
Masakr v kostele
Vaughn dokáže bruslit mezi brutalitou, humorem a politickou nekorektností mimořádně zručně. Velmi často během jediné scény. Masakr v kostele je toho dokonalou ukázkou.
Chaos zde je dokonale přehledný, z charakterového herce Colina Firtha se stává akční bůh a moment šoku funguje dokonale. To vše v dlouhých, zrychlených záběrech, podkreslených veselou hudbou.
Podobný přístup zvolil již u Kick-Ass, ale v jedničce Kingsmana to funguje ještě lépe. Nevíte, jestli se máte smát, zakrývat si oči nebo být okouzleni mistrovstvím tvůrců. Tomu se říká genialita.
Kterou z vyjmenovaných sekvencí máte nejraději, nám můžete napsat v diskusi.
