Jaké je hudební drama o králi rokenrolu?
Byl nejprodávanějším sólovým hudebníkem všech dob. Měl nezaměnitelný projev a hlas, ze kterého šly ženy do kolen a měnily se k nepoznání. Nekontrolovatelně křičely, výskaly či omdlévaly, házely mu na pódium podprsenky a kalhotky. Muži se na něj sice závistivě mračili, ale i tak minimálně nohou klepali do rytmu vždy, když to před mikrofonem rozbalil.
Všichni milovníci rokenrolu se dočkali. Duch Elvise Presleyho ožil v očekávaném dramatu Baze Luhrmanna (Moulin Rouge, The Great Gatsby), které konečně přichází do našich kin. Je však výrazně odlišné od žánrově příbuzných snímků jako Rocketman, Bohemian Rhapsody či Ray. Nejde totiž zdaleka o klasický životopisný film.
Rozpačitý úvod a klamání diváka
Úvod je opravdu velmi rozpačitý. Diváka až mírně vyleká. Působí totiž nesmírně roztříštěně, neuchopeně a skáče v čase takovou kadencí, že by se v tom ztratil i sám zpěvák. Tato neřest bohužel doprovází celý film. Na svědomí ji má až čtveřice scenáristů – Baz Luhrmann, Craig Pearce, Jeremy Doner, Sam Bromell.
Tento hollywoodský trend „čím více scénáristů, tím lépe“ vůbec nefunguje a pohořel na něm nejeden očekávaný blockbuster. Divák jako by v tomto případě sledoval čtyři rozdílné filmy v jednom. Nejproblematičtějším faktorem je však zvolený narativ. Přestože film má název Elvis, je vyprávěný z pohledu jeho nechvalného manažera Toma Parkera (Tom Hanks).
Místy dokonce divák nabude dojmu, že právě Parker je hlavním hrdinou filmu, ne Elvis, kterého ztvárnil 30letý Austin Butler (pamatovat si ho můžeš jako psychopata Texe z tarantinovky Once Upon a Time In Hollywood). Může se tedy právem cítit oklamaný.
Spousta zbytečných odboček
Luhrmannova novinka má dvě a půl hodiny, přičemž až někdy v poslední třetině dostává hudební ikona skutečné rysy a film nabírá potřebnou vážnou tvář. Ukazuje nám toho pravého, autentického Elvise. Je paradoxní, že do té doby se tvůrci zaměřují na milion různých a občas skutečně zbytečných dějových odboček a jako by zapomínali, o kom vlastně film je, respektive by měl být.
Na druhé straně je sympatické, že Luhrmann vypráví přes Elvisův příběh alespoň v krátkosti dějiny rokenrolu a zakomponoval do filmu také zásadní momenty americké historie od atentátu na Martina Luthera Kinga či Roberta Kennedyho přes příchod Beatles až po válku ve Vietnamu. Tvůrcům se daří pěkně a jasně ukázat, jak vlastně vzniklo celé šílenství kolem Elvise, ale v první řadě, z čeho vznikl a jaký měl základ.
Dobový kontext zde hraje důležitou roli. Pokud by totiž v Americe nebylo tolik konzervativních nacionalistů a rasistů podporujících segregaci, mohl dostat označení „král rokenrolu“ klidně například Little Richards. Elvis si vzal to nejlepší z černošského bluesu a gospelu a přetransformoval to do dynamičtější podoby.
Skvělý Austin Butler i zklamání a nuda
Tvůrcům se daří ukázat Elvise jako rebela, který – jak zpívá v jedné ze svých nejznámějších písní – si nenechá rozkazovat od žádného muže (nejeden z něj chtěl udělat bezpohlavní loutku bez mozku a sebeúcty), i jako toho, co bourá konvence a umí se ozvat, zastat se slabších a utlačovaných. I když možná ne hlubokými projevy, ale právě rafinovanějšími texty a výběrem písní během vystoupení.
Nejpamátnější scéna filmu je, když se poprvé vzbouří Parkerovi a zahraje Trouble. Škoda jen, že je jediná a zbytek jako by postupem času vypršel. Osoba, která však navzdory všem nedokonalostem vytahuje film nad hranici šedého průměru, je skvělý Austin Butler. Ten se této v rámci své kariéry bezpochyby přelomové role nezalekl a dostal ze sebe to nejlepší.
Nejenže většinu skladeb ve filmu sám nazpíval a dokázal věrohodně ztvárnit legendárního zpěváka, zároveň si opravdu zahrál na kytaru či na klavír, jelikož se hudbě věnuje téměř od dětství. Bylo vidět, že si ztvárnění Elvise užívá. Je pravděpodobné, že si jeho výkonu všimne i Akademie, a dostane tak příští rok Oscara.
Toho má asi jistého i Tom Hanks v roli Parkera. Nominace bychom však mohli očekávat i v kategoriích nejlepší kostýmy, výprava, hudba či střih. Pokud o Elvisovi nevíš moc, ale zajímá tě jeho příběh, Luhrmann ti ukáže to nejpodstatnější v působivém hávu. Z úchvatné kamery se ti občas zatočí hlava, stejně jako ze strhující montáže. Hodně věcí, které se do filmu nevešly, si však budeš muset dodatečně vyhledat.
Pokud jsi Elvisův zanícený fanoušek, pravděpodobně budeš trochu zklamaný a bude ti chybět hlubší náhled do jeho nitra a je dost možné, že se v polovině filmu začneš i trochu nudit. Většinu skladeb si však díky stylové režii užiješ a v kině se při nich budeš usmívat od ucha k uchu s blaženým výrazem ve tváři. Elvisovi dáváme šest a půl bodu z deseti.
