Jaký by měl být příští prezident ČR a proč je Zelenskyj tak oblíbený? Odpovídá marketingový odborník Adam Ludvík (Rozhovor)

Jsem velmi rád, že nejsme v té situaci, kdy bychom tohle museli řešit a kdy bychom kupříkladu museli spolu s Andrejem Babišem (ANO) vytvářet společný plán podpory Zelenského a Ukrajiny. Premiéra Petra Fialu (ODS) jsme měli i na demonstraci, kdy se na Václavském náměstí sešlo 80 tisíc lidí, a těžko si představit, že bychom tam měli Andreje Babiše (ANO). Jsem moc rád, že když měla koalice SPOLU vizuály „čas nestydět se za svého premiéra,“ tak jsme tuto šanci využili a opravdu se za něj stydět nemusíme.

Kdo byl v moderních dějinách v takto těžké situaci, pod takhle obrovským stresem? Bylo by to jedině lidské, kdyby v některé situaci zapůsobil slabě

Volodymyr Zelenskyj obyvatelům Ukrajiny stále říká, aby vytrvali a nevzdávali to. Může vůbec říct něco jiného?

Mohl by, kdyby se sesypal, což by se spoustě lidem stát mohlo. Kdo byl v moderních dějinách v takto těžké situaci, pod takhle obrovským stresem? Bylo by to jedině lidské, kdyby v některé situaci zapůsobil slabě, řekl něco, co se úplně nehodí, ale to se neděje.

Zdá se, že Zelenskyj přesně ví, jak ke které zemi promluvit. Pomáhá mu někdo s jeho projevy?

Těžko říct. U politiků, kteří zastávají takto vysoké funkce, je úplný standard, že mají někoho, kdo jim píše projevy. Avšak v případě Zelenského není zřejmé, zda se jedná o projevy, nebo plynutí myšlenek. V Kyjivě navíc pravděpodobně nemají čas sepisovat nějaké projevy. Když do České republiky přijel Obama a hodinu řečnil, tak ano, s tím mu určitě někdo pomáhal, ale Zelenskyj je v jiné situaci. Navíc jak jsem říkal, myslím si, že má dar, kdy zvládne na jakékoli téma mluvit z hlavy. Samozřejmě má kolem sebe nějaké lidi, jsou tam s ním ministři, takže nepochybně témata probírají, řeší, co mohou chtít po jednotlivých zemích, ale zda mu někdo projevy přímo píše? Nemyslím si.

Už teď se stal morálním vítězem, jeho popularita roste, ale pro politika to zároveň není něco dlouhodobě udržitelného a záleží na tom, jak to bude vypadat třeba rok či dva roky po válce

Ukrajinskou volbu prezidenta v roce 2019 vyhrál Zelenskyj se 73,22 % hlasů. Lze očekávat, že jeho popularita po válce poroste?

Záleží na tom, jak dopadne válka a jestli z ní bude odcházet jako vítěz. Už teď se stal morálním vítězem, jeho popularita roste, ale pro politika to zároveň není něco dlouhodobě udržitelného a záleží na tom, jak to bude vypadat třeba rok či dva roky po válce. Uvidíme, zda bude po válce Zelenskyj stále v úřadu a zda se mu případně podaří zemi ekonomicky obnovit. Ať už válka dopadne jakkoli, tak na tom Ukrajina nebude dobře, bude ekonomicky zdecimovaná a po nějaké době se na něj lidé určitě začnou obracet s tím, co tedy bude, aby mohli žít minimálně stejně dobře, jako před válkou. 

Pokud třeba Zelenskyj nedostane Ukrajinu do Evropské unie, což je v této době nepravděpodobné, nebo do NATO, což je ještě nepravděpodobnější, tak to zas možná někteří budou vnímat jako jeho selhání, nedokončený úkol, po kterém volal.

Začátkem března jste na Václavském náměstí zorganizovali akci „Evropa stojí za Ukrajinou“, na níž zazněla právě i slova ukrajinského prezidenta. Jak jste video získali?

Od začátku ruské invaze jsme dělali na Václavském náměstí již tři akce, přičemž první byla v úterý, kdy Putin prohlásil Doněck a Luhansk za samostatné republiky. To byla velmi rychlá a improvizovaná akce, kterou jsme zorganizovali během pár hodin.

Následující neděli jsme dělali tu, na níž vystoupil i premiér Petr Fiala (ODS) a ta dosud poslední byla další pátek, kam se připojil i Volodymyr Zelenskyj prostřednictvím telemostu, a to nejen do Prahy, ale i do dalších evropských metropolí. Nebyla to původně naše myšlenka, vymyslela to německá organizace, která měla na Zelenského kontakt, domluvila se s ním a pak to rozšířila do co nejvíce zemí. Vcelku přirozeně jsme byli osloveni i my, a ačkoli jsme v tu chvíli byli vyčerpaní předchozími akcemi, které jsou náročné kapacitně i finančně, Zelenskému jsme nemohli říct ne. 

Záleží, kolik techniky potřebujeme, ale jsou to statisíce. Všechny akce financujeme z darů přispěvatelů, kteří nám přispívají na náš transparentní účet nebo portál darujme

Zmiňuješ finanční náročnost akcí. Na kolik peněz vyjde jedna taková akce?

Záleží, kolik techniky potřebujeme, ale jsou to statisíce. Všechny akce financujeme z darů přispěvatelů, kteří nám přispívají na náš transparentní účet nebo portál darujme. Máme pravidelné přispěvatele, na kterých to celé stojí a bez kterých by to nešlo a většinou to funguje tak, že pokud děláme akci, o peníze si jim přímo řekneme. V tomto případě to tak ale nebylo, protože jsme si říkali, že lidé raději budou přispívat přirozeně Člověku v tísni, Adře, Paměti národa a podobným organizacím, takže jsme akci financovali z polštáře, který jsme měli vytvořený.

Vrátím se ještě k vystupování prezidenta Zelenského. Bavili jsme se o tom, že politici mají svůj marketingový tým. Je tomu tak i v České republice? Má náš prezident tým, který mu píše projevy?

Myslím si, že Zemanovi projevy nikdo nepíše. Nevím to, není to ověřená informace, ale i Miloš Zeman má ten dar mluvit z hlavy a řečnit. To, že se nám nelíbí, co říká, je věc druhá. Ale i on umí ve svém projevu udělat dramatický oblouk a tento dar měl vždy, takže by si do toho pravděpodobně nenechal moc kecat. Možná to bylo jinak v době, kdy byl premiérem, ale teď si myslím, že si veškeré projevy buď píše sám nebo si téma jen promyslí a následně řeční.

Je vidět, že to že dal Zelenskému státní vyznamenání a tváří se nyní proukrajinsky, neznamená, že se změnil jako prezident, jako státník nebo že se změnil jako člověk

Existuje něco, co by se náš prezident mohl od toho ukrajinské přiučit?

Starého psa novým kouskům nenaučíš (smích). Zeman nám to opět dokázal včera (29. března, pozn. redakce), když dal milost Miloši Balákovi, což byl hodně kontroverzní krok. Je vidět, že to že dal Zelenskému státní vyznamenání a tváří se nyní proukrajinsky, neznamená, že se změnil jako prezident, jako státník nebo že se změnil jako člověk. U Zemana už to není o nějakých změnách, je to o tom, aby do konce mandátu udělal co nejméně podobných kroků. Pak si musíme vybrat někoho, kdo bude respektovat Ústavu a bude daleko morálnější a etičtější člověk. 

4. března 2022 v 11:30 Čas čtení 13:10 Kandidát na prezidenta generál Petr Pavel: Rusko ještě zdaleka nevyužilo všechny možnosti a všechny zbraně, které má k dispozici

Jak by podle Milionu chvilek měl vypadat další český prezident?

Jeden ze základních parametrů je to, že by měl právě respektovat Ústavu. Kromě toho by to obzvlášť v této době měl být člověk, který bude národ spojovat, nikoli rozdělovat jako Miloš Zeman. Českou republiku je potřeba spojit. Teď vidíme, jak je rozpojená, viděli jsme to i kolem covidu a trochu se bojím, že to uvidíme i na situaci kolem Ukrajiny, ač to tak na začátku nevypadalo a všichni jsme jednali jednotně. 

Který prezident v historii Československa se této představě nejvíce blížil?

Přirozeně mohu říct jen dvě jména, a to Václav Havel nebo Tomáš Garrigue Masaryk. Za mě asi spíše Masaryk, protože Havel, a je to možná i škoda pro něj, se stal lehce vyprázdněným symbolem, kdy lidé, kteří ho ani příliš neznají, neznají jeho literární tvorbu, jeho politické vystupování, ho vidí jako zkratku. Buď je člověk Havlista, nebo je proti Havlovi. Masaryk byl státník klasického střihu, vystavěl hodnoty na tom, čemu věřil a co měl opravdu nastudováno s fungujících demokracií. Jeho odkaz není tolik o emocích, které rozdělují společnost.

Musí to tedy být i člověk, který má šanci v druhém kole porazit Andreje Babiše (ANO), protože ač s jeho kandidaturou nynější situace trochu zamává, tak pořád se zdá hodně nepravděpodobné, že by nekandidoval. Obzvlášť teď, když je obžalovaný a má mnohem větší motivaci jít do toho, protože potřebuje prezidentskou imunitu

Kdo ze současných kandidátů či potenciálních kandidátů by měl podle Milionu chvilek usednout v roce 2023 na Hrad?

Máme kampaň Potřebujeme prezidenta, avšak jasnou propagaci určitého jména neplánujeme. Není to naše role, abychom říkali: „Tohle je ten člověk“. Teoreticky to můžeme říct ve druhém kole, pokud proti demokratickému kandidátovi bude stát kupříkladu Andrej Babiš (ANO) nebo nějaký jiný populista či extrémista. V takovém případě by bylo jasné, ke komu se budeme přiklánět, ale konkrétní jméno nemáme a mít ho nebudeme.

Naší rolí je hlídat, aby kandidáti neporušovali pravidla, aby na sebe ideálně moc nekydali nějakou špínu, pokud tu budou dva, tři dobří demokratičtí kandidáti, kteří zastávají hodnoty, s nimiž souzníme. Nebudeme se snažit vybrat jednoho z nich, to se nestane. 

Hodně důležitý parametr za nás je ještě ten, že chceme někoho, kdo má reálnou šanci vyhrát. Budou se tu objevovat a objevují kandidáti, u kterých si můžeme říct, že jsou fajn lidé, že si je dovedeme představit na Hradě, ale třeba je zná velmi málo lidí a je málo času na to, aby je mohli poznat i další a následně je volili.

Musí to tedy být i člověk, který má šanci v druhém kole porazit Andreje Babiše (ANO), protože ač s jeho kandidaturou nynější situace trochu zamává, tak pořád se zdá hodně nepravděpodobné, že by nekandidoval. Obzvlášť teď, když je obžalovaný a má mnohem větší motivaci jít do toho, protože potřebuje prezidentskou imunitu. Víme, že nějakých 20–25 % mít bude, možná trochu míň, ale že by se nedostal do druhého kola se zdá opravdu nepravděpodobné.

Jako geopolitickou katastrofu vidí rozpad Sovětského svazu větší část Rusů, podle průzkumů víc než 60 % obyvatel, takže pokus o demokracii tu byl, ale nebyl úspěšný.

Lehce zabrousím ještě do situace v Rusku. Z veřejnosti se ozývají hlasy, že po Putinovi přijde Putin 2.0. Má Rusko šanci stát se demokratickou zemí?

Šance je vždy, avšak je tam velké ALE. Pokus o demokratizaci jsme už viděli v polovině 80. let, kdy nastoupil Gorbačov a přišel s perestrojkou a glasnosti a v 90. letech se pak o demokratizaci snažil i Jelzin, protože bylo jasné, že Studenou válku vyhrál Západ a jeho myšlenky liberální společnosti a také kapitalismu.

Nicméně během 90. let přišlo také vystřízlivění na straně Ruska, když běžní Rusové, kterým bylo slibováno, že se budou mít jako v Americe, zjistili, že to tak není. Země ekonomicky strádala, a navíc už neměla ani tu sílu, mezinárodní renomé, nešel z ní strach a neměla vlastně nic. 

Do té situace vplul Putin, začalo se mu ekonomicky dařit, protože cena ropy a zemního plynu šla nahoru a průměrný Rus se měl tím pádem lépe. Zároveň byl dostatečně prozíravý, aby pohlídal oligarchy aby nerozebrali celou zemi hned. Následně byla válka v Čečensku, proti které Putin ostře zasáhl, čímž působil i silně.

Teď je v úřadu přes 20 let a vypadá to, že se plně odkopal, rozpad Sovětského svazu označil za největší geopolitickou katastrofu, takže vidíme, kde je jeho smýšlení. Jako geopolitickou katastrofu vidí rozpad Sovětského svazu větší část Rusů, podle průzkumů víc než 60 % obyvatel, takže pokus o demokracii tu byl, ale nebyl úspěšný.

V Rusku jsou navíc pilíře demokracie rozpadlé, nejsou tam svobodná média, což je klíčová věc, aby lidé mohli být informováni. Mají tam pouze státní média, propagandu, takže se zdá, že demokratická cesta Ruska je hodně ve hvězdách. Ale během desítek let se to změnit může, jako na příkladu Německa, které bylo fašistické a nyní je to jeden z nejdemokratičtějších a nejliberálnějších států celé planety. Jen v případě Ruska se zdá, že tomu není nakloněno ani ono, ani ruští obyvatelé, kteří 20 let žijí pod Putinovou propagandistickou masáží.

Po volbách do Poslanecké sněmovny se nyní soustředíte na volbu prezidenta. Jakým dalším aktivitám se v současné chvíli věnujete?

Soustředíme se na volby do rad veřejnoprávních médií, což je téma, o kterém se mluví poměrně málo, ale je klíčové. Pokud v radách veřejnoprávních médií budou lidé, kteří nerozumí veřejnoprávním médiím, odsuzují je, myslí si, že tu pro ně není prostor, tak se může stát, že se tento pilíř demokratického systému začne bortit. Proto apelujeme na poslance, kteří to mají ve svých rukou a volí radu, aby volili správně. 

Kromě toho stále sledujeme i to, jak to bude s korespondenční volbou, o níž poslanci tvrdí, že se nestíhá. Zkoumáme tedy, zda je vůle to ještě změnit a zda by se to teoreticky stihnout dalo.

Blíží se samozřejmě i volby komunální a senátní, do kterých příliš nepromlouváme, ale určitě se budeme snažit alespoň motivovat k co nejvyšší účasti, protože to je to, co chceme, aby lidé využili možnost jít volit, aby se nad tím zamysleli a volili odpovědně. Největší téma jsou ale prezidenti, které vyžaduje, abychom se mu věnovali celý rok.