Jaký rozpočet byl vyhrazen pro nejdražší němou scénu a kolik stálo totální vyprázdnění Times Square?
Moderní kinematografie je plná vizuálních efektů a režiséři filmů s vyšším rozpočtem k dispozici mohou své vize přivést k životu na filmovém plátně. Dlouhé sekvence plné destrukce, výbuchů a honiček, nebo jiné, mnohem klidnější segmenty dokáží lahodit lidskému oku a mohou přidat na hodnotě daného filmu.
V dnešní době vyspělých technologií je někdy náročné poznat, zda jde o reálně natočenou scénu s kaskadéry a praktickými efekty, nebo o zelené plátno plné CGI. Spousta režisérů (například Christopher Nolan) a herců (Tom Cruise) naštěstí i nadále volí především první variantu.
Pozorovat sekvenci z filmu, při jejímž natáčení kaskadér riskoval svůj život, má něco do sebe. Stejně tak dokáží okouzlit prázdné ulice velkoměsta uzavřené pouze pro potřeby tvůrců či přímo nedostupné horské a tropické lokace, kam je třeba přesunout štáb s celou technikou.
Natočit autentické scény stojí nemalý peníz a my si v článku představíme výběr těch pořádně drahých, kterým jde velmi těžko konkurovat. Upozorňujeme, že nejde o přesný žebříček, ale o výběr sekvencí na základě dostupných informací ohledně jejich ceny.
Začněme menším filmovým klenotem z roku 1927. Němý film s názvem The General obsahuje nejdražší scénu v němém počinu, která byla kdy natočena. Režisér, scenárista, střihač, producent a dokonce i herec Buster Keaton pro potřeby filmu nakoupil historické vlaky a vydal se natáčet do amerického státu Oregon.
Rozpočet jeho snímku činil 400 000 dolarů, což byl v té době poměrně velký finanční obnos. Na sekvenci s vlakem přejíždějícím hořící most bylo potřeba 42 tisíc dolarů, což se vám na první pohled může zdát málo. Inflace ale dělá své a dnes by se částka nacházela někde na hranici půl milionu.
Zajímavostí je, že blízké městečko Cottage Grove v ten den vyhlásilo lokální svátek jen proto, aby se jeho obyvatelé mohli přijít podívat. Tři až čtyři tisíce lidí na vlastní oči sledovaly incident, ve kterém se lokomotiva s vozem řítí do malé řeky.
Mimochodem, na place se v té době nacházelo kolem 500 komparsistů a na zachycení sekvence bylo použito až šest kamer. Jednozáběrovka vyšla na výbornou a místo se na 20 let stalo turistickou atrakcí až do chvíle, kdy bylo zničeno během druhé světové války.
Přeskočme ale zpět do moderního světa. Vanilla Sky (2001) s Tomem Cruisem využila peníze neobvyklým způsobem. Autority na tři hodiny zatarasily cesty a vyklidily Times Square – křižovatku, přes kterou denně projdou tisíce lidí.
Otevírací scéna s nádechem surrealismu sleduje Toma Cruise a jeho cestu autem přímo na zmíněné náměstí. Ačkoliv je všechno jen sen, samotná scéna má svůj skrytý význam určený příběhem. 30 sekund stopáže stálo tvůrce jeden milion (po vlivu inflace dnes již téměř 1,5 milionu).
Jde přesně o případ, kdy by tvůrcům nepomohly žádné efekty, protože digitálně mazat nejrušnější část města by bylo nemožné. Stálo to za to? Jednoznačně.
Oscarový Ben-Hur (1959) byl vydán v období nástupu televize, a tak bylo nutné přijít s něčím, co by diváky odtrhlo od gauče doma a zavedlo do sálů kin. Závěrečný závod s kočáry a koňskými spřeženími diváky přikoval k sedadlům a dodnes patří mezi nejpamátnější scény.
Čtvrtina rozpočtu filmu putovala do roční stavby arény a ručního vytesávání skal. Na tom se podílelo okolo tisíce pracovníků a později vybudovaný stadion obsadilo 15 000 komparsistů. Celá sekvence na natáčela tři měsíce.
Nesmíme zapomenout ani na dlouhý trénink herců, z nichž se časem stali plnohodnotní jezdci. Celková cena zahrnující vše popsané byla 4 miliony dolarů (dnes 34 milionů).
Velmi pěkným příkladem je i sekvence z projektu I am Legend (2007) s Willem Smithem v hlavní roli. Evakuace města a následný pád Brooklynského mostu si podle několika zdrojů vyžádala až pět milionů z celkového rozpočtu o výši 150 milionů (po inflace jde o dnešních 6 milionů).
Kam se ale podělo tolik peněz? V první řadě bylo třeba pokrýt uzavření mostu na šest nocí. Tvůrci si rovněž vyžádali přes tisíc komparsistů, spolupráci se 14 vládními agenturami a štáb o 250 členech doplnilo i 160 plně vyzbrojených vojáků národní gardy.
Samozřejmě, část z peněz putovala i do studia, které se postaralo o vizuální efekty. Scénu plnou zombíků a destrukce si můžete připomenout níže.
Michael Bay si potrpí na explozích. A musí jich být hodně. Pearl Harbor (2001) byl film, který mu spolu s Armageddonem začal dláždit cestu ke slávě. Scéna velkého bombardování si sama o sobě vyžádala rozpočet ve výši 5,5 milionu dolarů (po inflaci 8 milionů).
Japonský útok na Pearl Harbor byl na place doprovázen 12 týmy operujícími s kamerami, 700 dynamity a tisíci litrů benzínu. Trvalo však měsíce, než si tvůrci ujasnili podmínky s vládou, námořnictvem a environmentálními organizacemi. Samotná sekvence se chystala zhruba měsíc a půl.
Výsledek je dechberoucí. Ale i přes množství reálných explozí byla velká část akční pasáže dodělána digitálně.
Kultovní Matrix má podobných scén více. Honička na dálnici v druhém filmu trilogie plném akce dala sestrám Wachowským pořádně zabrat. O tom žádná.
Natáčení na reálné silnici se při plánování ukázalo být až příliš náročné, a tak se dal postavit přes dva kilometry dlouhý trojsměrný úsek, na němž měly režisérky prakticky volnou ruku.
Ve dvacetiminutové pasáži se mohlo rozbít až 300 aut darovaných od společnosti General Motors a celková doba natáčení ve výsledku dosáhla 48 dní. Samozřejmě, CGI dozdobilo určitou část honičky, avšak základ byl natočen právě na umělé dálnici.
Herečka Carrie-Anne Moss většinu triků na motorce zvládla sama: „Bylo to nebezpečné. Strach jsem cítila každý den.“ V jednom z rozhovorů dále dodala, že duo Wachowských si potrpělo na tom, aby mělo po ruce ty nejlepší kaskadéry.
Částka za scénu? Není známá, ale ke dvouapůlmilionové cenovce za vybudovanou dálnici si přihoďte přes stovku zničených aut, CGI a další praktické efekty. Celkový rozpočet činil 150 milionů a vy si o zajímavostech z celé série můžete přečíst v článku zde.
Spielbergův projekt Saving Private Ryan (1998) s Tomem Hanksem v hlavní roli zachytil druhou světovou válku spolu se vším, co k ní patřilo. Nezapomenutelný opening s vyloděním na pláži Omaha byl v té době považován za jednu z nejlepších bojových sekvencí.
Jelikož režisér nemohl natáčet na zmíněném místě, vydal se do Irska, konkrétně na místo zvané Curracloe Strand. Říká se, že mnoho záběrů bylo vymyšleno prakticky během jízdy, aby se docílilo zdravé porce chaosu a nepředvídatelnosti.
Výbuchy, vyhýbání se kulkám, pochodování přes krví nasáklý písek a mnoho dalších věcí bylo smícháno do 12milionové faktury (v současnosti 18,5 milionů).
Dalším kouskem do sbírky neuvěřitelných scén je jednoznačně sekvence ze snímku Swordfish (2001) s Johnem Travoltou. Únos autobusu helikoptérou se téměř celý natáčel nad hlavami obyvatel Los Angeles.
Únik před policií pod vedením režiséra Dominica Seny, který byl výrazně pro praktické a zároveň autentické natáčení, dopadl na výbornou. Obrovská helikoptéra byla zatížena na 80 % a měla co dělat, aby vozidlo udržela ve vzduchu. Vše se však i přes možná rizika podařilo a sekvence byla v postprodukci obohacena o přidané efekty.
Ty například zahrnovaly náraz autobusu do budovy. Pilot helikoptéry se ale neodvážil podobný kousek předvést v realitě, ačkoli mu byl nabízen plat 25 000 dolarů na hodinu. Cena celého segmentu se nakonec vyšplhala na 15 milionů.
Speed 2: Cruise Control (1997) s Keanu Reevesem byl výrazně slabší film oproti svému předchůdci. V jedné pasáži nabité destrukcí obrovská loď narazí do ostrůvku s obydlenými domy a výsledek je ničivý.
Tvůrci se shodli, že chtějí vytvořit pro herce realistické prostředí. Zjistili, že vybudování modelu lodi vyjde v konečném důsledku mnohem levnější, než když by celou sekvenci vyrenderovali digitálně. Faktem je, že v roce 1997 byly počítačové triky až příliš nákladné.
Postavily se tedy dvě třetiny lodě, štáb scénu natočil a s pár triky pomohlo studio George Lucase. Na rozdíl od segmentů výše, kolize lodě s městečkem nevypadá ani zdaleka tak autenticky a profesionálně. Koneckonců, film samotný nesklidil slávu ani po kritické stránce. Pětiminutová scéna stála 25 milionů (dnes téměř 40 milionů).
Scéna z Matrixu, ve které Neo bojuje s nespočtem klonů Agenta Smithe, by měla být absolutním vrcholem, co se nákladů týče. Hovoří se dokonce až o astronomických 40 milionech dolarů (dnes 52 milionů). Sekvence musela ujít neuvěřitelně dlouhou cestu ke své finální podobě.
CGI sice hrálo hlavní roli, avšak nelze zapomenout ani na jednotlivé, dokonale synchronizované choreografie kaskadérů. Natáčelo se 27 dní.
Na závěr bych jako bonus rád zařadil sekvenci z bondovky The Spy Who Loved Me (1977). Absolutní lahůdka ve stylu seskoku na lyžích sama o sobě nestála mnoho, ale velký obnos v hodnotě 30 000 dolarů (dnes 140 000 dolarů) putoval do kapsy kaskadéra Ricka Sylvestera.
V plné kráse ji zachytila druhá kamera situována na boku hory, protože první při snímání seskoku selhala. Scéna se, na rozdíl od desítek seskoků Toma Cruise (Mission Impossible: Fallout) z letadla, natáčela pouze jedinkrát a nakonec vše dobře dopadlo. Bez dalších slov si ji vychutnejte níže.
Do seznamu by mohla klidně patřit i otevírací scéna z filmu Superman Returns (2006) v hodnotě 10 milionů dolarů, avšak ta se do finálního sestřihu nedostala.
Filmových scén, které si pořádně ukrojily z jednotlivých rozpočtů, je pochopitelně více, ale informace o jejich finančních hodnotách jsou častokrát utajené, nebo nedostupné.
Pokud vám zde nějaká sekvence chybí, neváhejte se o ni s námi podělit v komentářích.
