Dění na severu afrického kontinentu si u nás nezískává moc pozornosti, ačkoli by mělo.
Do Egypta jezdí každoročně na letní dovolenou tisíce Čechů. Málokdo však tuší, že region jižně od této destinace sužují velké problémy. Súdán a Jižní Súdán jsou dnes dvě samostatné země, ale nebylo tomu tak vždy. V současnosti oba státy čelí obrovské krizi, ze které zatím není dobré východisko. O co jde, kdo a za co bojuje a proč, se ti pokusíme vysvětlit níže.
Konec diktátora a nástup armády do čela země
Súdán, rozlohou třetí největší země Afriky, se zmítá v problémech dlouhodobě. V jeho čele od roku 1989 stál prezident Umar al-Bašír a za jeho vlády došlo mimo jiné k zavedení islámského práva šaría. Kvůli ekonomickým problémům, inflaci (dražší benzín, trojnásobné zvýšení ceny chleba) v zemi a snaze o více demokracie vyšly do ulic desítky tisíc obyvatel.
Dav žádající demokratické reformy a změnu režimu začal pravidelně protestovat v hlavním městě Chartúm. Během demonstrací došlo i k několika potyčkám, které si vyžádaly desítky životů. Následně se Umar al-Bašír rozhodl rezignovat. K moci se 11. dubna 2019 dostali představitelé súdánské armády (sedmičlenný výbor), ale problémy se tím zdaleka nevyřešily.
Obyvatelé měli v plánu dohodnout se s nimi na opatřeních, která by chtěli přijmout ještě před novými volbami. A co je důležité, vládu armády nechtěli ani o den déle a rádi by přešli k civilní vládě. Postupem času začali představitele ozbrojených složek vnímat jen jako prodlouženou ruku bývalého prezidenta.
Následně, 3. června 2019 při protestech v Chartúmu, hlavním městě Súdánu, zabili ozbrojenci přes 100 lidí a 40 těl bylo shozeno do Nilu. Došlo k další eskalaci napětí. Počet mrtvých a zraněných narůstal. Cizí politici Súdánu pozastavili i členství v Africké unii, USA a EU odsoudily chování armády, která násilně začala potlačovat protesty. O těžké situaci v ulicích psal web BBC.
Jak však informují britská média, představitelé armády a protestující opozice (sdružení složené z doktorů, právníků a dalších) se dohodli, že vytvoří výbor složený z 5 civilistů, 5 představitelů armády a jedenáctý člen (civilista) bude zvolen zmíněnými deseti osobami. V čele bude dalších 21 měsíců generál, pak 18 měsíců civilista a následně dojde k volbám. K tomu vznikne i kabinet, v jehož čele bude premiér zvolený protestujícími a ministry obrany a vnitra zase vybere armáda.
